Zpět do přítomnosti - 3. kapitola

No tak jestli sem ještě někdo chodí nebo o to tady náhodou zavadil tak je tu další kapitola :)

Jakmile odešla, vypustil vzduch, o kterém ani netušil, že ho měl v plicích. Nevěděl proč, možná nervozita. Ale odkdy? Ještě chvilku stál u toho výtahu, když najendou mu na rameno dopadla ruka. Byl to Clint.

„Steve? Děje se něco?“

„Nic, jen … nic.“

Setřásl Clintovu ruku a odešel do pokoje, zabouchl za sebou dveře a padl na postel. Koukal do stropu, až z toho nakonec usnul.

***

Stála vedle lavičky v central parku na levém rameni tašku s věcmi a koukala na své zápěstí kde byly hodinky, Steve měl spoždění bylo něco po půl, ale ona se rozhodla mu dát ještě čas přeci jen ona potřebuje jeho, ne on jí. Blbec nevzala si jeho číslo. Už bylo čtyřicetpět a Steve pořád nikde. Zklamaně se otočila s myšlenkou toho, že mu husa hloupá nalítla, když se ozvalo její jmého. Prudce se otočila a viděla běžícího Steva, byl v plné zbroji Kapitána Ameriky štít v jedné a černou tašku v druhé ruce.

„Pegg, já, moc se omlouvám, teď jsem se vrátil z mise. Stark řídil, měl kecy a zdržoval.“ Doufal,že to je to nejrychlejší vysvětlení a zdálo se že, ano.

„To je v pořádku máme ještě čtvrt hodiny.“ Usmála se na něj, otočila se zpět ke směru chůze a vyrazila do taneční školy, Steve jí beze slova následoval.

„Stíháme to?“

„Neboj, v nejhorším příjdeme o pět minut pozd....“ Bylo poslední co stihla doříct, protože si jí Steve vyhodil na za a chytil jí za nohy. Chvilku běžel a pak zpomalil.

„Kudy?“

„Rovně, doleva a pak do první ulice vpravo.“ Vyrazila ze sebe šokovaně. Steve se znovu rozeběhl a za chvilku tam byli. Zastavil a postavil Pegg na zem.

„Tohle jsi nemusel. Jsem těžká.“

„Chtěl jsem to stihnout. A ne nejsi a na tohle téma už se s tebou nehodlám bavit.“ Zasmál se a podržel dveře.

Neřešila to a vstoupila do školy se Stevem v patách. Prošla chodbou a ocitla se ve dveřích šaten, kde už byli všichni a jen čekali až se dostaví trenérka. Steve zůstal stát za ní.

„Ahoj Pegg. Tak co, už?“ Optala se Natalia.

„Jo.“ Zavískla Pegg radostí a povyskočila.

„Vážně a je tu?“ Vyskočil Raul z lavičky a usmál se.

„Jo, jo, je.“ Otočila se na Steva a ustoupila z cesty aby byl vidět. Trochu mu zrudly tváře a na obecenstvo jen lehce mávl rukou.

„Lidi, jen prosím, jako k normálnímu.“ Podotkla ze strachu, že by se mohli chovat ke Stevovi jinak než ke kamarádovi.

„Ahoj … uhm jak říkala Pegg jsem obyčejný člověk jako každý jiný takže bych byl rád kdyby to bylo v pohodě. Nevím co víc říct, jsem Steve Rogers a budu dělat tanečního partnera tady Pegg.“ Pokrčil rameny a čekal na reakci. Ta nebyla dle jeho očekávání všem spadla brada a někteří jen nevěřícně těkali očima mezi ním a Pegg.

„Oh můj bože.“ Zazněl výkřik a Pegg se Stevem odstoupili ze dveří kde stála trenérka.

„Pane jo Pegg ty umíš člověka vyvést z míry nejen, že si najdeš partnera, ale ke všemu Kapitána Ameriku. Koukám, že když člověk čeká moc dlouho dostaví se opravdové překvápko. Jak?“

„Potkali jsme se v parku?“ Zkusila a na to se všichni jen pousmáli. Dál se to moc neřešilo prohodilo se pár jmen a hodina začala. Pegg byla nadšená z toho, že má konečně s kým tančit, Steve byl rád, že jí může pomoc a taky, že si našel koníček, který ho baví a pojí s jeho dobou. Všichni ostatní byli překvapení, ale mnohem víc nadšení z toho že už mají celou skupinu a trenérka ta byla za Pegg taky ráda. Navíc Pegg si vážila toho, že Steve si všechno co ho naučila pamatoval a neměl problém rychle pochopit nové kroky a taky měla pocit, že trénoval, ale nechtěla se ptát.

Steve doprovázel Pegg domů, nesl jí věci, protože to džentlemani dělají a hrozně se courali ani jeden nevěděl proč, ale šli tak pomalu jak jen to šlo. A Steve skoro nezavřel chlebárnu.

„Pegg jen ti chci říct, že jsem hrozně rád, že jsem tě potkal. Bylo to jako návrat domů, do Bronxu, ta hudba a všechno.“

„No já ti zas musím poděkovat za to, že jsi tak ochotný mi pomoct.“ Zasmála se a sklopila oči. 

„No jo, já pomáhám odjaživa mou prioritou vždy byl mír, ale občas se to trochu bilo s … ne to je jedno.“ Smutně se usmál, ale hned zas nasadil výraz štěstí jako by se nic nestalo. Pegg si toho všimla, ale nechtěla se v tom vrtat přece jen ho ještě nezná tak dlouho aby mu lezla do soukromí. 

Stáli před domem a loučili se objetím. Pravda objetí to bylo delší než je obvyklé ani jeden nevěděl proč, ale nechtěl toho druhého pustit. Pegg si pak vzala od Steva věci a snažila se odemknout. 

„Tak se zatím měj uvidíme se příště … i když nechtěl bys jít dál je ještě brzo … myslím.“ Sklopila oči jako by se bála záporné odpovědi.

„Víš, že půjdu rád aspoň se vyhnu otázkám typu kde a s kým jsem byl.“ Potvrdil širokým úsměvem Steve.

„To tě tak hlídaj? Že by byl Kapitán Amerika nebezpečný?“

„Ne, to ne, jen není normální, že jsem tak často venku, většinou jsem na základně a řeším … něco. Takže tohle je nenormální ještě k tomu když už tě viděli budou si myslet … ne budou vymýšlet různé teorie.“

„Aha … tak pojď dál.“ Podržela mu dveře. Na to se zamračil, ale nic neřekl. Vyšplhali se do druhého patra kde se Pegg snažila odemknout deveře od bytu. Steve trpělivě stál a čekal, mezitím kolem prošla sousedka, která na ně hodila výraz typu „a už vím co se bude dnes v noci dít“ Steve to ignorovala slušně pokýval hlavou jejím směrem.

„Hallelujah. Zavískla Pegg a rozrazila dveře do bytu odkud byl vidět celý, proto její taška prolítla celým prostorem a skončila pod oknem pak skopla obě boty a ustoupila ode dveří aby Steve mohl vstoupit. 

„Nezouvej se pronesla cestou do kuchyně“ Ale už neviděla to jak Steve její informaci ignoroval a zul se. Pak přešel do obýváku.

„Čaj nebo kafe?“

„Čaj.“ 

Postavila na stolek dva hrnky jeden před pohovku a druhý před křeslo do kterého se posadila. Koukla na Kapitána, který k ní stál zády a prohlížel si byt.

„Můžeš se posadit.“

„Oh jo jasně díky.“ Sedl si a podíval se jí do očí. Popíjeli čaj a Pegg poslouchala Stevovi historky z II. Světové války, ale i nové ze zásahů Avengers. Vyprávěl opravdu poutavě nic nevynechal. Občas to bylo smutné jindy vtipné v obličeji bylo vidět jak je rád, že o tom s někým může mluvit, byl rád, že se může vrátit myšlenkami zpět do své doby. Nestěžoval si, nenaříkal, nekritizoval, pro něj to byla realita pro všechny to byla krutá minulost. Mluvil o tom, že miloval to,že mohl pomoci, zachraňovat a získávat mír. Pak přišla na řadu asi ta nejsmutnější věc, zabral se do vyprávění posledních minut po porážce Redskulla. Poprvé za celý večer se mu na tváři objevil smutek.

„Seděl jsem na pilotském můstku, věděl jsem že ten letoun musím zničit a s ním i sebe poslední slova základně byla pro … Peggie Carter.“ Usmál se „Měli jsme dohodnuté rande a to poslední co ode mne slyšela bylo, že jí nechci šlápnout na nohu. Pak jsem ztratil kontakt letoun se blížil vodě, vplul do ní, dírou ve skle se ledová voda rozlila po celé kabině a já usnul můj poslední pohled byl na kompas s její fotkou. Myslel jsem že už jí nikdy neuvidím že zemřu. Byl jsem v tu chvíli na sebe hrdý, dokázal jsem začít konec války. Pak bylo po všem. Jak sama víš z historie válka skončila a slavilo se. O 70 let později … našli mě v tom ledu … žil jsem a probral se v New Yorku. Bylo to hrozné ocitnout se na místě kde jsem nikoho neznal, nic neznal a netušil jsem proč. Sérum mě zachránilo ale v tu chvíli jsem měl pocit že bych byl radši mrtvý. Ujal se mě SHIELD a pak … musel jsem se přizpůsobit, zvyknout si, dokonce se přiznám, že jsem našel Peggi Carter ano byla už hodně stará ale chodil jsem za ní dokud naposledy nevydechla a byl jsem i na pohřbu. Nikdo z týmu Avengers to nevěděl a pořád se mi snaží někoho najít. Je to ale marné musím si poradit sám. Ale jsem nakonec rád, že jsem přežil sloužím účelu pro který jsem byl stvořen, zachraňuji a bojuji.“

„Wow, to bylo … úžasné … teda ne. Uhm nevím.“ vydechla Pegg s ústy dokořán.

„Chápu je těžké na tohle něco říct.“ Vstala a objala ho.

„Jo, to je asi to nejlepší co na to muhu říct, Steve.“

„Nejlepší odpověď, kterou jsem mohl dostat.“ Pustila ho on se zvedl taky.

„Asi už půjdu, přeci jen, nemohu tě nudit svými příběhy do nekonečna.“

„Nenudíš mě, ráda poslouchám, ale už bych šla spát, tak tě aspoň vyprovodím.“

Odnesla hrnky do kuchyně, mezitím se Steve odebral ke dveřím, kde se pral s botama.

„Říkala jsem, že se nemusíš zouvat, věděla jsem proč to říkám.“

„Ne vždyť bys tu měla nepořádek. Díky za čaj a pokec bylo to opravdu fajn.“

„Taky jsem si to užila, tak se uvidíme v pondělí v parku.“

„Tak jo.“ Otevřela dveře a seběhla se Stevem dolů k hlavnímu vchodů, kde už se definitivně rozloučili.