Jak tě dostat aniž bys utekla ? - 4. kapitola (2/2)

28.09.2014 20:27

Ahoj

dnes Vám toho asi moc neřeknu jen to, že další kapitola bude pravděpodobně ve ČTVRTEK.

A chtěla bych poprosit aby jste mě nelinčovali za to, že jsem Bena nenechala jezdit na motorce, ale nacpala jsem ho do auta.

Tak se mějte a užijte si kapitolu :)

4. kapitola (2/2)

8. března 2013 pátek

 

Ben pohled

 
Když jsem ráno nasedal do auta, tak jsem měl dobrý pocit, nikoliv z něčeho konkrétního, ale celkově z toho dne. Bylo hezky, měl jsem se fajn a nějak jsem cítil, že se stane něco co bude vzrušující. Vyjel jsem směrem k okraji Londýna. Cestou byla poměrně hustá doprava, ale nijak zvlášť mi to nevadilo. Musím říct, že natáčení Sherlocka a vlastně jeho ztvárnění mě šíleně baví. Jsem docela rád, že jsem na ten konkurz nakonec šel i když se mi původně moc nechtělo. To nudné dopoledne mi k tomu velice dopomohlo. Ještě větší radost mám z toho, že tam neúčinkuje mnoho herců takže tam není přelidněno a personál je taky docela omezený proto mám šanci se s každým pobavit. Není to jako u filmů, že tam mám šanci poznat se jen s několika osobami taky pokecám jak s uklízečkou tak s Andrewem. Před kamerou jsme sice rivalové ale jakmile skončí záběr tak jsme jak bráchové. Mohu v pohodě kecat i s Martinem před kamerou ho sice vytáčím k nepříčetnosti, ale mimo … no když se zamyslím tak taky, ale ne tak brutálně a když ho nevytáčím tak jsme dobří přátelé.
 
Když jsem tedy zaparkoval auto na parkovišti a sundal jsem si helmu. Ihned jsem dal klíčky do tašky. Musel jsem pohodit hlavou abych si narovnal vlasy. Parkoviště bylo vlastně součástí placu a tak jsem již z dálky viděl, že jsem poslední. Zamířil jsem tedy rovnou do maskérny a cestou jsem potkal snad všechny a jako naschvál se mě snažili zdržovat i Paula jsem pozdravil, ale pak mě něco zarazilo. Zahlédl jsem po dlouhé době novou tvař. Usmál jsem se na ní. Byla to dívka se zrzavými vlasy a stála za Paulem a držela jeho obvyklý šálek kafe, usoudil jsem, že jsou dvě možnosti proč tu je, buďto je to jeho nová přítelkyně / milenka nebo je to nová zaměstnankyně a tedy stážistka. To byli většinou lidé, kteří už nechtěli žít ve vlastní zemi a tak z ní odjížděli a stěhovali se, potřebuji se naučit jazyk práce stážisty u natáčeni v tom hodně pomáhá. No problém byl ze jsem neměl čas se jaksi seznámit, ač bych třeba  moc chtěl, protože jsem musel ihned do maskérny snad bude jiná příležitost. Prošel jsem tedy jenom kolem byla docela hezká, ale jen tak tam stála a stydlivě koukala do země. Ani on na ní nemluvil, tak tedy nevím zda anglicky umí jen tak tam stala mlčela a držela hrnek. Byla u toho taková zvláštní, ale opravdu jsem se už nemohl pozastavovat. 
V maskérně mě opět nalíčili stále jsme si na to moc nezvykl je to zvláštní nechat se líčit. Když mě líčili ještě jsem procházel naposledy scénář. Pak ale někdo zaklepal. 
 
"Dále. "
Opatrně dovnitř vstoupila ta zrzka. 
"Mám tu dopis pro pana Benedicta Cumberbatche. „ Mluvila potichu,a le rozuměl jsem. Zvedla pohled od dopisu a pokusila se o úsměv. Maskérky se trochu neudržely a opravdu potichu se smály, ale mě ta její roztomilá nesmělost a taky to že něví jak mi říkat a tak mě oslovuje Benedicte Cumberbatchi vykouzlila úsměv na rtech. Asi bych to měl napravit a vzít si dopis.
" Slečno rád Vás poznávám, ale stejně jako já ti nebudu říkat celým jménem tak ani ty mě. Všichni ale úplně všichni mi tu říkají Bene a já jim také říkám jménem ať chceš nebo ne budeš mi muset také začít říkat Bene. "
Trochu na mě vykulila oči a pootevřela pusu, ale vypadala pořád stydlivě a zaraženě asi sama se sebou trochu bojovala. Vím že  v jiných zemích je tohle normální ale já prostě oslovení Benedict nemám rád. Proto jsem usoudil že je z jiné země, ale taky to že asi bude dost dobře rozumět. A nakonec i mluvit, protože mi odpověděla.
" Dobrá pokusim se ti říkat Bene, tady je tvůj dopis. "
Navíc se na neodolatelně usmála.
" Díky. "
Chtěl jsem jí ještě něco říct, ale nebyla šance, protože už utekla z místnosti. Pak jsem se zaposlouchal do rozhovoru maskérek. 
"Je tu ode dneška nová ani nevím jak se jmenuje.“
„Je to stážistka, nosí rejžovi kafe a občas odběhne. Vypadá hezky a mile, ale tohle bylo poprvé co jsem jí od rána slyšela mluvit ani jí nepředstavoval, nevím ani jméno nic.“ 
To mě překvapilo, protože pokaždé když byl někdo nový tak ho představoval.
„Hmm třeba je tu jen na chvíli, i když co my víme. Ale všimli jste si? Má takovou zvláštní angličtinu že?"
„To jo.“
Bylo vše co jsem slyšel. Nechal jsem je drbat dál a odsunul jsem se na plac natáčet. Pokračovalo se tam kde se včera skončilo. Musím říct, že dnes bylo vše slabé, nebylo moc dobrých záběrů, protože já byl tak nějak mimo a Martinovi nebylo dobře. Celodenní natáčení tedy nic moc. 
 
Stál jsem u auta a lovil jsem klíčky, které by pomohli v tom, že bych po celém dni celý strhaný mohl jet domů. Stále jsem je nemohl nahmatat, ale za to se mi naskytl perfektní pohled. Kousek od mého auta kličkovala mezi ostatními auty ta zrzka, u které neznám jméno a tak jsem na ni nemohl zavolat pozdrav, naštěstí se na mě otočila sama a tak jsem se jen usmál a pokývl hlavou. Pak mi její silueta zmizela z dohledu a já konečně našel klíčky od auta a odjel jsem domů. Cestou jsem ještě nakoupil a stavil se na benzinové pumpě. Doma jsem pak trochu poklidil a jelikož jsem pak už neměl co na práci posadil jsem se do křesla. A v kapse mi zašustil ten dopis co mi donesla. Vyndal jsem ho s udiveným výrazem, protože jsem měl za t, že jsem ho otevíral. Nebylo tomu tak, a proto jsem ho otevřel teď.  
 
" Rozluč se s tím co máš nepokrytě nejraději. "
 
Bylo to to jediné co stálo na papíře v tom dopise. Podivil jsem se tomu a chvilku jsem nad tím dopisem přemýšlel. napadaly mě otázky jako: Kdo? Proč? Kdy? Jak? Hlavně mě nenapadal ani motiv ani význam. Vyvodil jsem z toho, že se možná nějací skautíci spletli a dopis jsem položil na stůl. Nijak jsem to neřešil a šel jsem si lehnout. 
Problémem bylo, že jsem nemohl zabrat a když jo tak jsem se vzbudil. Posadil jsem se tedy naproti dopisu a koukal na něj nehezkým pohledem. Pak jsem usoudil, že jsem se asi zcvokl a pustil jsem se do úklidu, protože tu byl hrozný bordel. Doufal jsem, že tím příjdu na jiné myšlenky. Ale to ne. Pořád jsem dopis pozoroval a přitom jsem se pokoušel o úklid. 
Začal s úklidem v kuchyňi, přiznávám, že tam moc věcí nemám, ale bordel tam byl. Od různých obalů z fast-foodu těch tam bylo požehnaně, až po nádobí. Obaly jsem vyhodil a nádobí umyl pak jsem zametl a vytřel. Kuchyň byla v pořádku a vrhl jsem se na obývák, byt naštěstí není tak velký, ale uklízení mě nebaví. To bylo za chvíli hotovo, pak jsem skočil dolů k popelnicím kde byl klid. A já se mohl vrátit do bytu kde jsem konečně ve 3 ráno usnul. 
 

Freya pohled

Podala jsem Benovi dopis a co nejrychleji se vypařila aby neviděl jak se červenám. Odešla jsem rovnou ke kávovaru a udělala další kafe pro Paule, který asi vážně nebyl ve své kůži. Když jsem zase stála u něj a poskakovala jsem z místa na místo jak chodil. Měla jsem čas uvažovat. O kom jiném než o Benovi. Byl tak dokonalý. Bože a dokonce mu mohu říkat Bene tedy ostatně jako všichni tady, ale přece jen kolik jiných lidí mu může říkat Bene. Uvědomovala jsem si, že pokud bych něco chtěla musím se snažit, i když nevím asi by nechodil se stážistkou. Moje naděje pomalu klesaly. A já to nemohla zastavit.
Až do doby kdy přišli jeho scény. Pravdou bylo, že Paul byl celej den dost naštvanej a nejen na Bena, ale i na ostatní herce. Nevím co mu tak vadilo, já byla v sedmém nebi, protože pokaždé když měl Ben čas tak se mě minimálně jednou usmál. Nevím zda to bylo přímo na mě,ale ten pohled letěl mým směrem mohlo to být na kohokoliv jiného, ale já doufala, že ty pohledy byli na mě. Protože ten jeho úsměv je naprosto neodolatelný. Tak to bylo celý den nic moc se neměnilo. Paul pořvával a ostatní neměli nijak valnou náladu.K večeru se už všichni rozcházely.
 
" NO dnešek jsi zvládla dobře Freyo, zítra zase tady jo ? A promiň, že jsem tě nepředstavil nebyl čas tak zítra měj se. Jo a ještě, že Benovi neříkáš Benedicte, že ne ?"
" Ne, už ne, poté co mi řekl ať mu říkám Bene a zítra teda tady. Ahoj."
" Ahoj."
 
Nebyla ještě tma tak jsem odcházela pomalu na autobus. Kličkovala jsem kolem zaparkovaných aut když jsem zaslechla šum. Otočila jsem se tím směrem a kdo tam nebyl. Trochu jsem znervózněla. Byl tam Ben a vypadal, že něco hledá. koukl na mě a usmál se a pokývl hlavou. Teď jsem si byla jistá, že to bylo na mě. zabořila jsem hlavu do země a schovala jsem se v dáli. 
Cestou mě napadlo, že bych zašla za Neljou a řekla jí co se dnes dělo, ale pak jsem si to rozmyslela a jela jsem domů za Sofii. Prošla jsem se ještě po parku a pak už jsem zamířila do bytu. Odemkla jsem hlavní dveře a zavřela je za sebou. Došla jsem do druhého patra k našim dveřím a z Tomova pokoje se ozýval jeho smích a smích někoho koho jsem znala jako své boty. Proto jsem se otočila a zamířila k jeho dveřím a zaklepala jsem. Smích utichl a slyšela jsem hlasy.
 
" To bude ségra jdi otevřít ty."
" Jsi si jistá, neměla by jsi jí jít přivítat po celém dni?“
„Ne.“
„ Dobře už jdu.“
Nakonec mi otevřel dveře Tom v teplácích a tričku.
" Ahoj Freyho rád tě vidím pojď dál máš tu ségru."
" Já to slyším, že tu mám ségru. Sof co tu děláš jak si se sem dostala ?"
" Jednoduše jak jsi mi ráno napsala, jsem se nasnídala a pak jsem se šla projít do parku, kde jsem krmila veverky a pak nakoupit, no a když jsem se vracela tak jsem měla plné ruce a Tom šel zrovna taky domů a tak mi podržel dveře a já mohla nákup donýst domů. Pozvala jsem ho na čaj, mezitím jsem uklidila to co jsem koupila a pak mě na čaj pozval Tom abychom si byli kvit. A pak jsme si povídaly. Potom jsi zaklepala a Tom ti šel otevřít a teď tady s tebou mluvím o mém dni. Co jaký byl ten tvůj?“
" No to je fajn, že jsi se bavila já měla taky super den."
" Neboj se Freyo jen jsem tvou sestru pozval na čaj, protože jsem si neměl s kým povídat, mluvili jsme o tom, že máme v divadle novou nádhernou kostymérku, a že se mi moc líbí. Že jo Sof. No a Sof mi pak řekla, že je to vaše kamarádka. Nechtěl jsem jí věřit a tak jsem jí popsal a Sof stále říká, že je to ta vaše kamarádka."
 
" No já bych Sof věřila ona Nelju pozná, že?"
" Jasan a navíc jí má Tom rád, že jo?"
" Ano, Nel je hezká."
" Sof nech toho a pojď musím ti něco říct."
" Tak jo. A bude to zajímavé?“
„ Asi ano, nevím.“
Otráveně se zvedla a šla se mnou domů, s Tomem se rozloučila objetím a pak jsme za sebou zavřely dveře od bytu. 
" Tak co jaký jsi měla den Freyo ?"
" No bylo to super, ale asi ne, tak dobrý jako ty."
" Ale ne ne myslím, že jsi ho měla super. Co potkala jsi Bena?“
" Jo potkala je úplně super a můžu mu říkat Bene."
" Bože to je super. A co jakej je ?"
" Je vysokej tedy o mnoho vyšší než my, ale je hrozně hezkej ještě lepší než v televizi. Jo a ty Sherlockovi vlasy nejsou paruka teď ty vlasy takhle prostě má a je v nich boží."
" Jů super, někdy mě za ním musíš taky vzít Toma už jsem poznala tak zbývá Ben."
" Neboj jednou tě vemu na plac s sebou."
" Supér."
 
" A teď co jsi koupila? Máme něco k večeři ?"
" No koupila jsem toasty na ráno, k nim marmeládu a nutelu pak jsem vzala mléko nějaké cereálie a pak jsem vzala dva hrnky a dvě skleničky dále jsem vzala mléko, mouku, špagety, nějakou zeleninu a ovoce. Takže večeře by tu být mohla. Co si dáš ?"
" Koupila jsi balkánský sýr ?"
" Jasně na ten bych nezapomněla."
" Tak si dám zeleninový salát s balkánem."
" Uděláš si ho nebo ti ho mám udělat ?"
" Prosím byla by jsi tak hodná ?"
" Jasně celý den si přece pracovala."
" No myslím, že tím, že jsi sem dotáhla ten nákup jsi udělala více. Já nosila kafe a poštu."
" Ale i tak seď."
Sofie byla tedy tak moc hodná, že mi udělala salát a já jsem se mezitím šla převléci do pyžama. Po večeři jsme šli spát. Já už jen před spaním přemítala o Benovi.
 
 

 

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Fantazy Pavorem