Ahoj vítám u nové kapitoly a omlouvám se za zpoždění snad jste si toho nevšimli. No nebudu se moc rozkecávat je to tu je to kratší než minule.

Tak snad za týden

13. kapitola

17. března 2013 neděle

Tomův pohled

Ráno jsem se probudil a ucítil jsem skoro dokonalou vůni hned vedle sebe. Otevřel jsem jedno oko a to natočil směrem vůně. Vedle mě ležela Nel. Ještě spala. Jednu ruku měla položenou na mém hrudníku a nohu měla skrčenou a položenou přes ty moje. Tiskla se ke mě. Měl jsem takový pocit důvěry a ujistil jsem se v tom, že jí miluji a chci s ní být. Pak mě napadlo, zda není moc brzy, abych jí požádal o vztah. 

Klidně jsem tedy ležel, jednou rukou jsem si na prst natáčel pramínek jejích vlasů, a druhou jsem si jí za pas tiskl k tělu. Klidně ležela a já jsem uslyšel vibrace telefonu. Byl můj. Podíval jsem se na displej. Volal mi Ben. Položil jsem to a napsal jsem mu smsku.

"Co potřebuješ?"

"Ahoj Tome, proč to nebereš?"

"Ležím v posteli."

"A to to nemůžeš vzít?"

"Ne a neřeš to, co jsi chtěl?"

"Já jen jestli jsi už dneska četl noviny?"

"Ne, co je tam?"

"Moc hezkej článek ze Zoo."

"Co tam je?"

"To si přečti sám, ale Nel bych to neukazoval."

"Dobrá pokusím se."

"Zatím."

"Čau."

Ben mě trochu znepokojil, ale snad to nebude tak zlé, jak to pro mě znělo. Pravděpodobně nás včera vyfotilo pár lidí a poslalo to do bulváru. Ani snad nechci vědět, co vymysleli tentokrát. Doufám ale, že to Nel nijak nevezme.

Stále klidně spala. Já jsem se podíval na hodiny a bylo osm. Napadlo mě, abychom nepřišli o snídani, tak jsem jí začal pomalu hladit po hlavě.

"Nel, Neljo vstávej."

"Hrmm ne."

"Přijdeme o snídani, když nevstaneš."

V tu chvíli se posadila rychlostí blesku a já jsem se trochu lekl. Vypadala naprosto probraně, jako by ani nespala. Pak se na mě omluvně otočila.

"Dobré ráno, promiň, snad jsem tě cestou do sedu nesejmula."

"V pohodě. Jak ses vyspala?"

"Přímo královsky, mnohem lépe než na tom mém gauči."

"Ty spíš na gauči?" zeptal jsem se dost udiveně.

"Ne, jasně, že nespím. Jak tě to napadlo?"

"Nekecej."

"Nekecám a teď jak jsme na tom s tou snídaní."

"To nezamluvíš, ale dobře, odejdu se obléct, pak ty, a pak půjdeme na snídani."

Přikývla a já jsem se odešel obléci do koupelny. Tam jsem se začal oblékat a přemýšlel jsem. Tak ona chudák spí na gauči, to se nedivím, že spala tak dlouho. Napadlo mě, že by se ke mně mohla nastěhovat, ale to bychom museli být ve vztahu a s tím jsem tak nějak chtěl ještě počkat. Ne proto, že bych nechtěl, spíš proto, aby jí to nepřišlo moc hrr. Ale je mi jí líto. Dooblékl jsem se a rukama si prohrábl vlasy. Vyšel jsem z koupelny a zadíval se na postel. Nel seděla na mé polovině v celé své kráse. Seděla a jen tak čekala. Kouknul jsem se na ní a doufal jsem, že se neobjeví žádný problém. Naštěstí hned vstala a prošla kolem mě do koupelny. Cestou se mě letmo dotkla. Mezitím co ona byla v koupelně, já jsem kontroloval, zda mám vše a čekal jsem na ni. A trochu jsem se zamyslel nad svým dalším počínáním. Uvidím, co bude v těch novinách a snad to ustojím. Nikdy o mně žádné špatné články nebyly, tak nebudou ani teď.

Nel pohled

Probudil mě nádherný hlas a ruka, která mě jemně hladila po vlasech. Pootevřela jsem oči a setkala jsem se s pohledem na Tomův dokonalý hrudník a začalo to ve mně šrotovat. Jak jsem se dostala tak blízko k němu? Proč tak dokonale voní, jakto, že ho objímám rukou a jemu to nevadí. Napadlo mě, jestli se něco nestalo, ale to jsem hend vyloučila. Rukou mi jemně přejížděl po vlasech a mně se to hrozně moc zamlouvalo. Ruku měl kolem mého pasu a tisknul mé tělo k sobě. Nechtěla jsem, aby tohle skončilo. Bohužel. 

"Nel, Neljo vstávej."

"Hrmm ne."

"Přijdeme o snídani, když nevstaneš."

Jakmile jsem zaslechla slovo snídaně, vystřelila jsem do sedu, jako vždy, když mě budila Sof. Pak mi ale došlo, kdo mě budí. Plácla jsem se do čela a otočila se na něj.

Pak jsme spolu chvilku mluvili. Byl po ránu tak dokonalý. Nechápu, jak to dělá, že vypadá skvěle jak ráno hned jak se probudí, tak po náročném dni. Pak jsem se ale prokecla s tím, kde spím. Snažila jsem se to zamluvit. To jsem neměla říkat. 

Nechal to být a odporoučel se do koupelny. Otočil se ke mně zády a já jsem si neodpustila pohled na ta jeho vypracovaná záda a na jeho dokonalý zadek. Měla jsem šanci ho vidět tak jak nikdy. Pak mi zmizel z dohledu a já si nevědomky povzdychla. Posadila jsem se na kraj postele a chvilku jsem počkala. Mezitím jsem se alespoň trochu poupravila a pak jsem se s Tomem vystřídala. Cestou jsem si neodpustila letmý dotek. V koupelně jsem si oblékla své suché instantní spodní prádlo a na to věci ze včerejška. Vlasy jsem si stáhla do vysokého culíku. Pak jsem se vrátila do pokoje. 

Tom stál u dveří a čekal na mě. Přehodila jsem si kabelku přes rameno a prošla jsem dveřmi, které mi otevřel. Zamkl pokoj a sešli jsme dolů na recepci., kde jsme se posadili k snídani.

Byla dost podobná, jako v tom hotelu, kde jsem byla s holkama. Dnes jsem si dala ale jenom toasty s míchanými vajíčky pomerančový džus a čaj. 

Tom si naložil poněkud větší snídani než já. Usadili jsme se ke stolu.

"Tak co, kam zajedeme dneska?" zeptal se mě.

"Budeme muset domů, síbila jsem holkám, že se za nimi stavím." 

"Škoda, mě se tohle cestování začalo líbit."

"Vážně, tak si to někdy můžeme zopakovat."

"Příště ale budeme počítat s bouračkama a přespáním."

"Tak jo. A ještě jednou promiň za to ráno, nechtěla jsem tě nijak vyděsit. Jen že jsem zvyklá takhle reagovat na slovo snídaně, kvůli Sofii je to něco jako rituál. Když mě budí tak řekne snídaně a já vystřelím."

"Aha, tak jo, mě napadlo, jestli se něco nestalo nebo tak."

"Ne, ne. Všechno je v pohodě."

"Tak jo, budu si na slovo snídaně po ránu dávat pozor."

Usmála jsem se a pokračovala v jídle. Po snídani mě Tom u recepce vrazil klíčky od auta a poslal mě k němu. Pravděpodobně platil a nechtěl, abych znala cenu. 

Odemkla jsem tedy auto a nasedla jsem. Měl moc pěkné auto. Vyhlížela jsem ho z okénka.

Posadil se vedle mě a vydali jsme se na cestu domů.

<.>

"Jsme doma, chceš hodit k bytu, a nebo půjdeš rovnou za holkama?"

"Asi se rovnou stavím u holek."

"Dobře."

Zastavil tedy před domem, kde bydlel. Vystoupili jsme a já jsem ho doprovodila až ke dveřím.

"Moc děkuji za super výlet, přespání a zábavu. Moc se mi to líbilo."

"No a já děkuji za milou společnost."

"Tak zítra."

"Jo, jo zítra v práci."

Napadlo mě, zda mu nedat pusu, ale byla jsem pomalejší, protože on už mě chytla za pas a pomalu si mě přitáhl co nelblíže k tělu. Také jsem mu omotala ruce kolem krku a přitiskla jsem své rty na ty jeho. Byl to kouzelný polibek, nijak dravý ani hladový, jen jemný a procítěný. Rukama jsem mu přejela přes vlasy a pohladila jsem jeho lícní kosti, zatímco on hladil můj pas. Pak jsem se odtáhla a s rudými tvářemi jsem se otočila a zaklepala na dveře holek.

Otevřela mi Freya a když mě shlídla, tak vykoukla ven a zamávala Tomovi, který už mizel ve svých dveřích. Pak mě vtáhla dovnitř. Posadila jsem se na gauč a ona začala se vyptávat. Stála u kuchyňské linky a vařila nám kafe. Pak ho položila přede mě a věnovala mi plnou pozornost.

Tom pohled

Jakmile Freya za Nel zaklapla dveře, tak jsem se šel převléct a tak rychle, jak jen to šlo, jsem se vydal za Benem kvůli těm novinám. Potřeboval jsem na jejich čtení oporu. Vyrazil jsem tedy jen v tričku a džínech k Benovi do bytu. Jelikož jsem mu po cestě stihl zavolat, tak už na mě čekal s otevřenými dveřmi a novinami v ruce.

"Hoj, přišel jsem hned jak jsem mohl. Vrátil jsem se až teď z toho rande. Vzal jsem jí do Zoo v Bristolu, ale jelikož nám nějakej debil prodloužil cestu, tak jsme tam museli přespat."

"O Zoo vím, ale o přespání v novinách nic nebylo."

"Naštěstí."

"A co, bylo něco?"

"Bene, na tohle se mě neptej. A ne, nic nebylo - druhý rande ne?"

"Jo, jo, ale koukej na ty noviny."

Vtiskl mi do ruky dnešní výtisk a na hlavní straně byla moje a Neljina fotka, jak se spolu držímě v objetí a vedle ní byla druhá, jak se držíme za ruce. Ty fotky by mě ani tolik netrápili jako ten titulek.

Tom Hiddleston: Šťastná fanynka, zlatokopka nebo ta pravá?

Tenhle titulek jsem neustál a musel jsem si sednout. Ben se na mě starostlivě podíval.

"Jak si mohou dovolit něco takového napsat, to mě uráží a mám dojem, že jakmile se k tomu dostane Nel, už mě nikdy nebude chtít vidět."

"Neboj Tome, třeba to nebude tak zlé. Horší je, co je v tom článku uvnitř."

Dle Benova návodu jsem nalistoval stranu sedmou a tam se skvělo několik fotek a článek. Ihned jsem se do něj začetl.

Tom Hiddleston: Šťastná fanynka, zlatokopka nebo ta pravá?

Včera v Zoologické zahradě několik návštěvníků zahlédlo evidentně zamilovaný pár. Ale nás napadá několik otázek. Kdo může být ta žena, která dělala Tomovi společnost. Byla to pouze nějaká fanynka, která se Tomovi líbila, a proto se s ní prošel v Zoo. Nebo to také mohla být jedna z žen, na které Tom často naráží, tedy ženy, které se kolem něj motají díky jeho slávě. A nebo měl Tom konečně štěstí a narazil na spřízněnou duši, která ho nechce vycucat.

To nevíme, můžeme jen spekulovat.

Pak tam bylo ještě několik fotek nás dvou. Ten článek mě namíchl. Jak se mohou zajímat zrovna o to, s kým lezu do Zoo, a už vůbec se pokoušet mojí Nel nazývat šlapkou, nebo jen někým obyčejným. Byl jsem na pokraji svého sebeovládání a myslím, že Ben o mě začínal mít strach, protože jsem nebezpečně rudnul.

"Tome, Tome, uklidni se, klid. To bude v pohodě. Na to se zapomene."

"Ano Bene, to je super, že se na to zapomene. Ale vsadím se, že Nel na to nezapomene, bude se cítit hrozně, a já nechci, aby se tak cítila jen kvůli mně. Neměl jsem jí zvát na to první rande, neměl jsem se o ní vůbec zajímat. Vidíš to, nemohu mít holku, kazím jí život pomocí medií."

"Tome, uklidni se, ty za to nemůžeš."

"Ale můžu, vždyť se na mě podívej, jen tak se zamiluju na první pohled do absolutně neznámé dívky, která tedy suhlasí a jde se mnou na rande. A na druhém rande se máme taky skvěle, ale pak bum, lidi, média a konec, žádné další rande nebude, protože jsem jí pozval na to první."

"Třeba to přejde bez povšimnutí, třeba jí to vadit nebude."

"A komu by to nevadilo? Bene, neříkej, že Freya by skákala do stropu radostí z toho, že jí v médiích sprostě nazvou lehkou děvou. Nikdo by z toho nebyl na větvi a já nevím, co mám teď dělat, bojím se Nel přijít jen na oči."

"Hele Tome, chvíli to nech a třeba to bude v pohodě. Hlavně jestli to teda Nel zjistí, promluvte si o tom, a uvidíš."

"Já jí ale nechtěl kazit život, chtěl jsem normální vztah s krásnou holkou, která by mě měla ráda takového, jaký jsem. Nechtěl jsem u toho média, i když jsem s tím vlastně měl počítat, že?"

"Ne Tome. To bude v pohodě."

"Hele Bene, díky, že jsi mi to řekl, ale já teď asi půjdu. Doma se pokusím uklidnit a kloudně to vyřešit."

"Ok, tak kdyby něco, tak zavolej přítele na telefonu." Ben se usmál a ukázal na sebe a vyprovodil mě ze dveří. Stál jsem zády do chodby a Ben se najednou zatvářil bolestně. Okamžitě jsem se otočil a tam stála na schodech Nelja. Měla sklopenou hlavu, tu pak ale zvedla, a bylo na ní vidět, že plakala. Hned jakmile mě zahlédla tak sklopila hlavu a já zaslechl několik tichých vzlyků. Nel si zakryla obličej rukama. Přeběhla ke svým dveřím a pokoušela se odemknout. Nakonec se jí to povedlo a se srdceryvným pláčem vpadla dovnitř a zabouchla za sebou dveře. Chtě jsem jít za ní, ale Ben mě chytil za rukáv.

"Já bych to řešil až zítra, až se oba trochu uklidníte."

"Bene, ale já jí nechtěl ublížit."

"Neublížil jsi jí, hele jdi domů, dej si čaj, jdi si zaběhat a uklidni se. Zítra to můžete vyřešit."

"Ok."

Ben za mnou zavřel dveře a mě to přece jen nedalo a zkusil jsem zaklepat na Nel. Nic se neozvalo, jen pláč. Bylo mi to tak líto. Zkusil jsem promluvit.

"Nel? Zlatíčko moje. Hrozně moc se omlouvám. Je mi to tak líto. Tohle jsem nechtěl. Promiň."

Nic se neozvalo. Odešel jsem se sklopenou hlavou a odjel jsem domů, kde jsem se převlékl do věcí na běhání. A vyběhl jsem do parku, snad přijdu na méně černé myšlenky.

Freya pohled

Otevřela jsem a nechala jsem usměvavou Nel vejí k nám do bytu. Posadila se na gauč a já jsem si k ní přisedla s né moc dobrou zprávou na jazyku. Vypadala, že to ještě neví, a tak jsem musela být ta, která jí zkazí den.

"Hoj Nel, tak co, jaké bylo rande?"

"Bylo to úplně to nejlepší rande světa. Jsem z něj nadšená."

"Jakto, že jsi přišla až ráno, bylo něco?"

"Ne, jen jsme museli přespat v hotelu, byli jsme totiž v Zoo v Bristolu a na cestu zpět bylo až moc pozdě."

"Aha a už jsi četla noviny?"

"Ne ne, je v nich něco zajímavého?"

"Nevím jestli zjímavého, ale nehezkého určitě."

"Proč tak vážně, co je tam?“

“Podívej se sama."

Podala jsem Nel noviny do ruky. Ona si je ode mě vzala a zad9vala se na titulní stranu.

Byl tam obří nadpis Tom Hiddleston: Šťastná fanynka, zlatokopka nebo ta pravá?

Nel na to nevěřícně koukala, pak nalistovala stranu s článkem a pomalu ho četla a já jsem jí neviděla to tváře. Měla přes ni vlasy. Viděla jsem jen, jak mi vlhnou noviny od jejích slz. Bylo mi jí hrozně líto. Když dočetla zlostně zavrčela a zmuchlala noviny do kuličky a hodila je přes celou místnost. Tvářila opravdu naštvaně, ale jakmile se podívala na mě, pohled jí změkl a ona mi položila tvář na rameno a plně se rozplakala.

Hladila jsem jí po zádech a chlácholila jí, dokud nebyla schopná přes slyz i mluvit.

"No ták Nel, to bude v pohodě."

"Nebude, koukej, co jsem provedla. Ztrapnila jsem ho v novinách. Teď nebude moci na ulici a koukej co o mě napsali. Vždyť to bylo teprve druhé rande. Jak z toho mohou cokoliv soudit. Neměla jsem přijímat ani to první, pak bych mu nedělala ostudu. Promiň Freyo, ale musím jít. Uklidnit se a pak ti třeba zavolám, nebo se stavím, promiň, že jsem se nezdržela."

"To je v pohodě, až ti bude lépe tak se stav."

Pak Nel přešla ke dveřím a hned za nimi se rozplakala a utekla z domu.

Nel pohled

Odešla jsem hend jak to šlo, nechci holkám kazit den. Už nikdy nechci nikomu nic kazit. Běžela jsem a slzy mi tekly po tvářích. Nevnímala jsem okolí a vrazila jsem do několika lidí. Nechtěla jsem, ale přes slzy jsem neviděla na cestu. Slyšela jsem nějaké pokřiky a zrychlila jsem běh. Před domem jsem vytáhla klíče a odemkla jsem si. Šla jsem po schodech a můj pláč pomalu ustával. Ale na posledních schodech jsem se zarazila. Slyšela jsem jeho hlas. Zvedla jsem hlavu a viděla jsem ho, jak stojí a povídá si s Benem. Moje oči opět zalily slzy a já jsem se vrhla ke dveřím. Vím, že na mě koukal, nechtěla jsem s ním vůbec mluvit. Už jsem mu nechtěla nic kazit. Snažila jsem se odemknout, ale nešlo to. Přes ty blbý slzy jsem nic nevěděla. Nakonec jsem do zámku dala správný kláč a na plno jsem se rozbrečela, vpadla jsem do dveří a zavřela jsem je. Na druhé straně jsem se po nich sesunula k zemi. Seděla jsem na zemi opřená o dveře a brečela jsem bez přestání. Bylo mi to tak líto. Tolik to bolelo, nechtěla jsem, aby to tak bolelo. 

Pak někdo zaklepal na dveře. Ať to byl Tom nebo Ben nechtěla jsem otevírat, chtěla jsem být sama a nikomu nedělat ostudu. 

Slzy mi stále kapaly z tváří na oblečení. Nakonec jsem se trochu vzchopila a šla jsem si udělat čaj.

Hodila jsem sebou na pohovku a v návalech pláče jsem usnula.