Zpět do přítomnosti - 5. kapitola

Měla bych poděkovat betě Elíz za její trpělivost a odhodlanost ... Děkuji

A užijte kapču

„Ne, to ti nevěřím, kecáš.“ Pronesla, když se vraceli z tréninku.

„Ne, mluvím pravdu, Stark opravdu má robota na nalévání tekutin do skleniček.“

„Nevěřím, to chci vidět.“

„Tak pojď.“

„Jen si hodím tašku domů a půjdeme.“ Skutečně svoje věci hodila do bytu a zabouchla za sebou dveře. Steve čekal dole a usmíval se. Pak si dali závod k výtahu Stark Tower.

            Ona běžela, jak rychle jen dokázala, zatímco on si jen poklusával. Jak se, ale blížili ke konci parku, Steve zrychloval a Pegg se o to taky pokoušela, ale bohužel prohrála. Steve byl u výtahu první, a když mačkal tlačítko, usmíval se na stále běžící Pegg. Výtah přijel a Steve nastupoval když Pegg vbíhala do dveří a na poslední chvíli se dostala do výtahu, opřela se o stěnu, po které následně sjela na zem a oddychovala.

„Jsi v pohodě?“ ptal se Steve sedící Pegg.

„Jasně“ výdech „jsem v pohodě“ výdech „naprosto.“ Výtah se zavřel a oni jeli nahoru.

„Byl to vyrovnaný závod. Co říkáš?“

„No, ty jsi super a já normál nemohu běhat jako ty, ty, ty …“ došla jí slova.

„Tak co jsem?“

„Zvedni mě, ať ti vidím do očí.“ Vzal jí za pas a držel jí v objetí.

„Hmm?“ pobídnul ji.

„Provokatér. Jsi provokatér.“ Chtěla ještě něco dodat, ale Stevův úsměv jí uzemnil a taky fakt, že cinkl výtah a dveře se otevřely, nebyla šance cokoliv udělat. U výtahu totiž stál Tony s Clintem a nemístně na ně zírali. Oběma jim zamrzl úsměv na tváři a červenali se jeden víc než druhý. Steve Pegg pomalu položil na zem a Clint s Tonym po sobě hodily úchylný výraz a nakonec když se vynadívali tak odstoupili. Steve chytil Pegg za ruku a rychle oba vylezli z výtahu, když se za Tonym zavíraly dveře, ještě stihl prohodit něco o tom, že mají celý byt jen pro sebe. Steve se na něj stihl jen zle podívat.

„Promiň to bylo … nevhodné.“ Omlouvala se Pegg.

„Neomlouvej se, za to ty nemůžeš, bylo to vtipné.“

„Tak tobě přijde vtipné, mě takhle porazit? Přijde ti to jako zábava?“ Stoupla si na špičky a zapíchla Stevovi prst do hrudi a snažila se nasadit vážný výraz. Nešlo to, protože Steve jí zajel prsty k pasu a polechtal jí, takže vypískla a odskočila, na to se jen usmál a změnil téma.

„Nechtěla by sis zatancovat? Máme celý obývák pro sebe, nikdo nás nebude rušit.“

„Nejsem proti, ale jsi si jistý, že se tu nikdo neobjeví?“

„Myslím, že ne, když nás viděli.“

„Dobrá.“

„Jarve, mohl bys pustit nějakou hudbu?“

„Jistě, kapitáne.“ Odpověděl Jarvis a z repráků se začala linout Peggiena nejoblíbenější píseň, díky které se začala o celou tu dobu zajímat. Steve jí vzal za ruku a začali nejjednodušším krokem, který oba znali a pokračovali těmi složitějšími variacemi. Oba se oddali písni Sing Sing Sing. Trénovali nové kroky, užívali tanec se starými a bavili se. O přestávkách leželi na podlaze a dýchali a pak zase nanovo nový tanec, nová hudba ale ti samí lidé. V zápalu tance se ale Pegg povedlo zakopnout o svou nohu a padla na Steva, který by jí za normálních okolností chytil, ale jelikož to nečekal, oba dopadli na zem.

„Promiň, promiň.“ Steve se začal smát a nenechal Pegg se postavit.

„Hej, hej, hej klid, nic se neděje, jen klidně lež.“ Smáli se oba, Pegg se opírala Stevovi o hruď a v salvách smíchu oba přeslechli zvuk výtahu. Že se něco děje zjistili, až když si někdo odkašlal. Byl to Tony.

„Oh lidi já chápu, že se máte rádi ale …“

„Není to tak, jak to vypadá.“ Vyhrkla Pegg a pokoušela se zvednout, pravda trochu krkolomně, ale povedlo se.

„My jen tančili.“ Podotkl Steve.

„Na podlaze?“

„No Pegg zakopla a oba jsme spadli.“

„Jo ták?“ Pozvedl obočí a ušklíbl se.

„Vrátil jsem se, protože jsem myslel, že už budete v posteli, ale mýlil jsem se, pardon.“

Pegg úplně zrudla.

„Měj se Steve, já už půjdu.“ Rychle ho objala a protáhla se kolem Tonyho do výtahu.

„Já čekal aspoň pusu.“ Zvolal ještě Tony na odjíždějící Pegg a pak se omluvně podíval na Kapitána, který skoro hořel.

„CO TO BYLO!“

„Steve, mezi váma něco evidentně je a vidíme to všichni, jen vy dva evidentně ne. Musíte si to přiznat.“

„Tony to není tak jako u tebe, já jí nechci na jednu noc a konec. Je to holka, kterou mám rád, nechci o ni přijít.“

„Já …“ Tony mě zahnal do rohu, už není šance jak se z toho vymotat.

„Tony já … ano … už jen to, že jmenuje Peggie mě okouzlilo, ale mám strach, že o ní přijdu jako o Peggie Carter. Nechci znovu zažít tu bolet a ještě do nedávna to bolelo, dokud jsem nepotkal ji. Je skvělá.“

„Steve, ty víš, že nejsem na srdceryvné proslovy a tak ti dám jen radu. Prostě to zkus, na planetě po tobě jede každá ženská a vsadím se, že i tahle, jen to nedává najevo tak okatě. Kámo, jsi Kapitán Amerika, dokážeš jí ochránit. To je vše, co ti na to řeknu.“ Odcházel, když se v půli kroku zastavil a jen tak prohodil: „A postavil jsem stroj času.“ Pak odešel.

I Steve odešel do své ložnice a přemýšlel nad tím, co mu Tony říkal. Měl pravdu ve všem. Určitě se nestane nic co dřív. Ale … ne, nesmí se bát, nesmí propadnout strachu.