Ahoj tak tady je poslední kapitola a chybí už jen epilog který bych dodala možná zítra nebo tak.

21. kapitola

14. května 2013 úterý

Tomův pohled

Je to jen pár dní od všech těch ne moc hezkých událostí. Freya s Benem odjeli do Brazílie a já s Nel zůstal stále v Londýně. Pořád je smutná z toho všeho co se stalo, ale snaží se to překonat a nedat to na sobě znát. Před ostatními se to daří, ale mě neoklame, proto se ji snažím co nejvíce rozveselovat, dokonce jsme už společně naplánovali tu cestu do Ameriky. Nel je z toho nadšená. Jediné co mi teď dělá starosti je, že jsem ji ještě stále oficiálně nepožádal o ruku a nedal jí prstýnek. Problém je v tom, že jsem nenašel vhodnou chvíli. Nechtěl jsem to dělat hned po příjezdu zpět, ale zítra začíná festival v Cannes ve Francii, kde bych měl být, ale já jsem o tom Nel zapomněl říct. Naštěstí ještě není nic ztraceno. Je teprve ráno a já bych měl odlétat až na večer. Bože, Nel mě sežere.

Všechno tohle se mi honilo hlavou, když jsem seděl u snídaně s mojí láskou naproti. Teď nebo nikdy.

„Nel?“

„Hmm.“ zabručela.

„Mám pro tebe novinku, jen prosím nejanči.“

„Slibuju.“ zamumlala a nejistě se na mě podívala.

„Dnes musím odjet do Francie na Festival de Cannes a v tom zmatku jsem na to zapomněl a ani ti to neřekl.Nechtěla bys jet se mnou? Ať tam nejsem sám?“

„Ty jedeš do Francie a zapomněl jsi mi to říct?“

„Omlouvám se.“Sklopil jsem zrak a koukal do talíře.

„Neomlouvej se, přece se mi nemusíš zpovídat.“ Zavrtěla hlavou.

„No tak spolu skoro žijem a chodíme spolu, měla bys vědět, kde jsem, kam jedu a tak, tedy podle mě.“

„Jsi moc hodný, já si tě ani nezasloužím.“

„Ne, zasloužíš si víc, než si dokážeš představit, Nel. Vnesla jsi mi do života víc než práci. Přinesla jsi mi lásku, kterou jsem tak dlouho postrádal. Tak co, jedeš se mnou?“

„Mám na výběr?“

„NE.“ Rozesmál se.

„Tak vidíš, jedu.“ Usmála se a já věděl, že to neštěstí posledních týdnů zanedlouho skončí.

Zvedl jsem se ze židle a donutil vstát i Nel. Dlouze jsem ji políbil a pak vyprovodil s tím, že se pro ni za několik hodin stavím, tak ať má zabaleno. Nechtěl jsem, aby odešla, ale jelikož bydlíme každý jinde tak je to nezbytné. Až jí požádám o ruku, sestěhujeme se. Odešla a i já si šel zabalit.

Neljin pohled

Doma nebylo moc věcí, které mi přišli vhodné na festival, ale nedalo se nic dělat, povedlo se mi vybrat asi 6 modelů a taky něco normálního v čem mohu klidně do ulic. Kupodivu se to balilo dobře a netrvalo to dlouho. V polovině mě přemohl hlad, a proto jsem jen vyběhla z domu na pizzu kousek odtud. Po návratu zbývalo jen pár věcí, které šli do kufru skoro sami. Na sebe se mi hodilo pro dnešní den jen černé tílko a minisukně, v letadle to bude pohodlné. Na hodinách už byl skoro čas a tak jsem chtěla jít s kufrem dolů, jenže kufr nešel dolů se mnou, měl svou vlastní cestu. Tam už čekal Tom a pomohl mi s tím samo cestovatelem do auta. Na letišti byla nuda, ale po příletu do Francie už to byla sranda. Na letišti to ještě šlo, ale až třetí taxikář byl ochoten mluvit anglicky, proto se nám podařilo dostat se do hotelu trochu později. Tudíž čas na převlečení byl zkrácen. Tom si vzal své krásné tmavě modré sako a já si vzala šaty bez ramínek s hodně vrstvenou sukní po kolena. Barva byla bílá zdobená bohatými modrými ornamenty, takže jsme s Tome aspoň trochu ladili.

„Sluší ti to miláčku.“

„Děkuju, ty jsi taky neodolatelný, upřímně se těším, až se vrátíme.“ Tomovi zajiskřily oči.

Na zahajovací slavnost jsme se dostavili vcelku včas. Hemžilo se to tam slavnými a Tom mě nepouštěl od sebe. Potkávali jsme se s nimi a skoro každý rozhovor byl stejný.

Po chvilce jsme potkali i Tildu Swinton se kterou Tom předtím natáčel Only Lovers Left Alive. Ta Toma nadšeně přivítala.

„Ahoj, Tome, koukám, že jsi po natáčení nezahálel a našel jsi svou lásku.“ Podívala se na mě a podala mi ruku.

„Těší mě ,Tilda Swinton.“usmála se a mluvila dál.

„Jsi krásná, to se musí uznat. Kde jste se setkali?“

„Začala jsem pracovat jako kostymérka v Britském divadle.“

„A já se do ní zamiloval na 1. pohled.“

„Ach, ta krása, nedáme si něco k pití?“ Souhlasně jsme pokývali hlavou. Do rukou se nám dostaly skleničky s šampaňským a já s Tildou jsme byly ochuzeny o Toma, který se musel jít ukázat všude možně. Tilda se posadila na bar a já k ní.

„Proč jsi nešla s Tomem?“

„Nijak se mi moc nechce mezi ty foťáky a slavné lidi, připadám si tam nepatřičně.“

„To je ale špatné, drahá, jsi přítelkyně skvělého herce, jsi tu vítána jako ostatní polovičky slavných. Nebuď k sobě tak přísná, zasloužíš si tu být.“

„To je ono, já nevím, jestli si Toma zasloužím, je úžasnej, zbožňovala jsem ho mnoho let, když jsem byla na škole a když jsem ho poprvé potkala, jako by mnou projela vlna. Zamilovala jsem se a pak už vše jelo jako po másle, rande, rande, postel, dítě, úmrtí, únos, potrat a teď jsem tu po úžasných i otřesných zážitcích, které se odehráli v mém životě několik minulých měsíců, povídám si tu s tebou a cítím se šťastně. Čeká nás cesta do Ameriky kvůli nějakému filmu. A já mám strach, že je to až moc dobré.“

„Neljo, teď jste všechno překonali, už to bude jen dobré. Věř a víra tvá tě uzdraví.“

„Navíc požádal mé rodiče o mou ruku. Jde to všechno nějak moc rychle.“

„Neboj se toho, pokud se milujete, čas tu nehraje roli, má drahá, a teď se zvedni a jdi najít Toma ať má bulvár o čem psát.“ Usmála se na mě a poplácala mě po rameni. Nezbylo mi nic jiného než jí poslechnout, nebudu přece odporovat téhle herečce. Cestou jsem narazila na mnoho lidí, slavných, známých i těch méně. Než mě někdo zastavil.

„Tome.“ Koutky úst mi vylítly nahoru. „Hledám tě tu už dobrou půl hodinu.“

„Omlouvám se, snažili se mě vyzpovídat, utekl jsem jim a hledal tě. Dáme si něco k pití?“

Barman se nás asi snažil přiopít, ale ani jeden z nás se nedal. Venku nás zachytilo pár fotoaparátů a po ukončení celé akce nám byl umožněn návrat do hotelu.

Povedlo se mi shodit šaty i účes a o zbytek se postaral Tom, ani jeden z nás nebyl unavený. Byla to krásná noc.

25. května 2013 pátek

Včera skončil filmový festival a my se budeme vracet do Londýna a pomalu se připravovat na cestu do USA. Těším se na to, ale Tom má prý ještě něco v Paříži takže tam teď přistáváme. Přiznám se už mě to letadlo trochu nudí, těším se tu denní nudu. To je jedno. Tom nechal odvést naše věci do hotelu a pokusil se chytit taxi. Povedlo se a ono nás zavezlo k Eifelově věži. Postavili jsme se to fronty a dali se do řeči s několika lidmi. Postupně se nám podařilo dostat se až na vrcholek samotné věže kde byl úžasný výhled na celou Paříž, Tom mě donutil se vyfotit a pak mu najdenou spadl telefon, lekla jsem se a měla strach, že spadne dolů nestalo se Tom ho zvedl a dal do kapsy ale zůstal klečet, z té samé kapsy vytáhl, krabičku. Už jsem věděla co se stane ale nechtěla jsem ukvapeně ječet. Pak se to potvrdilo.

„Nel miluji tě od našeho prvního setkání, vím že spolu nejsme nijak dlouho, ale myslím že všechny události nás patřičně spojili, tak tedy …vezmeš si mě?“

nakrčil obočí v otázce a já si jen zakryla ústa dlaněmi.

„Ano, ano, ano vezmu si tě.“ Cítila jsem jak mi slzy tečou po tvářích. Tom vstal a navlékl mi zlatý prsten se zeleným kamenem, je nádherný. Objala jsem ho a dlouze políbila, lidi co stáli okolo nám tleskali a já jediné po čem jsem prahla bylo být jen s Tomem.