Každá láska je jiná - 7.kapitola

        Takže vítám vás tu a je zde nová kapitola jak jsem slíbila je to ve středu. Na mé poměry je trochu delší tak nezvykat. Nemám dnes co říci tak snad jen ať se líbí a upozornění pořád platí.

Každá láska je jiná - 7.kapitola - Clint a ten kdo to nečekal

    Došla jsem k závěru že si nejprve povím něco s Clintem. K tomu, ale už nemám náladu jdu se převléci do pyžama a usínám. Ráno se probouzím v 5 hodin a jsem zničená. Snad pomůže sprcha. Kupodivu ano strávila jsem tam tak 10 minut a pak jsem vylezla. Čekal mě výcvik s Natashou a proto jsem si oblékla těsné triko i kalhoty jen proto abych si neublížila zamotáním se sama do sebe. Nevypadala jsem tak špatně jak jsem si myslela. Tasha slíbila že na mě počká v 5:30 přede dveřmi. Tak jsem vylezla a skoro do ní narazila. 

“ Promiň jdeme ?” 

“ Ano ale nejprve na snídani.” 

To mě překvapilo a tak jsem jí následovala do kantýny a až pak do tělocvičny. Jelikož jsem nedávno nabrala novou sílu tak jí musím prý i udržovat ale to je snad každému jasné. Tak jsme začaly klasickým posilováním myslela jsem že to nepřežiju oan byla v tu ránu hotová se vším co jsme měli dělat a já se plácala s dřepama. Pak na mě pokřikovala, gestikulovala a nakonec se smířila s tím že to chvíli potrvá. Nakonec mě jen povzbuzovala. Pak se rozhodla pro nějaké ty stroje. běžící pás tak na tom jsem se vysekala protže furt zvyšovala rychlost a to se nedalo. Pak posilování rukou a nohou no málem jsem vypustila duši. Na konec aby toho nebylo málo se Natasha rozhodla že mě naučí něco z karate. Zjistilo se že sérum neposílilo jen svalovou hmotu ale i mozek. Protože všechny kroky jsem si zapamatovala snad na poprvé. Po chvíli učení řekněme tak po 5 hodinách jsme zkusili menší zápas a můžete hádat kdo vyhrál. Natasha. Já skončila u zdi ale nic jsem si nezlomila ani nepoškodila. nebyla tak krutá jak by mohla být dokonce podle jejích slov mě šetřila, já měla jiný názor ale pro jistotu jsem si ho nechala pro sebe. Když jsem se zvedla usmívala se a hodila po mě ručník, pomohl pak mě propustila do sprchy a podala mi informaci že takhle to teď ze začátku bude den co den. A nakonec podotkla něco o tom že pak mě bude chvíli trénovat Clint, ale to bylo tak potichu, že jsem se neodvážila zeptat jestli to pro jistotu zopakuje. 

Když jsem opouštěla její laboratoř vypada zarmouceně radši jsem se teď neptala, ale poznamenala jsem si že se musím zeptat později. Když jsem došla k sobě vpadla jsem už jen do sprchy dnes již podruhé a pak jsem na sebe hodila jen župan. Bylo mi fajn kupodivu mě nic nebolelo a bolest vetšinou po jakémkoli cvičení v mém podání přišla až moc rychle a teď nic. Posadila jsem se na postel a vzala k ruce počítač, přitáhla jsem si také hologramovou desku a podívala se jestli není něco nového. Přišla nějaká pozvánka na nějaký sraz za týden v horních patrech Stark Toweru. Tak to bude asi nějaká hromadná akce a pod tím byl velký nápis “ÚČAST POVINNÁ” to mě naštvalo večírky moc nemusím. Ale co se dalo dělat odeslala jsem tedy potvrzení o účasti. Pak jsem se vrátila k počítači to že se mi otočil život neznamená že přestanu psát na blog a tak jsem se pokusila sesmolit nějakou jednorázovku na téma Harry Potter. Je to pohoda si chvíli odpočnout psaním, ještě nedávno jsem psala fanfiction na Avengers, ale říkám si když jsem teď jeden z nich tak toho asi nechám. Nebo ne mohlo by to být zajímavější.

Pak někdo zaklepal lehce na dveře. Je to milé že tu lidi dveře nevyráží, ale lehce klepou a čekají až jim otevřete či vyslovíte jednoduché “dále”. Moc se mi tu líbí a tak se vydávám ke dveřím a za nimi kupodivu sám Hawkeye, podivila jsem se ale pozvala ho dál. Nejprve jen nakoukl a když viděl že to myslím s tím pozváním vážně tak pomalu vešel a posadil se na židli u stolu na, kterém ležely desky. Mlčel a čekal až si sednu. Vzala jsem tedy desky a knihy a položila je na postel. Vracím se ke Clintovi a sedám si na židli jakmile dosedám tak začíná mluvit. 

“ Ty Tori jaké školy jsi vystudovala ?” To je divné stejná otázka i od Clinta kolik lidí se ještě zeptá ale odpověděla jsem, ale tentokrát jen ve zkratce. 

“ Mám vystudovanou teoretickou fyziku, psychologii a germanistiku se skandinávstikou. Proč se ptáš ?” 

“ To je zvláštní. Jsi hodně chytrá i vzdělaná na ženu ...” Usmál se a podíval se jinam. 

“ ... ptám se ne proto že bych to nevěděl ale proto že to vím a přišlo mi blbý na tebe vybafnout s tím “ prosím pomož mi když máš tu psychologii” protože ty vlastně nevíš co všechno víme a tak jsem se zeptal. Ty jsi jediný psycholog teď tady u nás a tak jsem si přišel pro radu i navzdory toho, že proto tu nejsi ale doufám že jsi tak milá jak vypadáš a pomůžeš mi.” Týjo ta řeč je uchvacující a dlouhá. Pohlédla jsem na nej pohledem znázorňujícím neboj jsem tu jen pro tebe a nikomu nic neřeknu.

 “ Tak to máš pravdu pomohu ti i když tu nejsem za tímto účelem lidem vždy ráda pomohu kdykoli a jakkoli. Ta povídej nebude ti vadit že si budu dělat poznámky ? Můžeš je i vidět.” 

“ Oh díky ne nevdí mi to.” 

Bylo vydět jak se uvolnil a jak se trochu pousmál a pak začal mluvit. Bylo to jakoby se bál že mu nepomohu. Vzala jsem si blok, propisku a sedla si pohodlněji.     

“ Tak asi jsi si všimla napětí mezi mnou a Natashou, že.  Není to kvůli nenávisti či že bychom byli nějak chladní. To ne jen já ji mám rád.” To zamumlal tak potichu že by to slyšel jen málokdo naštěstí jsem jedním z málokda a taky si umím odvodit souvislosti. Čekal co řeknu.

“ Clinte a máš jí rád jako kamarádku nebo víc ?” Hloupá otázka vím ale položena být musela. 

“Víc.” 

Zamumlal asi mu to bylo trochu nepřijemné. 

“ Clinte mluv víc nahlas potřebuji tě slyšet a neboj pomohu ti a nikomu nic neřeknu.” 

“ Vím věřím ti ale jsou tu kamery, které nejdou vypojit. A tak chci mluvit co nejtiššeji aby to bylo blbě slyšet.” 

“ Víš ty co tak já myslím že jen tak se odsud nedostanu a že si tu pobudu a budu mít hodně času na řešení problému můžem zajít do kavárny a tam to probrat hodně lidí zabývajících se banálními problémy neřeší co je kolem nich a taky tam nemají moc dobré kamery. Co říkáš zítra ve 3 hodiny před centrálou a někam zajdeme ?” 

“Ok tak jo.” 

Usmál se na mě zvedl se a odešel. Pak jsem se šla radši převléct do něčeho kloudného ať tu nepobíhám v županu co kdyby přišel Steve ten by si snad nechal vypálit oči jen aby neviděl ženské obnažené tělo bez písemného svolení dotyčné ženy. Tony mi vzal kostým a tak jsem musela chodit jako normální člověk. Zbytek dne jsem trávila v laboratoři nad knihami které jsem si od SHIELDU nechala sehnat.

Dnešní ráno proběhlo jako to minulé a Natasha byla milejši, skončila jsem jenom na zádech a ne u zdi úspěch. Pak pokračovala a argumety že cvičit se musí nejen boj ale i porážka, že bolest není nic jiného než jiný druh obrany a strachu a takové žvásty. Ale nebyla tak krutá jako by byla ve skutečném boji o to je to horší, protože vím že to příjde. Po tréninku myslím že bych mohla skolit i ležícího býka. Vrátila jsem se do pokoje a lilo ze mě jak z konve. Myslím že ani jedna sprcha by nepomohla ale musela, čekal mě oběd tedy pozdní a pak psychologie s Clintem. Tak jsem se rovnou oblékla do slušného popadla blok , propisku si nacpala do culíku, přez rameno si hodila tašku a běžela na oběd. Tam jsem znovu potkala Natashu snědli jsme oběd společně neptala se kam jdu a mě nenapadlo jí říct kam s Clintem jdu. (Pro budoucí plány nebezpečné ale uvědomění přišlo pozdě.)

Chvíli po třetí jsme seděli v kavárně kousek od Stark Toweru a byl tam klid. 

“ Tak Clinte pověz mi co cítíš když Tashu vidíš ?”

“ Jednoduše mi spadne žaludek a je jak na vodě, pak se taky začínám třást a mám problémy s      r a ř dřív jsem si šlapal na jazyk a tak když jí vidím vrací se to, dále mám chuť jí vzít a utéct někam kde bychom byli jen my dva a já jí mohl vše říct. A nakonec když na mě začne mluvit nebo se mě dotkne tak nemohu skoro nic říct aniž bych blekotal, při mysích to nevadí to se na ní moc nesoustředím, ale pozor na ní dávám skoro neustále. Problém je když jsem v klidu a mohu jí věnovat veškerou pozornost.” 

“ To je koukám dost vyčerpávající, pro tebe se na ní jen podívat natož s ní mluvit a dotknou se jí. A myslíš že se ti to děje protože jsi z ní nervozní nebo že jsou okolo lidé co tě berou jako agenta nejvyššího kalibru a ty se bojíš ukázat city ?” 

“ Myslím že to že je to ona a ty lidi mě taky dost děsí.” 

“ Hmm v tom případě by to šlo udělat následovně. Ty by jsi se dohodl s Furrym aby vás poslal na nějakou misi, tam by jste byli jen vy dva byla by to samosebou falešná mise jen tak na několik hodin aby to bylo jako rande a kdyby jste museli náhodou do akce aby jste byli po ruce. No a tam jí to vše říct a nebát se.” 

“ Ale další problém je, co když necítí to samé ?” 

“ Hahaha ták tím se netrap.” Usmála jsem se tak mile jak jen to šlo. 

“ Tak co domluvíš si to nebo to mám udělat já ?” 

“ Já to zvládnu a zkusím to hned zítra ať vím jak jsme na tom, co nejdříve.” Usmál se a vrhnul se mi kolem krku. Málem jsem to neustála. Pak jsme se vrátili.

Ještě ten večer za mnou Clint přišel že to s Furrym domluvil ale pod záminkou že mu Natasha něco dluží a on chce aby měla možnost mu to splatit, ale ať jí to neříká. Bylo to fajn byla jsem šťastná za něho. Šla jsem v klidu spát a v noci mě probudil lehký nářek něco jako vzliky. Vstala jsem a šla za zvukem. Bylo to z Natashina pokoje když jsem nakoukla a zeptala se co jí je. Dostala jsem pěstí do oka a taky mě povalila na zem a řvala na mě že jsem příšerná svině že se mi svěřila se vším, co cítí a já jí pak takhle zradím že se nestydím jí dělat něco takového tvářit se jako nejlepší člověk a pak jí podrazit. Že ve mě viděla kamarádku, ale  teď že by mě nejradši zabyla ale nemůže pak utekla a nechala mě tam ležet. Nemohla jsem se zvednout vše mě bolelo jako čert. Tak jsem tam tak ležela a čekala co se stane. Vůbec mě nenapadalo co jí přelétlo přez nos. A pak v největším přemýšlení proč? Šel kolem Steve a tak jsem zaskučela a všiml si mě. Málem umřel strachy že se mi stalo něco vážného pak jsem ho ujistila když mě zvedl že ten moncl jen tak nezmizí a že mě vše jen bolí. Nevěřil ale bylo pozdě a tak mě odvedl do pokoje za práh nechtěl jít a tak jsem se zpět do postele uložila sama když viděl že ležím tak zhasl a zavřel a stihl mě upozornit že si mám ráno dojít za Brucem ať se na mě podívá. Už jsem nedokázala přemýšlet a tak jsem usnula. Ráno jsem se vzbudila a šla na snídani. Sama Tasha někam zmizela asi se na mě pořád zlobí. Na snídani jsem potkala Clinta vypadal zklamaně a velmi podrážděně. Jak mě uviděl tak za mnou skoro přiletěl. Teď začal on co jsem jako udělala Natashe. Že za ním v noci přiběhla zbyla ho a křičela na něj že je to strašnej hajzl ale on že neví proč. Pak se od něj vypařila a už se neukázala. Takže jejich rande/mise padá a je to kvůli mě. Přestal křičet otočil se na popadku a skoro vyletěl ven. Jen jsem si kecla na židli a rozbrečela se protže jsem něvěděla co se stalo a co mám vlastně dělat. Ano brečela jsem a to jen kvůli “klientovi” to se mi dlouho nestalo většinou ze začátku pak jsem to odbourala a své city rozdělila ale teď co se to se mnou děje.

Po chvilce přišla snad menší záchrana. Přišla Hill a ta na mě vyjela že kvůli mě odešli dva agenti a nikdo neví kde jsou teď. Byla rozčílená do běla. Když ale vyděla jak tu vzlykám a brečím jak malé dítě přestala a sedla si vedle mě a chlácholila mě, ta náhlá změna mě překvapila a pak se zeptala co se stalo. Tak jsem jí vylíčila že jsem se snažila ty dva dát do hromady, protže u nich je náklonost na obou stranách. Jenže pak se na mě Tasha z nějakého důvodu naštvala zbyla mě a utekla a Clint mi jen vynadal a pak také odešel. Vůbec nevím proč. Hill se na mě soucitně podívala a pak mi řekla velmi podstatnou informaci.