Každá láska je jiná - 36.kapitola

Takže poslední AHOJ u téhle kapitolovky. Přemýšlela jsem jak tohle ukončit tak snad Vás tento text nebude moc zdržovat. 

Chatěla jsem Vám všem,  kteří jste se dočetli až sem a i těm ostatním moc poděkovat, že jste to četli, komentovali a dávali mi spoustu rad, kterými jsem se snažila řídit.

Taky Vám chci poděkovat za to ač možná nevědomky jste mě podporovaly v dalším psaní a vlastně mě dohnaly to dokončit, je to totiž úplně první moje povídka která má konec. Zbytek je rozepsanej a pak jsou tu ty, které jsem psala když jsem byla mladší a ty už nikdy nespatří světlo světa, protože když jsem si je teď pročítala tak si říkám kde jsem k tomu vůbec přišla.

Takže už naposled velké díky všem kteří komentovali byť jen jednou a nebo každou kapitolu.

Velké dík patří Maggi a Lucy od kterých jsem dostala první komentáře a nakoply mě hrozně moc.

Taky děkuju Clarisse která mi napsala mnoho připomínek a za ty jsem vděčná.

Pak děkuju Wolf, Iko, Kristině T. Salo, Zuzaně S., Vendy, Snow, The Escapist, Elektře a Artemis, Nesse Marlov, Symy.

A nakonec bych chtěla podat velké díky Veri, která sic ne od začátku, ale věrně začala dělat BETU a nejlepší na tom je že nekončí a bude betovat i nedále (doufám).

Omlouvám se pokud jsem nepoděkovala všem, kteří stojí o dík tudíž děkuji i ostatním kteří se pustili do čtení téhle prvotiny.

Konec díkům a teď ke kapitole.

Užijte si jí. A snad se mi v tom neztratíte.

36. kapitola

Jinak už to dopadnout nemohlo

Z Lokiho pohledu

 

Když jsem se vzbudil, tak se mi v hlavě začal rýsovat plán. Přesunul jsem se tedy z knihovny do křesla v mé ložnici a shrnul si vše, co jsem věděl.

1) jsem vyléčený z kletby

2) otec i matka věří mé verzi příběhu

3) oba vědí o hrozbě

4) Viktorie je mrtvá ale ne na dlouho

5) Hel hlídá Viktorii před podsvětím a před koncem obřadu její duši vrátí zpět

6) Až toto udělá, bude také povolána do Niflheimu, kde bohužel zemře

7) já budu stále hrát, že jsem pod kletbou a v Niflheimu porazíme Pány Strachu

8) Pánové Strachu tedy neovládnou všech devět světů

9) Matka, Thorem i otec jsou tedy v bezpečí

10) Odin na mě bude hrdý

11) Viktorie bude naživu, bude mě milovat a budeme šťastni

12) přijdu o jedinou dceru

Sedím tu ve svých komnatách a spřádám plán, jak zachránit Asgard a svou milovanou, ale zároveň plánuji smrt své dcery. Co jsem to za otce. Ale nesmím již déle čekat, protože každou chvílí se může vše dát do pohybu. Zvednul jsem se tedy z křesla a vydal se za otcem a Thorem sdělit jim svůj plán.

<.>

Další den byl plán připraven a mohlo se začít jednat. Vystrojili jsme královskou armádu do boje a přenesli je Bifrostem na Niflheim, kde se bezpečně schovali a já se mezitím za pomoci tunelů dostal na Planetu Pánů strachu. S armádou bylo posláno i několik mágů, aby je pomocí kouzel kryli. A já začal pomocí iluze hrát nedohranou hru. A tak začala cesta za záchranou.

< na planetě pánů Strachu >

Přišel jsem přímo do jejich paláce, rovnou do komnat Pána Strachu.

“Zdravím tě, můj věrný, jsi připraven na ovládnutí všech devíti světů?”

“Ano jsem.”

“Tak tedy k věci - znáš obřad?”

“Ne.”

“Pojď tedy se mnou.”

Došli jsme do místnosti, kde leželo toriino tělo. Stále vypadala nádherně.

“Vysvětlím ti tedy plán, Loki, je to prosté. Naším cílem, jak víš, je ovládnutí všech 9 světů za pomocí chaosu a ten vytvoříme tak, že vypustíme armádu nestvůr, která je uvězněna pod zemskou kůrou Niflheimu. K tomu je zapotřebí prastarý oltář; obětní krev zachránce, který byl zabit zachraňovaným, jako látka, co je všechny probudí; tělo oběti, které je zastaví před tím, aby zabili nás; a ještě mocný mág a vrah oběti. Vše máme a vše jde podle plánu, takže teď stačí jen obřad a světy jsou naše. Vezmi tedy prosím tělo té smrtelnice a půjdeme na loď.”

“Ano pane.”

Dokončil svůj dlouhý monolog a já jemně vzal do náručí toriino tělo. Byla mrtvá, studená a bez krve, ale stále jsem ji miloval a ona byla pořád nádherná. A za tuhle zkázu jsem mohl jen já. Bylo mi jí moc líto, ale nebude trvat dlouho a budeme opět spolu.

Nesl jsem jí na palubu, byla docela těžká, ale to, co mě tížilo opravdu, byly následující hodiny. Vstoupil jsem na loď a Tori uložil do kovové rakve. Pak nastoupilo ještě několik stráží a to bylo vše. Odešel jsem s nimi na velitelský můstek. Čekal tam na mě můj pán, a když jsem se dostavil, posadil si mě do křesla a podal mi tlustou knihu, kde bylo zaklínadlo, co jsem se měl naučit pro obřad. Ale neučil jsem se, protože jsem se soustředil na zprávu pro Hel, aby se připravila na propuštění Tori. Neodpovídala, ale s tím jsem si hlavu nelámal.

Nevím, jak dlouho jsme pluli prázdnotou, ale po chvíli jsem zahlédl Yggdrasil . Pomalu jsme do něj vstupovali. Viděl jsem všechny světy a viděl jsem jejich budoucí zkázu, která nastane, pokud zklamu. Vše to záleželo na mně, jako na pravém králi. Nikdy jsem nechtěl nic tak velkého a důležitého. Nejzvláštnější ale bylo, že to ode mne nikdo nečekal.

Dále mě zatěžovalo, jestli Hel dostala mou zprávu, protože mi stále neodpověděla. Snad se ukáže a toriina duše s ní.

Čím víc jsme se přibližovali k Niflheimu, bylo osazenstvo lodi více a více nervózní. Pak začala loď zpomalovat, až s cukáním přistála. 

Teď začíná asi nejtěžší hodina v mém životě. Plán se rozjel.

Vystoupili jsme, první šel Pán Strachu a za ním já, za mnou pak čtyři strážní s kovovou rakví a za nimi několik dalších. Byl to krátký průvod. Kolem nás chodilo a chránilo nás několik mágů. Nemusel jsem se ani pokoušet rušit jejich krycí kouzlo protože já i Asgardští vojáci jsme věděli, kde oltář je. Navíc při obřadu není povoleno používat jiná kouzla, než ta obřadní, tudíž budeme nejvíce zranitelní a to je výhoda.

Šli jsme tmou a zimou, protože bylo zrovna chladnější období. Mířili jsme ke kameni s runami dost starými na to, aby to kouzlo bylo dost silné, pokud to zkazím. Ten oltář byl opravdu starý a vázalo se k němu mnoho činu, skutků, pověr a dalších věcí. 

Začalo jít do tuhého, teď jen aby čas nehrál proti mně.

U kamene položili rakev na zem, hlavou k severu. Toriinu krev vlili do kamene a já měl začít zaříkávat. Začal jsem tedy odříkávat text a vypouštět magii. Věděl jsem, že mě to oslabí. 

Zároveň jsem posílal Hel zprávu, aby sem přišla i s toriinou duší. Neodpovídala. Několikrát jsem to zkoušel, až se vedle mě nenápadně zjevila. Bez Tori. Měla na sobě kouzlo neviditelnosti, tudíž jsem jí viděl jen já. Stále jsem odříkával, ale u toho se strachoval, kde je Tori. A také jsem cítil, že slábnu. Věděl jsem, že budu vysílen, ale zároveň jsem si přísahal, že Tori zachráním, i kdyby mě to mělo stát život.

“Hel, kde je Tori?” zeptal jsem se s obavami v hlase.

“Ona se vydala na cestu z podsvětí sama. Snažila jsem se jí to rozmluvit, že má čekat, ale nedala si říct, a tak vůbec netuším, kde teď je. Jestli je na cestě zpět do těla, nebo už za branou. Nevím.”

“Alespoň tu zůstaň do konce obřadu… prosím.”

Dále jsme nemluvili a já pomalu ztrácel sílu. Tori už možná nikdy neuvidím, ale Hel zůstane na živu. Dostal jsem velký strach a zachvátili mne obavy. Doufal jsem v nemožné - že Tori těsně před dokončením otevře oči. Ale situace tak rozhodně nevypadala. 

Nevěděl jsem, co se bude dít. Tori stále ležela bez hnutí a mě stále ubývalo sil. Slábl jsem opravdu rychle a oblak zelené magie kolem mě zesílil, až jsem jím byl zahalen. Hel stála vedle a nic neříkala, jen mlčky čekala. Viděla, jak slábnu a trpím, ale nemohla mi pomoci. Stále jsem odříkával těžká a dlouhá slova a nechal ze sebe proudit magii. Stále jsem věřil, že se vrátí. V příštích minutách mi pomohl snad sám Yggdrasil. Sběhlo se to rychle. Dokončoval jsem větu, a když jsem se naposledy podíval na Viktorii, ona pohnula hrudníkem a mrkla. Větu jsem nedokončil, sesunul se k její kovové rakvi a vzal jí za ruku. Ještě předtím, než jsem ukončil působení magie, jsem uslyšel kov asgardských válečníků. 

Klečel jsem vedle toriiny rakve a čekal, zda se mi to pouze nezdálo. Pán Strachu se ke mně okamžitě vrhnul, ale zastavilo ho Thorovo kladivo. Rozhlédl jsem se. Kolem byla bitva a já byl v jejím středu. Všude kolem se bili asgardští vojáci s těmi z armády pána strachu, kteří se vyhrnuli z lodi. Viděl jsem jich mnoho padnout, ale bylo to, jako by se množili. Pokusil jsem se zvednout se na nohy a pomocí magie se zapojit do boje, ale někdo mi položil ruku na rameno. Byla to Tori, která na mě koukala a byla bledá jako smrt. Usmál jsem se na ni a v tu chvíli jsem ucítil silnou bolest v zádech. Pak jsem se otočil, za mnou stál Pán Strachu a jeho kopí vězelo v mých zádech. Za ním se však okamžitě objevil Thor a rozdrtil mu lebku kladivem. Víc si už nepamatuji, protože jsem padl na toriinu rakev s její rukou v té mé a poslední, co jsem viděl, byly Hel a Frigga. Pak jsem omdlel. Vnímal jsem jen trochu zvuk boje a cítil, jak mě někdo nese a boj se vzdaluje. Pak jsem letěl, rychle se přemisťoval a nakonec jsem cítil jen něčí jemné ruce spolu s pokrývkami postele.

Když jsem se probral, rozhlédl jsem se kolem sebe. Byl jsem v nemocničním pokoji. Na lůžkách na levé straně leželo několik vojáků a po pravé straně byla Tori. Spala, tedy doufal jsem v to. Přede mnou stála ošetřovatelka a vedle ní matka.

“Matko, co se stalo?”

“Především je důležité, že jsme všichni na živu. Až se ti udělá lépe, vše ti povím.”

Pak jsem zase upadl do spánku. Měl jsem sen o tom, že mi Tori opět mizí z dohledu, ale pak se opět objevila v nádherných bílých šatech nevěsty. Řekla ano, zase se vzdálila a už se nevrátila. To mě probudilo. Tentokrát jsem byl ve svém pokoji. Pokusil jsem se zvednout, ale po prvním pokusu jsem to kvůli kruté bolesti vzdal. Jen jsem ležel a čekal, co se bude dít. Pozoroval jsem strop, když vstoupila matka.

“Loki?” 

“Ano?” 

“Už je ti lépe?”

“Ano, ale nemohu se zvednout.”

“To nevadí. Chceš vědět, co se dělo?”

“Ano, jen povídej.”

“Nejprve bych ráda řekla, že jsem šťastná, že jsi přežil, protože to moc nevypadalo. Ale poté, co jsi padl k Tori, začal boj. Byl velmi krutý, asgardských sice zahynulo jen pár, ale pobyli mnoho těch stvůr a zajali hlavního z nich. Tvůj bratr ani otec nebyli naštěstí raněni, zato ty jsi nevypadal na přežití. Zasáhl tě totiž přímo do plic. Jakmile ho Thor odstranil, tak jsem se k tobě s Hel přenesla a Thor tě odnesl.

Několik našich vojáků vzalo položivou Tori. Běželi jsme s vámi co nejdále od boje a Thor tě statečně bránil. A jakmile jsme mohli, přenesli jsme se na Asgard. Okamžitě jsme vás vzali na ošetřovnu. Měl jsi probodnutou plíci a Tori měla opravdu málo krve. Tak jsme odebrali trochu tvojí krve a ona teď ještě leží na ošetřovně, aby si její tělo na novou krev pomalu zvyklo. A s tebou by rád mluvil Všeotec, ale to až ti bude lépe.”

“Děkuji ti, matko, za vše.”

Odešla a ještě se usmála.

Opět jsem usnul, a když jsem se probral, někdo ležel na posteli vedle mě. Otočil jsem hlavou, byla to Tori. Ležela klidně na zádech, spala a byla krásná a živá. Pokusil jsem se zvednout, ale neprobudit ji. S menšími problémy a bolestmi jsem se postavil na nohy. Obešel jsem postel a dal jí pusu na čelo. Pak jsem se vydal do trůnního sálu za Všeotcem.

Otevřel jsem dveře.

“Mohu dál, otče?”

“Zajisté Loki, posaď se.”

Nechal mi přistavit křeslo. Nikdo v místnosti nebyl, a tak jsem se posadil.

“Otče, matka vzkazovala, že si se mnou přeješ mluvit.”

“Ano to je pravda, tedy poslouchej. Chtěl jsem ti pogratulovat a sdělit ti národní dík za tvou obětavost, ochotu a prokázání dobrého ducha. Jsem na tebe velice pyšný synu, dokázal jsi, co všechno v tobě je.”

“Ale já nebojoval, to Thor.”

“Loki, jak jsem starší, až teď to vidím jinak. Ano Thor je velmi schopný bojovník a jsem na něj hrdý, ale ty - teď už to vidím - máš velmi dobré schopnosti, které jako král jistě využiješ. Skutečně jsem si uvědomil to, co jsem roky přehlížel kvůli zahleděnosti do boje. Jsi chytrý, vypočítavý a vzdělaný. Za to vše jsem ti teď vděčný a budu rád, pokud budeš mým nástupcem.”

“Budu šťastný, pokud budu tvým nástupcem, otče.”

“Počkej Loki, zatím nikam nechoď. Chtěl jsem se zeptat na tebe a tvou ženu.”

“Zatím to není má žena.”

“Ano, to vím proto bych byl rád, kdybys to napravil.” 

“Ale otče, není to nesprávné, vzít si smrtelnici s vědomím, že brzy zemře?”

“Ne Loki, není. Navíc jí teď v žilách koluje tvoje krev, takže se stala dlouhověkou jako my. Proto bych rád napravit to, že nejste sezdáni.”

“Prosím?”

“Svatba, Loki, je to potřeba. Znáš přeci etiketu, pokud máš partnerku, měl by sis jí vzít.”

“To ano, jen nevím, zda bude souhlasit.”

“Tak to bys ji měl požádat o ruku.”

“Nemohu, ona spí.”

“Požádej ji, až se vzbudí.”

“Dobrá otče, děkuji za požehnání.”

Odešel jsem naprosto překvapen předchozím rozhovorem. Odin je na mě pyšný, budu následníkem trůnu a mohu se oženit s ženou, kterou miluji. To je snad nejšťastnější den v mém životě… no tedy hned po tom, co jsem potkal Tori, ten byl nejlepší. Mezi tím, co jsem přemýšlel, jsem mířil do královské pokladnice.

Tam jsem našel opravdu pěkný prsten. Byl skromný, ale bohatě zdobený a věděl jsem, že se bude Tori líbit. Odešel jsem z pokladnice a zamířil rovnou do pokoje. Ale před ním bylo několik žen z paláce, měli v rukou kýble s vodou a hadry. Netušil jsem, co se děje, ale vecpal jsem se mezi ně a vešel dovnitř. Takovou spoušť jsem nikdy neviděl. Bohužel jsem neviděl Viktorii.

Ale nemusel jsem, protože jsem ji slyšel. Plakala, křičela a myslím, že silně zvracela. To bylo příčinou i toho nepěkného koberce v mém pokoji. Prsten jsem okamžitě zandal do kapsy a vydal se bleskurychle do koupelny. Byly tam dvě její služebné a má matka. Mezi nimi byla nahá Tori a skláněla se na kyblíky, které jí byli přineseny.

“Matko, co se stalo? Je v pořádku?”

“Ano, je naprosto v pořádku, jen má menší nevolnost. Zatím nevíme z čeho, ale bude to dobré, neboj.”

“Ne, já se nebojím, jen jsem se lekl. Postaráš se o ni, že?”

“Neboj se, až bude v pořádku, vrátím ti ji.”

Odešel jsem z koupelny do pokoje. Byl jsem velice nervózní. Tori stále nepřetržitě zvracela, divil jsem se, že má co zvracet, po tak dlouhé době, ale chvílemi se spíše dávila.

Matka mě u ní nechtěla nechávat, nevím proč. Pokojem se míhalo mnoho žen z paláce. Asi o hodinu později vše utichlo. Mezitím jsem si stihnul zpravit koberec a postel. Neměl jsem to Tori za zlé, protože jsem se bál, jestli jí něco není.

“Loki, Tori je zcela v pořádku a za chvíli sem za tebou přijde.” sdělila mi matka a odešla s potutelným úsměvem na rtech. Pak se z koupelny odebraly všechny ženy a já slyšel jen tekoucí vodu. Když utichla i ta, vzhlédl jsem od prstenu, který jsem měl v ruce a podíval se ke dveřím do koupelny. Stála v nich Tori a byla úplně nahá. Neměla nic na sebe, protože i oblečení měla zničené. Zamířila ke mně, posadila se na postel a promluvila.

“Děkuji ti, Loki, za všechno, co jsi pro mne udělal. Že jsi mě zachránil, věřil mi a miloval mě. Vím, že s tebou nemohu být, protože umřu, než se naděješ a omlouvám se, za zničený pokoj. A omlouvám se za vstup do tvého života. Změnil jsi mě a jsem za to ráda. A mám ještě jednu zprávu… jsem těhotná.”

Otevřel jsem pusu dokořán a zíral na ni, jako kdyby se tu právě zjevila. Nemohl jsem uvěřit, že je těhotná.

Natáhla se ke mně a políbila mě.

“Jak?” Bylo jediné, co jsem uměl říct.

“Sama nevím, ale tvá matka říká, že jsem prý těhotná s tebou.”

Jediná reakce, na kterou jsem se zmohl, byla:

“Tori, miluji tě nadevše a budu s tebou navždy, nikdy tě neopustím. Ani tebe, ani to malé, co máš v sobě. Viktorie Lintisrungová, vzala by sis mě za muže?”

Dořekl jsem a čekal na reakci. Otevřela ústa jako předtím já a pak vykřikla dlouhé “ANO”. Byl jsem šťasten, ona také.

Pak jsem Tori jemně políbil a nevydržel jsem a zlíbal jí celé tělo. Byla okouzlující a moje. Navlékl jsem jí prsten a strávili jsme první dokonalou noc jako snoubenci.

 

KONEC

 
 
 
 
 
 
 
 
 
Znovu ahoj ještě budu otravovat na konci

Prosím řekněte jestli byjste chtěli spíš takový stručný epilog jak to asi tak mohlo dopadnout a nebo to mám nechat jen takhle ?

P.S. A jak jsem slíbila už na blogu najdete novou první kapitolu povídky Jak tě dostat aniž bys utekla?

 

Anketa

Jaké by jste chtěli zakončení ?

Celkový počet hlasů: 20

Komentáře

:)

Ann z Valhaly 20.09.2014
Tak jsem se zase na chvilku vrhla do čtení a začala dohánět veškeré resty. No co si budeme povídat u tebe jich mám mnoho. Tak jsem začala číst a hltat a komentář tedy alespoň k poslední části no.
No smekám a klaním se a klečím a kdo ví co všechno, vážně! Tohle ti můžu jen a jen tiše závidět :D

Maggi

Maggi 15.08.2014
Tak hysterický záchvat štěstí jsem neměla hodně dlouho.. :33 :D
Skvělá kapitolovka,když si vemu, kam až ses vyšplhala během jedné povídky.. klaním se. :3 :D
Chvíli jsem se bála, že Tori, nebo Loki umře.. naštěstí je tohle ten pravý happy end, takže uff. :DD
Samozřejmě, že chci epilog. :3

:)

Symy 12.08.2014
Samozřejmě, že jsem pro epilog :D
Takhle povídka je prostě úžasná a gratuluji k jejímu dokončení :)

Veri

. 09.08.2014
Díky za poděkování :D Samozřejmě se mnou můžeš počítat i dál, i když to už jsem říkala :D
A tahle povídka mě moc bavila a doufám, že alespoň Epilog napíšeš :D

:DDD

Iko 09.08.2014
Tak jako epilog pokládám za samozřejmost! :D Celkově to byla naprosto úžasná, napínavá povídka, kterou jsem si neuvěřitelně zamilovala. :3 A ten konec, nemůžu si pomoct, byl totálně sladký, já prostě happy endy (příšerný skloňování, vím :DD) zbožňuju. :D Sice je na můj vkus Odin až příliš, nebo spíš neobvykle, lidský a hodný, ale můj názor na něj zůstává i přesto stejný- je to hajzl a basta. :DD Každopádně tuhle povídku mně hrozně bavilo číst, protože mi vždycky po trápení se ve škole, zlepšila den a vykouzlila úsměv na tváři. :D

Jop a také moc děkuji za zmínění, jsem ráda, že i přestože nikdy nemám ponětí, co napsat do komentáře, i tak potěší a nakopne tě do dalšího psaní. :) :DD

.

Clarissa 08.08.2014
Epilog chci určitě. :D

A když už mluvíš o těch připomínkách - ještě poslední na závěr.
Zkus svojí příští tvorbu psát trochu... živěji. Tvůj styl psaní je dosti... popisový, slohový a to u povídek není dobré.
Chce to trochu tempo, barvitější dialogy, prokreslenější... zkus třeba něco napsat ve třetí osobě, možná to pro tebe bude lepší.

Už mlčím. :D

Re: .

Clarissa 08.08.2014
* prokreslenější děj

Re: Re: .

Chane 08.08.2014
Jo moc děkuju za připomínku a teď jsem to po sobě vlastně celé četla a taky si říkám že další se pokusím udělat lepší :)

Záznamy: 1 - 8 ze 8

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Fantazy Pavorem