Zpět do přítomnosti - 8. kapitola

19.11.2015 20:20

Probral se jako první a co ho překvapilo, bylo množství vlasů které Pegg má. Přišlo mu, že jsou všude. Opatrně se je snažil odfouknout bez tohož, aby Pegg vzbudil. Držel jí v náručí, byla k němu natisknutá zády a klidně oddechovala. Nechtělo se mu vstávat. Opravdu se mu líbilo mít tu silnou a sebejistou Pegg v ochranitelském náručí. Začal přemýšlet, jestli je tenhle výlet vážně dobrý nápad. Kdokoli ho mohl poznat a potom by bylo zle. Navíc už se sžil s novou dobou, dokonce překonal i ztrátu. Chtěl žít v přítomnosti, ne tady, uvědomoval si, co tím dostal. Taky si přál najít Buckyho, živého a s pamětí. Pegg se začala hýbat. Steve si ji přitiskl blíž k tělu a pohladil jí po vlasech.

"Takhle se mi to líbí." Zavrněla Pegg a schoulila se ještě víc do klubka a blíž k Stevovi.

"To jsem rád, mě taky." Pegg otočila hlavou a usmála se na Steve a místo úsměvu zpět dostala pusu.

            Stáli před barem a přemýšleli nad tím, jak si dají snídani. Kolem nich se z ničeho nic prohnalo stádečko chlapců, z nichž první měl víko od popelnice pokreslené jako kapitánův štít a zvolával jeho hesla. Bylo to úsměvné, ale to, že o chvilku později tudy prošel strážník, už tolik ne. Lehce kývl hlavou na pozdrav a chtěl jít dál. Ale otočil se.

„Dobrý den.“

„Vy musíte být velikým fanouškem Kapitána Ameriky, že?“

„A-ano. To, že je nezvěstný je hrozné, že? No ale vykonal mnoho dobrého.“

„To jistě.“ Pronesl strážník pomalu a sjel Steva pohledem, pak ale pozvedl oči zpět, zasmál se tak, že se na jeho tváři objevili vrásky a v klidu a pomalu odešel. V tu chvíli oba dva vypustili zadržovaný vzduch a vešli do baru. Moc lidí tam takhle po ránu nebylo.

„Vy jste ti, co tu včera tak bavili hosty!“

„Ano.“

„Pojďte dál, dám Vám snídani na účet podniku.“ Steve si po zvláštním pohledu hostinského stáhl klobouk víc do očí a s Pegg se posadili do rohu místnosti.

***

„Bruci, ovládej se, nenech se jím vyprovokovat.“ byla poslední slova, co Nataša v tu chvíli stihla říct, protože Bruce už zelenal a začínal se zvětšovat, takže tu teď byl dost nasraný Hulk, který zařval tak, že se otřásla okna laboratoře. Stark přivolal oblek a Nataša s Hawkeyem se snažila Bruce uklidnit.

„Ale stejně jsem chytřejší ve všem než ty.“ Pronesl Tony s úsměvem a Hulk praštil. Bohužel dost nešťastně. Sice minul Tonyho, ale povedlo se mu poškodit stroj času a to dost.

„Starku jsi kretén, proč ho provokuješ v dílně!“

„Vlastně ho provokuju pořád.“

„Mlč! My ho odvedeme z domu a ty se dej do opravy stroje.“ Tony smutně zaskučel, že tím zábava pro něj padá, ale byl si vědom toho, že Steve s Pegg jsou namydlení, pokud je stroj nevrátí.

Odvolal oblek a sledoval, jak se mu rozbilo okno a pak už Hulka neřešil. Škody byli evidentní, ale základ a jádro bylo v pořádku, protože bylo mimo kruh, takže stačilo obnovit obvody, zapojení a taky tvar z elipsy zpět na kruh.

 

***

Procházeli se ulicí a Pegg obdivovala starý New York. Byl krásný, žádné obrovské mrakodrapy. Normální budovy, kavárny a hlavně mnohem lepší vzduch, protože aut nebylo mnoho. Byli se podívat na Sochu Svobody na Bílý dům a tak dál. Už se stmívalo a oba věděli, že za chvíli tohle místo opustí, proto se jen procházeli po ulici ruku v ruce dokud Pegg omylem nevrazila do procházející ženy.

„Omlouvám se.“

„To nic.“ Zvedla žena hlavu a jako by strnula i Pegg cítila, že Steve se zarazil. Věděla, o koho jde.

„Pardon, to nic, jen připomněl jste mi přítele je … je mrtvý.“ Propukla v pláč. Ano, bylo to čerstvé a chudák nevěděla, že právě potkala skutečného Steva.

„To bude dobré.“ Objala jí Pegg.

„Neplačte, čas rány zahojí.“

„Vím, ale tak moc to bolí. Miluju ho pořád a nemohu přestat, nemám jak. Aspoň kdyby našli tělo a byl pohřeb. Možná by to bolelo méně.“

„Třeba někde stále žije.“

„Spadl do vody, slečno, myslím, že to nepřežil, ale byl by to zázrak.“ Pegg jí ještě víc stiskla a pak pustila. Peggy Carter si utřela slzy.

„Omlouvám se.“

„To je v pořádku, každý jednou ztratí.“

„Ano, když to miluješ, nech to jít.“

„Navždy bude ve vašich vzpomínkách.“

„Nashledanou.“ Rozloučila se a pomalu odcházela ulicí.

„Je mi jí tak líto, Steve.“

„Mě taky, ale nemůžeme s tím nic dělat.“

„Půjdeme?“

„Ano blíží se večer a taky návrat do naší doby.“

„Chce se ti zpět, Steve?“

„V noci jsem nemohl spát, tak jsem přemýšlel …“

„počkej, ještě než něco řekneš, tak bych ti ráda řekla, že i když mi řekneš cokoliv, budu stát za tebou.“

„Chtěl jsem jen říct, že se těším na to, až se vrátíme. Uvědomuji si, co jsem tím vším dostal. Jasně, je to fajn vidět, jaké to bylo, když jsem byl … u ledu. Ale budu rád, když se vrátím a budu … s tebou.“ Usmál se, chytil Peggy za pas a opatrně jí políbil. Když jí pustil, měla rudé tváře a na obličeji blažený výraz. Už se mu chtělo domů, vrátili se na místo před barem a čekali.

 

***

„Antony Starku, ty idiote, jak to, že jsi to ještě neopravil?!“

„Natašo, když zmlkneš, tak těch pár drátů zapojím rychleji, když budeš mlčet.“

„Zbývá jen několik minut, jestli to nezvládneš, tak tam ti dva zůstanou a co pak budeme dělat.“

„Sakra umlčte jí někdo, nemůžu se soustředit.“

„Natašo, klid, on to zvládne.“ Klidnil Hawkeye Natašinu rozbouřenost.

Tonymu zbývalo jen několik minut a dva, tři kabely. Elipsovitý tvar byl zpět kruhový a už jen zapojoval a Nataša mu do toho kecala. Zapojil všechno, co měl a vítězoslavně se narovnal. Na tváři se mu objevil typický škleb.

„Mám to!“ Vyjekl a kruh se zapnul. Odstoupil stranou a s napjatým a trochu ustaraným výrazem očima skenoval kruh a jen čekal, kdy se z něj ti dva vynoří. Všichni ztichli a jen čekali, kdy se to stane a modlili se, aby se nic nepokazilo. Skutečně přesně na minutu z kruhu vyšel Steve s Pegg v náručí. Oba v dobovém oblečení s úsměvy na tváři. Steve Pegg postavil na zem a objal jí.

„Tak jste tu.“ Povolila všechny svaly v těle Nataša a viditelně se jí ulevilo.

„Proč bychom tu neměli být?“

„No on si pan Stark nedal pokoj a provokoval do té doby, než se zničil stroj času, ale stihl to opravit. Naštěstí.“

„A kdyby mi do toho nekecali, tak by to už dávno bylo, ale ano, jsme rádi, že jste zpět. Jaké to bylo?“

„Vážně super.“

„Koukám, že jste si přivezli i suvenýr.“

„Sluší nám, že?“ Zatočila se Pegg.

„Jo a dávali jste bacha na to, aby Vás nikdo nepoznal, že jo?“ Oba se po sobě podívali a pak naráz přikývli s hraným úsměvem, všichni to zbaštili a mohlo se jít na večeři.

„Zůstaneš tu s námi na jídlo, Peggy?“ Ptal se Benner. Podívala se na Steva.

„No když bude Steve chtít, tak jo.“

 

„Jako kdybych někdy nechtěl.“

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Fantazy Pavorem