Zpět do přítomnosti - 9. kapitola

30.11.2015 16:31

Tak a je tomu všemu konec. Jestli se najde ještě nějaký čtenář tak bych mu ráda popřála krásné Vánoce a poděkovala mu za čtení a přála mu ať se líbí.

Po večeři všichni seděli v obýváku a společně se dívali na film, před nimi bylo několik krabic od pizzy a číny, taky pár lahví vína a šampaňského a jedna Starkova skotská, kterou byl ochoten obětovat pro tým. Všichni byli v klidu, nikdo se nehádal a dívali se na „Hledá se Nemo.“

„Viděls už někdy tenhle film, Steve?“ Šeptala mu do ucha potichu Pegg.

„Ne, ale je to hezký.“ Odvětil a přitáhl si jí blíž k tělu a přitom doufal, že si toho nikdo nevšiml v té opilecké náladě, která tu panovala. Spletl se, protože si toho všiml každý, jen to nikdo nedal najevo, protože se právě Nemův táta dohadoval s Doris a bylo to extrémně napínavé.

„Jak je vlastně možný, aby ryba ztrácela paměť?“ Tázal se Tony neurčitě všech.

„Kušuj a koukej, je to pohádka pro děti, nemáš to rozebírat.“ Sklapl po Natašině uzemnění a dál pozoroval televizi z podlahy, kam se usadil jako skoro všichni, až na Bruce v křesle a Pegg se Stevem na gauči. Jak to říct, nikdo jim nechtěl překážet. Najednou se za okny viditelně zatáhlo a zablesklo se.

„Že by si na nás Thor zase vzpomněl?“ Podotkl jízlivě Tony a zvedal se z podlahy.

„Spíš něco potřebuje.“ Navrhl Kapitán jako jediná střízlivá osoba tady v místnosti.

„Nikdy nevím, co ten chlap chce. Ale vždy když se objeví, znamená to jen problémy.“ Ohradil se Bruce a jakoby se zavrtal hlouběji do křesla.

„Nechme se překvapit.“ Vymrštila se Nataša z podlahy a došla ke dveřím, ke kterým by se Stark ani za nic v tomhle stavu nedostal. Otevřela tedy francouzské okno a čekala. Opravdu se po chvilce zablesklo a zahřmělo mnohem víc než předtím a na Iron manově přistávací ploše se objevila silueta Vikinga, kterému vlály blond vlasy, ale nebyl sám. Tiskla se k němu ještě … Jane.

„Zdravím.“ Pokynul hlavou a vešel dovnitř, načež Nataša zavřela dveře.

„Vítám tě tu, chceš Welcome drink nebo rovnou něco tvrdšího.“ Ptal se hned Tony se zářivým úsměvem, ale skoro polovinou těla opřený o barový pult.“

„Ne, příteli, přiletěl jsem něco řešit, ale vidím, že není vhodná doba, snad zítra ráno.“

„Ne, ne, ne, ne, my můžeme řešit cokoliv kdykoli.“

„Tony, jdi si lehnout.“ Poslušně sklopil hlavu a odporoučel se velice pomalu do svého pokoje, ale byla to cesta na dlouho. Zvedl se i Steve a chtěl pomoci Pegg na nohy, ale ta přepitá Tonyho skotskou, protože Tony „vůbec nezasahoval do Stevova a jejího vztahu“. Proto jí vzal do náruče a následoval Tonyho.

„Neseš jí jak nevěstu, nestihli jste v té minulosti něco, co bychom měli vědět?“ Ozval se zase Tony.

„Ne, nic závratného.“ Odvětil Steve a přidal do kroku. V pokoji Pegg pomalu položil do své postele a už chtěl odejít, když začala mumlat.

„Ne, prosím zůstaň tu se mnou. Neodcházel prosím.“ Nezbylo mu nic jiného než jí pomoci s rozepínáním šatů, protože její pokusy selhaly. Opatrně je z ní sundal, posunul ji v posteli, převlékl se do pyžama a lehl si vedle ní. Jakmile se tak stalo, Pegg se k němu přiblížila a on si ještě chvíli hrál s jejími vlasy. Bylo uklidňující.

 

***

Probudila se jako první, hlava jí třeštila a měla sucho v ústech. Kocovina. Jediná definice jejího stavu. Zjistila, že se nachází ve Stevově náruči a pomalu se z ní, ač nechtěla, vysoukala. Ve skříni našla nějaké větší tričko a vydala se do kuchyně, kde doufala, že najde léky na hlavu a třeba někoho, kdo jí pomůže od alkoholového oparu. Když se ale dostala na práh, zarazilo jí něco úplně jiného. Tony zkroušeně sedící na barové židli, v ruce jen sklenici s vodou a nepřítomný výraz.

„Pane Starku, je vám něco.“ Ozvala se potichu. Zvedl hlavu a pokusil se o úsměv, ale nepovedl se a byl z toho bolestný škleb.

„Neříkej mi „pane Starku“ jsem Tony, jen Tony. Koukám, že byla vášnivá noc.“ Okázal na tričko a pousmál se.

„Ne ne, šmarjá ne. Já si šaty sama nezapnu a taky jsem tu nikoho nečekala.“

„Chápu, že se vůbec divím, vždyť chodíš s tím nejzdrženlivějším chlapem světa. Ale jsi tu pro něco jiného, než pro mé kecy, co? Léky na hlavu i kocovinu jsou ve spodním šuplíku na konci linky.“ Ukázal tím směrem a Pegg se tam hned vydala, vytáhla, co potřebovala a zapila to půllitrem vody. Posadila se vedle Tonyho a smutně koukla před sebe.

„Proč nespíš?“

„Občas prostě nemůžu spát, tak jsem buď v dílně, nebo piju. Ale teď nemám náladu ani na jedno, tak tu sedím se sklenicí vody a přemýšlím, co tu může Thor chtít.“

„Thor?“

„Ano, včera přiletěl i s Jane a byli docela vedle z toho, jak tě Steve nesl do ložnice. Trochu jsem tě totiž opil, koukám, že si moc nepamatuješ, ale to neva, nic závratného se nestalo a myslím, že kapitán není ten typ, co by děvčata sváděl k nočním hrátkám v opilém stavu, takže vážně nemusíš mít strach.“ Jediné co na to mohla říct, byl široký úsměv.

„Pravda, Steve je hodnej kluk.“

„A neměla bys ty být teda zlobivá holka?“

„Ne, řekla bych, že on potřebuje taky někoho hodného.“

„A ty jsi hodná?“

„Každý to o mě říká.“

„Je hodná a moc, teda když ji můj kámoš neopíjí svou skotskou.“ Ozvalo se kousek od nich. Stál tam Steve a usmíval se.

„Moc se omlouvám za ten včerejšek, jestli jsem něco řekla nebo tak.“

„Ne, nic jsi neříkala, až na to, že jsi nechtěla, abych odešel, tak jsem tam zůstal spát s tebou.“

„Chtěl jsi odejít?“

„Abys měla prostor.“

„Steve, vždyť už jsme spolu jednou spali, tak co je za problém.“ V tu chvíli Tonymu spadla brada a jen střídavě ukazoval na Pegg a na Steva.

„Ne, Tony, jakože jsme spali vedle sebe v jedné posteli.“ Viditelně se uklidnil a dál se věnoval své sklenici vody.

„Promiň, myslel jsem, abych tam nepřekážel.“

„Spí se mi s tebou lépe, než samotné, už prosím nikdy nechtěj odejít.“

„Dobře.“ Pak už mlčel a začal s přípravou snídaně a Pegg se k němu po chvilce přidala a pomáhala mu.

„Máš na sobě moje triko.“ Všiml kapitán blesk, když se Pegg ohýbala dolů k šuplíku.

„Vážně kámo, to je to, čeho si všimneš, když se před tebou holka ohne?“ Vyhrkl Tony, ale zase sklapl.

„Ano, promiň, ale šaty jsem si nedokázala zapnout a nic jiného mě nenapadlo a nahá jsem tady jít taky nechtěla.“

„Oh, to je dobře.“

„To jsou vajíčka se slaninou?“ Ozval se další hlas ode dveří a tak se postupně všichni slezli do obýváku a posnídali.

 

***

„Tak co je tak naléhavého, že ses objevil, Thore?“

„No, vyslal mě otec, protože pociťoval zvláštní záchvěvy vesmíru. Nějaké ohyby a přicházelo to ze země. Poslal mě se sem zeptat, jestli si náhodou zase s něčím nehrajete, co je nad vaše síly.“ Všichni se v tu chvíli ohlédli na Tonyho a ten jen pokrčil rameny.

„Hej, proč všichni na mě, do minulosti šli támhle ti dva.“ Ukázal na zamilovanou dvojici, co měla oči jen pro sebe.

„Cesta do minulosti. Synu Starkův, tys cestoval do minulosti?!“

„Člověk vynalezne stroj času a hned se začne zajímat celá galaxie, to byste chtěli, co? Nedám.“

„Ať už tě ani jednou nenapadne to opakovat. Znič ho! Nesmíme cestovat časem, naruší se úplně všechen řád, mír a vesmír. Budou z toho jen problémy, nastane chaos a bude válka. Mezigalaktická. Věř mi, znič ten tvůj stroj a všechno bude v pořádku.“

„Jak by z jednoho malého stroje mohla vypuknout mezigalaktická válka?“

„Vy lidi nic nevíte.“ Zasmál se Thor.

„Čas, propojený bohužel všude, plyne jinak, jako jediná fyzikální jednotka je nedokazatelný a každý svět si ho určuje sám, ale je to propojené, proto když se ohne čas tady, jindy a jinde se ohne jinak.“ Vyhrkla Jane.

„Takže mi tu tvrdíš, že když já tady budu cestovat do minulosti, v ostatních světech se stane co?“

„Všichni zachytí vlny a ohyby, je to cítit a budou se shánět po zdroji, každý z nás by v minulosti rád změnil spoustu věcí, ale jsou z toho dalekosáhlé následky. Když se změní minulost, má to vliv na přítomnost, to snad všichni vědí. Problém je, jak už jsem řekl, po tom stroji se začnou všichni hnát a budou boje o jeho vlastnictví. Víte už přece, že nejste ve vesmíru samy a většina světů má mnohem silnější armádu než Země.“

„Takže říkáš, že jsem vynalezl věc, kterou by chtěla celá galaxie, a nikdo přede mnou to ještě nepostavil?“

„Starku, zase myslíš jen na sebe.“

„Odinsone, uklidni se, zničím ho. Slibuju.“

„Dobrá, věřím, že to neprodleně dodržíš. Teď musím jít, slíbil jsem Jane, že někam zajdeme.“

Thor tímto skončil, Jane mezitím už otevřela dveře na terasu, kde teď s Thorem stála, pevně se ho držela a čekala, až se vznesou.

„Zajímalo by mě, jestli jí tenhle styl cestování vyhovuje.“ Mluvil sám pro sebe Tony.

„Asi ano jinak by se netvářila tak šťastně.“ Odtušila kysele Nataša a pak za hromů a blesků Thor odletěl.

 

Všichni tak nějak zmizeli a Tony šel do dílny, kde se chvilku hrabal v zapojení kabelů do stroje času a dělalo mu u toho dobře pocit, že to právě on vynalezl něco takového a rozhodně se mu nelíbilo to, že by měl něco tak geniálního zničit. Proto se rozhodl stroj odvézt do trezoru a nechat ho tam. Nikomu nic neřekl pro ostatní byl stroj zničen a vyřazen z provozu.

Komentáře

Proč?

Anonym 29.12.2015
Proč už to končí, moc se mi to líbí. Byla bych zvědavá na pokračování. Je to bezvadná povídka.

Re: Proč?

Chane 02.01.2016
Díky za komentář a omlouvám se, že to končí ale pokračování bylo až moc mimo mísu když mě něco časem napadne pokračovala bych ale zatím to na to nevypadá :(

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Fantazy Pavorem