Jak tě dostat aniž bys utekla ? - 1. kapitola

07.08.2014 22:30

Ahoooj 

před chvílí jsem se loučila tak tady zdravím. Nebudu vás už mučit nějakým sáhodlouhým textem tak jen podotknu to, že doufám že se Vám to bude líbit tak jako se to líbí mě.

Užijte si tedy kapitolu a mějte se hezky.

P.S. Jen opakuji kapitoly jsou po datumech a každá obsahuje několik pohledů popřípadě jen jeden jako dnes

Už tu nejsem a neruším

1. kapitola

Shon

4. března 2013 pondělí

 

Neljin pohled

 

 

“Freyo, prosím tě, jak jste na tom? Čekám tady na nádraží.”

“Nel, promiň, zasekly jsme se trochu v tramvaji, ale tak za pět minut tam budeme. Mohla bys nám koupit lístky? Já ti to pak dám.”

“Určitě, neboj. Jen jsem měla strach, jestli se vám něco nestalo. Čas ještě máme. Lístky koupím. A máš ty libry, že?”

“Jo, jo, vyzvedla jsem je už včera. Kolik máš vlastně zavazadel?”

“Počítám s nákupy, tak jen dvě.”

“Jo, jo, dobrý.”

“Nemůžu se dočkat.”

“Já taky ne, tak se zatím měj.”

--------

Ukončila telefonát a já jsem se vydala k přepážce koupit lístky. Paní byla příjemná asi jako kudla v zádech, a tak jsem lístky na vlak do Berlína koupila pokud možno rychle. Odtamtud poletíme do Londýna. Nechtěla jsem letět už z Prahy, protože se v Berlíně chci ještě s někým potkat. Byla jsem tak nadšena, že tahle dlouho plánovaná cesta konečně vychází. Vlastně to s holkama plánuji už od základky, ale až teď se náš sen plní. Stoupla jsem si tedy před Neoluxor, kde jsme měli sraz, a čekala jsem. Mezi tím jsem kontrolovala pas, občanku, peníze a lístky, zda jsem je koupila dobře. Pak jsem si upravila i své vlasy a sukni a usmála se na pár kluků. O deset minut později jsem se setkala s holkama. 

"Ahoj Frey a Sofi, ráda vás vidím. Měla jsem o vás strach, že jste se někde zasekly. Přece jen jste s sebou neměly mě, tak jsem si říkala, že se v Praze možná i ztratíte."

"Taky tě rády vidíme, Nel. A neboj, to že nejsme v Praze pečený vařený, neznamená, že se ztratíme, ne?"

"Máš pravdu."

"Sofie, jaká byla cesta."

"Nepohodlná." Odpověděla krátce.

"No, já myslím, že bychom mohly najít náš vlak, co říkáte?"

Vyšly jsme tedy pomalu, vzhledem k Sofii. Já i Freya jsme byly rády, že s námi může jet - že jí to její zdravotní stav dovolí. Šly jsme tedy po kraji a jely po eskalátoru. Tři dívky, co se neskutečně těší na nová dobrodružství a snad i štěstí. Jedna až moc výstřední, jedna normální a jedna spíše nenápadná. Každá mající jeden kufr a k tomu tašku přes rameno.

Když jsme se tedy doplahočily na nástupiště, vlak už tam byl, a tak jsme nastoupily. Nějaký milý chlapík nám pomohl se zavazadly, která jsme šouply pod sedačky v kupé, protože nahoru by se nevešla a ani bychom je tam nenacpaly. Pak jsme se usadily a jen čekaly na odjezd. Sofie hned po odjezdu usnula, a tak jsme se s Freyou dohodly, že se budeme střídat na stráži. Ona byla první. Tak jsem jí předala lístky, nastavila si budík, aby zvonil přibližně za 3 hodiny a usnula jsem stejně jako Sofie.

 

<>

 

Otravný zvuk, který ruší sladké snění o budoucnosti. Probrala jsem se a vypnula budík. Pohlédla jsem na značně unavenou Freyu.

 

"Už jsme v Německu. Nechala jsem tě spát o půl hodny déle, vypadala jsi hrozně."

"Děkuju, teď si odpočiň ty, musela tu být nuda - vypadáš tak o 10 let starší."

"Děkuji za lichotku, tady máš lístky."

Podala mi lístky a opřela se o okno. Usnula skoro hned. Sofie pořád spala, čemuž jsem se nedivila. Usadila jsem se tedy pohodlněji a vzala si knihu. Začetla jsem se, až mě z toho transu probralo vyzvánění. Rychle jsem skočila po telefonu, aby to holky nevzbudilo. Pak jsem přijala hovor. 

 

"Hello."

"Is there Nelja Weneter?"

"Yes I am here, how can I help you?"

"I have good news for you. I’ve just read your job request for a position of a costume designer. And I am really surprised and satisfied about you. You got it. Congratulations."

"Thank you so much!"

"I'll send you an e-mail with other informations. Bye."

"Sure, bye."

Položila jsem telefon a došlo mi, že mám práci. Byla jsem nadšená. Teď už jen aby Tom zrovna hrál v divadle. 

Najednou jsem ucítila ruku na rameni, a tak jsem se s úsměvem otočila. Byl to výpravčí, já mu podala lístky, on je překontroloval, popřál mi šťastnou cestu a zmizel. Pak jsem se trochu vymkla sebekontrole a začala poskakovat po kupé. Mám práci, já mám super práci, teď už jen aby dopadl ten byt, a aby byli zajištěné i holky a budeme na dosmrti šťastné.

 

Po chvíli jsem se uklidnila a posadila se zpět na své místo. Vyčkávala jsem, po chvíli jsem vytáhla knihu a začetla se. Pak bylo ticho, které přerušil až zvuk Freyiného telefonu. Vzbudilo ji to, podívala se zaraženě na mě a pak to ospale zvedla. Postupně se jí rozjasňovaly oči a pak to s otevřenými ústy položila. Potom se na mě usmála a řekla: 

 

"Pane bože, já mám to místo stážistky u Sherlocka."

"Páni, tak to ti přeju. Zatímco jsi spala, mě volali z divadla, berou mě jako kostýmní návrhářku."

"O můj bože, tak myslím, že jeden problém je za námi. Zbývá už jen zařídit byt a dostat se do Londýna, a pak snad budeme v pohodě."

"Dokážeš si to představit? Potkáme Toma a Bena - naše vysněné - my se s nimi uvidíme!" 

"Jo, bude to fajn, třeba s námi i promluví a podepíšou se... To bude super."

Pištěly jsme spolu na celý vagón, ale Sofie se neprobrala, takže jsme jí zkontrolovaly dech a budík. Byla v pohodě, a tak jsme ji nechaly spát.

 

<>

 

Když jsme se blížily k Berlínu, tak jsme se pořádně doprobraly a daly se do kupy. Posbíraly jsme si vše, co jsme za cestu vytáhly a probudily jsme Sofii, která z toho nebyla nadšená. Ale po informaci, že musí vystupovat, protože jsme v Berlíně, se jí rozzářily oči a vstala i s kufrem.

 

Ve stanici jsme tedy vystoupily a opět se našel hodný chlapík, který nám pomohl s kufry ven. Obzvláště Sofii, která měla kufry těžké a ani my jsme to neunesly. 

Když jsme se tedy poskládali do středu nástupiště, zpozorovala jsem staršího pána s hůlkou mířícího k nám.

 

"Otec říkal, že máte modré vlasy - že vás snadno najdu a ona je to pravda." Usmál se tátův starý přítel.

"Mockrát děkujeme, že jste pro nás přijel."

"No vůbec není zač, děvčata."

Pak už nemluvil a my ho následovaly. Byl to starý známý mého taťky. Zavolal mu, že pojedeme do Anglie, ať nás cestou zkontroluje. Také s ním dohodl, že mi předá jeho starý byt v Londýně, ve kterém už prý nežije, protože je na trvalo tady v Německu, takže ten byt už jen vlastní.

Tudíž mu za něj taťka dal nějakou přátelskou částku a my tam budeme moci bydlet. Alespoň než najdeme, nebo spíše našetříme, na něco většího. 

Došli jsme mezitím do hlavní haly, kde jsme se na chvilku zastavili, protože Sofie si potřebovala na chvilku vydechnout. Jeff si mě u té příležitosti vzal stranou.

 

"Vyrostla jsi, víš to?"

"No jo no, už to tak bude."

"S otcem jsme tedy dohodnuti, že Vám předám svůj starý byt. Omlouvám se, ale dlouho jsem tam nebyl, takže nebude úplně zařízený. Snad to moc nevadí. Tady máš adresu a klíče - jak od hlavních dveří, tak od těch bytových. Nechal jsem to kontrolovat, nemělo by se tedy stát, že budou špatné. Byt je až v posledním patře a není tam výtah. To ale bude menší problém pro tu tvou kamarádku, že? Co s ní vlastně je?"

"Ona je vážně nemocná. Přišla o jednu plíci, má silné epileptické záchvaty, příznaky Aspergerova syndromu, a také má astma, spousty alergií a budík na srdce."

"Chudák holka, ta to tedy schytala dost slušně. A tak mladá… To jí doktoři povolili tuto cestu?"

"Ano, naštěstí ano. Je to náš sen už od mala, tak si myslím, že stojí za to jí ho splnit."

"A jak se jí to, chudince, přihodilo?"

"No, většinu má už od dětství, ale o plíci přišla při ošklivé autonehodě a budík má také kvůli tomu. Ten zbytek je od narození. Ale je milá a hodná, jako kamarádku bych jí i s její sestrou nikdy nevyměnila. Jsou pro mě hodně. A s tím bytem to nějak vyřešíme."

"Tak to vám přeji děvčata. Teď pojďte, za pár hodin vám to letí."

Vyšli jsme před nádraží, kde čekalo auto, do kterého jsme naskládali všechna zavazadla a usadili se. Jeff nás odvezl na letiště, kde nám opět pomohl se zavazadly a nechal nás na pospas světu.

 

<>

 

Lístky už jsem měla nakoupené předem, proto jsme se nechaly odbavit a pak jsme jen čekaly a čekaly a čekaly. Na konci čekání jsme nastoupily do letadla a opustily pevninu. Byla to nádhera, fotila jsem a celou dobu jsem byla vzhůru. Přibližně za 1 hodinu a 40 minut jsme přistály. O něco později už jsme stály před letištěm a čekali na taxi, které nás mělo nejprve dopravit do hotelu Ibis, kde jsme počítaly s tím, že si po tak náročném dni odpočineme, a až druhý den se půjdeme podívat do toho bytu, který nám sehnal táta, popřípadě si projít Londýn. 

 

Když nám zastavilo černé taxi, vypískly jsme a nechaly si od milého řidiče pomoci se zavazadly. Pak jsem mu nadiktovala adresu, kam nás má odvézt, a nemohla jsem se dočkat pohodlné postele.

 

Taxikář jel poměrně pomalu, kvůli tomu skvělému provozu v Londýně, a tak jsme si stíhaly prohlížet i některé viditelné památky. Byli jsme nadšené, ale moc jsme nemluvily. 

 

Když už jsem se začínala pomalu nudit a usínat, auto zastavilo. Už byl večer, ale tma ještě ne. Vystoupily jsme, Freya šla zaplatit a já jsem vytáhla zavazadla z auta, dnes už snad posté. Jedno jsem dala Sofii, zbylá jsem na sebe naskládala a zamířila ke vchodu do Ibisu. Sofie šla za mnou a Freya, poté co zaplatila, dosmála se a nechala taxikáře odjet, nás doběhla. Vzala mi nějaké tašky a otevřela dveře do haly. Tam jsem se dobelhala k recepci a shodila zbylé tašky na zem. 

Recepční na mě vrhla trochu zvláštní pohled a já se na oplátku usmála.

 

"Dobrý den, vítám vás u nás v hotelu, mohu vám pomoci."

"Dobrý den, přála bych si pokoj pro 3 na jednu noc a se snídaní."

"Dobře tedy, nějaké zvláštní požadavky?"

"Umm, snad jen, aby to bylo v přízemí."

"Dobrá, je to pokoj 026. Půjdete vlevo a je to přibližně uprostřed chodby. Tady je váš vstupní kód, snídaně budou připraveny okolo sedmé hodiny ranní. Na shledanou."

"Děkuji, na shledanou."

 

Otočila jsem se na holky a vítězně se usmála. Další úkol za námi. Pak jsem se pokusila pobrat tašky.  Asi bylo vidět, že to nezvládnu, a tak přiběhl – pravděpodobně - poslíček nebo jak se jim říká a vzal několik tašek. Pak se optal na číslo pokoje a vedl nás.

 

Přede dveřmi položil tašky, usmál se a odešel. Ani nic nechtěl. Tak jsem naťukala kód a vpadly jsme do menšího pokoje, kde byla jedna manželská postel a nad ní palanda. Vedle byl sprchový kout a WC. Brala jsem tašky jednu po druhé a nacpala jsem je dovnitř. Moc místa tam pak už nezbylo, ale co - jedna noc, to dáme. Po mě se tam nasáčkovaly holky a zavřely jsme dveře. 

 

"No tak vás vítám v našem krásném a rozlehlém apartmá, dámy, uvelebte se a já budu asi spát na palandě."

"No já myslím, že naše apartmá je dostačující a díky, nemohla bych spát na palandě." Řekla mi po dlouhé době Sofie. Občas se mi zdálo, že se přede mnou nějak stydí či co. No neva. Kufr plný oblečení jsem nechala stát v rohu a na posteli jsem si rozepla tašku, odkud jsem vypáčila ručník a zaplula jsem do sprchy. Holky tam šly po mně a mezi tím jsem pracně poskládala dnešní model a uložila ho do kufru, který se posléze nechtěl nechat zapnout. Při té příležitosti jsem si vytáhla oblečení trochu méně výstřední - přeci jen nechci Anglii hned ohrozit svými modely. Pak už jsem nechtěla holkám dole překážet, a tak jsem si vylezla nahoru, kde jsem čekala, až se vrátí z druhého konce našeho rozlehlého pokoje.

 

Jako první byla vysprchovaná Sofie. Sedla si na postel, sundala kufr a do něj uložila oblečení z dneška stejně, jako já a vytáhla pyžamo s obrovským medvědem. Usmála jsem se, protože bylo ode mě.

 

"Jé, to mě těší, že ho používáš."

"Proč by ne, je skvělé a hrozně pohodlné." Tak se do něj oblékla, pak odložila na zem i tašku a lehla si.

 

"Sofie, jsi ráda, že jsi tu s námi?"

"Jasně, že jsem. Je to přeci náš sen. Pamatuješ, jak jsme to plánovaly už na základce? Pamatuju si, jak jsi k nám v šesté přišla a byla jsi o rok starší než celá třída. Byla jsi hrozně energická a oblékala ses hodně výrazně. S Freyou jsme se na tebe dívaly jak na můzu. Stála jsi tak sama před tou třídou a čekala jsi, až otevřou dveře, jako každý první den školy. A když jsme se chodbou dostaly až ke třídě, zmerčila jsi nás a hned jsi k nám přiskočila. S větou: "Páni, vy jste tak hezké, jak jste stejné. Já jsem Nelja Weneter, ale říkají mi Nel. Jsem tu nová. …A vy jste?" Byly jsme tebou zaskočeny, ale odpověděly jsme ti, a pak ve třídě, jak jsme si sedaly, jsi si sedla za nás. Asi sis nás oblíbila a od toho dne jsme se staly kamarádkami. Ty jsi pořád mluvila o novinkách a zmiňovala jsi stále jednoho herce, který prý hrál roli v tom TV filmu s názvem Armadillo… jak on se ten herec jmenoval, že by náš Tom Hiddleston? Mluvila jsi o něm pak častěji a častěji, chtěla jsi ho potkat, nás to nakazilo a také jsme si ho oblíbily. Bylo to tak krásné, na té škole."

"Páni, to už je let. Já si to taky pamatuju. Obě dvě jste mě hrozně zaujaly na první pohled a věděla jsem, že vás potřebuji k životu. Na to si pamatuju - pořád Tom, Tom a jen Tom. Ale vy jste také měly oblíbence, kterým jste mě nakazily …nebyl to Benedict Cumberbatch? To jste také pořád ochaly, jaké to je se s ním setkat a znaly jste ho z ‚Na špičce jazyka‘. Nakazili jste mě a s časem se ta naše závislost na nich prohlubovala. A koukej, teď jsme jim tak blízko."

 

Freya vyšla ze sprchy.

 

"Jo, je to krásné takhle vzpomínat a vidět, co všechno jsme překonaly. A že jsme teď tady v Londýně, nejblíže našim milovaným. A ve čtvrtek to bude tak blízko, že možná omdlíme. Ale teď bychom měli jít spát."

 

Ukončili jsme tedy nostalgické debaty a usnuli jako dřeva.

Komentáře

:)

Symy 15.08.2014
Už se nemůžu dočkat, až se s nimi potkají :D
Snad budou podle jejich představ... na to jsem zvědavá :D

Maggi

Maggi 15.08.2014
Super. :'3

Konečně!

Pacakspacak 11.08.2014
Konečně jsem se dostala ke tvému blogu. A jsem za to strašně vděčná protože je super! A ta povídka aaach, už se nemůžu dočkat další části. :)

Veri

. 09.08.2014
Je to žůžo. :D
Moc se mi to líbí :)

..

Iko 09.08.2014
No, začíná to fakt slibně. :D Moc se těším na další kapitolu, a samozřejmě na Toma a Bena. :DD Jsem zvědavá, jací budou ve tvém podání. :)

Zuzana S.

lokifanfictions.blogspot.cz 08.08.2014
Tahle povídka je úplně skvělá :) většinou čtu jenom ty s Lokim, ale tahle mě úplně chytla! :)

Záznamy: 1 - 6 ze 6

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Fantazy Pavorem