Ahoj tak tedy předposlední kapitolka ... :)

20. kapitola

11. května 2013 sobota

Benův pohled

Ráno jsem se probudil a vedle mě se choulila Freya, pamatuju si, že jsem zůstal u ní, aby tam nebyla sama. Bylo mi líto to, co se stalo. Moc jsem se u nich v bytě nevyznal, ale jakmile jsem se dostal z ložnice tak mi bylo jasné, že to tak složité nebude. Byl jsem hned v obýváku a v něm byla i kuchyň. Vrhl jsem se tedy do přípravy čaje a snažil jsem se najít něco k jídlu. Marně. Proto poté co jsem zalil čaj, oblékl jsem se a vyběhl do blízkého obchodu.

Když jsem se vrátil, Freya pořád spala. Připravil jsem tedy snídani a pak jí opatrně vzbudil. Ležela schoulena do klubíčka a vypadala tak nevině. Nechtěl jsem se jí bourat do snů, ale měli bychom se vrátit zpět na natáčení, aby z toho nebyly pokuty.

"Freyo, broučku vstávej."

"Hmm, proč?"

"Je ráno a musíme zpátky na plac."

"Ale já nechci." Nevypadala na to, že by se chystala vstávat a proto jsem si opatrně lehl vedle ní a začal jí rukou přejíždět po boku, vím, že tohle jí lechtá, takže jí to spolehlivě vzbudí. Po chvilce opravdu otevřela oči a podívala se na mě. Věnovala mi úsměv, omotala kolem mě ruce a přitiskla se ke mně.

"Já opravdu nechci vstávat."

„Musíme, pojď, připravil jsem snídani.“ Zvedl jsem se, aby se mohla v klidu obléct. Když pak přišla do kuchyně tak měla oči plné slz. Měla na sobě černé kalhoty a taktéž černý top s třpytkami. Rezavé vlasy měla svázané v drdolu. Posadila se na židli vedle mě a mlčela, ani se na mě nepodívala. Nechtěl jsem se ptát, protože jsem měl strach, že zase začne plakat, ale myslím, že je lepší když se vypovídá a vypláče teď a nebude to v sobě dlouho dusit. Proto jsem se natáhl po její ruce a lehce jí stiskl.  Pozvedla ke mně smutné oči a zkusila pozvednout i koutky úst.

„Copak se stalo?“

„Je to banalita neřeš to.“

„Budu, Freyo, miluju tě, a proto u tebe budu stát při jakékoli příležitosti, ať už to bude smutek, štěstí, nemoc, zdraví zkrátka a jednoduše vždy.“

„To zní jako svatební slib.“ V tu chvíli mě to napadlo, udělám jí šťastnou tak, že si jí vezmu. Nic jsem na to neřekl.

„Tak co se stalo?“

„Já … jak jsem se česala a vzpomněla jsem si na to, jak mě Sof vždy dělala krásné účesy a teď,“ vyhrkly jí slzy, „už mi neudělá ani jeden, moc mi chybí Bene.“ Přitiskla se ke mně a já kolem ní obmotal ruce. Chvilku vzlykala, ale nakonec zvedla hlavu a usmála se.

„Nasnídám se, odlíčím ty slzy a půjdeme.“ Vyhrkla a popadla hrnek s čajem a to tak vehementně, že ho skoro vylila.

„Jste zpět! To jsem rád. Chybělo mi tvé kafe, Freyo. A přeji upřímnou soustrast.“

„Díky Paule. No jsme zpět tak jdeme do práce.“ S Paulem jsem se také pozdravil a dozvěděl se, že většinu scén bez Sherlocka už mají a tak zbývají jen ty se mnou, počítám tak týden, víc ne.

Všechno šlo podle plánu, nic se moc nekazilo, večer se vždy někam šlo a tak jsme ani já, ani Freya neměli šanci smutnit. Bavili jsme se docela dobře. A natáčení se blížilo ke konci a to znamená, že se přibližovalo naše volno, ve kterém jsem měl v plánu vzít Freyu na malý výlet.

Večer jsme si povídali na hotelovém pokoji o ničem, ale ani jednomu z nás to nevadilo, bylo uvolňující mluvit o blbostech, pak se ale řeč vydala směrem k volnu, Freya se ptala zda mám něco v plánu. Byl čas to vysypat.

„Freyo, mám pro tebe dárek.“

„Ne, nekupuj mi dárky, nechci, abys za mě utrácel peníze.“

„Pozdě už je koupený.“

„Ty jsi nezmar.“ Zamračila se na něj.

„Promiň, ale tohle se ti bude líbit, uvidíš.“

„Dobrá tak pověz co to je.“

20. května 2013 pondělí

Freya pohled

Seděla jsem v letadle vedle Bena, který byl u okénka. Vím, že tam rádi sedíme oba, ale teď byl na řadě on a mně se stejně chtělo spát. Jakmile letadlo vzlétlo, připadala jsem si trochu osvobozená a zároveň blíž Sof. Samozřejmě to bylo nemožné, ale ten pocit byl uklidňující. S těmito myšlenkami jsem usnula Benovi na rameni.

Po příletu do Ria jsme se vypotáceli z letadla a taxi nás zavezlo do přepychového hotelu kousek od centra města. Ticho tam rozhodně nevládlo, ale byli jsme oba na pokraji sil vyčerpání z letu a unaveni natolik, že jsme pouze padli do postele a usnuli vedle sebe napůl svlečení.

Otevřela jsem oči a ty hned padly na hodiny na zdi, které ukazovali čtvrt na jedenáct. Bylo to docela pozdě, ale naštěstí nebylo, kam spěchat tak můj pohled padl na v klidu spícího Bena a i já se vrátila do říše snů. Odtud mě ale vylákalo lehké klepání na dveře, takže mi nezbylo nic jiného než vstát a jít otevřít. Za dveřmi stála mladá slečna s vozíkem, na kterém byla snídaně.

"Pan Cumberbatch objednal snídani na 11 hodinu." Řekla a vjela vozíkem do pokoje, pak odešla. Pousmála jsem se na snídani a ještě na chvilku si lehla vedle Bena, který pořád spal, ale ne dlouho protože jsem měla nutkání ho budit. Nudou jsem po něm chodila prsty, hrála si s jeho vlasy, hladila ho po zádech, až moje uši zachytily zvuk tichého smíchu. Ben se na mě otočil a pochechtával se.

„Čím jsem si zasloužil toto krásné probuzení?“

„No třeba tím, že jsi mě vzal na tak krásné místo?“

„Ale to ještě není konec.“ potutelně se usmála, ale já se snažila to nevnímat.

„Co ještě chystáš?“

„To se časem dozvíš.“ Přetočil se zpět, ignoroval mé otázky a smál se mi.

„Je tu snídaně, zapomněla jsem ti to říct.“

„Vážně?“ V tu ránu vstal z postele a vrhl se na jídelní pojízdný stolek.

„Proč jsi tímhle nezačala, pojď, jde se jíst.“ usadil se do křesla a čekal, až si sednu taky.

„Takže v dnešním plánu je… počkej si… svatba… mých přátel." Při slově svatba jsem se zarazila a přiznám se i lekla. Pravda, nemůžu očekávat svatbu po několika týdnech vztahu, to by byl Ben asi trochu na palici. Jak jsem se mohla leknout. Lítalo mi to hlavou. Ben se na mě stále nedočkavě koukal.

„To jsem nečekala.“

„ Uf, jsem rád, že jsi mi nevynadala."

"To mě ani ve snu nenapadlo. Náhodou je to pěkné překvapení. A nebude jim vadit, že tam budu taky?"

"No to je na tom to super já, když jsem dostal pozvánku a ptali se, zda přijdu s doprovodem tak jsem zaškrtl ano, takže jsi tam mile vítána."

"Proč?"

"No doufal jsem, že si do té doby někoho najdu nebo že vezmu Toma. Vyplnila se první možnost a samozřejmě lepší." Koukal na mě s nadšením, ale čekal, až to potvrdím tím svým. Nenechala jsem ho dlouho čekat, protože mi ho bylo líto, jak čekal tak natěšený.

„To je super.“ Potvrdila jsem a bylo vidět, jak se mu ulevilo.

"Jsem rád, že souhlasíš, svatba je dneska od 4, takže do té doby ti tu seženeme nějaké krásné šaty, aby mi tě každý záviděl." Usmál se a dal se do snídaně.

Po snídani mi Ben řekl, že si mám vzít jen něco lehkého kvůli zkoušení šatů, netušil, že mi výběr oblečení nikdy netrvá dlouho. Vzala jsem si jen plavkový vršek, přes to hawaiskou košili a letní sukni. Po chvilce jsme vyrazili podívat se po Riu. Taxi nás vzalo do centra, kde bylo mnoho obchodů. S Benem jsme jich navštívili několik, ale v žádném se mi nelíbili šaty, které by se hodily na svatbu. Proto jsem ani nic nezkoušela, tedy až do té doby, než jsem zahlédla jedny žluté. Byly dlouhé asi po kolena, kolem pasu měly pásek, který odděloval vrh šatů od volné sukně. Pásek byl zavázán do mašle na levém boku. Hned se mi zalíbily a já si je hned běžela vyzkoušet. Překvapilo mě, že mi hned padly, ale aspoň jsme nemusely hledat jinou velikost.

„Sluší ti, jsi překrásná, Freyo. A navíc jsem rád, že jsme nemuseli být v každém obchodě hodinu. Je to uvolňující být někde jen 5 minut a po krátké půlhodince najít to co potřebujem. No tak, pojď koupím ti je a půjdem si zaplavat.“

Ben je ochotně zaplatil, i když jsem měla chvílemi tendence odporovat. Neprošlo to.

Na pláži nebylo mnoho lidí možná, protože bylo před dovolenými. S Benem byla ve vodě sranda, občas se mě snažil topit, ale jinak bylo plavání úžasné. Velmi zdravý oběd na pláži taky nebyl od věci, ale pak jsme se museli vrátit do hotelu a připravit se na svatbu Benových přátel, Moniky a Jeffa, kteří se berou v Brazílii, protože se tu nejen potkali, ale zažili i velkou a důležitou část svých vzpomínek.

„Freyo, nechci tě honit, ale už budeš?“

„Minutku zlato, jen utáhnu vlasy.“ Volala jsem na něj z koupelny, šaty už jsem měla oblečené, jen stačilo dopnout vlasy několika skřipečky. Jeden se mi rozlomil, takže jsem byla nadšená, ale nijak víc mě to nenaštvalo a opravdu jsem tak za dvě minutky popadala kabelku z postele a řítila se k Benovi, který byl už ve dveřích. Dobrzdila jsem a stoupla si jako voják.

„Připravena, pane.“

„Tak jdem.“ usmál se Ben a vzal mě za ruku. Taxi nás dovezlo před nedaleký kostel, kde stálo mnoho lidí včetně ženicha, který se snad hned vrhnul k nám.

„Ahoj Bene, vážím si toho, že jsi dorazil a dokonce s doprovodem.“ udivil se a vedl nás do kostela, protože obřad měl každou chvilkou začít. Byli jsme posazeni do druhé řady hned za rodinu. Ben stále nepouštěl mou ruku, ani když začala hrát hudba k příchodu nevěsty, ta na sobě měla korzetové šaty zdobené malými růžovými korálky a sukně byla hodně nabíraná bez vlečky. Byla překrásná.

Po obřadu se šel menší průvod až k jednomu opravdu hodně nazdobenému baru s tanečním parketem u moře, kde byla připravená oslava. První tanec patřil novomanželům, k druhému se přidali svědci a pak já s Benem. Netušila jsem, že umí tak dobře tančit, vedl mě bez chybičky. Nakonec tančilo mnoho lidí a byla zábava, když už na nás padla únava, přitančili jsme k baru a tam chvilku popíjeli. Když najednou dorazil novomanželský pár.

„Ahoj, těší nás, že jste tu.“ zavrkala už trochu napitá nevěsta. A natáhla ke mně ruku.

„Já jsem Monika. A ty jsi Benův nový objev. Jak se jmenuješ?“

„Freya Whitlock. Těší mě.“ Pak jsme se ještě chvíli bavily.

Když se blížila půlnoc, nový pár už byl převlečen a procházeli uličkou lidí, kde na konci čekalo auto a oni odjížděli na svatební cestu. Pak se párty začala rozpouštět, s Benem jsme byli mezi prvními, kdo odešli. Já byla hotová a Ben taky vypadal, že jediné co si přeje je teď spát. Zavolala jsem taxi a to nás odvezlo zpět do hotelu. Tam nám nezbylo nic jiného než usnout ještě v oblečení.

30. května 2013 čtvrtek

Benův pohled

Ležel jsem na pláži pod slunečníkem, protože ač je květen, je tu docela teplo. Freya před chvílí odešla pro něco k pití. Čtu si knihu a mám pocit, že líp už mi být nemůže, je klid, pohoda, volno a mám s sebou mojí Freyu, která mi právě pokládá studenou kolu na rameno.

„Freyo!!“

„Chtěl jsi pít.“

„Ale ne, aby ses mě snažila zmrazit.“

„Tak se nezlob.“ zamumlala a posadila se vedle mě. Pila nějaký drink a usmívala.

„Je poslední den, co jsme tady.“ Poznamenal jsem.

„Škoda je tu nádherně, ale už se těším do Londýna. Na Nel, Toma, do práce.“

„Jo, dovolená je fajn, ale doma je doma.“ Poté se Freya rozeběhla k moři a já jí následoval, bylo to poslední koupání, proto se nám povedlo si to náležitě užít.

Po příletu do Londýna nebyl ani jeden z nás unavený a tak nás nohy zavedli ještě na procházku po Londýně. Koukli jsme se na výměnu stráží, na BigBen a nakonec zašli i do musea.