Každá láska je jiná - 10.kapitola

        Ahoj nová kapitola je tu později moc moc se omluvám ale v sobotu jsme slavili a v neděli se mi opravdu dělalo všechno špatně, taky mám poslední dobou trochu mizernou náladu kvůli socio - psychologickým problémům ale to je jedno. Doufám že se Vám bude líbyt jsem s ní docela spokojená ale je psaná trochu jak bych to řekla asi dětsky je možný že se hodně opakuju. Prosím nevěště mě za to že je to tu až dnes. Zítra bude další. ( Opět stálé upozornění že jsou tam sematm chyby s překlepy které jsem přehlédla nebo nevím že tekové pravopisné chyby existují)

P.S. Upozornění: Nevím zda mám dávat věkové omezení kvůli asi 5 sprostým a asi nevhodným slovům tak jen pro jistotu ať to tu mám napsané, alespoň takhle.

Každá láska je jiná - 10.kapitola - Kdo by to byl do Starka řek ?

Z pohledu Viktorie

Koukal na mě jak na zjevení a okamžitě vypadl ze dveří podivila jsem se a pokusila se vsugerovat si že to určitě nebylo kvůli mě pak jsem šla na chvíli pokračovat v práci a když se nevracel nechala jsem mu vzkaz, že jsem už šla spát že zítra zase příjdu jako kdyby se tu ještě dnes objevil. A odešla jsem. Utahaná jak kůň ani jsem nazadala nové informace co mám do počítače ke zpracování, jsem zapadla do sprchy a tam strávila tak 20 minut bylo to velmi uvolňující. Pak následoval mistrovský skok do postele a usnula jsem jako nemluvně. Ráno jsem se probudila brzy a potřebuju dodělat tu práci u Starka. Proto jsem nalepila Tashe na dveře lístek s tím že si nemá dělat starost s tréninkem že může být s Clintem a že pracuji u Tonyho.

Pak jsem si v poklidu došla na snídani a vyrazila do Tonyho dílny. Nebyl tam a tak jsem začala pracovat sama. Byla to bez něj nuda dlouho se neukázal a ani Jarvis na mě nereagoval. Později se ukázal a byl úplně v lihu. Pokusila jsem se s ním komunikovat. Bylo to zbytečné blábolil takový kecy že jsem ho jen odvedla do postele a řekla mu ať se za mnou staví až bude střízlivej. Doufám že to pochytil.

Následně jsem se se starostmi o Tonyho zdraví vrátila do dílny a na vše zapoměla a jen pracovala, odešla jsem pozdě v noci. Druhý den byl jako každý jiný budíček, snídaně, trénink. Tentokrát tam byl i Clint a ukazovali mi bojové figury na dálku. Vypadalo to opravdu lépe z dálky než to zkoušet na sobě. Učila jsem se rychle, tedy teoreticky, provést vše prakticky bylo trochu složitější. Pokoušlea jsem se o takzvaný boj s Tashou a pak s Clintem myslím, že mám trochu pohmožděnou ruku ale jinak nic. Nakonec jsem se živá vrátila do pokoje kde jsem se vysprchovala a sedla si na postel.

Myslím že nebylo moudré říkat Tonymu o tom proč nepiju. Je to tak soukromé byla to chyba. Co když se někde prokecne, ale SHIELD to možná ví. Na to tedy pyšná nejsem. Pak mi došlo že mám s Tonym sraz u mě v laboratoři tedy pokud to pochytil, vymrštila jsem se na nohy a v klidu odkráčela k sobě bez tohož abych byla nápadná svou originální chůzí nenápadnosti. ještě přede dveřmi se pomodlím aby tam byl a nevýtáhl ten předvčerejšek. Když jsem vešla tak tam tony byl a hrabal se v mých knihách.

“Tony polož mé knihy a posaď se prosím.” Panebože hrabe se snad úplně všude.

“Proč jsou zajímavé..” 

Ne pro tebe nejsou a posazuji ho na židli a knihu ukládám na původní místo.

“Tony mě zajímá proč tak piješ a zároveň se ti pokusím pomoci. nepotřebuji aby jsi se hrabal u mě ve věcech.” Chová se tak divně.

“No dobře ale tu knihu jsi mi mohla nechat.” Ne nemohla rozptylovala by tě.

“Jsi jak dítě.”

“Vím”

“Dobře začneme.”

Sedla jsem si za stůl a podívala se na něj přátelským úsměvem. A pokusila jsem se začít tak aby bylo jasné téma ale aby se necítil pod tlakem.

“Tony, který alkohol ti nejvíce chutná ?”

“Zvláštní otázka ale asi Jack Daniel`s.”

“Dobrá a máš k pití důvody nebo piješ protože se nudíš ?”

“Nuda snad není důvod ?”

“Ano je ale ptám se jestli piješ proto, že nemáš co dělat nebo aby jsi řešil problémy ?”

“A proč tě to zajímá.”

“ Protože jsi můj kamarád a myslím si že pití nikomu neprospívá a chci ti pomoci.”

“ Hmm a jsi si jistá že tvá pomoc nepůjde vniveč.”

“ Ne předpokládám že jako člověk který si mě alespoň trochu váží ať je to z jakéhokoliv důvodu tak bude ochoten si mé rady vzít k srdci.”

“No dobrá.”

“ A odpovíš tedy co si myslíš že způsobuje tvé opíjení se ?”

“ Asi spíše ty problémy.” 

Najednou ztišil hlas, ale pořád ho slyším a kouká do země asi se stydí, ale proč by se měl Irom Man co stydět a za co ?

“A problémy jsou to spíše psychyckého rázu, že ?”

“Ano” Odpoví a div se nezavrtá do podlahy.

“Je to kvůli rodině, přátelům, zaměstnání nebo snad Iron Manovi ?”

Překvapuje mě jak je otevřený to jsem nečekala, ale asi se chová jinak ve společnosti menšího okruhu lidí tedy mě.

“ Jak kdy pokaždé je to něco jiného někdy když mi chybí Pepper, někomu něco udělám nebo si prostě příjdu na nic a ten špatnej.”

Je mi ho tak líto když se takhle tváří.

“Hmm a proč jsi přinesl pití nám dvěma nedávno v dílně ?”

“Tak to bylo proto abychom se pobavili a taky hec pro tebe.” Pousmál se falešně.

Jo tak to bylo fajn kvůli tomu jsem ti řekla co mělo být tajemstvím. Jsem já to ale blbec.

“Aha, no povedlo se ti to. Bylo to fajn ten večer dokud jsi neodešel, proč vlastně ?”

“To je na dlouhý lokte Tori.”

Aha jde do tuhýho asi to vytáhne. Proč?

“No já nevím jak ty ale já mám momenetálně dost času ty záznamy ohledně těch zbraní se mi nahrávají do počítače. Takže mi můžeš vyprávět třeba i pohádky.”

“No super tak jakou pohádku by jsi chtěla děvenko ?”

“ Strýčku prosila bych tu o tom Jak jednou jeden chlípek odešel po pohádce od kamarádky.

“ jo tak ty takhle takže je marný utíkat před tebou co ? Takže ty to ze mě stejně dostaneš dříve nebo později ?”

“ Ano to se stane, tak jak chceš.”

Teď mluví tak potichu a vypadá jako čerstvě narozené kuře. Ale pokusí se uvolnit a začal mluvit.

“No odešl jsem kvůli tomu tvému příběhu dostalo mě to tak že jsem se musel jít opít vzpoměl jsem si totiž na ten večírek o kterém jsi mluvila, také si ho pamatuji ale netušil jsem co jsem tím způsobil. Zapoměl jsem na tebe už snad automaticky. Je mi to tak líto Tori proto jsem se opil tentokrát.”

“Co prosím ?” Trochu jsem nechápala jak to myslí zaco se omlouvá. 

“No a ráno jsem se opil už jen z důvodu, že jsem věděl že zase příjdeš a budeš tu zkoumat ty zbraně, protože jsem srab a bál jsem se ti to říct hned.”

Co to řekl tak přece jen se opil kvůli mě. To snad není možný jak musel vypadat když vytáhli Steva z ledu to musel bejt na umření když pije i kvůli takovéhle maličkosti. A proč na mě zapoměl ? Co mi měl říct ? Začínám se bát a je mi ho táák líto že mu je takle jen kvůli večírku a nejakýmu idiotovi.

“ Aha, takže to byl tvůj večírek ?”

“Ano”

“A tys tam měl někoho kdo mi tohle pak udělal a omlováš se mi za to že nevíš jaké idioty máš na párty.”

Jsem už trochu naštvaná pořád tak kličkuje o co se snaží ?

“Ne ten idiot jsem byl já ty řeči jako ten večírek je můj a tak ... , ale nevypadala jsi tak mladá jako jsi tenkrát byla a co mě už vůbec nenapadlo že by jsi mohla být panna. Tak se ti tady teď za to omlouvám.” tony Stark se omlouvá obyčejnému člověku ? proč tu nění štáb any to natočil. Bohužel jsem ale vybuhla vzteky prtože mi to došlo uplně to do sebe zapadlo.

“To si ze mě děláš prdel Anthony Edwarde Starku já kdybych mohla tak tě zabiju.”

Výbuch vzteku jak mi to tenhle bastard mohl udělat a ještě se takhle přiznat no lepší než vůbec ale takhle mohl mě alespoň připravit nebo já nevím. Mám sto chutí ho prohodit oknem. Ale zvládla jsem mu dát jen pořádnou facku.

“Tori moc se ti omlouvám ale vypadala jsi povolná a starší.”

Ha tak on se omlouvá že mě svedl a připravil o panenství. On se omlouvá. Jsem vzteky bez sebe zvedám se a jdu k němu.

“To je sice moc hezký, ale já kvůli tvýmu přirození přestala, pít zanevřela jsem na sex a chlapy. Za to všechno jsi zodpovědný a ty mi řekneš promiň nevím sice co bys mohl udělat víc ale teď po těch letech si stejně příjdu jako šlapka.”

Řvu a řvu jsem tak nasraná že ani nevím co cítím, slzy, ale pořád je držím pak se nahrnul do dveří celej tám a Stark vypadal zamyšleně. Tak on má čas ještě přemejšlet. Podívala jsem se ke dveřím všichni vypadali tak vyjeveně, jako co se děje.

“Starku ty jeden podlej hade ...”

Větu jsem nedokončila. Vytekly mi slzy proudem ani nevím jak a proč, ale nesnáším před někým brečet. Oběhla jsem tedy Tonyho a utekla skrze Avengery do svého pokoje. Zabouchla a zamkla jsem tak rychle jak to šlo. Pak jsem spadla na postel a brečela měla jsem vztek na sebe, na Starka, znovu na sebe že jsem mu tehdy podlehla, na Tonyho který mě svedl, na sebe že jsem mu to vůbec řekla. Pak už jsem jen vzlykala a z postele shazovala věci abych se mohla schovat v peřinách a nikdy nevylízt. Bylo mi tak trapně před Starkem a ostatníma.

Ležela jsem takhle asi dlouho a taky jsem možná usnula protože mě probudilo klepání.

“Já tady nejsem.” Zařvu z postele.

“Ale když odpovídáš tak tam jsi.”

Slyším ženský hlas a tak jí pouštím dovnitř. Oči mám sklopené nechci aby mě tak viděla. Prošla kolem mě vzala mě za ruku a posadili jsme se na postel.

“Tori podívej se na mě a řekni mi co se stalo.”

“Nepodívám se na tebe vypadám hrozně a taky se mi moc nechce říkat co se stalo je to dost soukromé.”

“ Já to nikomu nepovím, neboj.”

“ Veřím ti Tash ale přece jen.”

“ No ták třeba ti to pomůže.”

“To jsem si před několika dny myslela taky. Začalo to tím že jsem musela jít pracovat na těch zbraních k Tonymu do dílny.”

“ A on, vyspal se stebou nebo co se děje ?”

“Ne to ne ale....”

A pověděla jsem jí vše celý příbeh a to jak mi to Tony pak řekl a všechno kolem. Pak jsem se znovu rozbrečela když jsem skončila.

“ Ale no ták Tori neplakej. Je mi to moc líto co se ti stalo a ze Starka bych teď asi vymlátila duši.”

“To ne potřebujeme ho.”

“ No a tebe taky tak se uklidni a dej se dohromady, přece tě nerozhodí tady nějakej Anthony Stark.”

“Víš Tasho rozhodí a docela dost.”

“Ale pocem.”

Objala mě tak láskyplně jako dlouho nikdo. Byla jsem jí vděčná. Pak odešla a nadyktovala mi že to zítra se Starkem vyřeším. Ale já vůbec nevím jak. Usnula jsem a zdál se mi sen o tom jak se s Tonym hádáme a já nakonec odcházím. Probudila jsem se a naštěstí jsem byla pořád v pokoji. Usoudila jsem že se dá ještě spát a pomalu a jistě mě už přecházel i hněv a střídalo ho porozumění. V tomhle jsem dobrá uvědomuji si že hádky vlastně nic neřeší, pak si najdu různá vysvětlení chování, dojde mi že k tomu co se stalo tak u toho byli nejaké příčiny, nakonec nejsem přeci tak ženská aby jsem se byla schopná urazit na bůh ví jak dlouho a uklidním se. Znovu jsem usnula a to se mi již zdály normální neděsivé sny. Za noc jsem se probudila ještě několikrát a tak jsem se prošla do kuchyně pro něco na zub a zpět. Pak jsem spala až do rána. Tentokrát jsem se nevzbudila sama, ale vzbudilo mě klepání na dveře. Vstala jsem hodila na sebe župan a šla otevřít stál tam Tony s knihou vruce a listoval jí. Jak jsem otevřela tak jsem zabouchla koukla se na hodiny a bylo 8 ráno kde je Natasha asi jí Tony řekl že dnes ne. A pak se ve mě zvedla vlna lehkého vzteku vzteku, znovu.

Opět zaklepal. To už to ve mě zase trochu vřelo neotevřela jsem.

“ No ták Tori chci se ti omluvit za ten včerejšek i za to co jsem udělal před tím pusť mě dovnitř. Prosím.”

Otevřela jsem dveře a on vešel. Sjel mě pohledem typu: “ tak tu bych si dal”

“ Hej nečuč tak na mě teď jsem vstala.”

“Oh promiň na tady jsem přinesl válečnou sekeru na zakopáni v podobě knihy.”

“Jo díky tu ještě nemám posaď se.”

Usmála jsem se nad tou knihou a radši ji rychle odložila. Pak se Tony vrátil a sedl si ke stolu. Posadila jsem se naproti. Myslím že toto bude krátký rozhovor o míru a pak bude vše v pohodě.

“ Tony mrzí mě že jsem ti tohle tajemství řekla, ale zároveň jsem ráda že vím kdo mi ukradl to nejcennější, mám v plánu ti odpustit protože vztek na tebe mi nijak nepomůže. Ano a uznávám že za to můžeme oba.”

Koukal na mě chvíli jak na ducha a pak se rozmluvil on.

“ No já se ti omlouvám že jsem ti vzal něco bez tvého úplného svolení, zároveň jsem rád že mi odpouštíš a taky věřím že se ti to se mnou alespoň trochu líbilo. Nikdy to proti tobě nevyužiju a budu se chovat jako tvůj kámoš a navíc jsem se rozhodl že ti to vynahradím alespoň tím že urychlím přípravu mého překvapení a taky ti kdykoliv s čímkoliv pomohu když budeš chtít či potřebovat. To je snad vše co jsem chtěl tak mír ?”

Natáhl ke mě ruku a já jí stiskla a obejmula ho. Bylo to v pohodě už žádný vztek jen radost z opravdového kamaráda.

“Tak dík.”

Pak odešel a já se mohla obléci a jít na snídani.