Ahoj nemám moc co psát snad jen omluvu a pokus o slib, že by to teď mohlo jít s tim vydáváním líp. jinak Maggi se omlouvám.

Tak zatím snad se bude líbit :)

6. kapitola

10. břazna 2013 neděle

Ben pohled

Nic se mi tu noc nezdalo a když jsem se ráno probudil, cítil jsem se jinak, odpočatě, čile a nabitý energií, oblékl jsem si tedy obyčejné oblečení a došel do kuchyně přes obývák kde si na gauči stále hověla ta krabice od pizzy. 

Škoda žadné uklízecí mužíčky tady nemám, musím uklízet já. Vzal jsem ji tedy s sebou do kuchyně, kde jsem popadl nákupní seznam peněženku a s odpadkovým košem jsem se vydal ke dveřím. Cestou jsem to vzal ještě kolem zrcadla a když jsem usoudil, že takto jsem poměrňe slušně oblečen vylezl jsem z bytu. 

Na chodbě jsem potkal slečnu, kterou jsem tu nikdy dříve neviděl, byla opravdu zajímavá a trochu mě její styl zarazil. Měla celé modré vlasy a k tomu měla vysoké šněrovací boty a takovou jasně modrou objemnou sukní a bílé tričko s nápisem " I’ll find you TH." Problém ale byl, že se na mě ani jednou nepodívala, jen se hrabala přede dveřmi v kabelce s mnoha ozdobami do tváře jsem jí tedy neviděl, ale sousedsky jsem jí pozdravil. Ona se na mě otočila a usmála se tak neodolatelným úsměvem, že by překonal i psí oči, pak si náhle, ale asi uvědomila kdo jsem a otevřela ústa dokořán a chvíli takhle nevěřícně koukala. Tak jsem na ní znovu s úsměvem zamával a šel jsem dál po schodech nevím jak dlouho tam ještě stála, ale z domu jsem ji vyjít neviděl. Nasedl jsem do auta, pak jsem opět vystoupil a rozhodl se, že nakoupit půjdu pěšky když mám tak dobrou náladu.  Auto jsem tam tedy nechal stát a rozhodoval se, kam asi tak půjdu. Dostal jsem naladu na větší nákup a tak jsem se vydal do centra. Bylo tam opravdu rušno a tak jsem si pro jistotu nasadil brýle a čepici abych na sebe nestrhával pozornost turistů. 

Nejprve jsem se zašlel podívat do kelnotnicví, ani nevím proč prostě jsem se rozhodl řídit se dnes pocity. Když jsem vešel tak jsem usoudil, že dnes lidi nemají na klenoty náladu, protože tu nebyla ani noha jen já a slečna prodavačka. Prohledl jsem si pár vytrínek s hodinkami a do oka mi padly celokovové ze střibra s masivním cifernikem a bez čísel byli dokonalé, proto jsem si je od slečny nechal zabalit a narazil jsem ještě na moc pěkný náhrdelník s kočkou a tak jsem ho vzal nikdy člověk neví kdy něco takového využije. Slečna u pokladny vypadala nervózně když jsem platil. Když mi vracela kartu tak se odvážila promluvit. 

"Pane asi Vás obtěžuji, ale mohla bych se s vámi vyfotit a podepsal by jste se mi. "

" Ale jistě slečno to není problém." Usmál jsem se na ní. Obešla pult a vytahla telefon. Byla malá a stoupla si vedle mě vyfotili jsme se a podepsal jsem se ji do takoveho maleho bloku. Byla až nápadně podobná Freye, ale nechtěl jsem to nijak řešit nebo se nad tím pozastavovat.

" Děkuji moc pane Cumberbatchi. "

" Slečno prosím já jsem Ben. "

" Dobře tak nashledanou. "

„ Nashledanou. "

Odešel jsem a zamířil jsem do obchodu s oblečením. Tam jsem si koupil jedny kalhoty a odešel jsem do elektra, potřebuji nová sluchátka, protože jsem je stihnul opět rozbít. A tak jsem narazil na dvě slečny jednou z nich byla Freya a tak jsem jí přátelsky pozdravil a tu druhou jsem dnes potkal ráno u bytu. To jsou náhody. Kolikrát mě to vážně překvapuje. Stáli u stojanu se sluchátky, jen špuntovými. Přišel jsem k nim a pozdravil je. 

"Ahoj slečny. "

"Ahoj Bene. " odpovedela zrzka a naše nova stažistka a ta druhá se na ní podivala vykulenyma očima a po chvilce zamumlala něco na způsob pozdravu. Vypadaly stydlivě a tak jsem jen popadl sluchátka a šel k pokladně. Kde jsem zaplatil a zamířil jsem do potravin. Cestou jsem hledal po kapsách ten lístek, který jsem si napsal. 

Nemohl jsem ho najít a prohrabal jsem všechny kapsy, musel jsem vypadat opravdu podivuhodně.  Nakonec byl v peňžence, tam bych ho nehledal.

Po dlouhé době jsem opět navštívil obchod s potravinami, tolik se toho změnilo. No, ale přestal jsem s nostalgií a rychle popadl nákupní košík, abych to měl již za sebou to nakupováni. 

Když jsem se tedy opět zařadil do provozu na ulici párkrat jsem zahlédl modré vlasy a pak jsem je úplně ztratil a vydal jsem se domů. Tam čekal dopis. 

Zvednul jsem ho ze země a opět byl od neznámého pisatele. Když jsem ho otevřel tak tam byla opět jen jedna věta, ale i něco víc.

" Být či nebýt to je to oč tu běží."

A dodatkem bylo:  "Být šťastný nebo omezený. Láska je těžká.“

Věty jsem si jako ty předchozí zapsal do telefonu a dopis spkojeně vyhodil. Pak jsem se přesunul do kuchyně a uklidil jsem co jsem nakoupil. Odsunul se do obýváku a tam jsem se posadil do křesla kde na mě čeklala kniha Šifra mistra Leonarda. Vzal jsem jí do ruky a otevřel na straně první. Pak jsem se ponořil do příběhu a hluboce se začet, asi u padesáté stránky jsem pomalu usnul a vzbudil jsem se až v sedm hodin večer.

Měl jsem hlad, pomačkané oblečení a knihu na zemi. Vstal jsem tedy a šel se převléct do pohodlného trička a volných tepláků. 

Měl jsem již zmiňovaný hlad a tak jsem si dal jen kousek chleba se šunkou, pak jsem znovu poklidil kuchyň a jelikož už byla tma, mohl jsem bez obav vylézt s košem takto před dům. Vzal jsem tedy pytel a zabouchl za sebou dveře, pomalu jsem sestupoval po schodech až úplně dolů nemáme výtah. Zabouchl jsem za sebou i vchodové dveře domu a přešel jsem ulici k poplenicím. Tam jsem postavil pytel k ostatním a chystal jsem se k odchodu zpět do domu. Když mě najednou zarazila silueta člověka sedícího na zídce opodál. Zamířil jsem tím směrem, postavil se k zídce a vyskočil na ní popošel jsem k postavě a posadil se hned vedle.

" Ahoj."

Pozdravila mě potichu a v tu chvíli se mi vybavilo kdo to je. A oči už se té tmě taky přizpůsobiliy. Byla to modrovláska, klidně si seděla modré vlasy jí splívaly až po konec zad a měla na sobě obsáhlou sukni byla v tmavém a kouřila dýmku.

" Ahoj ty jsi ta nová sousedka že ?"

Optal jsem se opatrně.

" Jo jasan, přistěhovala jsem se před týdnem a vy budete Benedict Cumberbatch, že ano ?"

" No už to tak asi bude ale prosím jsem Ben jenom Ben mám to tak raši nemám rád formální oslovení."

" Ou tak to se omlouvám a já se také nepředstavila, že ?"

" Ne, zatím jsi tajemná."

" To mám ráda, ale přece jen jsme sousedé a myslím, že na dlouho pokud se neodstěhuješ takže já jsem Nelja Weneter." Usmála se a natáhla ke mě pravou ruku ze které si dýmku přehodila to té levé. Lehce jsem jí ji stisknul a zase pustil vypadala odvážně, ale byl vydět ten stres a stydlivost.

" No tak co teď sedím si tu jen tak na zdi jako každý večer, kouřím si dýmku a příjde za mnou herec číslo dvě, kvůli kterému jsem se přestěhovala do anglie no je tohle možné a navíc mi došel tabák takže večerní pokouření je u konce."

" To bylo zajímavé."

" Hej co posloucháš cizí rozhovor."

" Tady nikdo jiný není."

" Mluvím sama se sebou a neusmívej se, protože když někomu dojde tabák upostřed noci není to vtipné a navíc špatná zpráva naše setkání je u konce, protože jak jsem již zmiňovala není tabák nejsem já a odcházím měj se."

Seskočila se zdi a já hned za ní.

" Ale no tak snad se tolik nestalo."

" Ne nestalo."

 Usmála se jakoby nic.

" Hmm takže, proč jsi v anglii ?"

" To je zajímavý příběh, ale jsem unavená tak si někdy sedneme na kafe a můžeme pokecat co říkáš ?"

" To je fajn nápad. Nel, Neljo bože máš těžké jméno."

" Vím můžeš mi říkal El nebo Nel."

" Díky."

Došli jsme tedy až k domu a Nel vytáhla klíče a odemkla gentlemansky jsem jí podržel dveře a pak jsme se vydaly po schodech až do podkroví.

" Hmm tak se tedy zase někdy sejdeme, měj se Bene."

" Ano ty se taky měj Nel."

Vstoupila do svého bytu a zabouchla. Došel jsem ke svým dveřím a začal jsem se hrabat po kapsách a hledat klíče nasta, ale drobný problém v podobě toho, že klíče u mě v kapsách nebyli nikde. Usoudil jsem tedy, že mi mohly venku vypadnou, ale to jsem zavrhl hned jak jsem došel ke vchodovým dveřím, protže bych slyšel cinknutí a hlavně pokud bych šel ven zabouchnul bych si a nedostal bych se ani do domu. Vyšlapal jsem tedy schody opět nahoru a jelikož jsem neměl ani telefon tak jediné rozumné řešení bylo to, že bych zaklepal na Nel zda si nemohu od ní zavolat. Zaklepal jsem tedy a ona otevřela jenom v ručníku omotaném kolem těla evidentně si z toho nic moc nedělala a usmála se zato já jsem byl nucen sklopit zrak.

" Ahoj Bene to už je ten čas na kafe, myslela jsem někdy ve dne."

" To já také, ale mám problém zabouchl jsem si klíče i telefon doma a potřebuji zavolat někoho kdo by mě dostal domů a jsi jediná koho v domě prakticky znám a tak mohl bych si zavolat od tebe ?"

" Ale jistě pojď dál." Pak chytla ohromný záchvat smíchu a něco blábolila. 

Stále se usmívala. Pak už moc nemluvila a podala mi telefon. A nadiktovala mi číslo které bylo na zámečníka. Chvíli jsem ho vytáčel, ale nikdo to nebral kdo by taky pracoval v půl jedenácté, že ano. Položil jsem to tedy a smutně se na ní podíval.

" Nikdo to nebere, že ? Hmm no tak ti asi připravím gauč pokud ti to nebude vadit a zítra ráno to zkusíme znovu."

" Jsi moc milá díky."

Pak mi z nějakeho pokoje přinela deku a polštář a ustlala mi na gauči, stále byla v tom ručníku. 

"No tak asi už půjdu spát můžeš si pustit televizi nabo něco a dobrou noc."

"Moc děkuju a proč, že jsi přijela do Londýna ?" Usmál jsem se na ní a ona odešla do pokoje. Lehnul jsem si na gauč a začal jsem si myslet jaký jsem pako, že si zabouchnu klíče i telefon a přespávám u osoby, kterou znám jen jeden den a ještě k tomu je to žena. Je hezká, ale na mě moc výstřední. Ale upoutala mě svou osobytostí a názory ,nebojí se cokoliv říci. Není, ale pro mě já mám radši normálnější styl. Tahle by se líbila Tomovi.

Z mým úvah mě vyhnal pocit, že je někdo v místnosti a byl. Nel stála v kuchyni a nějak se tam přehrabovala posadil jsem se a upřel na ní zrak. Když se otočila ukázala mi dva hrnky kývnul jsem na ten větší a ona uvařila čaj. Posadila se ke mně na gauč a začaly jsme si povídat. Měla na sobě overálové pyžamo s obrovskou lebkou. Seděli jsme na gauči a povídaly si.

" Bene můžu ti teda tak říkat ?"

" Jo jo jasně že můžeš.“

" Vím je divný se ptát, ale u nás v České Republice není moc herců kteří by se dali potkat na ulici a už vůbec by jsme si s nimi nemohly tykat proto automaticky vykám a v angličtině je to divný a ještě k tomu jsi můj oblíbený herec."

" Tak to mě těší že jsem oblíbený. A proč jsi se teda rozhodla se přestěhovat do Anglie do  Londýna ?"

" To má prosté řešení chtěla jsem změnu, miluji tuhle zemi a tohle město, mám dvě kamarádky, které taky toužili po Londýně a byla tu malá vidina toho, že třeba na ulici potkáme někoho slavného. A už máme po vysoké a tak jsme chtěli zkusit něco jiného, zdokonalit si i jazyk a najít si práci to se nám povedlo."

" Aha hmm tak na ulici jsi slavnou osobu už potkala, práci máš taky a jazyk si myslím, že ovládáš dobře. A kde pracuješ ?"

" Pracuji jako pomocnice v národním divadle kde právě zkouší Tom Hiddleston na nějakou novou hru."

" Jo jo to vím, ale nepamatuji si její název."

" Pořád se s Tomem stýkáš ?"

" Jasně jsme dobří přátelé."

" To je úžasné.“

" Jo to je."

" Že jo." Usmála se tak zasněně.

" A co tvoje kamarádka ta zrzavá, kterou jsem s tebou dnes viděl ?"

" Jo to je Freya Whitlock moje nejlepší kamarádka už od základky. Moc moc si přála se jednou přestěhovat do Anglie už od mala a teď se jí to splnilo a i její velký sen. Říkala, že dostala místo stážistky u natáčení Sherlocka a je z toho moc šťastná. Protože do Anglie jela s cílem potkat tebe a to se jí splnilo je z tebe úplně hotová a nemuví o ničem jiném, tedy skoro."

" Vážně ?"

" Oou to jsem asi neměla říkat bylo to její tajemství. Prosím až jí zítra uvidíš neříkej jí, že jsem ti to řekla a hlavně jí neříkej kde jsi dnes spal byla by smutná."

" Neboj a proč vy vlastně nebydlíte spolu ?"

" Potřebovala jsem byt v centru a tenhle je moc malý a ona má ještě sestru a tak si našly jiný, ale jsme dohodnuté, že až najdeme něco většího sestěhujeme se."

" Aha tak to je dobrý plán."

" Taky si řikám. Bene ?"

" Co je ?"

" Ty jsi se zamyslel, že jo byl jsi jako v tranzu nad čím jsi přemýšlel ?"

" Ale jen tak." 

" Hmm dobrá tak je dost pozdě asi bych měla jít spát a tak."

" Jo já taky tak dobrou noc."

" Dobrou po druhé."

Pak už jenom usnul a probudil se až ráno.