Jak tě dostat aniž bys utekla ? - 3. kapitola

18.09.2014 20:56

Ahoj

moc, moc, moc se omlouvám za to , že jsem se tak nějak ztratila a neozývala se, nekomentovala a byla neaktivní. Doufám, že jste na mě nezapoměli a ještě se tu někdo objeví.

Přináším tedy další kapitolu a doufám, že se mi povede vydávat kapitoly od teď už pravidelně.

Ještě se vymluvím na školu, protože jsem nastoupila na střední tak to je krapet záhul. To byla poslední výmluva a já už mlčím. Ti kteří zbyli doufám, že se bude líbit.

3. kapitola

7. března 2013 čtvrtek

 

Tom pohled

 

    Jako každé ráno jsem se probral a ležel jsem na zemi. Je to takový nepohodlný spánkový zvyk padat z postele, ale považuji to za dobré znamení vždy když se vzbudím na podlaze znamená to něco jako dobrý den. Proto jsem se usmál, posadil se na postel a podíval jsem se na budík, na nočním stolku. Bylo půl sedmé a asi osm minut. Rychle jsem vstal a udělal několik kroků ke skříni kde jsem si vytáhnul svou oblíbenou modrou košili, k ní jsem si vzal takové ležérnější sako a džíny. 

V koupelně jsem nijak dlouho nepobyl spíše mě zarazily zvuky nádobí od vedle takže jsem při čištění zubů přemítal co asi právě dělají mé nové sousedky. 

    V kuchyni jsem si pak připravil snídani. Nijak extra jen čaj, sušenky a nějaké to pečivo s máslem a tím co jsem našel v lednici. To připomínalo, že bych měl napsat seznam a vypravit se na nákup, ale to ještě počká. 

    Nakonec jsem se přes celý byt došoupal až k vchodovým dveřma a nasadil jsem úsměv abych nikomu nekazil den. I když ten můj nebyl nijak špatný. Dnes se měla konat v divadle porada ohledně nové hry, zkoušek a takových těch nezbytných trochu otravných věcech. 

    Zamkl jsem tedy za sebou dveře a klíče jsem hodil do tašky, kterou nosím přes rameno. Zkontroloval jsem její obsah a seběhl jsem schody. Cestou už jsem lovil klíče od auta. 

    Mé auto jsem neparkoval před domem, ale asi o ulici vedle, protože to bylo lepší. Ti kdo již viděli mé auto a pamatují si ho mě alespoň neotravují. Když jsem tedy našel auto. Odjel jsem k divadlu. 

 

    Jako každé ráno jsem prošel kolem Clawdeen a zamířil jsem rovnou do šaten, kde jsem si odložil sako a hned vzápětí jsem odešel do zasedací místnosti kde už byli skoro všichni, kteří měli s touto hrou něco společeného. Posadil jsem se vedle Abby a Aarona. 

    Když dorazili i poslední kusy začal Greg mluvit o nové hře. Tentokrát to nebyl Shakespear, ale byla to hra, kterou sám napsal a byl z ní tak nadšen, že si musel vybrat ty nejlepší aby jí mohli hrát. 

Mluvil stále o tom jak by si to představoval a popisoval nám kompletní děj. Nevynechal ani své dramatické ukázky. Byl velmi unešen.

 

" Vážení doufám tedy, že budete sdílet mé nadšení, z toho co jsem napsal a že nikdo nebude vypadat jako zombie. Taky jsem pro vás měl malou změnu, ale ..."

Nedokončil větu, protože dveře do místnosti se rozrazili. Ránu jsem nepřeslechl, ale nevěnoval jsem jí zvláštní pozornost, protože jsem byl zahloubán v textu. Po chvilce mě, ale text přestal zajímat a zaposlouchal jsem se do jemné melodie dívčího hlasu. Tak krásný hlas jsem dlouho neslyšel. Bál jsem se podívat ne dívku, která tak vehementně vstoupila do místnosti. Chtěl jsem ještě chvilku poslouchat její hlas. Ale už jsem to nevydržel a vzhlédl jsem. 

Moje oči oslepila krása jejích modrých, dlouhých, lehce vlnitých vlasů. Stála ke mě zády, ale i tak jsem tušil, že až se otočí budu mít co dělat. Stále se bavila s Gregem. 

Pozoroval jsem její postavu měla na sobě, sukni v Lokiho barvách. Což mě nejen zarazilo, ale i potěšilo. Bohužel jsem se v pozorování dál nedostal, protože Greg začal mluvit k nám a ona se otočila. Měla sklopenou hlavu, asi se styděla a tak jsem jí neviděl do tváře, trochu mě to zamrzelo, ale věnoval jsem chvilku pozornost Gregovy.

" Vážení, předchozí větu jsem nedokončil, protože se zde ukázalo mé překvapení, které jsem si pro Vás dovolil připravit. A jím není nikdo jiný než naše nová kostýmní návrhářka a asistentka Nel Weneter. Celé jméno Vám asi poví sama protože já ho nedovedu vyslovit. Dále proč jsem dal místo zde půvabné Nel. Všichni víme že Margie už špatně viděla a píchala mi do Váš špendlíky, takže odešla do důchodu a v tu dobu se objevila tady ta malá spása jinak bych musel pořádat konkurz a všichni víme, že mě to nebaví. 

A ještě jedna menší poznámka Nel není Britka, je z ..."

Greg se zarazil a podíval se na Nel, která mu prozradila odkud je.

" ... ano Nel je z České republiky, omlouvám se zapomněl jsem. A teď prosím každého aby se představil ať tu na sebe nepořváváte " hej ty, no ty tam" jasný tak začneme od tebe Jacku."

 

    Greg konečně ukončil svůj monolog a ozval se Jackův hlas, který jsem ihned přestal vnímat, protože to krásné jemné stvoření, postávající vedle Grega, konečně pozvedlo hlavu a zadívalo se jeho směrem s jemným neodolatelným úsměvem na rtech. Trochu mě bodla žárlivost, že na něj tak kouká, ale jak její pohled postupně klouzal z ostatních blíže a blíže ke mě tak jsem mohl vidět postupně se odhalující andělskou tvář.

    Nemohl jsem se vynadívat na její modré oči, v kterých jsem se mohl topit jako v lesní studánce, její nádherně rudé rty, které se usmívaly a tvořili tak nepatrné roztomilé ďolíčky ve tvářích. Fascinovaly mě její modré vlasy kroutící se ve vlnách až k jejímu pasu, při každém pohybu se zavlnili. Postupně hleděla na každého u stolu až se dostalo toho potěšení i mě. Koukala mi zpříma do očí a sladce se usmívala, až teď jsem si všimnul jejího nápisu na tričku. LOKI'D. Zahřálo mě to u srdce, ale pak mě něco bodlo a nebylo to nic jiného než Aaronův prst na mém rameni za, které jsem se ihned chytil a otázal se proč do mě píchá prstem. Ten jen ukázal na usmívající se sluníčkovou Nel a mě to docvaklo, ale než jsem stihl cokoliv říct tak ona byla rychlejší.

 

" To nevadí pane Hiddlestone vaše jméno znám, nemusíte se představovat."

" Co, cože, já, já se omlouvám. Nevěděl jsem co se děje." Aaron se ke mě nahnul a snažil se mi pomoci.

" Tome, představujeme se naší nové kostymérce. Aby nás znala až bude dělat kostýmy aby nemusela volat "Hej, ty tam. Pojď." to se teď děje."

" Díky."

" Dobrý den, slečno. Omlouvám se, jsem Thomas Hiddleston." 

" Děkuji já jsem Nelja Weneter." Pak se naše oční spojení přerušilo a ona se bavila s Abby. Pozoroval jsem jí až do doby kdy s Gregem odešla podepsat nějakou tu smlouvu. Pak se na mě sesypali všichni v místnosti.

Tome, to a Tome tamto a otázky se hrnuli odevšať. Jako kde jsem byl myšlenkama, co mě na ní tak zaujalo atd. Snažil jsem se jen bránit. Ale u toho jsem přemýšlel, nad ní.

Okouzlila mě hned na poprvé. Bylo to velice atipické obzvláště pro mě. Ale něco na ní je, něco co mě jakoby táhne blíž něco jako když se člověk touží dozvědět tajemství. Je to úchvatný pocit. Dostalo se mi tedy, až moc dobré nálady proto když jsem šel domů ještě jsem zaklepal na dveře kostymérny, zda tam nebude.

 

--

 

    Doma jsem se podíval do kalendáře a co jsem tam neviděl schůzka s Benem. Takže hned poté co jsem si vlastně sedl tak jsem vstal a odporoučel se k budovám parlamentu kde jsme měli sraz.

Sešli jsme se asi okolo 7 hodiny večerní. Následoval náš tipický program. Je pravda, že je to vždy stejné, ale velice uvolňující po dlouhých týdnech kdy máme práci a nemůžeme se tak úplně vídat. Je fajn zajít s kamarádem do kina, na večeři a skrývat se před pohledy zvědavců.

    A nesměl bych zapomenout na to, že si velmi diskrétně sdělujeme novinky z života. Neboli to probíhá tak, že nestydatě nahlas drbeme úplně všechno co příjde na jazyk.

 

    S Benem jsme se tedy tentokrát rozhodli navštívit čínskou restauraci a dát sushi. Cestou jsem se stihl dozvědět jen to, že náš neodolatelný Sherlock nemá žádnou známost. Jelikož Ben bývá občas málomluvný tak toho opravdu více neřekl rozmluvil se pak až v restauraci a pokračovalo to skoro přes celý film v kině a i do doby kdy jsme se loučili. 

    Mezitím co on mluvil jsem samosebou taky stihl něco říct většinou když se nadechoval, ale zas abych to nepřehnal mluvil více než tipický Ben což je tak na úrovni normální konverzace.

    Například novinky o nové kostymérce a o tom, že už nebudeme opíchaní od špendlíků.

Po filmu jsme se zahalili do slunečních brýlí a ještě chvilku korzovali po městě.

Když jsem se vracel domů měl jsem ještě lepší náladu než normálně a ještě více než když jsem viděl poprvé Nelju.

 

——————————

Ben pohled

 

“Watsone máme problém.”

“A jaký Sherloku ?”

“Nemám práci a nudím se ? To nepovažujete za viditelný problém ?”

“Zajisté považuji, ale až teď co jste ho vyslovil.”

“Co mám dělat?”

Tento rozhovor probíhal z mého křesla a John byl v kuchyni zase tam překážel a uklízel mé pokusy. Nesnáším když to dělá. Teď je to důležité.  V tu chvíli někdo zaklepal na dveře. Kdo to zase otravuje, třeba případ ale stejně bude stát za nic. 

Za dveřmi stála paní Hudsonová a podávala mi poštu. Byla usměvavá a dnes dobře naladěná.

“ Děkuji paní Hudsonová.”

Odešla a já si opět sedl do křesla s dopisy. Bylo tam něco pro Johna a pak dva pro mě. 

--

“ Stop. Konec. Bylo to perfektní.”

Zakřičel režizér a já se trochu lekl nemám rád když mi tohle dělá.

“ Bene byl jsi dokonalý.”

“ Pro dnešek končíme lidi.”

Ozvalo se a já si oddechl mířil jsem k autu a následně domů. A zítra zase na novo. Role Sherlocka mě baví, ale mám poslední dobou nějaký divný pocit.

Když jsem přišel do svého skromného bytu na zemi ležela pošta. Nějaké ty účty a dva nezvyklé dopisy.

Zvednul jsem je. Jeden byl od neznámého pisatele a druhý od Někoho jménem Hannah Nicolson napadlo mě, že to bude asi fanynka. Ale měl jsem z prvního dopisu zvláštní pocit. 

 

    Nevěnoval jsem tomu, ale přílišnou pozornost a dopisy položil na stůl, protože jsem šel na sraz s Tomem měli jsme jít po dlouhé době do kina a pokecat. 

    Odešel jsem tedy do města kde jsme se měli setkat před parlamentem, nevím proč tam, ale vybíral to Tom. Po setkání jsem na dopisy zapomněl. Nejprve jsem zašli na večeři a probíraly jsme život, ženský, fanoušky a taky to kde právě působíme. Byli jsme v čínské restauraci a poté se tedy šlo do kina byli jsme na filmu Londýnský gangster. Bylo to vskutku zajímavé. Po filmu byl Tom tak nadšený, že neustále mluvil. Nebyl špatný a po dlouhé době jsme se zasmáli. Když jsme opustili prostředí kina tak jsme opět nasadili maskování typu čepice a sluneční brýle. Londýn si již zvykl na to, že v něm žijí herci, ale bylo období školních prázdnin a tak se sem sjíždělo mnoho turistů a ti nejsou zvyklí na potkáváni slavných a tak se za námi hned hrnou. Odešli jsme z kina a rozloučili se. Zase jeden super večer s nejlepším přítelem. 

 

    Doma jsem ihned odhodil všechny věci a unaven se posadil do křesla s knihou Sherlocka Holmese, protože chci aby můj výkon na place byl co nejlepší tak stále čtu knihy baví mě to a tak toho využívám. 

Poté co jsem dočetl kapitolu jsem knihu zaklapl s úmyslem se jít napít, ale můj pohled zůstal u dopisů na stolku. Vzal jsem ten první beze jména a otevřel ho v něm stála znepokojující věta. 

 

" Bene známe se již dlouho a tak se těš, že mě už dlouho znát nebudeš. "

Byla to jen jedna věta, ale znepokojila mě. 

Seděl jsem tedy v křesle dál a četl dopis druhý byl od té fanynky Hannah Nicolson. Ale nemohl jsem dostat ten předchozí z hlavy. I když jsem šel spát tak se mi stále promítal. 

 

---------------------

Nejlin pohled

 

    Ráno jako vždy jsem se probrala a trochu mě bolela záda, protože jsem spala na tom super gauči. Pak jsem zavítala do pravé ložnice kde byla podlahová skříň a tak jsem zvolila netradiční oblečení jako vždy. Dnes to byla zeleno černo zlatá sukně, jako Lokiho brnění když jdu tedy poprvé do práce a k tomu černé tričko s nápisem LOKI'D snad to Tom Hiddleston trochu ocení. V kuchyni jsem si namazala nějaký ten rohlík máslem a k tomu jsem si dala ten croasant z včerejšího nákupu s holkama. 

    Už jsem pak jen vzala tašku a vydala se na první pracovní den v divadle.

    Prosím moc moc prosím aby tam byl. Jsem si opakovala celou cestu busem. Když jsem stanula před divadlem znervózněla jsem a trochu se mi stáhl žaludek. Teď to bude vše jen na mé angličtině. To bude dobrý vešla jsem dovnitř a zastavila se u recepce.

 

" Ahoj mohu ti pomoci ?"

" Ano ahoj hmm dostala jsem tu místo nové kostýmní návrhářky mé jméno je Nejla Weneter."

" Jo jo mám tě tu. Řekli mi ať tě pošlu do zasedačky to je odsud doprava po schodech a doleva hned 3 dveře. Zatím se měj."

" Děkuju."

    Šla jsem tedy podle jejích rad a došla jsem přede dveře. Podívala jsem se na hodinky a zjistila že jdu vlastně pozdě a tak jsem zapomněla na jakékoliv vychováni a vpadla jsem do místnosti. Naskytl se mi pohled na kulatý stůl obklopený samými herci a v čele stál pravděpodobně Greg. Cítila jsem se tak moc malá když jsem tam vlezla a všude kolem stolu byly herci, můj pohled však spočinul na tom jediném a to byl Tom. Vypadal skvěle. Pak musela, ale má pozornost přehopkat na toho chlapíka co stál v čele pravděpodobně to byl rejža a tedy Greg.

 

" Ahoj tak si se sem dostala bez problémů ?"

" Ano děkuji za popsání cesty."

" Není zač jsi si tedy opravdu jistá že tu chceš pracovat ?"

" Ano." 

" Vážení, předchozí větu jsem nedokončil, protože se zde ukázalo mé překvapení, které jsem si pro Vás dovolil připravit. A jím není nikdo jiný než naše nová kostýmní návrhářka a asistentka Nel Weneter. Celé jméno Vám asi poví sama protože já ho nedovedu vyslovit. Dále proč jsem dal místo zde půvabné Nel. Všichni víme že Margie už špatně viděla a píchala mi do Váš špendlíky, takže odešla do důchodu a v tu dobu se objevila tady ta malá spása jinak bych musel pořádat konkurz a všichni víme, že mě to nebaví. 

A ještě jedna menší poznámka Nel není Britka, je z ..."

Podíval se na mě asi to zapomněl a tak jsem mu pošeptala, že jsem z Čech.

" ... ano Nel je z České republiky, omlouvám se zapomněl jsem. A teď prosím každého aby se představil ať tu na sebe nepořváváte " hej ty, no ty tam" jasný tak začneme od tebe Jacku."

 

 

    Začalo představování. Bylo tam mnoho lidí, snad si ta jména zapamatuji. Ale divné bylo, že celou dobu co Greg mluvil na mě Tom koukal asi jsem si měla vzít něco méně lokiovského, ale to nešlo musela jsem. Když na něj přišla řada tak nic neřekl stále na mě koukal, strkali do něj a když se probral z tranzu tak stále nic neřekl.

" To nevadí pane Hiddlestone vaše jméno znám, nemusíte se představovat." Ozvala jsem se a všichni se zasmáli.

" Co, cože, já, já se omlouvám. Nevěděl jsem co se děje." Pak se k němu nahnul Aaron a asi mu pověděl co se děje.

" Dobrý den, slečno. Omlouvám se, jsem Thomas Hiddleston." 

" Děkuji já jsem Nelja Weneter." Přestala jsem ho pozoroval a dokončila jsem představovací kolečko. Pak nevím co se dělo, protože mě Greg odvedl pryč aby mi ukázal krejčovskou dílnu kde budu pracovat na nových kostýmech pro jeho hru. Bylo to tam super byla to obrovská místnost plná látek a stolů a panen a byli tam asi 3 šicí stroje.

 

" Tak co líbí se ti tu ?"

" Ano je to tu super."

" To jsem rád a kdyby jsi cokoliv potřebovala nějakou látku či něco zajdi za mnou a já pak zajdu za někým jiným aby jsme se toho dočkali. No teď tě tu asi nechám si zvyknout a od zítřka už budu požadovat aby jsi začala vymýšlet kostýmy tady je scénář hry, kterou jsem vymyslel tak si to nějak projdi a tady je seznam postav a něco k nim aby se ti to lépe šilo nechám ti volnou ruku budu tě jen kontrolovat. No to je asi vše tak se měj."

" Díky zatím ahoj."

" Jo abych nezapomněl pracovní dobu máš do 5 odpoledne."

" Díky ahoj."

Odešel a já byla ve svém živlu tolik barev a různých možností okamžitě jsem se pustila do čtení a kreslení návrhů.

 

    Byla to opravdu zajímavá trochu sci - fi hra, takže to chtělo něco co bude výrazné, ale ne zase moc by se v tom dalo pohybovat a hra neztrácela na ději. Začala jsem s kostýmem pro jednoho z hlavních hrdinů byla to žena a tak už to jelo. Kreslila jsem a lítala jsem mezi látkami, které mě napadaly nosila jsem to na stůl. 

    O několik hodin později jsem si uvědomila kolik je hodin a tak jsem si začala balit věci. Naštěstí s sebou vždy nosím desky a tak jsem si obrázky s návrhy dala tam a desky jsem uklidila do tašky když už jsem chtěla odejít tak mě zarazil papír na zemi a zvedla jsem ho byl to taky můj návrh málem bych ho tu nechala ten se mi líbil snad nejvíce byl pro Toma a doufala jsem, že jako     Anglickému džentlemenovi se bude líbit byl takový hodně výstřední. Vzala jsem si ho tedy do ruky a odcházela jsem teď již na druhý pokus, když jsem najednou zaslechla na chodbě hvízdání. Neřešila jsem to chtěla jsem vyjít na chodbu zhasla jsem a dveře mi zahradil velice vysoký člověk. Byla tma, ale já ho poznala.

 

" Ahoj Nel snad tě neruším ?"

" Ahoj Tome." Řekla jsem váhavě netuším zda mu mám říkat Tome nebo pane Hiddlestone.

" To je v pohodě jsem Tom."

Natáhl ke mě ruku. Potřásla jsem mu s ní.

" No nerušíš co jsi chtěl ?"

" Hmm no to kdybych si pamatoval."

Bože byla tam tma a bylo vidět jen trochu měl krásný hlas a já měla problém ho do té tmy nezatáhnout. Nakonec mě vyhnal z myšlenek Tomův hlas.

" Jo už jsem si vzpomněl, chtěl jsem ti jen říci, že můj kostým může být klidně hodně výstřední a originální."

Usmála jsem se a ukázala mu obrázek jeho kostýmu.

" Ten bude tvůj. Může být ?"

Jen zvedl palec a uznale se zatvářil, pak se usmál a otočil se k odchodu. Už byl skoro na konci chodby když jsem zavírala dveře a zamykala jsem, tak ještě houkl, že mi to dnes opravdu sluší. Musela jsem se začervenat pak jsem dozamkla a vyšla jsem také z divadla. Tma ještě moc nebyla a tak jsem se vydala na autobus, ten mě dovezl domů. Tam jsem se zvládla jen převléci a práskla jsem s sebou do postele.

 

------------------------

Tom pohled

 

    Když jsem od ní odcházel měl jsem zvláštní pocit. Takový jako, že bych jí do té temné místnosti zatáhl a nenechal bych jí odejít. Bože co to mám za myšlenky, to je nepřípustné. Ještě na konci chodby mě napadl divný nápad, že jí pochválím to jak vypadá líbilo se mi to tak jsem jen tak podotknul, že jí to sluší a pak jsem vyšel z divadla. Nasedl jsem do auta a odjel domů. 

    Cestou jsem přemýšlel, že se zase budu muset sejít s Benem aby mi poradil, protože se mi tohle nikdy nestalo, že bych se zamiloval na první pohled. Doma jsem ani nevečeřel a usnul jsem na své pohodlné posteli.

Komentáře

.

Clarissa 23.09.2014
Ach. Myslela jsem, že to překousnu, ale ne.
Promiň, ale tyhle fikce na celebrity prostě fakt nemusím a nic mi neříkají. Takže tuhle povídku asi číst nebudu.
To ale neznamená, že jsem tu naposled. Těším se na další tvoje povídky, obzvláště pak na Kouzelně obyčejné tajemství.
A neboj, kritické komentáře budou. :D

Maggi

Maggi 19.09.2014
Konečně! :33 Skvělý, jen.. nešlo by to trochu kratší? :D ale jinak fajn, snad bude další dřív. :33

Re: Maggi

Chane 20.09.2014
Děkuju a pokusím se to dělit :)

Zuzana S.

lokifanfictions.blogspot.cz 19.09.2014
Vůbec se neomlouvej :) já se teď taky až po strašně dlouhý době vytasila s povídkou (a taky mám malinko pocit, že už to stejně nikdo číst nebude:D), ale tvoje povídky jsou skvělý, takže se na ně sesypou všichni :).. těším se na další kapitolu:)

Re: Zuzana S.

Chane 20.09.2014
Díky snad bude brzy :)

Záznamy: 1 - 5 ze 5

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Fantazy Pavorem