Ano vím je pozdě, ale přece jen jsem se k tomu dokopala. To víte pololetí, testy a zkoušení nevím kde mi hlava stojí. Snad odpustíte. To je asi vše, užijte si kapitolu trochu nudná zdá se mi.

10. kapitola

14. března 2013 - čtvrtek

Ben pohled

V práci jsem byl zklidněný a ne jako včera po rozhovoru s Nel, dokonce se mi i pracovalo lépe, tedy do doby kdy se na place objevila Freya, no ona se asi objevila už dřív, ale já si jí všiml později, začalo mi vrtat hlavou to co řekla Nel. Má pravdu Freya se mi za líbí, ale co když spolu začneme chodit a ona se pak rozhodne, že odjede zpět do Čech já s ní nebudu moc jet. Pak mi zlomí srdce a tak dál. Nebo co když se mnou Freya vůbec nebude chtít být. Hmm já bych byl zlomený, otevřel bych se a pak by mě třeba opustila. Tyhle pochybnosti mě asi jednou zabijou že?

Nesmím si dovolit takhle přemýšlet pak si nikoho nenajdu. Ale ... . Ne, nesmím si říkat ne, já prostě půjdu a pozvu Freyu třeba na London Eye. Večerní projížďky jsou prý krásné. Nikdy jsem tam vlastně nebyl. Je to skvělá příležitost, pozvu jí hned po práci. 

Zbytek odpoledne mi přišlo, že jsme toho natočili poměrně dost a byl jsem za to rád, ale taky mi přišlo, že se mi Freya vyhýbá, že by kvůli té Nel? Nevím, nesmím na to myslet. Prostě jí pozvu a počkám na její reakci, když bude kladná bude to super, pokud řekne ne, tak prostě budu hledat jinde. A kdyby řekla ano i na druhé rande, budu se snažit jí nějak neomezovat, prostě budu normální ano, to je to pravé budu normální, obyčejný člověk chodící s jiným obyčejným, ale krásným člověkem. Jednoduché jako facka.

Těmito úvahami jsem bohužel strávil i zbytek dne a když jsem mířil k autu a ptal se po Freye, tak mi řekli, že už šla domů. Sakra už jsem se odhodlal a ona mi utekla. No nedá se nic dělat, jel jsem domů, cestou jsem se po ní ještě koukal. Neviděl jsem ji. Bylo mi to i trochu líto, ale co, zítra je taky den. Když jsem se doplazil až do podkroví, viděl jsem Tomova záda. Byl opřený v Neljiných dveřích a pravděpodobně se loučili. Nerad bych je rušil, tak jsem potichu našlapoval a tak jako se plazil kolem stěny co nejdál od nich, až k mým dveřím kde jsem byl stále napláclý na zdi a čekal. Nevšimnul jsem si, že dveře Neljinýho bytu už jsou dávno zavřené a Tom na mě pobaveně zírá. Odlepil jsem se od zdi a usmál se na něj.

" Ahoj Tome nechtěl jsem rušit."

" To je v pohodě jen jsem jí doprovázel."

" Aha a nechceš jít na chvíli dál pokecat ?"

" Jo tak jo." 

Vytáhl ruce z kapes a vstoupil.

----------------------

Freya pohled

Od rána jsem na sobě cítila takový divný pocit jako by mě někdo pozoroval. Sof odešla dnes kupodivu dříve než já a tak jsem si užila připravenou snídani. Byla jsem hrozně ráda, že jí ta práce ve zlatnictví tak baví. Vždy přišla nadšená a veselá. O to jsem se dnes v práci také snažila, být vesela i po nedávném trapasu. Hrozně jsem se za Nel styděla, rozhodně jsem nechtěla Benovi lézt na oči. Přišla jsem si opravdu jako husa a to si za to ani nemohu sama. Nel ví, že mám Bena hrozně moc ráda a udělá mi tohle, to snad ani není normální. Ano omluvila se a už se na ní ani nezlobím, jen vždy když vidím Bena, zdá se mi více a více nedosažitelný. Zdá se mi, že je ode mě ještě dál, než když jsem bydlela v doma. No, ale v práci to dnes bylo také trochu, divné jak jsem už zmiňovala zdálo se mi, že se na mě pořád někdo kouká, ale když jsem kontrolovala okolí, všichni koukali jinám. Pak jsem usoudila, že už mi asi trochu hrabe a snažila se o ignoraci. Tak jsem se snažila o to, vyhnout se Benovi, zdálo se mi že, na něj všude narážím, ale ignoroval mě, i celý svět kolem sebe, zdál se pořád takový zamyšlený. Pak mě dokonce napadlo to urovnat, tak že bych ho pozvala třeba na kafe nebo někam, kdyby řekl ano tak bych si pak třeba nepřipadala tak trapně. No, ten den jsem to nevyřešila, protože se mi zdál tak rychlý, že jsem pak hned šla domů. Kde na mě už čekala rozjasněná Sof, alespoň někdo mi zvedne náladu.

-----------------------

Nel pohled

Poté co jsem večer zabouchla dveře jsem za nimi ještě chvíli zůstala. A slyšela jsem rozhovor Toma a Bena, který evidentně poslouchal za dveřmi to mám za tu Freyu, určitě. No co, Tom byl prý nadšen a tak jsem ihned zavolala Freye, že to bylo neskutečně super rande. A že se těším na další. No že doufám, že bude další.

Pak jsem si uvědomila, že mám stále na sobě Tomovo sako. Bylo moc pohodlné a vonělo jako on. Krásně. Napadlo mě, že bych si ho nechala v posteli přez noc. Ale usoudila jsem, že by mě provokovalo a nechtěla jsem mu ho vracet zmačkané. Tak jsem ho položila ke dveřím, že ho ráno vemu s sebou. 

Ráno jsem na něj skutečně nezapoměla a vzala ho do práce. Když jsem přišla zdálo se mi, že je tam podezřelé ticho. Neozývali se trámy od zkoušení, ani žádné hlasy ze šatny, napadlo mě, že je porada. Stála jsem u místnosti kde se porady konají, skutečně se tam debatovalo o hře, proto jsem počkala venku říkala jsem si, že tam nejsem potřeba. Pak se otevřely dveře a v nich stál Greg, jen mi řekl dobré ráno a že se za mnou dnes staví. Vešla jsem do místnosti kde se všichni už skládali, že půjdou a zamířila jsem rovnou za Tomem.

" Ahoj."

" Ahoj jak se máš ty veverko."

" Ale fajn nechal jsi si u mě sako, tak ti ho nesu." V tu chvíli se rozhostilo takové divné ticho a padlo na nás několik pohledů. No spíše všechny v té místnosti.

" Jo jo díky zapoměl bych na něj."

Tom se nervózně usmál a mě došlo co jsem řekla. Já řekla, že si u mě nechal sako a co si asi mysleli ostatní, pane bože jsem to já ale husa. Rychle jsem si zakryla pusu otočila se na podpadku a vyběhla ven do mé pracovny kde jsem zabouchla dveře. Posadila jsem se ke stroji a začala pracovat.

Takovej trapas, což o to mě to nevadí, ale co jsem asi tak způsobila Tomovi. Chudák teď už mě sto pro žadné druhé rande nečeká. Zbastlila jsem to teda slušně jak jsem takovou větu vůbec mohla vypustit z pusy a proč jsem neřekla třeba je Tome zapoměla jsem ti vrátit ti sako co jsi mi půjčil když mi byla zima ne já musím říct nechal sis u mě sako tak jsem ti ho donesla. Jsem já to ale chytrý člověk, že. 

Nakonec jsem si přestala nadávat a litovat se a smířila se s tím, že jsem udělala pitomou chybu a že se půjdu pak omluvit tedy, tak aby u toho radši nikdo nebyl. Pracovala jsem na těch kostýmech na představení až do večera, Greg se celý den neukázal a tak jsem usoudila že asi nepotřeboval nic důležitého.

K večeru mě napadlo zda bych už neměla jít domů a cestou se omluvit Tomovi. Vstala jsem  a poklidila to tam už jsem si chtěla brát tašku i s těmi věcmi ze včera když někdo zaklepal.

" Dále." Houkla jsem. Do dveří, ale nevešel Greg nýbrž se v nich objevil malý karafiát a pak i něčí hlava a byla Tomova.

" Hoj mohu dál?"

" Proč ne?"

Vešel a zavřel za sebou. Stál u dveří a já naproti němu s taškou v ruce. On svíral pouze ten karafiát.

" Hmm Tome měla jsem za tebou zrovna namířeno chtěla jsem se omluvit za to ráno mohla jsem tu větu formulovat jinak snad jem ti nezpůsobila otravné otázky od kolegů."

" Ne, ne, to je v pohodě sice se ptali, ale já jim to vysvětlil. Jo a díky, že jsi mi ho donesla úplně bych na jě zapoměl. Jo a ty jsi v něm spala ?"

" Ne, ne, ne, jen jsem ho měla na sobě."

" Krásně po tobě totiž voní víš."

" Aha."

" No tak omluva se přijímá, ale příště bacha na jazyk veverko. A teď proč jsem přišel. Chtěl jsem ti to říct už ráno, ale trochu jsi se vypařila. Donesl jsem ti kytku a vím, že je asi, asi trochu brzy ale chtěl jsem tě pozvat na druhé rande, protože si říkám co kdyby mi tě ulovil někdo jiný a navíc to první se mi hrozně líbilo."

" No tak dobře, jsem ráda, že se ti líbilo a kam mě zveš tentokrát ?"

" To bude překvapení."

" Jů mám ráda překavpení." Pak mi podal ten karafiát a zmizel jako pára nad hrncem. Chvíli jsem si ho prohlížela a nakonec jsem popadla tašku a vydala se na cestu domů. Kterou mi, ale překazilo čekající Tomovo auto hned před východem z divadla.

Tom měl stažené okénko a houkl na mě.

" Nechceš hodit domů kotě?"

Trochu mě to vyvedlo z míry, ale přijala jsem a nastoupila. Usmíval se od ucha k uchu. Hodil mě před dům a dokonce mě doprovodil až ke dveřím.

" Díky za odvoz."

" Není zač. Rád jsem pomohl dámě v nesnázích."

" Já nebyla v nesnázích."

" Ale byla musela by jsi jet domů autobusem nechráněná nikým a ničím kdokoliv by tě mohl napadnout."

" V tom případě děkuji za ochranu a záchranu pane Hiddlestone." 

„ Slečno mohl bych vás ještě požádat o telefonní číslo?"

" A jistě, píšete si?"

" Ano."

" 722 455 666 zatím nemám britského operátora."

" V pořádku." Odpověděl obejmula jsem ho a zavřela dveře.

--------------------------

Tom pohled

Ještě když jsem včera ležel na posteli tak jsem si vzpoměl, že jsem nechal Nel své sako snad mi ho donese. Usnul jsem.

Hned ráno jsem se bez zdržováni vydal do divadla. Kde mě hned zatáhli na poradu, byla to hrozná nuda nemám rád porady jsem z nich vždy unuděnej k smrti. Dnes se probíralo jen něco okolo představení, které se kvapem blížilo. Když nás pak Greg prospustil po jeho dlouhém srdceryvném a emocionálně zatíženém monologu se objěvila Nel s mým sakem v ruce.

" Ahoj."

" Ahoj jak se máš ty veverko."

" Ale fajn nechal jsi si u mě sako, tak ti ho nesu." V tu chvíli se rozhostilo takové divné ticho a padlo na nás několik pohledů. Nos píše všechny v té místnosti. Došlo mi jak ta věta vyzněla a snažil jsem se neplácnout se do čela Nel to evidentně také došlo a tak zčrvenala.

" Jo jo díky zapoměl bych na něj."

Připadal jsem si trochu trapně jak na nás všichni koukali. Pak to ale vyřešila Nel, která se otočila na podpadku a rychle odešla. Všichni se na mě stále dívali a myslím, že vím co se jim honilo hlavou. Pak konečně někdo vyřkl tu otázku, která zajímala všechny okolo. Byl to Adam.

" Ty jsi s ní spal? Hned po prvním rande ?"

" Ne nespal jsem s ní byla jí zima a tak jsem jí půjčil sako a doprovodil jí domů zapoměl jsem si ho do ní vzí zpět a tak mi ho dnes přinesla, ale ta věta vyzněla trochu hůř než čekala."

" Aha já si říkal, že bych to do tebe neřekl."

" Hmm díky za důvěru." Zvedl jsem se zamířil do šatny doufám, že mí drazí kolegové pochopili co jsem jim chtěl říci. 

<.>

Večer už jsem se belhal k východu z divadla dnes byl opravdu náročný den museli jsme trénovat bojové scény a já dostal pořádně zabrat, takže mám naraženou ruku a několik super modřin na holeních. No, ale ještě než jsem odešel zastavil jsem se u Nel zda jí ta ranní situace nevyvedla nějak moc z míry. Vracel jsem se přez celé divadlo zpět. Narazil jsem cestou na kolegy opouštějící budovu a viděl jsem rozhovor Ann a Adama.

" Jak jsi mi mohl donést 10 karafiátů sudý počet se přece nedává ty pako jak jsi mohl."

" Notak se nezlob, jsme spolu deset let nedošlo mi to to."

" Ale mohlo, ti to dojít."

"Hele chtěl jsem ti jen udělat radost k výročí a ty na mě vyjedeš kvůli jedné kytce, kdyby jich bylo devět nadávala by jsi, že si nepamatuju roky, co mám tedy podle tvých poředstav asi tak dělat?"

No už mě to nebavilo proto jsem přerušil jejich peprnou hádku.

" No já vám trochu pomohu chcete?"

Rychle jsem vytáhl jeden karafiát a zmizel jsem za rohem. Netuším jaké měli pohledy ale pak už jsem zaslechl jen smích a drobné díky. No vyřešil jsem problém a ještě udělám Nel radost. Pomalu jsem ted pokračoval s karafiátem v ruce.

Zaklepal jsem a čekal. Ozvalo se nesmělé dále a tak jsem do dveří nejprve strčil kytku a pak hlavu. 

Asi čekala někoho jiného, protože se trochu podivila.

" Hoj mohu dál?"

" Proč ne?"

Vešel jsem a připadal si takový nervózní, že za ní jdu už tak brzy po prvním rande. Jak tak na proti mě stála tak byla ještě hezčí, jak panenka, pak mi došlo, že ten karafiát svírám poněkud křečovitěji. Povolil jsem. Pak promluvila.

" Hmm Tome měla jsem za tebou zrovna namířeno chtěla jsem se omluvit za to ráno mohla jsem tu větu formulovat jinak snad jem ti nezpůsobila otravné otázky od kolegů."

" Ne, ne, to je v pohodě sice se ptali, ale já jim to vysvětlil. Jo a díky, že jsi mi ho donesla úplně bych na jě zapoměl. Jo a ty jsi v něm spala ?"

" Ne, ne, ne, jen jsem ho měla na sobě."

" Krásně po tobě totiž voní víš."

" Aha."

" No tak omluva se přijímá, ale příště bacha na jazyk veverko. A teď proč jsem přišel. Chtěl jsem ti to říct už ráno, ale trochu jsi se vypařila. Donesl jsem ti kytku a vím, že je asi, asi trochu brzy ale chtěl jsem tě pozvat na druhé rande, protože si říkám co kdyby mi tě ulovil někdo jiný a navíc to první se mi hrozně líbilo."

" No tak dobře, jsem ráda, že se ti líbilo a kam mě zveš tentokrát ?"

" To bude překvapení."

" Jů mám ráda překavpení." Uf to se mi ulevilo, že má ráda překvapení pak jsem jí dal ten karafiát a rychle se vypařil pro auto ve kterém jsem na ní čekal před divadlem. Napadlo mě hodit jí domů. Když vyšla houkl jsem na ni.

" Nechceš hodit domů kotě ?" No v hlavě to znělo lépe než nahlas ale usmívá se. Pak se na chvilku zarazila a nakonec nastoupila, dovezl jsem jí před dům a doplazil se až ke dveřím.

" Díky za odvoz."

" Není zač. Rád jsem pomohl dámě v nesnázích."

" Já nebyla v nesnázích."

" Ale byla musela by jsi jet domů autobusem nechráněná nikým a ničím kdokoliv by tě mohl napadnout."

" V tom případě děkuji za ochranu a záchranu pane Hiddlestone." 

„ Slečno mohl bych vás ještě požádat o telefonní číslo?"

" A jistě, píšete si?"

" Ano."

" 722 455 666 zatím nemám britského operátora."

" V pořádku." Nakonec jsem byl obdařen obejmutím a zaklaply se dveře.

Otočil jsem se a koho opět nevidím kde se tu ten chlap asi tak bere.

" Ahoj Tome nechtěl jsem rušit."

" To je v pohodě jen jsem jí doprovázel."

" Aha a nechceš jít na chvíli dál pokecat ?"

" Jo tak jo." 

Pozval mě dál vzal jsem to jako super pokec a šel jsem.

Usadil mě na pohovku a šel uvařit čaj. Ben dělá skvělý čaj, na tom se stane závislák každej.

Pal přede mě položil krnek s čajem a posadil se naproti mě do křesla.

" Tak co jak si vedeš ?"

" Já myslím, že docela úspěšně."

"  A jak dopadlo rande, pochlub se ?"

" Rande bylo něco úžasného nejprve jsme krmili veverky a Nel oříškama."

" Co ?"

" No jednoduše krmili jsme veverky oříškama a Nel " nenápadně" ujídala vždy když mysela, že nekoukám tak snědla jeden oříšek. Byla u toho nehorázně roztomilá, skoro jsem měl chuť jí těma oříškama taky krmit. No, ale překonal jsem se a vzal jsem jí pak do restaurace na večeři, tomu by jsi nevěřil nevědomky no dobře doporučil jsem jí to, protože vybírala mezi burgrem a panenkou tak si obědnala to co já. Vážně nemlich to samé. A jelikož jsem jako vždy už nemohl napadlo mě, že by to po mě mohla dojíst když jí to tak chutanlo."

" Počkej, počkej, ty jsi na ní zkusil ten trik o kterém jsem jednou mluvil, vážně jsi se jí zeptal jestli to po tobě nedojí ?"

" Jo poté co jsi o tom mluvil jsem o tom i něco četl a jo zeptal jsem se jí zda to nedojí."

" Ty jsi vážně číslo zeptat se holky na to, jestli po tobě nedojí jídlo chce vážně odvahu."

" No chtělo, ale dojedla to po mě."

" Vážně?"

" Jo a pak jsme si ještě dali derert."

" No vybral jsi si dobře podle toho článku. A neměla nějaké námitky?"

" Ne, jen se tak sladce usmála a vzala si to ode mě."

" No tak to gratuluji, bude svatba a kdy? Už máte datum ?"

" Hej ten článek je stejně blbost."

" Evidentně není." Usmíval se od ucha k uchu.

" No jo asi není, ale dnes jsem jí pozval na druhé rande není to moc brzy?"

" Cože ty na to jdeš teda dost rychle."

" No, jo, no, dal jsem na tvá slova co kdyby mi jí někdo sebral."

" Tak jsem to nemyslel já mám takový dojem, že je to moc brzy."

" Ne jen jsem jí pozval datum jsem ještě neurčil."

" No tak to je jedině dobře. Říkáš teda, že to bylo super. No já mám taky docela dobrou zprávu rozhodl jsem se dát na srdce a překonat svůj strach, pozvu Freyu na rande."

" Páni ty jsi se teda rozjel."

" Jo taky si říkám, ale stále mám pochybnosti co když nepříjme mou pozvánku."

" No tak nepříjme, no nedá se nic dělat, ale já mám takový dojem, že neodmítne a kam jí hodláš pozvat ?"

" Na večerní projížďku na London Eye." 

" Jů to bude romatika."

" A ty ?"

" Co já ?"

" No kam pozveš Nel ty na druhé rande ?"

" Myslel jsem buďto do Toweru nebo do ZOO. Má totiž ráda zvířata."

" Já myslím že ZOO bude lepší a až pak do Toweru, takový první polibek v mučírně. To je originální."

" Proč první polibek zrovna v Toweru?"

" No přece na třetím rande je polibek ne?"

" Ježiš Bene já na tohle rozhodně nehraju až bude vhodná chvíle tak prostě bude vhodná chvíle. Povím ti ty máš zmáknutou teorii, ale na rande nejdeš."

" Bojím se."

" A čeho ty se vlastně bojíš ?"

" Nevím ona se bude chtít vázat."

" Ale to až po delší době."

" To sice ano, ale bude se chtít vázat."

" A ty se vázat nechceš ?"

" Ne to mi nevadí jen se bojím, že bych jí pak ubližoval."

" Ty jsi vážně paranoidní, neřeš to a jdi na to rande, teda pozvi jí a pak tam jdi."

" Ty jsi vážně super rádce, prostě tam jdi. Ok no já tam prostě půjdu. Zítra jí pozvu a pozítří s ní půjdu na rande."

" No vidíš jak je to jednoduché a proč jsi jí nepozval už dnes?"

" No ona mi utekla nestihl jsem to."

" Aha. No tak ti budu držet palce a asi už půjdu."

" Tak jo ono už je docela pozdě pak dej vědět jak to rande dopadlo."

" Jo jo a hlavně ty mi dej vědět, jak to dopadlo."

" Měj se."

" Ty taky ahoj." Vzal jsem si sako po Nel a otevřel jsem dveře, Ben je za mnou zavřel. Pousmál jsem se a zaklepal ještě jednou na Neljiny dveře.

Otevřela mi jen s ručníkem kolem těla, jamile mě uviděla tak zabouchla a ze zadveří zakřičela ať počkám. Usmál jsem se nad její styldivostí, ale zároveň odhodlaností a čekal jsem za dveřmi. Když je otevřela měla na sobě overal takový dost barevný.

" Ahoj Tome copak si přeješ v tak skvělou hodinu ?"

" No chtěl jsem se jen zeptat jestli máš v sobotu čas na to druhé rande ?"

" Jo jo jasně. Počkej."

Zaběhla do kuhně pro telefon. Vrátila se ke dveřím a koukala na kalendář.

" Jo zkontrolovala jsem to nic v sobotu nemám tak kdy ?"

" No tak já ti napíšu a vyzvednu tě tady." 

" Ok tak jo. Uvidíme se zítra."

" Jo jo zítra."

Objala mě a pak už dnes po druhé zabouchla dveře. Krásně voněla byla dokonalá. Otočil jsem se a odešel jsem k autu a pak domů. Bylo docela pozdě a z vedlejšího bytu už se neozíval žádný rozhovor holky už také spaly, já jsem usoudil, že je taky čas.