Zpět do přítomnosti - 2. kapitola

Čekala na lavičce uprostřed parku a po chvilce se ozvalo odkašlání.

„Dobrý den, já jsem Aron. Vy budete Peggy, že?“

„Ano ráda Vás poznávám.“ Podali si ruku a Pegg ho odvedla do tanečního sálu, kde jim za chvilku začínal trénink, aby Arona testla ještě před ním. Vůbec nevypadal jako párátko, byl mohutnější, nějaký ten sval mu nechyběl a byl asi o hlavu vyšší. V sále zkusili několik kroků, nešlo mu to špatně a pak přišla řada na to, zda jí unese. Vysvětlila mu jen jednoduchý krok. Vezme jí do náruče, bude jí držet kolem pasu a přehodí si jí spodem kolem zad, tam jí zachytí za nohy a přehodí ji zpět. Nic těžkého, základní krok. Do náruče ji vzal, to by bylo v pohodě, jen kdyby ji nesvíral tak, že s ní nemohl pohnout. Donutila ho ten stisk lehce povolit, ale že by se rád domlouval to ne, spíš chtěl mít vždy pravdu a to nejde. Zkusila to s ním ještě několikrát, ale bylo to marný. Proto se s ním v klidu rozloučila a vyprovodila ho ven. V šatně už bylo několik lidí, a když se vrátila tak se na ni sesypali.

„Tak co? Kdo to byl?“

„To byl případný zájemce o tanečního partnera, ale ne, nevyšlo to, nechtěl si nechat poradit. Takže hledáme dál.“

„Ach to nevadí, určitě se někdo najde.“

„Jsem ráda, že tomu stále věříte.“

Začal trénink a Pegg opět tančila s Miou. Není to špatné, ona se učí rychle a trenérka má aspoň s kým předvádět kroky, ale až se jejímu partnerovi spraví ruka, bude to problém, do té doby musí někoho sehnat.

Ploužila se domů přes park, když kolem ní někdo proběhl. Za chvilku zase a ještě několikrát, a když už asi po páté tak i pozdravil. Lekla se, ale nechala to být, ublížit jí nechtěl, tak co.

***

Seděla na židli za pultem a hrála piškvorky po netu a přitom četla Shakespeara. Moc lidí tu dnes dopoledne nebylo a Leila jí poprosila, zda by to dnes vzala za ní, že musí s dcerkou k doktorovi. Samosebou to problém nebyl, dnes trénink nemá tak tu může být až do večera.

Když najednou někdo zaklepal na stůl, cukla sebou a upustila knihu. Ihned se postavila a podívala se na dotyčného. Byl to on. Captain America, tedy Steve. Stál tam jen tak a usmíval se na ni.

„Koukám, že na Vás poslední dobou docela narážím.“ Zasmál se zvonivě a Peggy vylítly koutky nahoru.

„No jo, už to tak bude. Co byste si přál?“

„Moc se omlouvám, ale potřeboval bych tu knihu, co Vám spadla na zem. Teda až jí dočtete. Zbytek jsem bohužel už četl a tahle mi schází.“

„Ovšem to není žádný problém.“

„Ale máte ji rozečtenou.“

„Už po šesté, věřte mi, to nevadí a navíc mým úkolem je pomoci zákazníkovi, takže tady je. Za měsíc.“

Usmála se na něj a na mysl jí vytanulo, že unesl jejího psa, přeci jen by mohl unést v pohodě i ji. Byl to šílený nápad po něm chtít, aby si s ní zatancoval.

„Mohla bych …“ Nedořekla, byla strachy bez sebe.

„Ano?“ Otočil se a koukal na mě těma očima.

„Já jen …“ nebyla schopna říct ani slovo.

„Já nemám moc času. Omlouvám se, až jindy.“ zase vycenil ty svý dokonalý zuby a odešel. Co si to dovoluje být tak dokonalý a mít možnost jí zvednout. To přece není pravda, jak ji taková kravina vůbec napadla. Myšlenky na tanec s ním zahnala a dál se věnovala práci. Respektive, hledáním nové knihy na čtení. Nakonec se ji k večeru povedlo najít vhodnou knihu, byla o nějakém smyšleném světě a dokonce jí ještě nečetla. Položila si jí na pult a odešla.

Doma se ji do cesty a pod nohy nahrnul Artuš a tak nezbývalo nic než že musela ještě ven. Tentokrát měla energii, a proto v parku běhali. Bylo to docela uvolňující, dokud za sebou nezaslechla kroky běhu a vedle ní se neozvalo: „Ahoj, co tady tak sama večer?“

„Jsem tu každý večer.“ poznamenala a zpomalila.

„Pravda. Co jsi mi chtěla. Teď mám čas.“ Otázal se a zastavil.

„Ne, já nic jsem nechtěla. Byl to hloupý nápad.“

„Povídej, bydlím se Starkem, denně slyším mnoho nápadu i ty hloupé.“

„No když jsi unesl mého psa Artuše, tak mě napadlo že bys mohl unést i mě. Protože tancuju East Coast Swing a nemám partnera. Potřebuju pomoc a nemohu nikoho najít.“

„To jsem nečekal, myslel jsem, že budeš chtít podpis nebo fotku, ale abych tancoval? Já totiž tančit neumím."

"To se dá naučit. Navíc je to tanec, který se tančil po 2 světové válce. Přišel jsi o to, bylo by fajn se to naučit ne?“ Poté co to vyslovila, došlo jí, že to neznělo moc hezky, vlastně dost hnusně, ale bylo pozdě.

"Zkusit to mohu.“ Pokrčil Steve váhavě rameny.

"Ah, to jsem moc ráda."

"Jo. Tak chceš to zkusit hned?“ Nadhodil Steve, protože to chtěl mít za sebou, chtěl jí pomoct, ale své první taneční lekce s dívkou se vždy bál.

"Sál je zavřený a já mám byt malý."

"Tak u mě já mám místa dost."Vyrazil se sebe a samotného ho překvapilo to co řekl, ale usmál se a vyrazil ke Stark Tower. Běžela za ním až k hlavnímu vchodu. Vběhl dovnitř, ale ona zůstala stát venku. Hned jak to zjistil, vrátil se ven.

„Nechtěl jsem tě tu nechat, ale proč jsi nešla za mnou?“

„Mám Artuše.“ A ukázala na psa sedícího u jejich nohou.

„To nevadí, můžeme ho nechat tady dole na recepci. Může být?“

„Asi ano, on to zvládne.“

Vydala se za ním dovnitř a Artuše uvázala dole na recepci, v klidu si lehl a položil si hlavu na přední packy. Steve pokynul k výtahu a ten je vyvezl až nahoru.

„Musím tě varovat, jak Ti asi došlo, bydlím se Starkem v jeho „bytě“ tak ho možná potkáme, když jsem odcházel, něco tam řešil.“

„To nevadí.“ Usmála se na něj.

„Ale já opravdu tancovat neumím.“

„Tak proč si mě vedeš domů? Jen proto abys tancoval.“

„Pravda. Ale já … chci ti pomoct.“ Položil jí ruku na rameno a lehce stiskl. Víc si bohužel nestihli říct, výtah zastavil a otevřel se. V tu chvíli zavládlo všude ticho, jak na gauči před nimi, kde se mimochodem váleli trochu napití Avengers a ani Pegg se Stevem se neměli do řeči. Koukali na ně a oni zas do výtahu, muselo to vypadat, jakoby se zastavil čas. Stark se pitomě culil, Benner se snažil posbírat bradu ze země, Hawk s Widow se usmívali a Thor bujaře jásal: „Kapitáne, konečně jste přivedl slečnu, je krásná, přeji vám to.“ Usmíval se od ucha k uchu a Steve se k Pegg nenápadně sklonil.

„Omlouvám se, netušil jsem, že je tu takové nebezpečí, ještě když jsem odcházel, plánovali bojové taktiky, jen se to trochu zvrtlo k oslavě, bůhvíčeho.“ Už nic neřekl a opatrně strkal Pegg před sebou mezitím co na ně všichni stále koukali. Dostali se k němu do pokoje, vypadalo to tam opravdu hezky zařízené v jeho době, spoustu místa a výhled na New York. Bylo to jako 3x její byt. Hudbu měla Pegg, ale nechtělo se jí ji hned pouštět, nejdříve musela Steva naučit základní kroky. Ukázalo se, že tak trochu koal, protože tančil skoro hned a s rock ’n' rollem nebyl taky žádný problém. „Tančit umíš.“

„Myslel jsem, že to je těžké, ale ne a je to dokonce zábava. Za války jsem se moc chtěl naučit tančit, ale nestihl jsem to … . To je jedno, ale pověz jak to, že nikoho nemáš?“

„Nejsem z nejlehčích a nenašla jsem nikoho, kdo by byl schopný mě unést, hodit se mnou, přetočit mě … .“

„To zvládnu.“ A hned jak to dořekl tak byla v jeho náruči, vyšel z ní tlumený výkřik, protože to nečekala. Když se uklidnila tak k němu zvedla oči, měl ty svoje krásný, když se na ně mohla kouknout zblízka, pak jí ale došlo, že civí, tak se koukla jinam.

„A co mám dělat teď?“

„No nemělo by to být tak těžké, jak mě držíš tak stačí jen, abys mi pustil nohy a držel mě za trup, s mýma nohama švihneš za sebe a tam mě zase chytíš za nohy, no a pak zpět do náruče. Máš to?“

„Mám.“ A pak se to stalo, jen jí lehce pustil nohy hned, jak je pustil tak, jak jí držel tak s ní švihnul bez jakékoliv bolesti, přehodil jí dozadu, tam ji jen lehce chytil za kotníky a zase zpět do náruče a položil ji na zem. Bez jakéhokoliv skřípnutí kůže, prostě super.

„Wow, to bylo úžasné Steve, jako kdybys si házel s polštářem.“ Trochu stydlivě se na ní podíval.

„Takže mě bereš?“

„Jasně jsem ráda, že jsem tě potkala. Ale pověz, nepřijdu ti ani trochu těžká?“

„Peggy, je jasné že vím, že mám někoho v náručí, ale zvedl jsem i motorku s několika slečnama na ní, ty opravdu těžká nejsi a i kdybych neměl super sílu a byl normální chlap tak mám pocit, že bys ani tak těžká nebyla.“

„To mi lichotí, ale já znám svou váhu.“

„To není dobré téma Peggy. A teď, chtěla bys ještě něco zkusit?“

„Ne na ukázku to stačilo, věřím, že mě uneseš. Takže to dnes stačí. Zbývá se jen dohodnout, pokud tedy souhlasíš, že bys se mnou chodil na tréninky.“

„Tak jo to bude fajn, alespoň se dostanu ven jinak než do boje.“

„Tak jo v pondělí, úterý a v sobotu od sedmi, potkáme se v Central parku vždy v půl.“

„Dobře, tak jo, domluveno, chceš ještě něco k pití?“

„Voda bude stačit, díky.“

Steve odešel ke dveřím a chtěl projít, ale jakmile je otevřel, tak do pokoje vpadli všichni Avengers, dopadli na podlahu a smáli se. Jako první se vzpamatoval Bruce a rychle odešel, za ním hned Clint s Natašou. Zůstal Stark s Thorem, jejichž nápad to asi byl. Pomalu se zvedali ze země a culili se jak malé děti a trochu se motali. Steve se omluvně podíval na Pegg a pak oba strkal ven ze dveří a zavřel za sebou. Pegg se posadila a čekala.

„Vy … jak jste si mohli dovolit stát za dveřmi.“

„No já myslel… . já myslel že mezi váma něco je … . Co?“

„Ne Tony nic, jen jí pomáhám.“

„Počkej, kde jsi jí vlastně vzal?“

„Potkal v parku, byla tam se psem, pak jsme se ještě několikrát potkali a dnes se pustili do řeči a ona se zmínila, že tancuje, ale nemá partnera. Tak jsem se nabídl, že jí budu partnerem pro tanec.“

„Oh, už jste pár.“

„Starku, je to kamarádka a snažím se jí pomoct, protože nemohla nikoho najít a navíc tancuje tanec, který se tancoval, když jsem byl … pryč.“

„Jak se jmenuje?“ Ptala se Nataša.

„Peggy Wood.“

„A tvrdíš, že je to jen kamarádka? A ani trochu se ti nelíbí?“

„Hele nechte mě, ano samosebou, že je hezká. Ale je to kamarádka. A teď, slíbil jsem jí vodu, tak mě prosím omluvte.“ Vzal dvě sklenky s vodou a odebral se zpět do svého pokoje. Pegg seděla na zemi a koukala na Steva.

„Proč sedíš na zemi, je tu postel, židle, křeslo. A ty si sedneš na zem?“ Přistoupil k ní a natáhl ruku.

„Promiň, ale nechtěla jsem sedět na posteli, když sem před tím všichni vpadli. Nepřipadalo mi to chytré.“

„Dobře, tak ale vstávej.“ Zvedl jí ze země a do ruky jí vtiskl sklenici vody. Hltavými doušky jí do sebe dostala a pak zamířila ke dveřím. Steve je otevřel a doprovodil jí k výtahu.

„Jsem vděčná za tvou pomoc. Tak, uvidíme se v sobotu?“

„V půl sedmé v Central parku.“

Otevřel se výtah, Pegg nastoupila, naposled mrkla na Steve a dveře se zavřely. Výtah dojel dolů, kde na ní čekal Artuš. Společně odešli domů.