Tak jo abych se přiznala znovu se omlouvám že v neděli nic nebylo ale slavili jsme mamčinu oslavu. A druhé přiznání tahle kapitola se mi fakt nelíbí. Nevím proč je taková kostrbatá a psaná jako kdyby mi bylo 11. Nevím musíte posoudit sami. ( Jako vždy závorková omluva snad si to pamatujete ale pro jsitotu bacha ny chyby a překlepy, omlouvám se za ně čtu to ale občas to nevidím)
P.S. pokusila jsem se to tedy rozdělit do odstavců snad jsou všechny které by být měli
Každá láska je jiná - 12.kapitola - Ach ty ženy a já
(Také už jste si zvykli na tu denní rutinu ?)
Se Starkem je to už v pohodě a jako do teď to chodí pořád. Ráno snídaně a trénink, pak následuje oběd a práce v laboratoři, nebo návšteva a pomoc někomu z Avengerů, popřípadě klid u kafe v kavárně nebo nějaká ta akce kam mě stejně nevemou, ale fanouškům už oznámili jejich nový přírůstek z vědecké strany takže jsem byla už i v novinách a tak to odpolední kafe v kavárně také není moc klidné. Připadám si ale jako vetřelec mezi nimi jako bych byla jiný druh.
Už jsem tady na téhle základně asi měsíc a zatim byli tři ozbrojené útoky na jednom z nich jsem pracovala. Dnes ráno ale přišlo několik zpráv.
Anthony Stark:
Prosím přijď dnes v 17:00 (Mám skvělé pivo)
Nick Furry:
Dnes se zastav u Bruce v laboratoři tak v 13:00
Natasha Romanoff:
Mohla by jsi dnes na kafe ??(Tak v 15:00)
Tak to je super mám narvanej den. Tréninky už mám skoro za sebou a tak jich je v týdnu jen 5, ten dnešní oželím. K snídani byla míchaná vejce a potkala jsem tam jen Steva, který si sedl u stolu ke mě.( Jak nečekané)
“Tak co Tori jak se tešíš ?”
“ Na co ?”
“Ty to nevíš ? Aha tak asi zatím na nic.”
“Co je řekni.”
“Nesmím myslel jsem že to víš ale když ne tak nic měj se.”
Vypařil se jak pára nad hrncem. Zůstala jsem tam sama.
V jednu hodinu jsem se přes chdobu vydala k Bruceovi a tam byl i Furry musím podotknou, že už měsíc chodím v normálním oblečení Tony mi můj úbor stále nevrátil. A Furry vypadá docela vesele to je divný. Co po mě asi pirát chce. Zlato nemám, jen drahé vědění. Doufám že tu nembude dlouho oxydovat nemám z něj dobré pocity.
B: “Ahoj Tori posaď se prosím.”
V: “ Jasně, dobrý den.”
F: “ Takže Viktorie mám pro vás dobrou a špatnou zprávu.”
V: “Hmmm” No super. Zjistilo se že tu nemám co dělat tak mě vrátí.(Jak jinak k mé smůle)
F: “Ta dobrá zpráva je, že se budeme stěhovat na delší dobu na Helicarrier. Ta špatná že si budete muset zabalit. Další zprávou je že Stark již dokončil úpravyna Vašem obleku, Váš výcvik bude dokončen na Helicarrieru a chtěl jsem vás požádat o ještě jednu funkci. Ukázalo se že mé myšlenky se trochu mylili neybl jsem si jist ja na tom jste s tou psychologii prot jste byla pouze členem týmu. Přehodnotil jsem ale svá mínění a žídám Vás tedy o to bay jste se starala o psychologické zdraví zaměstnanců. Konzultační hodiny si určete sama, teď jsem požídal pana Bannera aby Vás prohlédl zda si vaše tělo přivyklo a jestli vůbec můžete v programu pokračovat. Takže se držte vše si zabalte a nechte v pokoji u dveří co tam bude lidé odnesou na loď co tam nebude tu zůstane a dlouho to neuvidíte. Prosím aby jste neodkládala balení ať to tam zítra ráno všechno je. Na shledanou.”
V: “ Jo to je super děkuji.”
Koukala jsem jak vyvoraná myš tak já se tu zabydlím a oni mě chtějí stěhovat. Byla jsme opravdu překvapená. Ale zároveň překvapená z nové práce doufám že mi za to připlatí.
“Bruci mohl by jsi mi pak pomoct s balením prosím.”
“Jasně ale teď si tě prohlédnu.”
Pak už jen mlčel a pracoval. Občas něco prohodil. Chvíli jsem seděla pak zase ležela. Bylo to otravné a nudné. Cítila jsem se chvílema i divně. Ale asi po hodině to skončilo a já mohla jít balit než půjdu za Natashou.
“Takže Tori jsi zdravá jak fyzicky tak psychycky i když tam byli nějaké výkyvy, pak také to sérum zabralo mám dojem že jsi to i pocítila jak fyzickou silou tak to koukám funguje i na mozek a svalstvo bylo posíleno nejvíce. To je vše tak pojď pomohu ti s tím balením.”
“Díky”
Zase se umál tím svým neskutečně rozptylujícím úsměvem. Vyvádí mě to ze soustředění vždyť on je to vlastně chap k mání, ale ne ne neměl by mě rozptylovat je to můj kamarád. Při balení věcí jsme si docela hezky popovídaly.
“Takže se staneš naší oficiální cvokařkou jo ?”
“ No už to tak vypadá, co příjdeš někdy ?”
“ Nevím problémy k řešení by se našly, ale nevím zda bych je měl zveřejňovat.”
“ Ale prosímtě lepší je řešit vše hned a nenechávat to v sobě hnít a pak to najednou vypustit. A o tobě to platí dvojnásob. A navíc jsem vázána doktorsou mlčenlivostí.”
“Už se cítim líp, ale trochu mě děsíš.”
“Pročpak mám snad velké zuby ?” Zasmála jsem se nad představou sama sebe s králičámi zuby.
“ Ne jen vypadáš tak křehce a nevinně, že by jsi mohla jen chodit a jiní by za tebou lítaly přitom je to jinak ty lítáš za lidmy pomáháš a jsi velice vzdělaná. Když se na tebe dívám tak si neuvědomuji, že jsi vědkyně a mám sto chutí ti začít vše vysvětlovat ale jakmile otevřeš pusu tak si připadám akorát tak zralý na papít a tužku a jen si dělat poznámky.”
“ Haha Bruci to nemůžeš myslet vážně.”
Asi se červenám snad to není vydět. Tak teď mě docela vykolejil lichotí mi takovým způsobem že bych to takhle nedokázala ani já a to jsem dost velkej egoista už jen z důvodu že nosím svojí fotku v peněžence. Ne zas tak velkej ne, ale tohle mi ještě nikdo nikdy neřekl jsem potěšená a překvapená. Ten nesmělý Bruce je ale všímavý. Chvíli jsem takhe koukala do blba že si toho někdo musel všimnout, vždy když takhle přemýšlím koukám do blba.
“ Hele Tori jsi tu ?”
“ Co jo jsem jen jsem se zamyslela nad tím co jsi řekl.”
“ Jo tyhle knihy mám dát kam ?”
“ Ty dej to té černé tašky a ty desky do maskáčové.”
Byla jsem donucena ke zvýšení počtu tašek kvůli nakoupeným knihám, které mi poskytl SHIELD a taky kvůli novému výzkumu a kupě nových poznámkových bloků.
Už bylo taky dost hodin a měla jsem to skoro hotové jen to donést do pokoje o to se Bruce nebo Hulk teď nevím postaral bez obtíží a já mohla na kafe s Natashou. Bylo to fajn a nebyla jsem strhaná i když bylo nepřijemné nechat se někým obskakovat měla jsem spíše mluvit to by mě Bruce možná nechal něco udělat jak sám řekl když mlčím tak kolem mě chtěj všichni skákat a čekaj na tu příležitost a když mluvím tak jsou překvapený.
<->
Sedím v kavárně a Natasha na mě kouká očima psa a tváří se tak šťastně jak jen to jde. Držím se kafe jen abych věděla, že jsem stále na zemi ta drsná agentka po mě tady chce abych jí znovu pomohla.
“ No tak Tori vždyť ty jsi holka tak bys tohle měla umět ne ?”
“ Ne, neumím a neznám. Nevyznám se v šatech ani v make - upu to je pro mě španělská vesnice. Jsem jako ty, ale akorát z jiného soudku. Nemaluju se a už vůbec nechodím na rande.”
“ Ale prosímtě tak teď mi kecáš tys musela chodit na schůzky pořád, každý týden co jsi byla mimo SHIELD.”
“ Ne nechodila byla jsem zavřená v práci až do večera a ani přátelé jsem neměla jen pár lidí na sociálních sítích. To je vše nikam sem se nedostala už od základní školy kdy jsem chodila ven se dvěma kamarádkama. A pokud si dobře pamatuju to už jsme spolu řešili, ne ?”
“ Aha no tak dobře, ale stejně mi musíš pomoci chci se Clintovi líbit a do divadla přece nemohu v kombinéze.”
“Ok poradím ti ale nic neslibuju. Vy jdete do divadla ?”
Povolila jsem jejímu nátlaku a podivila jsem se a to docela dost agenti v divadle v jiném oblečení než je kombinéza. No jak myslej.
“No a kdy že jdete do toho divadla ?”
“ Zítra.”
“ Jo tak to máme co dělat, že ?.”
Vydali jsme se na cestu hned po zaplacení. Nejprve jsme se stavili u Tonyho jen si půjčit kreditní kartu SHIELDU jelikož platy nám chodí na ni. A při té příležitosti nám půjčil i auto s navigací. Tudíž jsme se do obchodu a z něj nemusely táhnout pěšky a ty tašky by přece jen taky lezly na nervy.
Nakonec po dlouhém orientování se v seznamu New Yorských obchodních centrech jsem vybrala ten podle mě největší obchoďák a tam jsme strávili příjemné 2 hodiny. U Tonyho jsem se rovnou omluvila že příjdu později. Nakupování s Natashou byla zábava. Co jí na šatech trápilo nejvíce bylo jestli se jí pod ně vejdou zbraně a jestli se v nich pohne tak aby nekoho zabila. Barvu, střih i délku nechala na mě. Samosebou blbej nápad nechávat něco takového na člověku bez vkusu tak jsme si zavolaly prodavačku. Ta vybrala barvu i střih přesně k Tashe. Nechápu jak to ty ženský dělaj. Vyzkoušela si nakonec asi patnáctery šaty. Zvítězil střih kousek nad kolena, bez ramínek a volná sukně, zbarvené do černo - žluta. Natasha vypadala skvostně a i se zbraněmi které ani nevykukovali ven. Tasha byla spokojená. Teď zbývali jen nějaké ty doplňky a make - up a mohla jít s Clintem třeba na ples padouchů.
Šperky jsem sehnaly také ve žluto černé a kabelka byla černé psaníčko. Make - up jsem Natashe rozmluvila, že vypadá nádherně i bez něj a i tak, že to bude pro Clinta šok. Tak že mu nemusí způsobit infarkt svou ženskostí. Po těch dvou hodinách jsme se vrátili do Stark Toweru. Tony na nás čekal a chtěl vidět co jsme nakoupili bez něho. A divil se jak dobře to dopadlo pak nám sdělil, že se u něj dnes stavil Clint pro nějaký oblek. Prý že nějaká ta mise v divadle nebo co tak že mu půjčil jeho divadelní oblek. Dál ho to nezajímalo, naštěstí. Natasha se pak odporoučela a já tam rovnou zůstala. Bylo 18:00 a mířila jsem s Tonym do obýváku.
“ Tak co máš to slíbený pivo ?”
“ Tak ty to stím pitím myslíš vážně, myslel jsem že to byla chvilková slabost.”
“ Ne nebyla nepila jsem jen kvůli tomu incidentu jinak já se ráda napiju a když vím jak to bylo tak proč se jednou za čas nenapít. Ne ?”
“ Jo souhlasím ty jsi můj člověk. Tak pojď beru pivo a jdeme do dílny tam ti musím něco ukázat.”
Šla jsem za ním a v jeho dílně visel můj oblek a hůl hned vedle ve stojanu. Byla jsem nadšená, že ho konečně vidím. Rozešla jsem se k němu, že si ho blíže prohlédnu byl jiný to jsem poznala hned jen jsem nevěděla jak moc je jiný když byl u Tonyho tak dlouho. Ale miliardář mě zastavil.
“ Tori stuj nechoď k němu.”
“Proč kousne mě ?”
Zarazila jsem se když mě k němu nepustil jak ho tedy budu moci mít na sobě. Nevěřila jsem mu a přesto se přiblížila víc a dostala jsem elektrický šok jak prase. Svalila jsem se na zem a víc si nepamatuji.
