Tom pohled

Ráno jsem se probral a vůbec se mi nechtělo vstávat byl jsem líný jako veš. Proto jsem se hned nezvedl, ale ležel jsem na zádech a koukal jsem na strop. Pak jsem si do ruky vzal telefon a chvilku jsem kontroloval všechny sociální sítě a podíval jsem se na zprávy. Nakonec mě přemohl soupeř ve vstávání a to byl hlad. Kvůli němu jsem se dokopal do kuchyně, tam jsem si udělal čaj a snažil jsem se rozmrazit ty koblihy z mrazáku, poměrně to šlo, ale trvalo to dlouho proto jsem se rozhodl, že bych se možná mohl začít učit ten scénář. Tak jsem se šel podívat do své pracovny, tam nebyl, zkusil jsem tedy stůl a po delší úvaze jsem usoudil, že je v divadle, tam se mi moc nechtělo, ale nakonec jsem se rozhodl, že mi raní projížďka prospěje a taky, že nakoupím. Proto jsem nechal ty koblihy ještě v troubě a odešel jsem ke dveřím, protože někdo zvonil. Otevřel jsem dveře a byl jsem ještě ospalý a tak jsem se po otevření dveří docela probral uvědomil jsem si že, na sobě mám pouze boxerky a za dveřmi stojí zrzka, trochu jsem se zarazil, ale když už jsem otevřel tak už s tím nic neudělám. Ona se červenala a já si nebyl jist, která to je.

" Hoj Tome nemáš náhodou mléko já bych ho tak trochu potřebovala a krám je daleko a po ránu se mi tam nechce a Sof ještě není vzhůru tak nemohu jen tak odejít."

Jo byla to Freya teď jsem se zastyděl ještě víc nevadilo by mi kdyby to byla Sof to je prostě super kámoška a před Freyou si tak jistý nejsem.

" Jo jo mléko bych někde mít měl. Pojď dál dám ti ho."

Vypadala, že se jí moc nechce do bytu chlapa který má jen boxerky, nedivím se jí, ale nakonec vstoupila. Otočil jsem se a namířil si to do kuchyně, kde jsem z lednice vytáhl mléko a chtěl jsem jí ho podat nebyla tam a tak jsem zavřel dveře lednice a kdo za nimi Freya, podal jsem jí mléko tiše poděkovala a vyprovodila se sama. Vrátil jsem se tedy k troubě kde už byli hotové rozmrazené koblihy vytáhl jsem je a chystal se je jíst když opět někdo zazvonil řekl jsem si, že Freye už to snad vadit nebude a otevřel jsem. Za dveřmi opět zrzka, když mě, ale viděla zakryla si oči a pak je pomalu odkryla.

" Hele Tome já vím že bez kalhot se lépe přemýšlí, ale když jdeš otevřít dveře měl by jsi je mít na sobě působí to tak nějak více normálně, jo a vracím mléko."

Jo tak tohle byla Sofie. Měl bych si najít nějaký jejich odlišný znak.

" Díky."

Odešla a já zabouchl dveře a šel se převléci co kdyby tam příště stála Nel, která by u nich byla třeba na návštěvě nebo by tam mohl být Ben či zprávcová a to bych nechtěl. Oblékl jsem se tedy a pak po snídani jsem vyrazil do divadla pro ten scénář.

Cestou mi, ale volal Ben zda se nemůžeme sejít, že by potřeboval něco probrat.

Mluvil docela naléhavě a tak jsem si řekl, že scénář počká a vydal jsem se k Benovu bytu. Tam jsme se setkali a zamířili jsme na ranní pizzu snad nám jí někde udělají. Ben byl celou dobu podezřele ticho, ale neřešil jsem to a zeptal jsem se až v restauraci.

———————

Ben pohled

Nic se mi nezdálo, ale dobře jsem se nevyspal. Ráno naštěstí byla sobota a tak se nenatáčelo. Zavolal jsem tedy Tomovi zda by nešel na oběd. Potřebuji si ty dopisy s někým probrat.  

Naštěstí mi telefon ihned vzal a měl čas což mi dokonale hrálo do karet. Sešli jsme se tedy před mým bytem a šli jsme na pizzu. 

Moc jsem nemluvil a jemu to bylo divné, protože jindy nezavřu pusu. Nic nenamítal a zeptal se až v restauraci.

" Bene co se to s tebou děje?"

„ Tome to by jsi mi nevěřil, ale domu i na plac mi choděj dopisy bez pisatele. Vždy je v nich jen jedna věta. "

" To je divné nemyslíš. Ale třeba je to jen nějaký for nebo tak. Nemyslíš. "

"To mě také napadlo, ale nevím kdo by mě chtěl takhle vyděsit. A proč by to dělal? Já nikomu nic neudělal. "

"Tak to nevím, co by jsi komu dělal. Nevěřím, že by jsi si byl schopen, vytvořit nepřátele. "

"A hlavně tak abych o nich nevěděl. To je nemožné. Napadlo mě, co když mě chce někdo zabít po stylu Sherlocka Holmese. "

"Bene to zní paranoidně, proč by tě kdo chtěl zabít. "

„Nevím, třeba někomu překážím. "

"Ale to víš sám, že je blbost. "  

„Vím, ale co kdyby ?"

„Ne, Bene to si nepřipouštěj, prostě to zkus třeba ignorovat, vždy si to přečti a podívej se na to očima Sherlocka, toho nikdy nezabili."

"Dobrá zkusím to, asi máš pravdu, zním paranoidně. "

"No vidíš, to je zase ten starý Ben. No a co jinak je něco nového ?"

"Ani ne Sherlock se úspěšně natáčí, ale jednu novinku mám dostali jsme novou stážistku je docela hezká, ale skoro nemluví je taková nenápadná."

"No tak to je fajn, my taky dostali nějakou novou, myslíš, že mají něco společného?"

„Nevím, pokusim se zjistit."

"Tak to by bylo zajímavé, kdyby se znali, jak vypadá ta vaše ?"

"Je taková docela malá asi takovych 165 cm má zrzavé vlasy a chodí oblékana hodně nenápadně jako šedá myška, ale je ticha a roztomile se stydlí a asi ji bude pod 30 to neodhadnu. A ta vaše ?"

" Hmm ta má dlouhé jasně modré vlasy, má asi 175 cm a chodí oblékaná velice nápadně, jednoduše jí nepřehlédneš, je taková zamlkla, ale pořád se hezky usmívá. "

"Tak to nezni tak, že by se znaly, ale tak, že my dva mame menší problém. "

„Jak to myslíš?“

"To neslišíš jak o nich mluvíme, jsou to jen dva dny co jsme je potkali a koukni na nás, víme o nich docela dost  a navíc jsme s nimi ani skoro neměli tu čest dýl mluvit nepříjde ti to divně podezřelý?“

"A nebude to tím, že jsou nové tak jsme si jich víc všimly?“

"Je to možné, ale věříš tomu ?"

" Ne, máš pravdu asi máme menší problém. "

" A pamatuješ na naši dohodu ?"

" Myslíš tu kde, za prvé nikdy dlouhý vztah před pětatřicítkou, protože by nám jako hercům stejně nevydržel, protože po nás jde každá zlatokopka? Nebo za druhé nikdy kolega ani podřízeny nebo stážistka z jiné země?"

"Ano Tome přesně tuhle dohodu mám namysli."

"Jo tak už vím co budeme dělat, Bene my na ně zapomeneme a budeme je ignorovat, co ty na to ?"

" Jo já jsem pro, ignorace pomůže nemohou tam být věčně jsou to jen stážistka a návrhářka. "

"Máš pravdu bude to v pohodě. "

Dojedli jsme a vydali se na cestu zpět. To už jsme jen tak klábosili. Rozloučil jsem se s Tomem před mým bytem, protože on ještě něco zařizoval a tak ode mě to bylo blíže. Vyšlapal jsem všechny schody až k domovním dveřím a otevřel je byt. Byl stále hezky uklizený a na rohožce ležela pošta. Zvedl jsem ji a odnesl na stůl, pak jsem šel projít internet. Noviny, facebook, twitter a e-maily. To bylo hned, přišlo pár pozvánek na různé akce a oslavy a dokonce i pozvánka na svatbu mých přátel. To mě potěšilo a ihned jsem odepsal, že rád přijdu, ptali se i na doprovod tak jsem pro jistotu dal +1 a kdyby to nebyla žena, vezmu s sebou Toma ten rozjede jakoukoliv party. 

To bylo fajn pak se můj pohled stočil na stolek s dopisy, vzal jsem si je k sobě a podíval se na adresu, nějací fanoušci a moje matka. Je milá, že píše. Naštěstí se neobjevil žádný bez odesilatele. To mě potěšilo. A tak jsem podepsal těch par fotek a přečetl ty dopisy a nastrkal zpět do obálek, na poštu s tím pak zajdu v pondělí před prací. 

V dopise od matky stalo to, že zase přijede i s tátou a oslavíme mé narozeniny, smůla je že to opět píše 5 měsíců před nimi, ale nevadí, alespoň si to mohu napsat. Odepsal jsem tedy zpět, že budu rád až jí uvidím. Pak jsem si šel něco uvařit. 

K večeři toho doma moc nebylo, ale nechtělo se mi nikam chodit, tak jsem si objednal pizzu. Ta vždy potěší. Pro jistotu jsem si ale sepsal lístek s nákupem na, který bych měl již opravdu zajít. Jsem tak líný, že to až není možné jak Tom vždy říká, ale ano má pravdu.

Když mi pizza přišla v rukou udýchaného chlapíka, tak jsem mu nechal i zpropitné za ty schody až do mého podkrovního bytu. S pizzou jsem procházel bytem a úspěšně jsem vynechal zastávku jak v kuchyni pro talíř, tak u stolu a židle a rovnou jsem se svalil na pohovku. Pizzu jsem si hezky položil vedle  sebe na polštář aby mi byla blíže a skočil jsem se před večeří ještě převléci přece jenom nezničím nové kalhoty svou šikovností.

Když jsem se tedy vrátil tak jsme si s pizzou, která pomalu mizela zapnuli televizi a pozorovali zprávy. O nic v nich opět nešlo a tak jsem přepnul na nějaký film. Skutečně v televizi nic nedávali a tak jsem ji po dojedení pizzy vypnul a šel sebou hodit tentokrát do postele. 

---------------------

Tom pohled

Hm tak to vypadá na to že s Benem asi opravdu budeme mít problém, ty dívky nás dostaly aniž by chtěli a my je teď můžeme pokusit o to je nějak získat, je pravda, že to možná nebude tak těžké, protože obě prohlašují, že nás zbožňují, ale co pak třeba vztah to by už tak skvělé být nemuselo třeba nás nemají rády natolik aby s námi chodili a žili třeba odmítnou a co pak my, budeme zhroucení. S těmito myšlenkami jsem se dokopal do divadla kde jsem doufal, že se má Nel objeví nebyla tam asi se bavila s kamarádkami. No neva byli tam ostatní a já se stal terčem drbů. 

Evidentně to, že jsem se hned po jejím představení předevčírem vydal k ní do dílny vzbudilo rozruch.

" Ahoj Tome tak co Nel ?"

" S Nel se nic nedělo." Pak se přidávali i ostatní a já se zvládal jen bránit.

" Ale no tak Tome my tě viděli jak za ní jdeš, pročpak asi."

" Kvůli kostýmu jsem za ní šel."

" Ale neříkej pozval si jí na rande ?"

" ne nepozval jste blázni nemohu člověka kterého znám tak maximálně pár dní hned zvát na rande."

" Můžeš proč by jsi nemohl jsi super filmový a divadlení herec šla by každá."

" Hmm ale na téhle mi záleží."

" Ale takže láska na první pohled."

" Ne to je blbost."

" Ale jo jo zamiloval jsi se na první pohled kamaráde jsi v tom až po uši nezávidím."

" Proč mi nezávidíš."

" Protože se v tom teď budeš plácat bůhvíjak dlouho než se k něčemu rozhoupeš, ale být tebou tak s tím rande hejbnu je sice v Londýně jen pár dní, ale taková holka sama dlouho nebývá a aby jsi se mohl chlubit tímto diamantem musíš ho ulovit a to rychle."

" Hej neraď mi já si jí ulovím a nikdo mi na ní nesáhne, jasný až to bude možný někam jí pozvu." 

Tímto skončilo tedy mé trápení s kolegy, kteří si evidentně užívaly mé bezhlavé lásky, většina už totiž někoho měla a tak jsem byl vždy cílem, že nikoho ještě nemám, ale já nechtěl, ani nepotřeboval až do teď. Když jsem odcházel vzpomněl jsem si na ten scénář, který jsem našel na stole v Neljině pracovně, což mě překvapilo co tam dělal. Asi kolegové se chtěli pobavit, že doufali, že tam bude, nebyla. Neřešil jsem. Vzal jsem ho domů kde když jsem došel před svůj byt tak jsem uslyšel od holek vedle smích a hlasy tří dívek. Nel tedy byla tady napadlo mě zaklepat a pozvat je na čaj ve třech by to nemuselo být tak zlé, ale rozmyslel jsem si to a radši jsem zabouchl za sebou vlastní dveře.