Každá láska je jiná - 31.kapitola

Hojdá, zase jsem tu s novou kapitolou doufám že se vám bude líbit a budete spokojení jelikož se pomalu ale jistě blížíme ke konci. Už nebudu otravovat zatím ahoj.

Další kapitola v ČTVRTEK nadcházejícího týdne

Děkuji Veri za BETOVÁNÍ

P.S. Omlouvám se že je to tu až dnes (9. 6. 2014)

31. kapitola

Thoriin pohled

Loki a děti

 

Když jsem se probrala, bylo v pokoji ticho. Byl tam chlad a náznaky hrůzy. Bála jsem se otevřít oči. Nakonec se povedlo a otevřela jsem je, jen abych je mohla znovu zavřít. V pokoji stálo 5 postav. Byly mi známé z legend, ale neživo to bylo děsivé. Stála tam bohyně Hel - napůl žena napůl kostra. Vedle byl její bratr, vlk Fenrir. A u něj byl had… A nakonec dva rostlí muži. Všechno to byly Lokiho děti a já měla jedinečnou možnost vidět je pohromadě. Pak jsem si všimla ještě jedné postavy. Oproti nim malá a chabá. Byl to Loki, vrátil se. Usmála jsem se a čekala, co se stane. Nevěděla jsem, co mám dělat. Bála jsem se vylézt z postele, ale moc jsem chtěla za Lokim, jenže jeho potomci mě děsili.

“ Neboj se smrtelnice.”

To promluvila Hel, poněkud jemným hlasem. Posadila jsem se na posteli, ale dál bych se nepohnula.

“Přivedli jsme s bratry našeho otce zpět z temnoty. Na nás jejich moc strachu neplatí, proto to nebyl problém. Doufáme, že budeš schopna ho napravit do takové míry, v jaké bychom ho chtěli poznat, ale nikdy nepoznali.”

Dořekla a vytratila se i s vlkem a hadem. Zůstali jen ti dva muži.

“ Budeme na vás dávat pozor, kdyby bylo potřeba, přijdeme. Dávej na otce pozor a vrať ho, vkládáme v tebe důvěru.”

“ Dobře, sbohem.”

Odešli a zůstal jen Loki. Nevypadal dobře. Měl kruhy pod očima, byl skleslý a nezdálo se, že by vnímal okolí. Teď už jsem se nebála zvednout se z postele. Přešla jsem k němu. Nic neříkal, jen koukal do neznáma. Vypadal jako by tam strávil několik let a že se k němu nikdo moc hezky nechoval. Pokusila jsem se ho dotknout a vzít ho za ruku. Zastavil mě. Odin měl pravdu, bude to zase od začátku. Opět ho plně ovládli, opět mu budou rozkazovat. A na mě je, abych ho jich zbavila. Poodstoupila jsem a čekala, co udělá, jenže následující chvíle byla hrozná. Loki sáhl k opasku, vytáhl dýku a namířil s ní na mě. Pak se mu blýsklo v očích a strhnul dýku stranou. Překvapilo mě to a vyděsilo, vždyť on na mě mířil dýkou.

“ Loki, jsi zpět, jsi to ty, nebo oni?”

“ Nevím.”

Mluvil podivně, chvíli jemně a chvíli odměřeně. Jako by byl schizofrenní, ale po asgardsku, nikoliv po lidsku. Občas ví, kdo je, občas je ovládán, děsí mě to. Stále držel dýku.

“ Loki prosím pusť tu dýku.”

“ Nemohu, mám úkol.”

“ Ne Loki, ty nemáš žádný úkol, poslouchej mě. Nic teď plnit nemusíš, je to jasné. Nic. Jen polož tu dýku. Ty přece nikoho nemusíš zabít.”

“ Co ty o tom můžeš vědět? Jsi jen smrtelnice, jen žena. Já jsem král a bůh.”

Jeho hlas byl opět hrubý.

“ Loki to nejsi ty, ano budeš král, ale až budeš v pohodě.”

“ Já jsem král.” Zahřměl.

“ Zahalená mysl není králem, králem je mysl, která je otevřená a tou se ta tvá musí stát.” Zařvala jsem na něj, ani nevím proč. Lekl se. A konečně upustil dýku. Toho jsem využila a skočila mu kolem krku.

Nebránil se. Byla jsem ráda. Zatočil se se mnou, jakoby se změnila jeho podstata na tu starou. Držela jsem ho, byla jsem jako jeho osobní svěrací kazajka. Byla jsem na něj nalepená a šeptala mu do ucha.

“ Loki, Loki vrať se prosím.”

Pak ale zase obrátil, jako by ho opět ovládli. Změny byly velice rychlé a to mě děsilo.

“ Pusť mě ze svého sevření, ženo poblázněná.”

Pozvedl dýku, jako by chtěl zaútočit, ale pak jako by si to rozmyslel a opět ji uklidil.

„ Ne Loki, nepustím tě, dokud nebudeš zpět, odteď tě nepustím a ani neopustím.“

Odtáhl se a podíval se na mě.

„ Jsem to já. Mám úkol a musím ho splnit, jako tehdy.“

Po téhle větě mě přepadl strach, že o něj přijdu. Měl mrtvolný výraz a oči se mu neleskly, byly skleslé a zakalené, ta zelená zář zmizela. Bylo mi smutno, ale netušila jsem, co se děje, ale pak mi to znenadání docvaklo. Je zase v tom. Vlastně ani nevím, jak bych to nazvala. Nevím ve skutečnosti co to je, nevím, co jsem udělala, že jsem ho „vyléčila“ a nevím, jak to zopakovat. Tudíž jsem mu teď ani nemohla pomoci, neřekl, co jsem udělala, byl zahalen tajemstvím. Vypadá to, že teď to nebude snadné.

Od té doby jsem se snažila být s ním. 

Posadili jsme se do křesel. Řekla jsem si, že když třeba bude chvíli v klidu se mnou, tak mu to trochu pomůže. Pak mě trklo, že bych mohla zavolat Friggu. Na požádání přišla skoro hned.

„ Loki vrátil ses.“

Pohlédl na ní, ale nic neřekl, jen koukal skrz ni. Pak jako by pookřál a vyrazil ze sebe několik složitých slov.

„ Ano matko, jsem zpět, ale jak víš o mém odchodu? Byl jsem jen v lese.“

„ No, asi sis neuvědomil délku tvého pobytu v „lese“. Báli jsme se o tebe, Loki, poprosila bych tě tedy, abys zůstal zde se slečnou Viktorií. Ona na tebe dá pozor, abys příště nebyl pryč tak dlouho, ano?“

„ Rád tu zůstanu, ve svých komnatách a ano, slečna Viktorie mi může dělat společnost, ale hlídání nepotřebuji, matko, na to jsem již dost starý.“

Mluvil vlídně, ale zároveň chladně.

„ Dobrá Loki, ale prosím buď s Viktorií, i kdybys chtěl jít třeba do lesa.“¨

Usmívala se.

„ Ale zajisté matko, budu si jí držet u sebe.“

Dokončil Loki s maniakálním úsměvem špatně krytým lhostejností.

„ Loki, mohla bych teď na chvíli mluvit s Viktorií o samotě?“ 

„Ano můžeš, počkám zde.“

Odešly jsme urychleně za dveře Lokiho komnat a Frigga na ně uvrhla nějaké kouzlo, nevím, co to bylo. Pak mě zavedla do zahrady, kde bylo nádherně jako v ráji. Chvíli jsme se mlčky procházely, a když si Frigga myslela, že jsem se dost vynadívala, posadily jsme se na kamennou tesanou lavičku pod nějakým stromem. Poté začala poněkud naléhavě hovořit.

“ Viktorie, drahá, netušila jsem, že věci naberou takovýto spád. Neměla jsem ani zdání, že by mohli mít takovou moc, že by ho navrátili zpět. A překonali tvé kouzlo. Teď vše padá na tebe. Vím, neměla jsi ani tušení, co se ti přihodí, ale jako matka, nikoli jako královna tě prosím, vrať mého syna zpět. Hlídej ho a ať nikomu neublíží.”

“ Ale Friggo, abych se přiznala, já vůbec nevím, jak jsem mu pomáhala, nebo jak říkáte, jak jsem ho léčila. On jen říkal, jaké mu přináším štěstí a že přináším velké oběti, ale nikdy neřekl, čím přesně mu pomáhám.”

“ Něco říci musel nebo alespoň naznačit…?” Mluvila rychle, zoufale a naléhavě, jako matka bojící se o mládě. Bylo mi jí líto.

“ Pamatuji si jen, že byl vždy šťastný v mé přítomnosti, když jsem byla s ním, poslouchala ho, věnovala mu pozornost a také přiznal, že je nejvíce překvapen mou náklonností k němu, že ho mám ráda takového, jaký je, že mi na něm nic nevadí, že ho nepokrytě miluji. A že prý uzdravuji tím, že jsem s ním. Ale nevím, jak přesně si to vysvětlit.”

“ To je prosté Viktorie, prostě tak, jak to zní. Loki mluví v hádankách velmi často, ale toto myslel tak, jak to řekl. Prostě buď s ním, miluj ho, neopouštěj ho a on bude šťasten. Už tedy víš, co dělat, aby se probudil zpět z jejich spárů?”

“ Ano vím.” Usmála jsem se na ní a šla hledat cestu k Lokiho komnatám. Vzdala jsem to hned, jak jsem vkročila zpět do paláce, vrátila jsem se tedy za královnou pro radu, kudy zpět.

“Královno?”

“ Ano?”

“ Mám ještě jednu otázku. Je možné, že jsem promlouvala s Odinem a ten mi sdělil, jak Lokiho miluje?”

“ Ano, Odin i já milujeme oba své syny, jen jednoho z nich, toho slabšího, proti nám poštvala armáda zločinců. Až se vrátí, budeme opět šťastni.”

“ Budu šťastná i já?”

“ Ano.” tato odpověď mi stačila a mohla jsem odejít za Lokim.

< v pokoji >

Když jsem vešla, nikdo nikde. Loki byl pryč a já se zděsila, že ho opět unesli, ale pak jsem se uklidnila a napadlo mě, zda se jen neschoval. Podívala jsem se na postel, pod ní, za křesla, za knihovnu; všude kam by se vešel dvoumetrový princ. Pak už jsem jen couvala ke dveřím a koukala kolem sebe. Něco zašustilo a já se otočila. Za dveřmi se mihl černý plášť, koho asi. Popošla jsem blíže.

“ Kdepak se ten Loki asi schovává, no kde je? Když ho nevidím, to asi nedostane to, co by si moc přál. A když teda asi zmizel, tak to zůstane jen mě.”

Mezitím jsem se přibližovala ke dveřím. Stála jsem za nimi velice potichu a čekala, co udělá. Čekala jsem mnohé, ale následující ne.

Vyskočil zpoza dveří, bafnul na mě, zvedl mě v náručí a zacpal mi pusu. Začalo se mi dělat špatně, a tak jsem pro jistotu zavřela oči. Bylo mi zle, pevná půda pod nohama se neblížila, ale zvracení se už skoro dostavovalo. Pak jsem ale najednou stála na zemi, omráčená světlem. Byla pode mnou tráva. Rozhlédla jsem se a Loki opět nikde. Otočila jsem se a narazila do něčeho černého, vysokého, s pevným hrudníkem a zářícíma očima. Kdo by to čekal, Loki.

 

 

Komentáře

Iko

:D 10.06.2014
Tak a teď jsem docela zmatená, jakže to s Lokim vlastně je..-to s tou dýkou mně taky zarazilo.. :D Fakt skvělá kapitola! A těším se na další. :)

.

Clarissa 09.06.2014
KONEČNĚ se mi podařilo dohonit tě! Byla jsem pozadu asi deset kapitol. Hanba mi! Takže, ve zkratce:
1) Ještě jednou se MOC omlouvám.
2) Co se psaní týče, vážně ses zlepšila, i betování dost helflo s celkovým dojmem.
3) V nějakém komentáři jsem postřehla, že jsi měla narozeniny, takže velice opožděně přeju všechno nejlepší.
4) Těším se na další kapču. :)

:-)

Electra 09.06.2014
Ten koniec v izbe sa mi hrozne páčil bol zlatučký. A Lokiho deti boli dosť zahalené tajomstvom budem rada ak sa ešte objavia. Tá dýka ma dosť vydesila musím povedať.
Inak len teraz pomali mi dochádza ako je táto poviedka skvelý nápad, skvelý dej celkom realistycký mne osobne sa veľmi páči jej vývoj.

Veri

. 09.06.2014
Zjistila jsem, že se mi od víkendu úspěšně povedlo zapomenout, o čem kapitola je, přestože jsem ji několikrát pročítala :D
Ale pamatuju se, že v tu chvíli, kdy na Tori vytáhl dýku jsem se trochu lekla... A na začátku závěrečné scény (v pokoji) jsem se skoro rozesmála :D

Záznamy: 1 - 4 ze 4

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Fantazy Pavorem