Každá láska je jiná - 1.kapiotla

        Tak tedy první kapitola. Několikrát jsem to četla, ale chyby se asi najdou nechť lidé citliví na češtinu prominou či toto celé zavřou ti ostatní ať si počtou nemyslím si že jsem nějaký spisovatel jen mě to baví. Tak přeji pěkné počtení. (Snad se neunudíte k smrti)

 

Každá láska je jiná - 1.kapitola - Kdo že já vlastně jsem ?

        Ze snu vás probudí cokoliv, ale podle mě nejhorší způsob je budík ta otravná malá věc na nočním stolku.  Po chvíli jsem parcně otevřela oči a začala se hrabat z postele. No jo normální den, filologa. Každý den si přeji vzbudit se a vidět něco nového a starého a to se mi také poštěstilo. Nakonec jsem vstala a vypadla z ložnice nerada stelu a tak jsem to nechala ladem skladem. S nikým nežiju a tak to nikoho netrápí. Bylo zrovna 7:15 a já došla do koupelny. Bohužel jsem si vědoma toho že vstávám pozdě a že toho dnes asi moc neudělám.V koupelně se nikdy moc nezdržím jen culík, zuby a hned do kuchyně. Nelíčím se. Jelikož je snídaně nejdůležitější část dne tak jí samosebou nevynechám. Sedět u stolu mě nebaví, ale zakázala jsem si jíst u televize. A tak jsem si udělala toasty s čajem a pohodlně se usadila k raní knize, kterou čtu teprve od včera ale už jsem za čtvrtinou. Asi po deseti minutách jsem se dostala od snídaně a odhodlala jsem se jít oblíct a vyrazit na cestu do práce. Nepracuji někde na postu kde někdo řeší co mám na sobě a tak mi na každodenní práci stačí jeansy, triko a mikyna. Na to se hodí ještě kabát a k tomu má oblíbená taška přez rameno. U dveří jsem si ještě nazula boty. Seběhnu schody abych pro sebe něco udělala, samozřejmě. Projdu chodbou a minu schránku s poštou a vyletím na ulici.

        Tam byl hluk jako vždy, ještě jsem si na to prostě nezvykla. No jo velkoměsto. Sice tu žiju již několik let lae můj pohled na hluk to asni nezmění. Cesta do práce obsahuje chuzi pěšky a cestu metrem, kdybych mohla jdu tu celou štrachu pěšky, ale to bych tam byla možná tak večer a mohla bych se vracet. Ale dneska je trochu divný den, protže mi ujelo metro a to se snad nikdy nestalo. Asi nejsem ve své kůži. Když jsem došla do práce na katedru hned si mě odchytil rektor a povídá něco o tom že se u něj mám po obědě stavit a tak jsme jen přikývla a šla dál. Následně mě zastavilo několik kolegů a něž jsem došla ke skříňce bylo 10:00. Bílí plášť a rukavice k mé práci patří a tak jsme se oblékla, ale marně jsem hledala nové neposkvrněné rukavice. Bohužel musela jsme si jít za kolegou jedny půjčit. Jelikož ten už pracoval na naší společné práci tak se se mnou musel vrátit a pak jsme šli zpět on k rozdělané práci a já teprve začít. Teď pracuji na překladu nedávno nalezené knihy vznikla skoro nedávno je to tedy jedena z nejmladších památek na severskou mythologii. Pracuji na tom právě s kolegou Johnem. Je to milý chlapík, vtipný a komunikativní. No prostě celý den nezavře pusu. Kniha je docela tlustá a k mé smůle těžká takže s ní nejsem schopna volně pohybovat a musí mi pomáhat John. Nejsem na takouvou pomoc zvyklá a proto se úplně necítím. Je to nezvyk nechat si od někoho dělat to co by měl člověk zvládat sám. Jsem velmi samostatná. A když už nám John nosí knihu od stolu ke stolu tak já alespoň nosím kafe. V těch chvílích si nepříjdu jako vědec. Oběd přišel díky mému trochu pozdnímu příchodu velmi rychle. Po příchodu do jídelny jsem zjistila něco snad už od rána jasného. Dnes byl pro mě snad nejhorší den v historii. Jídelna byla narvaná studenty a tak byl problém si i sednout. Všichni na mě zíraly jako na postavu z dějin. A na Johna také. Bylo to dost divné. A uvědomila jsem si že na obědě už vlastně nemám být, ale co se dalo dělat jíst musím. Tak jsme si přisedli ke dvěma trochu inteligentně vzhlížejícím studentum. Ti, ale skoro utekli nadšením. Myslím že to bude téma dne, nebo možná týdne. Pozor i učitelé se ukazují mezi studenty bacha ať nezkouší na chodbách” tak takle by mohl znít nadpis novim. Sedět mezi studenty. Už si ani nepanamtuju jaké to je mnoho lidí odešlo po dokončení školy a tak nás tu zůstalo jen pár. Po obědě jsem šla do rektorovy kanceláře. Ten mě ihned pozval dál a já se posadila. Podíval se na mě zkoumavým pohledem jako by mě nikdy neviděl a pak se rozmluvil. 

“Slečno Lintisrung. Mám pro vás dobrou a špatnou zprávu.” 

“Ano a co mě čeká pane Lillandsne.” 

“ Jak jste si jistě všimla v rozvrhu tak se studentům blíží období severské literatury, historie a všeho ohledně této oblasti. Takže dobrou zprávou jest to že vás v příštím čtvrt roce šekají přednášky studentům. A ta špatná je že budete omezena v práci na rozbouru vaší soušasné knihy. Doufám že s tímto budoucím plínem souhlasíte a není vám to až tak proti srsti.” 

“ Ne pane ujišťuji vás že je vše v pořádku kdy to začne ?” 

“Přednášky by měli začít příští týden to je tedy od 12.11. proto vám radím podívat se na rozpis přednášek hodin a rozvrhů ať si v tom uděláte jasno, pořádek a vše si připravíte.” 

“Děkuji pane a na shledanou.” 

“ Na shledanou Viktorie.” Vracím se do své “dílny” a kypím vztekem nesnáším přednášky nechápu jak to předchozí přednášející mohli vydržet. Konečně jsem sama, protože John musel odejít a tak jsem tu jen já až do veřera. Mám šanci se vyvztekat ať doma neruším sousedy. Práce mě baví tak nevadí když tu John neí s tím nemám problém jsem radši mimo lidi než v jejich blízkosti nedejbože v jejich středu. A tak je vše v pohodě, ale štvou mě ty přednášky. Pracovala jsem dál asi až do 21:00. Pak jsem se rozhodla že je na čase práci opustit. Vrátila jsem se ke skříňce a uklidila plášť s rukavicemi, které pak musím vrítit Johnovi. Oblékla si boty, bundu a zamkla vše co zamknout šlo. Odešla jsem velmi rychle až kolem mě vál vítr. Když jsem došla k metru zjistila jsem že ho stihly uzavřít a tak nezbylo nic jiného než zavolat taxík. “Jasně je pátek večer proč by se nemohlo zavřít metro.” Broukla jsem si pro sebe když jsem vytýšela číslo. Taxi tam bylo do deseti minut a já doma byla za dvacet. Řidič byl hodný a tak to moc nestálo a popovídala jsem si po dlouhé době s někým nezavislým či na něco zaměřeným. trochu jsem si zanadávala a postěžovala, asi tohle zažívá běžně.

        Když jsem pak vešla do mrakodrapu kde bydlím což je opravdu fajn, byla ve schánce velká obálka. Vzala jsem si jí k sobě ale neotevřela jí. Donesla jí do bytu a odhodila na stůl spolu s klíčema a telefonem. Večeře je pro mě prioritou po celém dni takže jsem si udělala salát a osmažila kuřecí řízek. Po tom co jsem asi půl hodiny večeřela a přijala asi sedm hovorů a textovek o tom co mě v pondělí čeká v práci jsem si sedla ke stolku u televize a zapnula PC. Kontrola e - mailů a facebooku mě nebaví ale bohužel vůči práci a těm dvoum přátelům, které mám je to nutnost. Takže jsem odpověděla na pár zpráv a pak otevřeůa Pages a zkoušela jsme napsat novou povídku na blog. Nešlo to nevím proč, ale cítila jsem dnes celý den nějak neklidně. Šla jsem do kuchyně udělat si šálek čaje a když jsem se vracela všimla jsem si bílé obálky ze chránky. Vzala jsem jí do druhé ruky a opět si sedla do tureckého sedu k televizi a počátači. Položila jsem jí vedle a znovu se zamyslela co napsat nic mě nenapadalo tak jsem si řekla že bych mohla udělat něco co po mě chtěl v práci děkan. 

        Otevřela jsem znovu g-mail a našla mail z katedry. K mé smůle v něm stála zpráva o přednáškách které mě čekají v blízké době. A tak si musím něco připravit. Pak jsem hledala rozvrhy a psala si komu budu přednášet a co. Vlastně jsem nikdy něchtěla dělat profesora a nakonec jsem do toho stejně namočená. Tentokrát mě čekala přednáška o bozích severu, historii skandinávie a ásatrú, taky zýklady run a pokus o pochopení jejich váry a za jakého důvodu vlastně uznávali bohy je toho docela dost a budu přednášet vícekrát. To naštěstí není problém jelikož to mám teď denodenně v u nosu a také kvůli tomuto jsem zde studovala a tak jsem se začala i trochu těšit. Mám tu přednášku příští týden asi pětkrát a je to pro všechny ročníky. Už se na to opravdu třesu. 

        Těď se mi to, ale dělat nechtělo, proto mě znovu a teď již na dýl zaujala ta bílá obálka od neznámého pisatele.

 

 

Komentáře

IceSun685 08.01.2015
Ahoj, máš to docela zajímavé, tak jsem zvědavá na další díly. ;)
Původně jsem vlastně ani psát komentář nechtěla, protože to obvykle dělám jen u aktuálního dílu, případně pro celou povídku, pokud to nesleduju od začátku, ale vrchní komentář mě donutil se pousmát, protože přesně to mě taky napadlo, myslím, že by bylo fajn, kdyby sis to otevřela ve wordu (já to udělala, protože se mi špatně čte text zarovnaný na střed) a ten ti docela výmluvně ukáže alespoň ty základní překlepy. Myslím, že to by úplně stačilo a hned by se to četlo mnohem líp a myslím, že by to odradilo míň lidí. (Nevím jak ostatní, ale mně se moc nechce do povídek s překlepy, abych se musela zamýšlet nad tím, jaké slovo tam vlastně mělo být.)
Doufám, že to nevezmeš nějak špatně, někteří autoři špatně snášejí kritiku, ale mně osobně to pomohlo, když jsem začínala, abych se v psaní zlepšila, i když to asi není pořád žádná sláva. :D

...

Lucik 20.07.2014
Zdravím,
tak jsem přečetla první kapitolku.
Není to špatné a jako začátek zajímavé, ale...
Hrozně ti to kazí překlepy a chybějící čárky. S betou by to bylo super :)
(doufám, že to nebudeš brát jako zbytečné rýpání)

Pěkné!

Lucy 08.01.2014
Páni... pěkné, hlavní hrdinka fajn, práce by mě bavila a chci vědět kdo psal dopis... takže jdu číst dál:D

PS: Jé, základy run, to bych jako studium brala!:)

Re: Pěkné!

Chane 08.01.2014
Díky že čteš, jinak sama se chystám na podobné zaměření, ale asi mi to chvíli potrvá přece jen té severské mytologie je hodně.

Wuw

Maggi 03.01.2014
Páni. Zajímavé, těším se na další :3 To se dělá, takhle čtenáře napínat?!

Re: Wuw

Chane 03.01.2014
Děkuji že sis jí přečetla a nenapínám schválně jen píšu a píšu dál a to co publukiji musím kontrolovat a to mi zabere dost času. :)

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Fantazy Pavorem