Omlouvám se že tak pozdě, ale nebudu to okecávat. Snad není moc dlouhá a užijete si jí :)

 

7. kapitola

 

Nel pohled 

 

Ráno jsem se vzbudila rozlámaná už kompletně, protože jsem spala na té super matraci, nechtěla jsem nechat Bena spát tady, tak měl ustláno na gauči, kde bych bývala pohodlněji spala já, ale ráda pomohu. S potížemi jsem tedy vstala a zamyslela se, co dnes na sebe, měla bych začít dnes šít ty kostýmy, musí to být tedy něco serióznějšího aby neřekli že na sobě nosím jejich kostýmy. Vybrala jsem tedy černobílou kombinaci. Když jsem se částenčně oblékla vyrazila jsem do kuchyně uvařit snídani, rozhodla jsem se hosta poctít waflemi, protže je miluju. Nebrala jsem si ještě sukni, aby se mi nepodařilo jí celou zašpinit.

 

Ben stále spal a tak jsem to neřešila a udělala jsem těsto. Po chvíli se ozvalo vrznutí a mě došlo, že je Ben vzhůru, proto jsem rychle zacouvala za pultík, abych mu nepůsobila rozpaky a pak když si zakryl oči jsem se přeběhla doobléci. Vzala jsem tedy i sukni, pruhovanou, k tomu velkou mašli na hlavu a rukavice, boty jsem měla černé.

Po návratu do kuchyně byc málem bez Bena spálila wafle. Jelikož spálené nebyli tak jsme posnídali a já už pak musela do divadla, jít šít. Když jsem přišla, odhodila jsem tašku a šla s návrhy na kostýmy nejprve za Gregem, protože jsem si nebyla jistá. Ten mi na to řekl, že jsou skvělé a že si návrhářku vybral dobře, pak mě poslal šít s tím že jestli budu někoho už potřebovat, že si mám dojít. 

Začala jsem tedy s temi jednoduššími. Chvílemi jsem se chodila koukat na to jak se začíná zkoušet abych se inspirovala. Ale Tom po chvíli odešel s tím, že mu není nejlépe, chudák malý. Vrátila jsem se tedy k práci, protože už nebylo na koho koukat, ne jen bylo třeba ty kostými ušít. Pracovala jsem až do večera. Kolem čtvrté hodiny už jsem byla lehce unavená a tak jsem už přestala šít a jen dodělávala návrhy na papíře, když někdo zaklepal.

" Dále." Vstoupil Tom. Vypadal ostýchavě, dnes se tu svítilo nemohla jsem ho tedy nikam odtáhnout.

 

Ben pohled

 

Když jsem se probudil ucítil jsem vůni vaflí. Otevřel jsem a oči a rozhledl se kolm sebe pak mi teprve došlo kde se to nacházím. Podíval jsem se na hodinky a bylo šest hodin ráno. Posadil jsem se a svůj pohled upřel do části kde má Nel kuchyň. 

Byla tam a jen tak si po stávala u vaflovače oblečená, neoblečená. 

 

Měla na sobě podvazkama přidělané silonové nadkolenky jednu černou a druhou bílou. Měla černé spodní prídlo a k tomu šachovnicově zbarvené krajkové tričko a modré vlasy měla spuštěné až pod zadek. Poté co jsem se udiveně vynadíval jsem se zvednul z pohovky, která trošku vrzla v tu ránu se Nel otočila a pomalu a trapně se odšoupla za pultík abych jí neviděl. Bylo trochu pozdě, ale pokus se cení. 

 

" Ahoj Bene."

" Také přeji dobré ráno."

" Omlouvám se, že nejsem oblečená spal jsi tak tiše, že jsem zapoměla že tu jsi.“

" To nevadí já nic neviděl."

" To je dobře tak já se půjdu doobléci.“

 

Dořekla a já jako gentleman jsem si připlácl ruku na oči aby nešla ještě do větších rozpaků. Slyšel jsem jen jak kolem mě cupitala.

Oči jsem musel odkrýt, protože jsem ucítil kouř a tak jsem se vrhnul do kuchyně vytáhnout vafle. Naštěstí se nespálili, takže by nebyli poživatelné a tak jsem tam nalil další těsto a opřel se o linku.

O chvíli později poté co jsem nalil další těsto vytančila z ložnice učesaná a dooblečená Nel. Vlasy měla stále volně zato přibila sukně také černobílá a obrovská jako ta včera. Takže byla černobílá s modrými vlasy a doplňky jí dokonale seděly byla to čelenka se dvěma bambulemi a pruhované černobílé rukavice. Dohopkala do kuchyně a něco zavískla a pak mě objala.

" Neboj ty vafle hlídám, nemám totiž v oblibě hořkou chuť spáleniny."

Pustila mě.

" Děkuji úplně bych na ně zapoměla."

 

Pak se odporoučela do lednice odkud na stůl donesla jahody a šlechačku. Pak se vrátila ke mě a zabavila mi vafle na talíři a i tu co jsem měl v ruce, nakousanou a také je položila na stůl. Chvíli jsem koukal na svou prázdnou ruku a pak s úsměvem na ní.

 

"Tak pojď si sednout je snídaně." Zavískla a usadila se ke stolu pak se vrhla na ty vafle.

" Jo už jdu."

Usmál jsem se a posadil se naproti a ulopil jsem zpět tu vafli kterou mi předtím sebrala. jahody a šlehačka pak přišli vhod. Byl jsem vklidu do té doby než jsem si vzpoměl na to co je za den. Leknul jsem se.

" Co se děje Bene?"

" Ale dnes mám jít do práce vždyť je pondělí. Mohl bych si od tebe ještě jednou zavolat ?"

" Jo, jasně že můžeš, telefon je tam kam jsem ho včera položila."

Pak se trochu začervenala a zvedla se od stoulu. Pak to bylo jako tornádo proběhala celej byt tak 3 krát, udělala tu hrozný bordel a pak ho našla položený u dveří. Trochu se u toho rozcuchala takže když mi ho s nepovedeným klidným obličejem podávala musel jsem se pousmát.

" Děkuji."

Vytočil jsem číslo a zavola Paulovi. 

" Ahoj Paule tady Ben. Prosímtě dnes nepříjdu zabouchl jsem si dveře od bytu a tam i klíče a telefon. Přespal jsem tedy u sousedky a zámečník to nebral tak to zkusím za chvíli znova. Snad nedělám velké potíže."

" Bene, Bene, Bene, klid z toho si nic nedělej dnes se natáčení prostě ruší, protože polovina pracovníků nemůže, protože proto a Matinovi není dobře. Jediný kdo se dostavil je ta nová stážistka, víš jak jsem jí ani nestihnul uvést udělám to jindy, ale to je jedno pošlu jí domů a ty buď v klidu."

" Dobrá tak tedy zítra."

" Počkej Bene ještě počkej. Ty jsi přespal u sousedky a přitom mi tady pokukuješ po personálu ? Ty jeden rozhodni se."

Usmál jsem se nad tím. 

" Ty se uklidni já nic. U sousedky jsem přespal jen proto, že je jediná koho v domě znám a po personálu ti nepokukuju."

" Bene to neokecáš já si toho všiml, ale to je jedno uvidíme se zítra."

Pak zavěsil a já jsem vrátil telefon Nel.

Ta se na mě tak jako divně usmívala. Tak mi možná došlo o čem se bude mluvit.

" Nel jak moc dobře rozumíš Anglicky ?"

" Rozuměla jsem celému rozhovoru." Stále se potutelně usmívala. 

" Tak proč se tedy tak usmíváš ?"

" Jen ták, jen tak."

Pak se podívala na hodinky.

" Tak co? Nemusíš tedy dnes do práce ?"

" Ne nemusím stejně tam nikdo není."

" Jé tak to bych měla zavolat Freye ať nechodí."

" To není třeba ta už tam je a nemusíš jí volat Paul jí pošle domů."

" Dobrá tak teď zkus zavolat toho zámečníka."

Na to už jsem se posadil ke stolu a vytočil číslo zámečníka. Ten to tentokrát zvedl a já jsem se s ním domluvil, že příjde na devátou. Položi jsem to a vrátil telefon Nel, pak jsem uloupil ještě jednu vafli.

" Příjde v devět ten zámečník."

" Super tak já půjdu do práce a ty tu můžeš počkat dokud se neukáže pak prosím jen zabouchni dveře já klíče mám."

"Dobrá děkuji možná se ještě uvidíme."

Popadla tedy kabelku černobílou s králíkem a vyhopsala ze dveří. Zabouchla a já osaměl. Napadlo mě, že když už mě tu nechala přespat tak jí tu alespoň uklidím. Když jsem doklidil bylo před devátou a ještě mě napadlo pozavírat dveře tak jsem šel k její ložnici a div jsem neupadl do rozpaků a nešel jí hledat, že se jí omluvím. Všude leželo oblečení, obrovské sukně. Trička a tuny doplňků. Uprostřed toho byla slabá matrace na zemi s dekou. Bohužel až teď mi došlo co pro mne udělala. Došlo mi, že běžně spí na gauči protože je pohodlnější. Musím jí to nějak vynahradi, ale jak ?

Bylo devět hodin a já jsem vylezl před byt a o chvíli později dorazil upocený zámečník, který mi velice mile otevřel mé domovní dveře chvili se pak pochechtával zaplatil jsem mu a padl na svůj gauč a tam jsm začal polemizovat o tom co bych pro ní mohl udělat. Rychle jsem skončil, protože mi přišla SMSka od Toma. 

SMS: Ahoj Bene musíme si pokecat mam problém.

A v tu chvili mi to došlo ta dívka ta nová v divadle je Nel před chvílí musela dorazit, takže Toma okouzlila úplně.  

Usoudil jsem tedy, že se asi setkáme a tak jsem se převlékl a vzal i ty dopisy na poštu. Cestou jsem se tedy setkali a vzali jsme to přes tu poštu. Pak jsme šli do parku tam jsme se posadili na lavičku a krmili jsme veverky. 

" Tome tak co máš za problém ?"

" No ono by se to nedalo nazvat vyloženě jako problém. Víš jak jsme říkali, že je budeme ignorovat. Tak mi to trochu nevyšlo. Dnes mi jí totiž přidělili aby mi pomohla s výrbrojí. Zkoušel jsem ji ignorovat, ale ona prostě koukala tak hezky, povídala si se mnou, usmívala se byla okouzlující má dokonalý úsměv a chová se jako nenamyšlena princezna byla dokonale oblečená. No prostě jsme se seznámili a já, já do toho spadl po hlavě jmenuje se Freya a je z České republiky a miluje Londýn je výstřední je krásná a osobitá."

" Koukám, že jsi v tom až po uši."

" Jo jsem co mám dělat ?"

" No asi bych vynechal dohodu a vyšel bych si s ní a zjistil víc, pak bych se rozhodnul."

" To nezní blbě, ale co když se mnou nebude chtít jít na rande?“

" Tak budeš mít jasno hned, ona zájem nemá tak ty svůj zájem budeš muset potlačit."

" Hmm a kam jí mám pozvat ?"

" No tak to bude těžší je výstřední kam chodí výstřední lidé na rande ? Hmm asi bych ji pozval na procházku po Londýně začal bych v parku a prostě bych šel. Cestou by jste se mohly savit v restauraci a pak by jsi jí zavedl domu. Šlus konec rande máš za sebou a měl by jsi o ní něco vědět dej to dohromady a rozhodni se."

" Tak teda jo."

Odsouhlasili jsme si plán a rozešli se domů.

Bylo tak pět večer a ja jsem šel vařit ty špagety které jsem si koupil. 

Jelikož jsem šikovný tak jsem otevřel i konzervu a nalil / nasypal jsem její obsah do hrnce a špagety jsem vařil vedle. Po chvili byla večeře na světě a já jsem opět vynechal stůl, ale talíř jsem si vzal a sedl jsem si k televizi kde dávali seriál The Big Bang Theory. 

S večeří jsem byl spokojen a pak někdo zazvonil. Zvedl jsem se z pohovky a s talířem jsem se dokopal ke dveřím a otevřel jsem je a za nimi stála Nel. Vypadala jako ráno, ale měla na sobě šálu a vypadala jako by před chvílí plakala. 

Pozval jsem jí tedy bez váhání dál a nechal jí se usadit na pohovce. 

 

---------------------------

Nel pohled

 

Kolem čtvrté hodiny už jsem byla lehce unavená a tak jsem už přestala šít a jen dodělávala návrhy na papíře když někdo zaklepal.

" Dále." Vstoupil Tom. Vypadal ostýchavě, dnes se tu svítilo nemohla jsem ho tedy nikam odtáhnout.

" Ahoj Nel."

Vypadal na to že by chtěl o něčem mluvit. Nechala jsem ho posadit se na stůj.

" Tak co jak se máš Nel ?"

" Ale jo jde to a ty nebylo ti dobře, co tu děláš ?"

" Potřeboval jsem jen na čerstvý vzduch, a vrátil jsem se jen pro věci."

" Aha a ode mě potřebuješ co ?"

" Jen jsem si řekl, že se stavím a třeba bych tě mohl pozvat do parku a pak já nevím na kafe a pak bych tě doprovodil domů, co ty na to ?"

" Hmm jasně ráda půjdu do parku, ale za podmínky, že vezmeš oříšky a budeme krmit veverky, taky ráda zajdu na kafe pokud nebudeš platit a domů mě doprovodit můžeš, ale jen přede dveře."

" To zní fér až na to palcení zvu já a tak paltím já."

" Tak to bych tu měla špatnou zprávu na adresu Toma Hiddlestona. Pane Hiddlestone půjdu s vámi ven i když hodláte platit budu stejně první."

" Hmm zpráva pro slečnu Weneter je to docela fér tak tedy ve středu ?"

" Zajisté pane Hiddlestone budu se tešit vyzvednětě mě tady."

" Tak tedy zbohem."

Zvedl se k odchodu a ještě ve dveřích mi zamával. V tu chvíli jsem měla nutkání mu padnout kolem krku, ale udržela jsem se. Nějak se mi nechtělo věřit, že mě práve Tom Hiddleston pozval ven nevím jestli je to rande nebo ne, ale pozval mě ven to je boží, už jsem nemohla nic dělat jen jsem si zbalila věci a pádila domů. Cestou se mi hrnuly slzy do očí ani nevím proč, ale potřebovala jsem to někomu říci, první na ráně byl chudák Ben asi byl dost vyděšený když jsem mu se slazymi v očích dopadla na pohodlný gauč. Ale já byla tak hrozně moc šťastná.

 

---------------------------

Ben pohled

 

V tu chvíli jsem neměl moc tušení o co jde nevím proč brečela, snad jí Tom nepozval na to rande nějak divně a nebo jí pozval a pak řekl něco špatně, cokoliv se mohlo stát. Stále jsem stál u otevřených dveří, zavřel jsem je a šel se posadit do křesla naproti Nel ta se usmívala jako sluníčko a stále jí tekly slzy po tvářích.

 

" Ahoj Nel, co se děje ?"

" Bene, Bene, Bene to by jsi neuvěřil co se mi dnes stalo. No ty by jsi tomu možná uveřil. Ale stejně tak víš ?"

Věděl jsem, ale nechtěl jsem jí kazit radost z toho nadšení byla skutečně celá štěstím bez sebe to budu muset zavolat Tomovi.

" Ne nevím co se ti dnes stalo."

" Hele tomu se vážně špatně věří, ale Tom Hiddleston mě pozval ven."

" No páni fakt?“

" Jo vážně, ale trochu se bojím."

" A čeho ?"

" No třeba toho, že budu málo zábavná nebo až moc ujetá, co když mu udělám ostudu ?"

" Neboj to se nestane Tom si ostudu většinou zvládá udělat sám."

" Jsi si jist? Protože já taky to by pak byla dvojitá ostuda."

" No tak by jste alespoň měli něco společeného, ne ?"

" No to asi jo, ale zrovna ostudu to bych nepovažovala za klad. Ježišmarja a co když budu mluvit moc málo spisovně ?"

" A ty si myslíš, že Tom si potrpí na spisovnost měla by jsi ho slyšet po 3 pivech. To je pak jak irskej karbaník."

" No jo když on je pro mě takovej ten anglickej gentleman."

" To on sice je, ale aby jsi mluvila spisovně to po tobě chtít nebude buď prostě sama sebou to bude asi nejlepší."

" Tak jo tak jo musím se uklidnit."

" A na kdy tě pozval ?"

" Ve středu po práci."

" No to je už po zítří. A víš co si vemeš na sebe ?"

" To fakt ještě ne před chvílí jsem vyletěla všechny ty schody a hned vpadla k tobě potřebovala jsem to někomu říct a ty jsi byl první oběť, zítra to pravděpodobně odnese Freya se Sof."

" Aha."

" No jo vlastně promiň, že jsem sem tak vtrhla."

" To je v pohodě."

" Hmm a co vlastně jak to jde Freye v práci ?"

" Jo Freye to jde myslím že dobře."

" A už mluví nebo se stále stydí."

" Je taková roztomile stydlivá."

" Že by se tady Freya někomu líbila ? Co ?"

" Ne, ne, freya je jen spolupracovnice."

" Ale Bene nezatloukej, ne, ne, ne, mě se nelže."

" Ne vážně se mi Freya nelíbí, teda jo je hezká ale .. vrr to nejde vysvětlit."

Potutelně jsem se zasmála.

" No tak když se ti nelíbí tak já ti nic nepovím."

" Počkat cože říkala něco ?"

" To já nepovím měj se vyprovodím se sama."

" Ne počkej."

" Pa pa Bene třeba jindy."

Už jsem stála za dveřmi a stále jsem se ďábelsky usmívala. Ben už to nestihl zabouchla jsem jeho dveře a rychle si to namířila do těch svých. Ty jsem taky rychle přibouchla jen pro jistotu.