Bylo poledne když se kolem mě prohnalo skoro tornádo v podobě Freyi která dnes vypadala vážně skvěle. Měla na sobě modré šaty s výstřihem do V a byli nad kolena. Jediný nedostatek byl, že už tu měla být od rána. Přešel jsem tedy k ní a Paulovi, který jí vyslíchal.

 

" Ahoj Paule omlouvám se, že jsem přišla tak pozdě, ale měla jsem menší problém s dopravou a taky ráno se sestrou. Nedařilo se mi jí vzbudit, nevím co jí bylo, ale dostala jsem o ní hrozný strach. Proto jsem ihned radši zavolala záchranku, ti jí naštěstí probudili a řekli mi, že to byla jen menší zástava, že by se probrala. To mě hrozně potěšili musela jsem se o ní tedy trochu postarat a až pak jsem vyrazila do práce, bylo jasné, že mi bus ujel a tak jsem marně čekala na další, který měl kvůli jedné bouračce zpoždění proto jsem tu tak pozdě moc se omluvám."

" Pání extrémně náročné ráno, no nevadí. Hlavně, že je sestra v pořádku ?"

" Ano je omluvila jsem jí z práce a je doma snad celá a zdravá."

" Tak jí zavolej a pak se pusť do práce."

" Děkuju."

 

No musím podotknout, že to bylo vskutku extrémně vyčerpávající ráno a mě se v hlavě začal rýsovat plán, skvělý plán.

 

Celý den pak probíhal hladce, já se s Freyou sice moc nepotkal, ale nevadí. Večer jí nesmím prošvihnout. Skutečně jsem večer končil asi o hodinu dříve abych se stihl převléci a mohl si na Freyu počkat, mezi tím jsem zavolal Tomovi.

 

" Ahoj Tome potřeboval bych od tebe něco. Máš čas, nejsi s Nel ?"

" Ne, ne, dnes ne, dohodnul jsem to na sobotu. Co pořebuješ ?"

" No, ty bydlíš vedle Freyi a její sestry, že jo ?"

" Jasně."

" No hele dnes měla její sestra nehodu, mohl by jsi jí pohlídat já vemu Freyu na to rande už dneska."

" Jaj, a co se jí stalo ?"

" No prý nějaká zástava, já tu její ségru neznám. Mohl by jsi teda?"

" Jo, jasan v pohodě, pohlídám jí, než vrátíš Freyu domů."

" Jsi zlatej kámoš, díky."

" Není zač."

Položil jsem to a už jen čekal. Hovor jsem řešil v autě, teď jsem už jen vystoupil a čekal na Freyu. 

 

Po chvilce jsem jí skutečně uviděl jak jde na autobus. Vypadala zkroušeně, snad jí zvednu náladu.

 

" Ahoj Freyo."

" Ahoj Bene, doufám, že máš lepší den než já." Usmívala se a snažila se zakrýt starost v očích.

" No já mám docela dobrej den a víš co by mi ho ještě vylepšilo?"

" Ne."

" Kdybych mohl vzít krásnou dámu domů."

" Hmm, tak to teda nevím, zda se ti to vyplní."

" No já bych řekl, že kdyby jsi si nastoupila, tak jo."

" Děkuju Bene, ale nechci tě obtěžovat."

" Neboj neobtěžuješ." Už nic nenamítala a sedla si na místo spolujezdce.

Já jsem si sedl za volant a vyjeli jsme. Už byla docela tma, končili jsme dnes opravdu pozdě - to mi hrálo do karet.

" Moc ti děkuju Bene, že mě vemeš domů. Dnes to byl den vážně na draka."

" Nemusíš mi děkovat, dělám to rád."

Jeli jsme a zastavil jsem kousek od Big Benu. Freya se na mě divně podívala. Vystoupil jsem z auta a otevřel její dveře, nátáhl jsem k ní ruku.

" Projdeme se, prosím ?"

Udiveně na mě pohlédla, pak se trochu začervenala a podala mi svou ruku. Vytáhl jsem jí z auta, zavřel ho a vydali jsme se po mostě k Lonodn Eye.

 

" Bene, neměli jsme jet domů ?"

" Napadlo mě, že bych ti zlepšil den malou procházkou."

" Moc ti děkuji, ale já bych měla hlídat Sof."

" Já jsem to zařídil, je u ní Tom."

" Tak to jo, oni si kupodivu dost rozumí, moc ti děkuju."

" Neděkuj pořád, dělám to rád, ale to už se opakuju." Šli jsme tedy po mostě a mířili na místo určení. Když jsme stáli před London Eye, měl jsem už koupené lístky a stáli jsme v té malé frontě párů. Doufal jsem, že si mě nikdo nevšiml, to by nebylo příjemné. Těsně než jsme nastoupili jsem se Freyi zeptal.

 

" Tak co dnešní večer, strávila by jsi ho ráda schůzkou se mnou?"

" Má tohle být rande ?"

" Ano."

" Tak tedy strávila bych ho s tebou moc ráda."

Pak jsme nastoupili.

 

-------------------------

 

 

Hned jak jsem se ráno vzbudila, tak jsem málem dostala zástavu srdce, protože jsem šla budit Sof, aby se šla nasnídat se mnou. Ale co se nestalo..... ona se ne a ne vzbudit. Zkoušela jsem její tep, ale nic se nedělo. Tohle se mi ještě nikdy nestalo, tak jsem ihned volala záchranku. Ti přijeli do deseti minut. Chvíli Sof kontrolovali, a pak jí nahodili ten budík, co měla. Mě oználmili, že to nic nebylo a že by se sám nahodil, ale že je dobře, že jsem je zavolala. Pak se vytratili a já měla pocit, jako bych se znovu narodila. Měla jsem o Sof hrozný strach a oni mi na to řeknou, že by se to samo nahodilo. No to ani náhodou, nenechám přeci sestru napospas budíku.

Sof se mi ale zdála trochu malátná, proto jsem zavolala do zlatnictví, že jí není dobře a oznámila jsem co se stalo. Majitel to pochopil a pro dnešek tam sám zastoupil. To by bylo vyřešené, ale když jsem zjistila, kolik je hodin došlo mi, že jaksi nestíhám autobus, proto jsem se belskově oblékla. První co mi padlo do ruky, byli modré šaty, nepřemýšlela jsem nad tím, co si vezmu na sebe. Rychle jsem se rozloučila se Sofii a řekla jí, ať na sebe dává přez den bacha a vypadla jsem na autobus, který bych bývala stihla, kdyby se někde nestala ta nehoda a on se nezpozdil. Už jsem byla docela vytočená. Na plac jsem se tedy dostala jaksi až k poledni. Nebyla jsem z toho dvakrát nadšená, snad se na mě Paul nenaštve a nevyrazí mě. Vysvětlila jsem mu svou dnešní situaci a vypadal, že to vzal vcelku slušně. Poslal mě tedy pracovat. 

 

Nakonec jsem neskončila jen u nošení kafe a dopisů, ale pomáhala jsem tam celkově se vším - s kulisami, držela jsem scénaře a němě podporovala herce. S Benem jsem se dnes skoro neviděla, bylo mi to trochu líto, protože jsem na něj dnes měla náladu. Chtěla jsem ho potkat a pokecat. 

 

K večeru už jsem byla utahaná jako kůň. A pomalu bez úsměvu jsem se šourala na autobus, který mě odveze do mé krásné postele. Ale nevyšlo mi to, protože mě zastavil Ben, který naléhal na to, abych s ním jela autem. Zkoušela jsem oporovat, ale nakonec proč platit za autobus, kde si nemám s kým povídat. Přijala jsem tedy jeho nabídku na odvoz a nastoupila si. Tvářil se tak nějak šťastně. 

 

Jeli jsme tedy autem, ne však k nám domů, ale k Big Benu. Napadlo mě, že to bere kolem města, protože se nudí, ale pak zastavil. Vystoupil, nic neřekl a na druhé straně mi otevřel dveře. Překvapilo mě to a trochu vyvedlo z míry.

" Projdeme se prosím ?" Vyslovil tuto jednoduchou větu a mě trochu odrovnala. Nečekala jsem, že by mě chtěl pozvat na noční porcházku, že by rande? To asi těžko, no neřešila jsem to a přijala jeho nataženou ruku s úsměvěm. Když jsme se vydali na most, došlo mi, že mám vlastně dávat pozor na Sof. Naštěstí mě Ben ujistil, že ji hlídá Tom. Takže má něco v plánu, ale co ? Sherlocku mysli trochu ne?

Šli jsme tiše jen tak vedle sebe a dorazili jsme k Lonodn Eye a postavili se do fronty plné zamilovaných párů, snad si nás nikdo nevšiml.  Fronta se hýbala docela rychle a těsně před tím než jsme nastupovali, Ben promluvil.

 

" Tak co dnešní večer, strávila by jsi ho ráda schůzkou se mnou." Vážně mě zve na rande.

" Má tohle být rande ?" Zeptala jsem se asi trochu nevěřícně.

" Ano." Odpověděl nesmělě. V tu chvíli jem zapoměla na jakýkoliv vztek na Nel a jakékoliv pochybnosti a byla jsem v sedmém nebi.

" Tak tedy strávila bych ho s tebou moc ráda." Odpověděla jsem blaženě.

Pak jsme nastoupili. Chytili jsem zrovna červenou kabinku a nevím, jak to Ben udělal, ale byli jsme poslední kdo nastupoval, takže jsme tam byli jaksi sami. Stoupla jsem si k oknu a rozhlížela se po nádherném nočním Londýně, byla to nádhera. Ben stál tiše vedle mě a koukal někam do dáli.

 

" Jsem rád, že jsi přijala mou nabídku jet se mnou autem."

" Bylo tohle plánované ?"

" Trochu."

" Aha, je to nádhera, vidět Londýn takhle. Byl už jsi tu někdy ?"

" Ne, jsem tady takhle v noci poprvé a je o krása."

" Proč jsi pozval zrovna mě ? Můžeš si vybrat jakoukoliv ženu chceš a zvolíš mě ?" Zmlkl a úsměv se mu ztratil s úst. Došlo mi, že to nebyla asi vhodná otázka. A tak jsem se chtěla omluvit. Pohlédla jsem na něj a on mě pozoroval. Pak se ke mě natáhl, chytil mě rukou kolm pasu a jemně mě políbil na rty. Byl to krásný polibek a já z nějakého důvodu nechtěla aby skončil, ale byl pouze krátký. Pak mě pustil a podíval se na mě s úsměvem v očích i ve tváři. Byl o hodně vyšší než já. A jeho oči se ptaly, jestli už chápu proč pozval zrovna mě. Usmála jsem se na něj a opřela se znovu o zábradlí. Jeli jsme docela pomalu. Stáli jsme bok po boku a já jsem si užívala ten pocit že si Benedict Cumberbatch vybral mě. 

 

" Až budeme dole, chtěla by jsi zajít na večeři ?"

" Proč ne?"

" Tak jo." Pak si mě lehce přitáhl k sobě.  Tak jsme strávili tu krásnou chvíli do té doby, než jsme museli vystoupit. Když nám otevírali dveře, všimli si, že Ben je Ben ale měli dost rozumu nás neobtěžovat. Vylezli jsme tedy ven a Ben se stále usmíval a džel mě kolem pasu. Napadlo mě pak, jestli jsme to nevzali trochu hopem, ale moje šťastná mysl se na to vykašlala a pokračovali jsme zpět k autu. Ben nás zavezl k mému bytu, kde nechal auto a zamířili jsme k jedné malé restauraci. Vypadala roztomile a taky že se tam asi bude dobře vařit. Když jsme vstoupili, hned se nás ujal číšník a posadil nás kousek od baru. Vzala jsem do ruky jídelní lístek a koukla se na jeho obsah. Hned mě zaujal te domácí burger. Miluji totiž hamburgery, a tak jsem měla hned vybráno. Vypadalo to že Ben také, když přišel číšník.

 

" Dobrý den Bene  a Benův krásný doprovode. Dáte si?"

" Já bych si dala ten domácí burger s hranolkami a pomerančový džus."

" Já jako obvykle Mete."

" Dobrá, hned to bude."

 

" Tak doufám, že jsem tě tím dneškem moc nepřekvapil?"

" Ne, spíš jsi mě potěšil, potřebovala jsem klidnější večer, dnes ráno jsem toho měla opravdu dost."

" Tak to jsem rád, měl jsem strach, aby jsi se nabála, že tě chci třeba unést nebo tak."

" No, bylo by to po slylu Moriartyho a ne nebála jsem se, přece jen ti věřím."

" Tak to jsem potěšen."

" No já také."

" A vůbec, Nel mi sice říkala, jak jste se dostaly do Londýna, ale jak jsi se dostala k práci u BBC tak snadno?"

" No jednoduše jsem o to místo pouze požádala. Nic složitého, jen pěkný životopis a bylo to."

" Tak to jsi je asi opravdu zaujala, protože co já vím, tak si velice pečlivě vybírají lidi, kteří pro ně budou pracovat. Tedy co já vím."

" Hmm, tak o tom nemám ani tucha, ale vzali mě a jsem za to ráda. Tedy jsem ráda, že jsem tě potkala."

" Taky jsem tě rád poznal, ale nic o tobě nevím, povíš mi něco ?"

" Nevím, co bych ti tak mohla říct, já moc zajímavá nejsem."

" No to já taky nejsem nějak extra zajímavý, ale mám co říct."

" Hmm tak jo, jsem nenápadná, nemám ráda, když si mě lidi na ulici všímají, narozdíl od Nel ta se v tom vyžívá, a proto se s ní kamarádím. Vždy si všimnou jí a já mohu v klidu prchnout třeba před policií. Jinak, jak jsi asi postřehl, mám sestru Sofii, ale je docela nemocná, potkal jsi jí v tom zlatnictví. Je moc milá a hodná, snažím se s ní být co nejvíce."

" To je fajn, já mám také sestru Tracy, je hodná, ale moc se nevídáme."

" To je škoda, rodina by se měla vídat."

" Ono v tom stojí spíše pracovní vytížení, ale vídame se o svtátcích, narozeninách a vánocích, nebo když máme oba čas. Například mi teď někdy došel dopis od mamky, že přijede na mé narozeniny."

" A nemáš ty narozeniny náhodou 19. 7., není to trochu brzy?"

" No ona se vždy hlásí předem, abych měl stoprocentně čas. A jak si ty pamatuješ, kdy já mám narozeniny?"

" To víš fanouškovství se ve mě nezapře."

" Aha a ty máš kdy narozeniny, ať se mohu stát taky něčím fandou a pamatovat si takovéto datum?"

Usmál se tak neodolatelně, že jsem nemohla nijak protestovat.

" Já mám narozky 2. dubna."

" Dobře. No vidíš, už jsi mi o sobě něco řekla. Nebylo to tak složité, že?"

" Ne, nebylo. Tak dobře, uznávám, není to těžké."

" No vidíš, jsi zajímavá a teď mi pověz, co se ti líbí na Anglii?"

" Upřímně, vlastně nevím, asi mě tady přitahuje ten druh lidí, jejich chování, zvyky, slušnost. Prostě takový ten Anglický nádech, je to nádhera jít si jen tak po ulici a nikdo si tě zbytečně nevšímá, nebo jít do obchodu a čekat milí úsměv prodavačky, který skutečně dostanu. Je to krása být tady. A teď mi pověz něco ty, nejsi fanouškem žádného ničeho?"

" Ani moc ne, nemám na fanouškování čas, snad jen Star Trek. Ten mám rád."

" Hmm." 

Tím prozatím naše konevrzace skončila, protože nám přinesli jídlo a hlavně pití. Byla jsem tak vyprahlá a vlastně nervózní, že jsem vyžahla celý pomerančový džus, když Ben viděl jakou mám žízeň, nabídl mi ten svůj, který jsem s radostí uvítala a také ho celý vypila. Než jsem do sebe všechno nalila, tak čišník stihl odejít a já zalitovala, že jsem si nestihla objednat.

" Obědnal jsem nám další dva, říkal jsem si, že se budou hodit."

" Omlouvám se, že jsem vypila tvoje pití, ale po celém dni jsem měla vážně žízeň."

" To nevadí. Jsem rád, že piješ jen vodu a ne třeba mojí krev." Pousmál se a já se musela tak trochu držet, abych nevyprskla údivem nad tím, jak dokáže vtipkovat a taky smíchy.

Vzápětí nám každému čišník donesl jeden džus a k němu vodu. To už jsem do sebe naštěstí nelila, ale jen jsem tak upíjela a pustila se do jídla.

Během toho jsme ze slušnosti nemluvili. Ale zdálo se mi, že mě Ben chvilkama pozoruje, ale když jsem na něj pohlédla, měl oči zabořené ve svém burgeru. Musím uznat, že večeře, ač to byl burger, byla exkluzivní. Hlavně proto, s kým ta večeře probíhala. Já jsem k Benovi cítila jistou náklonost. Když jsem byla ještě doma, tak jsem si myslela že ho bezmezně miluji a nejsem schopna lásky k někomu jinému.

Teď sedím naproti němu, mohu mu říci cokoli, mohu ho pozorovat, mohu snad cokoliv. Ale já tu sedím koukám do talíře a přemítám o tom, co k němu cítím. Nemohu říct, že bych ho nemilovala, spíš už to není tak dívčí, jako před tím. Mám pocit, že ho začínám poznávat a šlapu si cestu k tomu, aby i on cítil něco víc ke mě. A je to fantastické. Připadám si jako bych ho viděla poprvé a postupně k němu začínala teprve něco cítit. Po očku jsem ho sledovala. Mezi liniemi svých myšlenek jsem i zaregistrovala, že už pomalu dojídá a já vlastně také.

" Jak ti chutnalo?"

" No musm říct, že je to asi ten nejlepší hamburger, co jsem za poslední dobu jedla. Je vážně skvělý." 

Chválila jsem ho oprávněně byl totiž vážně super. Dopila jsem i vodu a džus a chvilku Bena pozorovala. Ten se ke mě naklonil.

" Dala by sis dezert?"

" Omlouvám se Bene, ale ten burger byl sytý, takže děkuji, ale ne."

" V pohodě, neomlouvej se." Pak se ototčil a dvakrát klepl na bar. Vzápětí se objevil číšník i s účtenkou, začala jsem se hrabat v kabelce a hledat peněženku. V tu chvíli jsem se ale zarazila, protože jsem na sobě cítila dva páry očí, jedny Benovy s tázavým pohledem typu přece platím já a číšníkův typu jsi tu s Benedictem Cumberbatch vážně hledáš peněženku? 

" Platím, pozval jsem tě přeci." Oznámil mi Ben a já se na židli narovnala a usmála se na něj s kývnutím, že chápu. Pak Ben odevzdal kreditku a zaplatil. Vzal si jí zpět, číšník odešel a Ben se zvedl. Přešel ke mě a podržel mi bundu, nečekala jsem to, a tak jsem se pokusila o rychlý úsměv. Pak si sám oblékl kabát, nabídl mi rámě, já přijala a vyšli jsme z restaurace směrem k parku.

 

-------------------

 

 

Chtěl jsem se ještě projít nočním parkem, vždy je krásný. Přešli jsme tedy společně silnici a vydali se na stezku.Nebavilo mě se držet po džentlemansku, proto jsem uvolnil ruku a propletl si s Freyou prsty. Koukla na mě a usmála se, měla dokonalý úsměv a mě v hlavě začalo hlodat to, jestli jsem toho úsměvu hoden a zda ho budu umět na tu tvář přivést pokaždé, kdy se uvidíme. Z úvah mě ale vysvobodil její hlas.

 

" Bene? Bene?"

" Ano?"

" Mířil jsi tak nějak z cesty a nereágoval."

" Promiň, byl jsem zamyšlený. Nevím, jak to omlouvit, promineš mi to?"

" To první promiň bohatě stačilo."

" Ok, dobře, stačilo, jo, fajn, fajn."

" Bene? Co ti je, jsi nervózní?"

" Popravdě, ano, ano jsem."

" A z čeho, prosímtě?"

" No... no z tebe, už dloho jsem nebyl s dívkou venku, víš bojím se abych neřekl něco špatně."

" Aha, no myslím, že nervozitou zrovna ze mě trpět nemusíš a kdyby jsi řekl něco blbě, tak se to dá přejít s úsměvem."

" No, jak myslíš."

" Nemyslím, já vím."

" Jsi tak milá a hodná."

" Díky."

" Za pravdu se neděkuje."

Usmála se a já cítil, že ten úsměv jsem způsobil já. Položila si hlavu na moje rameno.  Prstem jsem jí hladil hřbet ruky. A už jsem v dáli viděl konec tohohle večera, vedl jsem jí domů. Zvířátka už povětšinou spala, jen pár jich přeběhlo přez cestu, měli jsme kompletní soukromí.  

 

Stáli jsme před hlavními dveřmi domu, kde měla Freya byt. Neodvážil jsem se jí doprovodit až před její dveře, přišlo mi to na první rande trochu moc.

 

" Ještě jednou děkuji, že jsi mi dnes neutekla. A šla jsi se mnou."

" Já ti děkuju za krásný večer, zvedl jsi mi náladu."

" Tak to jsem rád. Uvidíme se zítra v práci?"

" Určitě. Tak se zatím měj."

" Zatím."

Pustila mou ruku a už už se chtěla otočit, když jsem jí chytil za pas a už podruhé za dnešní večer jí políbil. Spolupracovala. Měla měkkoučké roztomiloučké rty, nechtěl jsem se jich vzád, ale musel jsem kvůli tomu zatracenému vzduchu. Pustil jsem jí a ona měla krásně rudé tváře. Pak pohled upřela na dveře a odešla. I já jsem se otočil a se skvělým pocitem jsem si to namířil domů.

 

Vyšlapal jsem všechny ty schody a nahoře na mě čekalo překvapení.

 

" Takže jsem měla pravdu, neměla bych dostat omluvu?"

" Dobrý omlouvám se. Ale za co já ti řekl že jí mám rád."

" Já vím, ale vidíš to, měla jsem pravdu."

" A jak ty o tom víš."

" Bůh se prokecl."

" Mluvila jsi s Tomem."

" Ano a říkal, že hlídá Sof, protože ty jsi na rande s Freyou. A od té doby čekám a čekám až budu moci říct, že jsem to říkala."

" Ty jedna potvoro, měla jsi pravdu."

" To je super a jaký bylo to rande a pozval jsi jí na další?"

" Hele brzdi trochu.Jo? Už to, že jsem jí vzal na první rande, mě stálo hodně sil."

" Hó, že by žena pozarila slavného Shelocka Holmese?"

" To ne jen .."

" Ona je milá a hodná, nezpůsobí ti žádný trapas, neohrozí ti kariéru nic, bude při tobě stát."

" Hej, naplánuj mi laskavě vztah, který je ještě na houbách."

" Ale není, je na zlaté cestě k úspěchu."

" To nemůžeš vědět."

" Vím, volala mi Freya a chlubila se."

" Tak rychle?"

" No vlastně jsem volala já jí a vyzvídala jsem. Ale říkala že to bylo super."

" No to je super, ty jedna mrško malá."

" Neříkej, že nejsi rád, že si to rande chválila."

" Jsem rád, jasně, že jsem rád. Jen nevím, kdy mám zkusit pozvánku na to druhé."

" No co třeba to probrat u čaje, z toho stání mě bolí nohy."

" Tak jo pojď."

Rozešel jsem se k mým dveřím.

" Já myslela u mě."

" No tak to zase prr, říkali jsme že příště to bude u mě."

" Tak jó." Rozhopkala se za mnou a padla mi rovnou na gauč.

" Uveleb se, udělej si pohodlí a chvilku počkej, převleču se."

Odešel jsem do ložnice kde jsem si sundal sako a černé kalhoty a převlékl se do volného trička a domácích tepláků. Vyšel jsem z pokoje a Nel už neseděla na pohovce, nýbrž mi okupovala kuchyň a držela v ruce dva hrnky a koukala na mě tázavě. Hodil jsem pohledem po tom větším a usadil se na pohovku.

 

Seděli jsme na pohovce vedle sebe, každý jeden hrnek čaje a Nel se nepřestala ptát.

" Tak co, kam si jí vzal?"

" Na večerní projížďku v Lonodn Eye. Chytli jsme čevenou kabinku a byli tam úplně sami. Moc jsme toho nenamluvili. Spíš jsme si bok po boku užívali pohled na krásný noční Londýn. Pak mě ale Freya překavpila otázkou, cituji: "Proč jsi pozval zrovna mě ? Můžeš si vybrat jakoukoliv ženu chceš a zvolíš mě ?" No to mě trochu zarazilo."

" No jo no, ona má trochu nižší sebevědomí v životě by jí nenapadlo, že si jí všimneš, už vůbec by jí nenapadlo, že by jsi jí pozval na rande."

" Ale právě proto se mi tak líbí. Je krásná, ale tu krásu nerozdává jentak někomu, dá jí jen tomu, kdo si to zaslouží, ukáže svou osobu jen pár lidem a nerozdává jí všude kolem, člověk si toho může vážit, když to dostane. No ale k té její otázce, netušil jsem, co jí na to mám říct, nebo jak jí vysvětlit, že je tak krásně obyčejná, že mi učarovala. No co by jsi dělala ty?"

" Nevím. Vážně netuším, asi bych tam chvilku stála a přemíšlela, jak jí vysvětlit, co k ní cítím. Co jsi teda udělal?"

" Políbil jsem jí."

Vykulila oči a čelist mohla v pohodě sbírat na podlaze.

" Ty jsi jí políbil? To jako fakt a neutekla ti?"

" Nemohla, byli jsme několik desítek metrů nad zemí, kdyby utekla nebylo by ani to první rande. Ne teď vážně, nechala se a byla sladká jako žádná jiná."

" No teda, pusa hned na prvním rande, ty se nezdáš." šibalsky se usmívala.

" Hej, nevěděl jsem, jak jí říct, že zrovna ona, nedělej z toho vědu."

" Nedělám z toho vědu, jen mě překvapuje, že takovou novinu mi do telefonu neřekla."

" Aha a nebo žárlíš, že Tom ti pusu nedal."

" Ne, to ne. Já já se polibku trochu bojím, víš."

" Proč?"

" Špatné zkušenosti a nechci to probírat."

" Ok. No a abych to ukončil pak jsem jí vzal na večeři a parkem domů. Konec celého úžasného večera."

" Tak to jsem za Vás ráda, proč to vlastně říkaš mě, nebyl by Tom vhodnější?"

" Byl, ale tomu to řeknu třeba zítra, nebo až se uvidíme. Řekněme, že jsi byla první na ráně."

" Aha no, tak děkuji za důvěru a za čaj. Už budu muset ale jít. Díky že mi tak věříš. Měj se."

" Ty taky." Položila hrnek na linku a odešla. Zůstal jsem sám se svými myšlenkami. No položil jsem na linku i svůj hrnek a odešel jsem do ložnice.