Jak tě dostat aniž bys utekla ? - 2. kapitola

17.08.2014 22:23

Ahoj, 

vítám Vás u nové kapitoly vím je tu asi o něco dýl, ale jsou prázdiny a já nejsem doma jak jsem předpokládala.

jinak teď odjíždím do Turecka kde nebudu moci na net takže vyhlašuji pauzu a novou kapitolu sem dám až asi 31. srpna.

Nekamenujte mě prosím pak už to snad bude v pohodě to vydávání. taky nebudu komentovat a číst takže to pak doženu.

Ke kapitole Vám toho moc nepovím snad jen to že jsem se kvůli tomuhle nijak neučila obchodovat s vyty ale ceny by měli alespoň trochu odpovídat. To pochopíte asi v polovině kapitoly.

Tak si to užijte a já se loučím

2. kapitola

5. března 2013 úterý

 

Freya pohled

 
Ráno jsem se probrala a Sofie ke mě byla nalepená a měla kolem mě obmotané ruce. Byla tak roztomilá když spala a tak jsem jí nechtěla moc budit bohužel po pohledu na hodiny jsem k tomu byla donucena protože bylo šest a v sedm byla snídaně a v osm jsme měli být pryč.
 
" Sof, Sofie prober se je čas vstávat." Jemně jsem jí hladila po vlasech dokud neotevřela oči a neusmála se na mě. Pak se ode mě odmotala a vstala na posteli. Opřela se o horní část palandy.
 
" Nel, Nelo, Nelinko, Neljo vstávej dnes je den kdy máme anglickou snídani prober se."
 
" Freyo už tevřela oči." Hlásila mi poslušně Sofie. Usmála jsem se na ní a jen jsem se pomalu probírala.
 
Pak se Sofie posadila na postel a usmívala se, vždy věděla jak na Nelju, přez jídlo to byla jistota. Nikdo to s ní neuměl líp než Sof. Pak se tedy Nelja posadila na posteli a spustila. 
 
" Jéj kdo mluvil o snídani, mám hrozný hlad, nevečeřela jsem, všimli jste si toho ?"
" Jo jo všimli neboj teď se budeš moc nafutrovt."
" No to teda když už to platíme, taky máte hlad? A kolik je hodin ?"
" No jo kolik je Freyo ?" Ptala se mě Sofie.
" Je šest."
" Teprve šest to jste mě měli nechat ještě spát." Zaskučela Nel a hodila sebou zpět do postele.
" Ne nemohli jsme tě nechat spát vždyť ty se neznáš, než se oblečeš než si vybereš co za doplňky než si namaluješ fasádu."
" Héj, s oblečením nekecáš, ale z fasády si srandu nedělej. Tu neupravuju tak dlouho jen když má pádný důvod."
Baví mě jí takhle provokovat je to zvláštní o oblečení pečuje jako o poklad, ale přitom se moc nelíčí je přirozeně krásná.
" Ok fasádu máš dobrou, ale co ty hadry, hmm ?"
" Ne, ne, náhodou jsem si to včera už vytáhla z kufru, stačí to jen hodit na sebe a zapoměla jsi na moje vlasy."
" Pardón Lotziko." Na vlasy je taky háklivá její poklad číslo 1+.
 
Nakonec teda slezla a oblékla se. Byla dnes trochu méně výrazná než je zvykem. Což zahrnovalo jednobarevné fialové legíny k tomu modré kraťasy s vysokým pasem ty měla ovázané fialovým šátkem a připevněné je měla modrými kšandami a k tomu fialové tričko zastrčené v těch kraťasech a málem bych vynechala ty obrovské vysoké boty a zlatý klobouček na hlavě. K tomu nemohla vynechat rozcuchaný culík na boku a fialovomodré stíny s černou linkou a bílou pusou. Jak říkám méně věstřední, ale přece jen. Já jsem na sebe hodila jen slimky tmavší modré námořnické barvy, k tomu pruhované tričko přes to džísku a na hlavu takový divný asi je to baret, od Nel právě k těmhle kalhotům.
 
" Povím ti Freyo ty by jsi se měla taky oblíkat výrazněji takhle si tě všimne tak maximálně Britská královna jak je upjatá."
" A tebe nevemou do divadla národního formátu, ale do cirkusu." 
 
Zasmáli jsme se a poklidili po sobě tu spoušť co jsme zanechali během oblékání. Sof už si i stihla vše zabalit zpět a myslím, že oblečením byla někde mezi mnou a Neljou. Měla žluté kalhoty po stehna uplé a od kolen dolů do zvonu a k tomu bílé tričko a zářivě červenou vestu vypranou ve Vanishi mimochodem, tu také dostala od Nelji. Máme od ní mnoho oblečení, protože na střední nerada oblékala mrtvé figurýny, proto jsme jí sloužili my. Nakonec školu dodělala stejně jako já i Sof které jsme problém s figurýnami neměli. Asi koelm té sedmé jsme všechny stáli přede dveřmi.
 
" Já mám zbaleno už můžeme na snídani prosím ?"
Zaůpjela Nelja. Sice je starší než my, ale zdá se mi, že nejstarší a nejmoudřejší jsem tu já, i když ono to Nel asi vyhovuje nebavilo by jí nás hlídat mě to nevadí. Není to ten typ, zvládá organizaci a to perfektně ale na upjatosti a slušné chování není.
 
" Jasan jdeme na snídani."
Obě zavískly a vyletěli dveřma ven na chodbu kde se zarazili a čekali na mě která jsem nespěchala.
" No ták, Freyo dělej máme hlad." Spustili sborově. proto jsem popoběhla a o několik metrů později jsme stáli u recepce a Nelja platila za snídani a za celý pobyt.
Pak jsme už jen vyjídali celý švédský stůl, myslím, že jsme se jim trochu nabouraly do zásob, ale zaplatili jsme si za to tak proč si to neužít, že ano. 
Takže poté co jsme usedli ke stolu tak jsem zkoukla co si holky daly protože v té agonii barev a vůní jsem je vůbec neregistrovala.
 
Fraya měla myslím, že snad úplně všechno, slanina, smažená vejce, párečky, houby, k tomu opečené toasty a navrch jogurt s čerstvým ovocem a nějaké ty cereálie, nezapoměla ani na čaj, kafe, horkou čokoládu a pomerančový džus. Myslím, že dnes ušetříme za oběd když to tak vidím. 
 
Sof byla o kousek skromnější ta měla slaninu, fazole a vejce, houby totiž nejí a nesmí je, pak měla toasty s marmaládou a k tomu čaj a pomerančový džus.
 
Já jsem to vzala tak nějak mezi nimi takže, fazole, vejce slanina a párečky, k tomu cereálie s mlékem a ovocem a k tomu jablečný džus, kafe a čaj.
 
" Freyo tak co máme dnes v plánu ?" Ptala se Nel.
" No já měla za to, že plány nám vytváříš ty když už jsi nás před několika lety přiměla se přidát k tvému anglickému snu, ne ?"
" Máš pravdu tak já navrhuji jít se podívat na ten byt, zda je pro Sof adekvátní nebo ne, kdyžtak bychom se porozhlédli po něčem jiném a pak bych zkoukla památky anglie nějaké ty hlavní no a v dalších dnech už nás čeká práce."
" Ok, tak jo."
" Holky vy jste tak hodné, že se staráte o mé zdraví, ale já jsem na tom dobře a pár schodů mě nezabije." Podotkla Sofie.
 
Usmála se, ale bylo vidět, že je šťastná, že na ní tak dbáme, ještě aby ne je to má sestřička i když je o několik minut starší a Nel je to nejlepší kamarádka pro nás obě.
 
" To sice jo uznáváme, že tě pár schodíků nezabije, ale asi tak 100 už by mohlo a přece jen sanyťáci pro tebe nepůjdou až nahoru to bychom tě dolů museli snášet a navíc chceme aby jsi si to tu s námi užívala ne aby jsi se furt tahala do schodů."
" Ok no, díky."
Pak už si z ní Nel přestala dělat srandu, nevím co jí na tom vlastně baví, ale je to sranda a nikdy by neřekla nic co by nás mohlo hodně urazit. Je to skvělá osoba která do mě momentálně nehorázně tluče vydličkou a já netuším proč.
 
" Co je ?"
" Koukej na televizi."
 
Tak jsem se na ní podívala a tam byl Tom Hiddleston a Benedict Cumberbatch na fotografii a reportérka něco říkala.
 
" Včera naši fotografové zachytili dvě naše londýnské chlouby opět pohromadě, vypadá to že už i naše slavné přestalo bavit sedět po dlouhé zimě doma a vyrazili do ulic. Takže kdo je ještě nikdy nepotkal nechť vyrazí do centra a třeba bude mít štěstí."
 
Pak bylo změněno téma hovoru a my opět přestali vnímat televizi.
 
" Páni takže Tom je fakt ve městě já to mám ale štěstí."
" To jo a ne, že si ho necháš jenom pro sebe musíš nás za nám někdy vzít."
" Nebojte neošidím vás o setkání. Tedy pokud ho potkám já."
" Potkáš, musíš si, věřit."
" Tak jo a teď bychom měli pomalu jít."
 
Dojedly jsme tedy plné talíře a opustili jsme snídani. V pokoji jsme si sesbíraly všech pět švestek a na recepci oznámili, že opouštíme hotel. Pak nám Sof zavolala taxi, které nás zavezlo na adresu kterou dal Nelje přítel jejího otce. Když  jsme dorazili tak jsme vystoupili a s námi i naše kufry plůs nás opustili libry za taxi. Bylo to někde ke středu Londýna a byl to velice vyskoký panelák nikoliv nějak moderní, ale měl přibližně 25 pater a žádný výtah, kolem byl docela prostor a něco jako parkovišťátko. Nedalo se nic dělat. Já jsem vzala své věci a Sofiinu tašku a Nelja s větší silou vzala také své věci a Sofiin kufr. Jí jsme daly klíče aby odemkla a vydali jsme se na strastiplnou cestu s minimálně deseti zastávkama, pár nadávkama a několikatery strachy o naše životy nejen o ten Sofiin.
Poté co jsme se tedy dobelhali ke dveřím v úplně posledním patře, tedy v podkroví. Sofie odemkla dveře a my vpadli dovnitř bez tohož abychom vnímaly to v jakém je byt stavu šlo nám jen o to položit ty pitomý tašky a kufry. Až následně nás napadlo se tu porozhlédnout. Byla to jedna velká místnost od které vedly dvoje dveře.
V té místnosti byla kuchyň obývák i chodba v jednom. Nevypadalo to tu nejlépe, ale žít by se tu dalo. Kuchyň tu byla, stolek a televize vlastně taky, k tomu zašlý gauč a věšák na deštník. V těch dveřích pak bylo něco jako ložnice na zemi byla matrace a stála tam taková skříňka a ve dveřích vedle byla koupelna ta vypadala snad nejlépe. 
Nepůsobilo to naštěstí ani tak že by tu byli spolubidlící menších rozměrů, takže se tu o to asi někdo částečně staral. 
No Nelja z toho vypadala tak nějak neutrálně Sofie rozdýchávala schody a já, já si uvědomila, že tu my tři být nemůžeme a že ani pro Nelju tu to snad nebude na dlouho takové jaké to je.
 
" No Holky mám takový dojem, že dnes rušíme památky Londýna a hledáme mě a Sofii byt."
" Jo souhlasím s tebou já tu budu bydlet dokud to tu nějak sama nezotavím a vám najdeme něco přízemnějšího."
" Děkuju jste milé a teď mi vytáhněte z kapsy tašky inhalítor." Vydala se sebe Sofie. Tak jsem jí okamžitě pomohla a pak jsme se začaly domlouvat.
 
" Navrhuji aby jste si tady nechali prozatím věci a vzaly si jen to nenutnější a v našem případě štěstí a prachy. Půjdeme najít nějakou přívětivou realitní kancelář a snad najdeme ještě dneska něco normálního."
" Tak jo jdeme." Zavelela Sof a vrhla se ke dveřím a ze schodů aby to měla co nejrychleji za sebou. My jí následovaly. Dole jsme se rozhodly jít pěšky, protože nám bylo řečeno, že od centra je to kousek. A tak jsme šli a rozhlíželi se. Několikrát jsme se zeptaly jestli někdo neví zda je tu nějaká realitní kancelář, nikdo však netušil.  A tak jsme se městěm potloukali dál, cestou se na nás však usmálo štěstí. V jedné uličce, bylo několik obchůdků s oblečením, ale byl tam také obchod který vypadal jako realitní kancelář vešli jsme tedy a za stolem seděla paní, s blonďatými vlasy a v kostýmku, vypadala mile a usmívala se.
 
" Dobrý den mohu Vám nějak pomoci ?"
" Dobrý den, my jsme včera přijeli do Londýna a shánéme nějaký byt v přízemí, protože jsme měli jeden byt zajištěný, ale ten je až v posledním patře a my bychom ze zdravotních důvodů potřebovali něco co je níž a za vhodnou cenu."
" Dobře a spíše byt nebo domek ?"
" Spíše byt."
" Ano a u centra nebo někde na okraji Londýna."
" No někde asi v centru."
" Tak já se podívám zatím se asi posaďte."
" Děkujme."
 
Posadili jsme se na pohodlná křesílka a čekali jsme na to co pro nás vybere jestli tedy něco vybere. Chvíli se tam přehrabovala v papírech, pak v počítači  a na konec znovu v papírech.
 
" Hm jetěžké něco najít, ale toto by mohlo vyhovovat vašim požadavkům. Je to byt poblíž Hyde Parku je to byt v druhém patře, je volný už pár měsíců majitelé si pořídili dítě a nevešly se tam a tak s odstěhovaly od té doby tam nikdo nebyl, byt je udržován, ale jsou v něm pouze dvě ložnice a celkově je ten byt malý jen pro dva lidi."
" To by nám vyhovovalo, ale mám ještě jeden dotaz kolik za něj budete chtít ?"
" 485 000 liber. je možné ho koupit a nebo jen pronajmout."
"No my bychom asi volili jen ten pronájem."
" V tom případě by to bylo na 750 liber měsíčně."
" To je si myslím přijatelná nabídka. Děkujeme. Asi to bereme."
" Ano no tak á vám tedy vypášu smlouvu na koho to bude ?"
" Na mě."
" Dobrá tedy. Jméno ?"
" Freya Whitlock."
" Věk ?"
" 25 let."
" Zaměstnání ?"
" Asistentka při natáčení seriálů pro BBC."
" Dobrá to je vše. Tady to prosím podepiště." Podepsala jsem to tedy.
" Tady máte desky s informacemi a splátkový kalenář, klíče a adresa je v deskách. Děkujeme, že jste si nechaly pomoci od nás a nashledanou."
" Nshledanou."
Rozloučili jsme se sborově a odešli jsme. Před vchodem jsem si napsala jejich adresu aby kdyby byl nějaký problém jsme to tu nehledaly. Když jsem si to zapisovala tak nám Nelja utekla do toho obchodu s oblečením. Následovali jsme jí a nestačili jsme věřit svým očím. Bylo tam mnoho sukní a šatů, které Nel milovala proto jsme se usadili na židle a odpočinuli si. Nel byla mezitím v sedmém nebi. Zkoušela a bavila se s prodavačkou. Nakonec si jako trofeje odnesla 3 sukně protože měli akci 3 za cenu dvou. jedna byla pruhovaná, černo, zlato zelená kdo by to byl pomyslel, další byla plná prapodivných barevných květů a poslední byla taková spíše společenská byla tmavě červená s černými ozdobami a krajkami. Stejně je Nel ještě poupraví ale byli nádherné.
Když se tedy rozhodla, že tu už končí opustili jsme obchod a zamířili na hlavní ulici kde nás opět nabralo taxi a tentorkát nás vzal do Hyde parku a na adresu našeho budoucího bydliště.
 
Byl to takový menší paneláček otevřeli jsme vchodové dveře a vydali se do druhého patra kam vedlo asi 15 schodů. Otevřeli jsme i tyhle dveře a naskytl se nám pohled na celý byt. Chodba žádná jen pár věšáčků byl dost podobný tomu Neljinýmu ale byl více zařízený předchozí majitelé to tu nechali jak to bylo takže kuchyň docela slušná obývák s gaučem dvěma křesly, ale bez televize. A pak troje dveře v jedněch byla ložnice a v druhých šatna. třetí byli od koupelny. Která byla docela pěkná. Sofie se hned usadila na gauč a Nel k ní.
 
" Tak co jste spokojené holky?" Zeptala se Nel ani s kapkou závisti v hlase. Obdivuji jí za to, že dokáže být tak ohleduplná ke štěstí jiných.
" No já jsem spokojená." Ozvala se Sof a to bylo hlavní.
" Já také když jsi ty tak i já. Hele Nel a nechtěla by jsi tu bydlet s námi ?"
" Ne že bych nechtěla, ale nebudu vám přeci zabírat prostor. Věřím, že do budoucna vymyslíme něco co bude výhodné pro všechny."
" Tak jo no."
" A co kdybychom Vám zajeli pro kufry a já bych už zůstala u sebe a vy se vrátili sem a vybalili si."
" Ok to je fajn nápad." 
<>
Bylo kolem druhé hodiny odpoledne. Když jsme se vrátili se Sof zpátky od Nel, která tam už zůstala a také si vybalovala. Nakonec se i zjistilo že bydlíme kousek od sebe, kupodivu nám to nedoklaplo dříve.
Já se ségrou jsem se rozhodly tu trochu poklidit. Zjistili jsme, že v ložnici jsou ty dvě postele jen sražené k sobě asi to byl mladý pár proto jsem jednu vystěhovala do obýváku protože jsme se rozhodly, že každá budeme mít vlastní pokoj, že tu nejsme na týden a kdyby si jedna z nás někoho našla tak aby to nebylo divný.
 
Pak, ale nastal jiný problém v šatně byli 4 skříně a alespoň dvě se musely dát do druhého pokoje aby se ty pokoje daly nazývat pokoji. Na to jsem, ale neměla moc sílu a tak mě napadlo seznámit se se sousedy a poprosit o pomoc.  A,tak jsem vylezla na chodbu a přešla jí na druhou stranu kde byli druhé dveře a že neuhodnete kdo mi otevřel poté co jsem jen lehce zaklepala.
 
Byl to Tom Hiddleston
 
——————————

Nelja pohled

 
Poté co holky odešly s kuframa jsem si začala tak trochu vybalovat v té místnosti kde byla ta matrace a moje budoucí ložnice tak jsem si tam tak nějak srovnala ty tuny hardů co mám a co jsem vákuově převezla až sem jinak by se mi do kufrů nevešly.
 
Vytahala jsem si tedy sbírku různých sukní a přidala k nim ty 3 nové ze dneška byla jsem z nich nadšená. Ty jsem tam tedy nějak poskládala aby se jim už nedělo nic vákuového a pak mě napadlo že mám vlastně hlad proto jsem se nepřevlékala do věcí na doma a seběhla jsem schody dolů a vyšla na ulici. Došla jsem na konec a dostala jsem se k hlavní ulici a zjistila, že jsem na druhé straně Hyde parku. Nechápu proč mi to nedošlo dříve vždyť jsme pokaždé jeli jinudy. No je to záhada, ale neva alespoň to mám k holkám blíže. Vydala jsem se tedy po hlavní a o chvíli později jsem narazila na malou Pizzérku, která vypadala roztomile vstoupila jsem a obědnala si klasiku se šunkoua nechala jsem si to zabalit s sebou. 
Odešla jsem a rychle se vrátila do bytu aby mi nevystidla. V kuchyni toho moc nebylo proto jsem se usadila na gauč a pustila televizi. Po jídle jsem se konečně převlékla do mého overalového pyžama a usoudila jsem, že budu spát na gauči vypadal pohodlněji. Lehla jsem si tedy vypla jsem televizi a poslouchala ticho. Když najednou jsem uslyšela kroky a klíče v zámku okamžitě jsem se zvedla a vylítla ke dveřím, potichu jsem je otevřela a nakoukla na chodbu protože mě zajímalo kdo je mým sousedem. Stál sice zády, ale tohohle chlapa bych poznala na míle daleho. 
 
Benedict Cumberbatch
 
———————————

Tom pohled

 
 
Byl jsem celý den doma protože mi nebylo nejlépe a tak jsem kul takové menší plány. Ale to jedno protože jsem okolo čtvrté hodiny odpolední uslyšel klepání na dveře. Stála za nimi taková nenápadná zrzka. Když jsem otevřel stále měla ruku u dveří vypadalo to, že chtěla klepat ještě jednou. Ale když jsem otevřel spadla jí ústa a zírala na mě jako na ducha.
 
" Slečno mohu nějak pomoci?"
" Ježišimarja já se moc omlouvám že jsem zírala. Hmm dnes jsem se se svou sestrou nastěhovala a chtěla jsem poznat nové sousedy a chtěla jsem poprosit zda by se nenašel někdo kdo by mi pomohl se stěhováním skříní z jednoho pokoje do druhého. A tak jelikož bydlíte v nejbližších dveřích zkusila jsem zaklepat na ně ale jesli ruším sezptám se někoho jiného."
" Ne to je v pořádku rád Vám pomohu."
Natáhl jsem k ní ruku a čekal zda příjme protože bypadala jako moje fanynka.
" Já jsem Tom Hiddlestona pro sousedy jsem jen Tom."
Ruku přijala.
" Já jsem Freya Whitlock a pro sousedy a slavné herce jsem Freya."
" Tak to jsem poctěn, že jsem slavný. Teď bych ti měl jít pomoci ne ?"
" Ano ano děkuji moc já ty skříně sama neutáhnu a ségra má jisté indispozice tak mi nemůže pomoci."
Přešel jsem s ní tedy chodbu a vešel do jejího bytu na gauči seděla asi její sestra a když slyšela kalpnout dveře otočila se a zeptala se Freyi.
" Tak co Freyo našla jsi někoho." 
Pak si všimla mě. Okamžitě se zvedla rozběhla se ke mě dobrzdila to přesně přede mnou padla na kolena a ukláněla se.
" Ó mocný Loki, klaním se a dávám se do vašich služeb."
Mezitím se stále ukláněla a já na to jen nevěřícně zíral. Freya jí pak zvedla ze země a něco jí šeptla do ucha. Vypadalo to, že se uklidnila. A pak začala mluvit.
" Hmm dobrý den pane Hiddlestone omlouvám se za to uklánění jste opravdu skvělý herec a se ségrou a nejlepší kamarádkou Vás zbožňujeme už asi od osmé nebo deváté třídy na základce a snili jsme o tom, že se s vámi setkáme, a proto jsme se vydali do Anglie, ale my s Freyou nejsme takové fanynky jako naše nej kámoška."
To už jí ale Freya zacpala pusu a zase jí něco šeptla do ucha.
" Jinak těší mě jsem Sofie Whitlock."
" Mě také těší a neomlouvej se já jsem Tom Hiddleston, ale mám takové tušení, že mé jméno znáš proto mí říkej jen Tome. Jo ?"
" Ano pane Hiddlestone." Odpověděla a usmívala se od ucha k uchu.
" Hmm vy jste dvojčata že ?"
" Jo jo jsme Sof je starší, ale já moudřejší. Mohla bych tě teď poprosit zda by jsi mi pomohl s tím nábytkem ?"
" Ale jistě."
 
Zavedla mě tedy do pokoje a společně jsme se tam začaly motat s první skříní. 
" Tome trochu doleva"
" Jo jo a ty zpomal."
" Ok."
" Teď doprava Freyo."
" Jo jsme v obýváku, můžeš to na chvíli položit Tome."
" Díky."
Položil jsem skříň na zem a vydali jsme se pro tu druhou. Opět podobný scénář. Když byli obě venku pomohl jsem Freye s postelí pro Sof a nakonec jsem jí pomohl s těmi dvěma skříněmi k ní do pokoje. To bylo taky zábavné.
" Tome já už to asi neunesu." 
" To zvládneš už jen asi tři kroky pojď."
" Ok jdu, ale ty trochu doprava."
Pak už jsem jí jen ty skříně šoupal po pokoji kde se jí to zdálo být to nejlepší. Skončili jsme asi v sedm hodin večer.
 
" Tak co kdybychom tě se Sofii pozvaly za tu pomoc na večeři ?"
" Jste moc laskavé, ale nemohu příjmout pozvání kde by platila žena za mě, mohu pozvat jen já vás chcete ?"
" Ne vždyť jsi nám pomáhal až moc, nemůžeme tě nechat za nás platit."
" Dobrá tak Vás pozvu jindy ale teď si půjdu asi tehnout celý den mi nebylo dobře tak se loučím a někdy se stavte."
" Tak dobře no měj se."
" Tome počkej." Zavískla Sof.
" Podpsal by jsi se mi do deníku prosím. Vím, že jsi náš soused, ale přece jen."
" Jasně podepíšu."
Tak jsem se ještě podepsal Sofii a Freya mě vyprovodila na chodbu.
 
" Moc ti děkuji za dnešní pomoc Tome moc to pro mě znamená, a trochu se omlouvám na Sof je taková přímočará má jisté problémy, ale miluji jí a jsem ráda, že je tu stále se mnou."
" To nevadí je moc milá mohu se zeptat co jí je jen abych třeba nedělal nebo neřekl nic nevhodného."
" To se ti asi stát nemůže máme vtípkový trénink od naší nejlepší kamarádky takže jí asi netrumfneš. Ale mohu ti říci co jí je Sof přišla, má silné epileptické záchvaly, příznaky aspergerova syndromu, také má astma a spousty alergii a taky má budík na srdce."
" Tak to jí obdivuji jak je šťastná, a mám dojem, že tu kamarádku bych trumfnul mám rád výzvy a legraci."
" Tak se měj a zase třeba jindy když budeme věšet třeba žárovky."
 
Pak se otočila a zavřela za sebou dveře já jsem se taky zavřel v pokoji a usnul jsem únavou. Ještě před tím jsem se, ale zamyslel nad tou výzvou rád bych tu jejich kamarádku poznal, jestli je tak dobrá jak říkjají.
 
Zpět

Komentáře

...

Wolf 21.08.2014
Komentuji trochu později. :D Krása. :3 Úplně se rozplývám.
Jsi zrádce, že nejedeš do Poděbrad, ale na dovolenou. Kam se hrabe Turecko na nás dvě dokonalé osůbky, Koření /Magii/ a Rebelka /dokonalost sama alias já/... :D Co se týče čokolády, opovaž se! :D Nic nekupuj, až se sejdeme a ty budeš mít čokoládu, přísahám, že ti jí dám hezky sníst. :D
Odpovědět

.

Clarissa 20.08.2014
Trochu přímočaré, jalové, ale líbí se. :)

A teď k mým pravidelným výtkám:
Když píšeš dialogy, zkus za přímou řeč napsat "řekl" nebo "usmál se" nebo "odpověděl" nebo tak něco. Takhle to vypadá strašně afektovaně. Taky bys mohla zkrátit věty. Aspoň v přímé řeči. Je lepší víc kratších vět, než méně dlouhých vět.

A čárky... tvůj věčný problém. Je to sice lepší, než dřív, ale pořád to problém je. Nevím, jestli prostě nevíš, kam je dát nebo Ti to s nimi přijde divné nebo co, ale mě to strašně vadí. Je lepší víc čárek, než míň. Pamatuj si aspoň, že je jich ve větě minimálně tolik, kolik je sloves.

Uf, doufám, že jsem teď neurazila betu. Ale tentokrát mi nepřipadalo, že by ti to opravovala.

A já už radši mlčím, než po mně něco hodíš. :D
Odpovědět

:D

Symy 19.08.2014
S největší pravděpodobností se už po několikáté opakuji, ale nemůžu jinak ... "Aaa :D Závidím :D"
Odpovědět

Maggi

Maggi 18.08.2014
Ach bože. :''D Skvělé! ...bože můj, vážně, boží. :'3 Ani jsem nečekala, že se všichni poznají tak rychle. :D zvláštní, že tak slavní herci bydlí v takových "obyčejných" bytech, ale budiž, nebudu ti do toho kecat, je to tvůj příběh. :D
Ty sukně chci. O.O
těším se na 31. Srpna, i když to datum určitě zase prošvihnu. :DD
Odpovědět

:-D

Electra 18.08.2014
Skvelé! Toľko som sa už dávno nenasmiala. A Tom bol skvelý! (Dobrý by bol akýkoľvek ale tento bol skvelý :-D)
A Ben musel byť už veľmi zúfalý z fanúšikov keď si kúpil byt na 25 poschodí bez výťahu, ale aspoň sa udržuje v kondícií :-D. Najviac na celom ma štve že kapitola bude až 31. Dáko to snáď vydržím.
Odpovědět
Záznamy: 1 - 5 ze 5

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Fantazy Pavorem