Tomův pohled

Dnes jsem nemusel do divadla, což znamenalo, že mám celý den volno. Krásné úžasné volno až do odpoledne, kdy jsem se rozhodl vzít Nel do ZOO. 

Vstal jsem tedy z postele a přemohl se na cestu do kuchyně. Včera jsem totiž hlídal Sof a problém byl, že chtěla šermovat. Nejprve jsem odmítal, že by měla být v klidu, ale přemluvila mě, a tak jsme šermovali. Byla to zábava, dokud do dveří nevstoupila Freya. Bylo to vážně trochu nevhodně, protože jsem křičel, vzdej se vojáku a mířil na Sof divadelním mečem. Sof klečela na zemi a div neumírala smíchy nad mou vážnou tváří. No Freya div nechytla psotník, ale pak jsem jí sklidnil a nechal jí nám vyprávět o dnešním večeru. 

Když jsem pak odcházel, moc mi děkovala, že jsem jí sestru pohlídal a nemohl jsem jí zaboha vymluvit to, že jsem to dělal dobrovolně.

V lednici toho moc nebylo a to jsem byl zklamanej. Proč mi nikdo nic neřekl? Prosím neodpovídat. Zabrousil jsem tedy do špajzu, kde byly poslední kuličky. V lednici jsem mléko už nenašel, a tak jsem otevřel dveře a přešel k bytu holek a dvakrát klepl. Otevřela mi Freya.

"Hoj Freyo, mám trable, někdo mi vypil všechnu zásobu mlík v lednici a ten někdo je u mě v bytě a neříkej mu to prosím. Moje otázka. Máš mlíko, prosím?"

"Jasně že mám." Otočila se na podpadku a hned byla zpět s lahví mlíka.

"Díky." 

"Není zač."

Odešel jsem se nasnídat a pak jsem Freye vrátil mlíko.

Dnes jsem neměl náladu na moc formálností, a tak jsem si oblékl pouze černé úzké džíny, k nim tričko a vyšel jsem s klíčemi, peněženkou a telefonem k autu, s cílem nakupovat.

Zajel jsem do westfieldu. Měl jsem několik cílů. Nakoupit jídlo, to byla priorita, a taky největší nuda dne, proto jsem začal tím.

Nerad nakupuju jídlo, protože je to nuda a hlavně nemám s kým a to je pak ještě horší, když si u toho nemohu pokecat. Lidi se za mnou jen otáčej, ale nikdo nic neřekne. Občas stojí o fotografii nebo o podpis. Rád jim vyhovím, ale to je tak jediná zábava při nakupování jídla. Proto vždy ze zásady nakupuji pokud možno na celý měsíc, abych sem ten měsíc už nemusel páchnout. Vzal jsem to tedy hopem tak rychle, jak jen to šlo. Ani fronta nebyla moc dlouhá. Zanesl jsem tašky zpět do auta. A pustil jsem se to té zábavnější formy nakupování. Rozhodl jsem se, že koupím Nel kytku. Zašel jsem tedy do květinářství, kde jsem si vzpomínal, jestli se nezmínila o tom, jakou kytku má ráda. Nakonec jsem si vzpomněl jen na to, že když jsem jí nesl ten karafiát vypadala, že jí potěšil, proto jsem vybral 7 karafiátů a nechal si je uvázat a s prodavačkou se dohodl na tom, že si kytku vyzvednu kolem dvanácté. Jelikož bylo asi deset tak jsem měl další dvě volné hodiny, na to flákat se po obchodech a popřípadě si něco koupit.

Z květinářství jsem tedy zamířil do elektroniky. Tak mě hned zaujali foťáky a řekl jsem si, že i když mám telefon, proč si nepořídit foťák, když jdu dnes do ZOO. Začal jsem se tedy kolem nich motat a po chvilce jsem se domotal až k obsluze, kde jsem si nechal poradit.

" Dobrý den, mohu Vám nějak pomoci, pane Hiddlestone."

" Ano, chtěl bych foťák. Nepotřebuji nic světaborného, jen jdu do ZOO, a tak jsem si říkal, proč nemít pěkné fotografie."

Pak jsem zdlouhavě přemlouval toho prodavače, že skutečně nepotřebuji nic světaborného, že mi stačí jen normální foťák a odnesl jsem si Panasonic LUMIX DMC-SZ3 bílý. Byl jsem spokojen a prodavač se zpropitným také. Odešel jsem a zamířil do App store. Vždy se tam rád podívám a taky pokecám s těmi geeky, jsou to fajn lidi.

Dnes jsem měl štěstí, že tam nebylo moc lidí a ti co tam bili tak byli zakoukaní do počítačů Mac nebo do iPadů. Já jsem se zastavil nad iPhonem a z kapsy jsem vytáhl ten svůj starý ještě 4 a napadlo mě, zda bych si nezasloužil nový.

" Hoj kluci, co říkáte, nezasloužil bych si nový?"

" Zasloužil, Tome, ale ještě počkej, někdy v září se bude představovat nová 5C/5S, tak si počkej, prej jsou vážně super."

" To bych se hádal, já už jsem četl hatey na tenhle tip iPhoneu."

" Jo je to možný, někomu právě nevyhovuje, že by to mělo mít o jeden řádek aplikací na stránce víc, ale to je podle mě detail."

" Já jsem proti, jsem spokojen se čtyřmi řádky a tak to u mě i zůstane, navíc Ben Cumberbatch má iPhone 5 a občas si na něj stěžuje. Já chci novej jen proto, že jsem tenhle už dost jaksi poškodil, takže mi dejte iPhone 4s."

" Ok Tome, jak si přeješ." Chlapík zašel ke skříňce vyndal mi telefon, pak jsem podepsat několik nezbytných papírů, přehodili jsme simku a ten starý si tam nechali. Spokojeně jsem odešel s novým telefonem a zamířil jsem si koupit mikinu, protože už nemám žádnou slušnou. Procházel jsem tak tou chodbou toho nákupáku a lezl do každého obchodu, kde by mohli mít nějakou mikinu, až jsem narazil na Desigual. Kde jsem dlouho vybíral, až jsem si koupil takovou bundo-mikinu. Byla zajímavá, ale nijak extra výrazná narozdíl od mé doufám, že budoucí dívky. Odcházel jsem tedy z obchodu, trochu na můj vkus ověšen taškami a koukal jsem na hodinky. Blížila se hodina, kdy bych si měl jít pro kytku. Proto jsem se posadil na lavičku a jal se nastavovat nový telefon.

-

Všechno se mi povedlo obnovit pomocí iCloud, takže jsem byl nadšen a vyrazil jsem si pro tu kytku. Ta květinářka mě mile překvapila, ty karafiáty udělala vskutku nádherně. Moc se mi líbili a tak jsem zaplatil a odcházel do auta, kde jsem všechno nacpal do kufru až na tu kytku, tu jsem dal na sedadlo spolujezdce. Já sám jsem usedl za volant a mířil si to domů, když mě cestou napadlo, že já netuším, co bych si uvařil. Sice jsem nakoupil, ale to neznamená, že bych se nemohl stavit někde na obědě. Zaparkoval jsem tedy u nějaké té malé asi hospůdky a tam si dal čtvrtku kuřete s bramborem k tomu nealko pivo. Bylo něco kolem půl jedné, a tak jsem vytáhl telefon a začal psát SMSku Nelje.

Ahojky Veverko,

zvu Tě tedy dnes na rande neznámo kam. Potkáme se před tvým bytem přesně v 13:10.

Tvůj tajný ctitel

Moc pěkné klišé, ale co. Dojedl jsem jídlo, opět zaplatil. Budu se muset kouknout, kolik jsem dneska v tom městě nechal. Blížila se jedna hodina a já jsem doma právě uklízel nákup. Konečně to vypadalo jako u normálního člověka. Chválil jsem se sám při pohledu na zaplněnou kuchyň, protože to za mě nikdo neudělá. Pak jsem uklidil i obal od foťáku a telefonu do krabice s elektronikou a odstřihl jsem cedulku z mikiny, kterou jsem si rovnou oblékl. Vzal jsem si tašku přes rameno a dal do ní foťák s peněženkou a odešel jsem z bytu. Rychle k autu, přejel jsem k Nel před dům a vyběhl schody, kytku jsem samosebou nezapomněl, a tak jsem zaklepal a před kukátko jsem dal kytku.