Každá láska je jiná - 4.kapitola

        Ták tedy nová kapitola. Jsem s ní docela spokojená a doufám že i vy budete. Je trochu delší než je můj standart a tak si hlavně nezvykněte. Jinak moc děkuju za komentáře. Těší mě to a moc, nakonec jsem ráda že jsem to začala dávat na web z toho šuplíku. Ale nějak si nejsem jistá zda budete spokojeni, psali jste že se těšíte na seznámení tak nevím jestli je to nakonec dost dlouhé. (Opět upozornění: omluva za chyby a překlepy.)

Každá láska je jiná - 4.kapitola - Pěkně vytřesená a rozmačkaná
 

        Pozval mě tedy dovnitř a procházeli jsme dlouhou chodbou, která vedla dolů. Asi to byla spojnice s centálou a ulicí. Furry nic neříkal a šel docela pomalu asi abych mu se svou výškou stačila. Ničemu na mě se nedivil asi zjistili úplě všechno, zajímalo by mě spíš co nevědí. Došli jsme na konec chodby a ta se dělila na dvě, teď začal mluvit. “Tori chodba v pravo vede k pokojům a veškerému sociálnímu zařízení a chodba v levo vede k laboratořím a centru. Pozor jsou zde neviditelné dveře skrze, které neprojdeš bez bezpečnostní a identifikační karty.” Kartu mi podal a mluvil dál. “Tu kartu nos pořád u sebe nikde jí nenechávej to je tvoje priorita bez karty se od nikud nikam nehneš.” Skončil a vydali jsme se chodbou vlevo a vskutku mě to nezabilo. Prošli jsem jen rychle a tomu jsem se divila nechtěl mě náhodou provést. Na tu kartu musím myslet. Byla bych schopná ztratit i hlavu kdyby to šlo a tak bych pak mohla mít menší problém. Tato chodba byla kratší. Došli jsem do kruhové místnosti. Všude absolutně všude byli hologramové panely a u nich moho agentů. Furry opět začal mluvit. “Zde slečno asi nebudete trávit mnoho času, ale vždy tu najdete mě jsem tu skoro pořád. Zde je hlídána každá kamera, objekt, stát země, město, dům. Víme úplně vše a proto jsme schopni všude zasáhnout. Našim cílem je chránit planetu před jakýmikoliv jevy.” Přestal mluvit a zavolal agentku Hillovou. “Slečno Lintisrung představuji vám velmi dobrou členku týmu agentku Marii Hill. Ta vás provede zbytkem centály. Zatím nashledanou.” Odešel. Agentka se na mě podívala s milím úsměvem. “No těší mě že vás poznávám agentko.” “Prosím říkej mi Hill dělá to každý až na Furryho. A teď pojď ukážu ti tvou a i jiné laboratoře a pokoje.” Další člověk vyšší než já, ale to jsou úplně všichni a nakonec vypadá docela sympaticky a vesele. 

        Vydala jsem se za ní. Do další chodby kde byli na zdech spáry. Ty které se nacházeli blíž u sebe byly vždy dveře. Tato procházka vypadala, že nebude na pět minut. Zastavovali jsme u každých dveří. Poté co oskenovali naše karty bez tohož abychom je vyndali a stačí mít v kapse a i tak jsou identifikovány. Pak se objevil nápis komu laboratoř patří a zda tam je nebo ne. Do každé jsme se podívali bylo to velmi zajímavé a všude bych chtěla zůstat déle, ale na to mám podle Hill dost času později.

        Poté co jsme skoro mlčky, když pominu pár poznámek prošly tak 15 laboratoří začala Hill mluvit. Zastavili jsme před jedněmi dveřmi. 

“Tori určitě jsi viděla Avengers, že ano ?” 

“No ano a trochu tuším co mě čeká a dost se bojím.” 

“ No jelikož jsi teď po dlouhém dohadování, hlasování a rvaček právoplatný Avenger tak by jsi měla znát i ty ostatní. Nemyslíš ?” 

Usmála se a já nasadila výraz hodný vyděšeného vola. 

“Cože jaké rvačky a hádky ?” Ptala jsem se s očima na vrch hlavy.

“No tak jelikož máme proklepnuté všechny lidy tak jsme zvolili asi dest z krerých jsme nakonec někoho vybrali postupně jsme všechny představili jednoho po druhéma u každého bylo něco co se někomu nelíbilo a ty jsi byla nakonec a všichni Avengers s tebou souhlasili. Tak jsi tu teď tady.” Opět se usmála takovým tím buď v klidu všichni tě příjmou úsměvem.

“No dobře ale překvapila mě ta část o hádkách, ale tak tedy koho mám poznat jako prního ?” 

Zeptala jsem se vesele s nejistotou v očích, tu už nerozebírala a mluvila dál. 

“ Hmm no víš pokaždé se někomu něco nezdálo a tak se včdy rafli a ty jsi byla jako poslední nikdo neměl problém tak Furry poslal pro tebe.”

“ No dobrá.” Povzdechla jsem si a radši už se neptala.

“Tak první mi příjde vhod představovat vědce vědci takže toto je laboratoř pana Bruce Bannera.” “Myslíte Hulka a vinikajícího vědce.” 

“Ano”

Vešli jsme Hill první a já opatrně za ní. Doktor seděl v křesle a studoval někajé složky. Když si všiml že někdo vešel okamžitě vstal a přešel k nám. Jeho laborka je docela dost velká myslím že vím proč. Když k nám došel chtěla jsem pozdravit ale Hill byla rychlejší. 

“Dobrý den Bannere. Vedu vám našeho nového Avengera.” 

Stála jsem za ní a ona mě nechtěla pustit před sebe pak jsem to vzdala a zůstala stát. Asi měla nějaký důvod. Třaba mě má chránit nebo něco, ale já bych se určitě ubránila sama. 

“Ahoj Hill pustíš jí před sebe doufám, rád bych jí i viděl a nejen slyšel to jak se snaží vyprostit se ze za tvých zad.” 

Ujišťoval ji jako by čekala že se teď promění, jen kvůli tomu že Hulk uvidí novou tvář a nezná hrozby, které v mém případě jsou pro něj nulové. Ale pustila mě před sebe. Doktor byl vyšší než já, ale ne o tolik jako třeba Furry. Natáhl ke mě vstřícně ruku. Přijala jsem a on se mnou chvíli neskutečně třásl. Pak i mluvil. 

“ Teší mě paní Viktorie Lintisrung, jsem tak rád že jste další členkou a doufám že spolu budeme vycházet.” 

Usmíval se a třásl se mnou. 

“Je mi potěšením pane Bannere. Ale říkejte mi Tori prosím.” Pracně jsem to celé vykoktala a on si pak uvědomil že se mnou třese trochu víc a přestal. 

“Omlouvám se a taky mi můžeš tykat.” A když jsem chtěla odpovědět tak už mě Hill chytla za ruku a tak trochu táhla pryč se slovy že se budeme mít možnost poznat později a že toho máme na práci víc. Pokýval hlavou usmál se na mě a šel si zase sednou ke stolu. Když jsme stály za dveřmi Hill spustila. 

“ Já jsem myslela že ti vytřese duši, udržela jsi se jsi dobrá, ale teď musíme dál.”

        Pokračovali jsme tedy dál. Na Steva Rogerse jsme narazili na chodbě. Je skutečně tak milý a pokorný jako ve filmu. Přivýtal mě vřele a objal mě, skoro mi rozdrtil kosti a bylo mu proti srsti říkat mi Tori tak zůstal u Viktorie. Ještě jsme navštívili Natashu Romanoff a ta jakmile viděla že neohrožuji její bojové schopnosti natolik že bych byla lepší uvolnila se a přátelsky mě přivítala. Ptala se pak Hill jestli už jsme byli u Clinta. Jelikož ne tak se k nám přidala. Její laborka nevypadala jako laborka spíše jako tělocvična vybavená zbraněmi celé armády. Clint byl o kousek dál a vypadal unaveně. Pouze jsme si potykali a vypadal, že si jde lehnout. Natasha se tvářila tak nadšeně že ho vidí když nás opustil tak šla také. Zbýval už jen Tony Stark alias Iron Man. Bylo zapotřebí nastoupit do výtahu a i přes mou potřebu schodů jsem tam nakonec vlezla. 

“Víš celá centrála je hluboko pod zemi a nad ní se tyčí Stark Tower. Jestli jsi Tonyho ve filmu pozorovala dobře tak si můžeš být jistá že je ještě horším egoistou než tam.” 

Vyjeli jsme do posledního patra úplně nahoru kde již před vítahem stál samotný Iron Man a měl v ruce sklenku s něčím co jako abstinent nepoznám. Hill se usmála a opět me schovala za sebou abych nebyla vidět. “ Zdravím Tony ty chodíš běžne po bytu v kovovém obleku ?” “ Ne, ale před několika desítkami minut jsem se vrátil z letiště. Chápeš musel jsem letět veřejnou dopravou, jen proto že jsem byl autogramiádě někde ani nevím kde. A když jsem se vrátil dozvěděl jsem se že má přijít ta nová a jelikož fanynky jsou neodbytné tak jsem se vybavil. To je ale jedno chápeš oni jsou tak blbí že si ani nezjistili číslo letu a já byl za idiota co zdržuje letadla. A mimo jiné jsem dotčen že nového Avengera zrovná já vidím jako poslední.”  

“Straku sundej oblek jinak jí neuvidíš.” 

Ze zadu jsem křikla: “ Jsem sice fanynka ale né ujetá.” 

Vzal to a oblek si sundal. Po chvíli tam již stál v černém obleku se dvěma sklenkami v ruce. 

“ Ok tak už jí pusť.” Hillová poodstoupila a Tony se na mě vrhl s otevřenou náručí. “Zdravím Viktorie a vítej mezi nás vyvolené.” Vykřikoval a naštěstí mě už pustil. 

“Dobře také mě těší pane Starku. Ale štve mě že máte tak mizerný personál v tom letadle mě čekání opravdu nebyvilo.” 

“ Ale Viktorie pan Strak byl můj otec říkej mi Tony. A vážně ty jsi byla v tom letadle které na mě čekalo a nemuselo, tak to jsi měla fakt blbý a co nedáš si se mnou sklenku, je na mě za to že jsi musela čekat na to až mě uvidíš.” 

“ Jo ne nedám nepiju a navíc říkej mi Tori.” Řekla jsem naoko uzaženě. 

“Líbíš se mi.”

 Poznamenal před tím něž mě Hill odtáhla zpět do výtahu a ignorovala Tonyho nespokojené “tak jí tu chvíli nech né.” Asi bylo to tahání součástí její práce, ale mě se to značně příčilo a bolelo to. Zavřela dveře a já oddychla hlasitěji než jsem chtěla. 

“ Co pak.” zeptala se Hill. 

“Ale jsem trochu rozmačkaná přece jen jsou všichni vyšší a silnější.” 

“ No neboj to byl poslední Avenger na zemi už zbává jen Thor a možná Bůh chaosu. Ale ty poznáš možná až se tu ukáží, teď tě zavedu do pokoje a budeš moct odpočívat jak je libo dokud po tobě nebude nikdo nic chtít a ještě ti ukážu tvou laboratoř.” 

“ Konečně něco pro mě, díky moc.” Pak už jsme jen mlčeli. Zavedla mě do laboratoře byla úžasná. Samozřejmě kdyby mi něco chybělo mám to hned říct a dostanu to. Laboratoř byla hned naproti Doktoru Bruceovi. Nakonec jsem se dostala i do svého pokoje, který byl hned vedle Natashy. Byl útulný se vším co člověk potřabuje. Byli tam už i mé věci. 

“ Takže tady je tvůj pokoj opět co ti bude chybět neboj se říct si o to v budově se můžeš volně pohybovat zkoumat a tak dál. Snídaně obědy a večeře se podávají v 5 patře Stark Toweru. Výtah víš kde je. Tady máš tabuli na které se zobzazuje kdo tě hledá či potřebuje ty sem také zadáváš to samé. Jsou tu také rozpisy, rady a vše co by tě mohlo zajímat. Když nevíš zeptej se skoro kohokoliv. No to je snad vše, to že se s kartou dostaneš všude a bez ní nikam už doufám víš.” přikývla jsem. “Díky Hill.” Stihla jsem jen to, protože už odcházela. Sedla jsem si na postel pak jsem si lehla a usnula. 

        Probudilo mě až nezvykle jemné klepání na dveře. Rychle jsem vstala a došla ke dveřím za nimiž stál Bruce. 

“Dobré poledne šípková růženko. Pojď se mnou na oběd. Prosím.” Byla jsem rozespalá a dezorientováná proč na oběd a co tu dělá Bruce to jsem ho tak zaujala nebo neche jít sám.

“ Dobře jen se převléknu a jdu.” Jsem ráda že mě doktor vzbudil. Hodila jsem na sebe jeansy, triko a košili a nezapoměla jsem si kartu a poznámkový blok. Byla jsem venku za 3 minuty. Bruce se usmál a šli jsme k výthu. Když jsme nastoupili začala jsem mluvit. 

“Bruci díky že jsi mě vzbudil.” 

“ To je v pohodě Tori bál jsem se spíš jestli vůbec žiješ nebo jsi neutekla, víš.” Opět se usmál dělal to často a bylo to moc roztomilé. 

“ Né já bych asi neutekla a umírat hned po prvním dni se mi taky nechtělo jen to je pro mě životní změna a tak si mozek musel odpočnout. Jsem sice nadšená a všechno možný, ale mám strach.” Vylézaly jsme z výtahu a on se pobaveně usmíval. “I když budu Hulk tak se nemáš čeho bát, protože ten kdo s tebou tak třásl jsem nebyl já ale ten druhý tekže se mu taky zamlouváš. A neměl bych ti to říkat ale už se připravuje něco co ti pomůže se ubránit a v boji se to taky hodí, protože schopného vědce potřebujeme jak tady tak v terénu a proto tě budeme udržovat celou.” Zasmál se na celé kolo mému vyděšenému vyrazu a pak jsme si sedly ke stolu pro sedm lidí. “ Čekáme na někoho ?” Ano měl by se dostavit i Steve a Clinton a Stark nějspíše jí u sebe a dosti nepravidelně.” Zase se usmál. “ A Natasha ta jí v jiné časy nevím proč.” Po chvíli sezení opravdu oba přišli již normálně oblečení. K obědu byly zapečené brambory s kuřecím masem. Chvíli jsem si pak povídala se Stevem. O tom jak on vlastně přišel k síle a nesmrtelnosti. On je takový fakt jako z jiné doby je to roztomilé je moc hodný a zdá se že hodně ochranářský má srdce na správném místě. A nechce mi řákat Tori prej mu to nezní důstojně. No jelikož je mi 27 tak mi to nějak nevadí, že to podle vojáka není důstojné. No nevadí po obědě jsem se vracela zpět do pokoje pro věci, které chci mít v laboratoři. Bruce šel ochotně se mnou že mi s tím pomůže i když jsem říkala že zas tak slabá nejsem. No zastávka u mě v pokoji byla rychlá jelikož se mi nepodařilo ještě nic nevybalit tak jsem jen popadla tašku s podkladama hůl a notebook. Bruce mi ihned vzal tu tašku s knihama, protože do mého pokoje prý z morálních důvodů nemůže, tak počkal přede dveřmi. 

Pak už jsme to jen donesli do laboratoře tam mi tašku položil na stůl a odešel se slovy že kdykoliv budu něco potřebovat ať příjdu nebo napíšu.