Každá láska je jiná - 18.kapitola

        Tak tedy nová kapitola omlouvám se že nebyla v neděli ale byl zabrán počítač nepřátelským táborem. K povídce nejsem s ní spokojená protože se mi povedlo jí smazat a musela jsem jí napsat znovu ale není tak dobrá jako před tím. Jinak jsem Vám moc chtěla poděkovat za komentáře moc mě to těší.

Každá láska je jiná - 18.kapitola - Ah proč já jsem tak pitomej

Ráno jsem byl dosti nehezky vzbuzen a znovu odveden k dalšímu Avengerovi jenže jsem nevěděl kdo by to mohl být asi mají někoho nového protože už jsem byl u všech známých a nebo dostanu Thora. To by mš asi kleplo být další den ve společnosti smutného medvíděte, ale když budu mít štěstí bude u té své Midgarďanky za, kterou leze už od tý doby co byl vyhnán. Nevím co na ní vidí ale asi to bude to že je chytřejší než on kupodivu ho tito lidé přitahují za mnou přece leze dodnes. Je to jedno protže Natasha mě už táhla jinám. No doveden jsem byl do pokoje té holky, kterou si pamatuji že nás sem přivedla a usoudil jsem tedy že ona je nový Avenger. Natasha mě nechala v jejím pokoji. Ležela v posteli a koukala na mě. Chvíli se nic nedělo. Pak promluvila.

“ Zdravím.”začala první.

“ Také Vás opět rád vidím slečno Viktorie. Je mi potěšením s Vámi strávit den.”

“ Mohl by jsi se otočit ať se mohu oblíct.”

Aha tak na sobě toho asi moc nemá no asi si dnes budu opět hrát.

“ Mohu ale nevím zda se mi chce.” Bylo to zábavné, čekal mě určitě veselý den.

“ Otoč se.” Rozkázala mi jako bych byl malý. Co si to dovoluje rozkazovat princi Asgardu, ale klid Loki má to být den zábavy nikoliv toho že tě bude požírat zlost na malou smrtelnici.

“ Loki mohl by jsi se prosím otočit ráda bych se převlékla.” Uvědomila si chybu ? Zajímavé. Asi budu také hodný, ale jen tak jak to jde.

“ Dobře vyhovím tvému přání otočím se, ale není mi jasné proč bych měl, vždyť ani tě neznám.”

“ No právě proto se musíš otočit. Neznáš mě a je tedy skoro jasné že jako neznámou ženu by jsi mě neměl vidět nahou.”

“ Ne právě proto bych se neměl otáčel a měl bych tě poznávat.”

O to mě tak baví je neodbytná ale já mám navrch.

“ Poznávat se můžeme až budu oblečená a nebudu nahá v posteli. Věř budeš mít na to aby jsi mě poznal celý den a i zítřek, takže se neboj že by ti něco uteklo.”

Tak ona na sobě opravdu nemá nic.

“ No právě mám obavy že mi uteče něco velice zajímavého anebo máš jiný důvod proč bych se měl otočit. Mám se snad otočit, protože se stydíš za své tělo ? Ale já myslím že podle toho jak na tobě sedí oblečení , které jsem dosud viděl se stydět nemusíš a taky jsem tě už viděl ve spodním prádle pamatuješ jěště v ten první den v noci, ale budiž otočím se.”

Dobře uznávám to mi zatím stačí. A a ona by se vskutku neměla za co stydět.

“ Děkuju. A ne za své tělo se nestydím ale nepotřebuji aby mé tělo viděl nějaký bůh neplechy.”

Otočil jsem se a ona zmyzela v koupelně stihl jsem ale postřehnout jen její nohy, na levém stehně má tetování ve tvaru Yggdrasilu. Hm zajímavé alespoň nějaké téma. Nechápu proč se Midgarďané tetují. No to je jedno jsem docela unavený asi si ještě lehnu než příjde. Svlékl jsem se jen do kalhot na spaní a ulehl jsem na svoje lůžko. Chvíli jsem ležel a nemohl jsem usnout. O několik minut později se vrátila a sedla si do křesla. Cítil jsem její pohled a napadlo mě co asi udělá a tak jsem začal oddychvat pravidelněji. Chvíli mě pozorovala z toho křesla a pak vsala a přišla blíže. Chodila kolem mě pak se zastavila u zad a zaslechl jsme jeden udivený nádech. K sakru neskryl jsem jizvu já jsem ale pitomej. No to je jedno to bude asi nepřijený rozhovor. Chvíli mě ještě sledovala a pak jsem začal usínat. Cítil jsem už jen její pohled a pak deku, kterou mě přikryla. Neví jak dlouho jsem spal ale když jsem ve vzbudil ležel jsem schoulený do klubaka jako malé dítě a přikrytý třemi dekami. Nevím proč ale myslím si že se to brzy dozvím. Spal jsem za posledních pár dní tak tvrdě že jsem se přeměnil na Mrazivého obra tak o mě asi měla starost. Že by se o mě někdo staral to se nestává. Ale ty deky a jsem modrý. Tak počkat kde je ? Oddechnul jsem si když jsem jí viděl sedět v tom křesle ještě aby zmrzla, to by mě stálo život. Doslova. Pokusil jsem se nabrat svůj pozemský vzhled a být v klidu. Magie mám málo tak jsem jí využil jen na zakrytí té jizvy a dál jsem jí nepoužíval aby jsem se neměnil tak často. Pak jsem se kouknul kolem sebe abych zjistil že oblečení mi zmizelo a přesunulo se na stůl. Zvedl jsem se a podíval ne na tu ženu v křesle. Seděla a něco si četla pak tu věc odložila a šla ke mě. Nechci používat magii a tak se bohužel oblíkám ručně  ikdyž mi nedošlo jak mám proboha složitý oblečení. O chvíli později jak u mě stála tak začala mluvit.

“ Copak nejde ti to ? Nechceš pomoci ?”

Jak se mě může ptát na pomoc s oblíkáním nejsem děcko.

“ Jak se opovažuješ pokládat takovou otázku, je jasné že nechci jen jsem zvyklý oblékat se pomocí magie, ale jak jsi nejspíše viděla tak bych jí asi moc používt neměl. Stačí mi na občasnou potřebu a na to aby mi zůstala tato podoba jinak budou mé proměny častější a o to nestojím ani já ani SHIELD a ani ty.”

“ No dobře jen to vypadá, že si nevíš rady tak jsem chtěla jen pomoci nic víc.”

Jo jo pomoci nebo ze mě dělat debila.

“ Nepotřebuji ničí pomoc ani tvojí ani Avengers ani Thorovu, já zvládám vše sám.”

“ Co si o sobě krucinál myslíš, vždyť bez Thorovi pomoci by jsi byl někde v pustině Midgardské a bez naší pomoci bys tam byl taky měl bys být vděčný že se tady o tebe staráme a snášíme tě, že máš jídlo a pití.”

Křičela na mě a to mě zneklidnilo tak ona si dovolí křičet na boha asi tak o půl metru vyššího než ona. Tak to se tu teda dít nebude. Sedl jsem si abych jí viděl do očí. Ale proč já si sedám neměl bych se podřizovat nějaké smrtelnici to ona by měla. Už se ale stalo bylo by zvláštní kdybych se těď zvedal.

“ Já jsem bůh ty nicko, poradil bych si na Midgardu bez jakékoliv pomoci dokonce bych se sem sám i dostal kdybych nebyl spoután. A nakonec jsem sem vůbec nechtěl ale oni mi nevěří že bych tu zůstal kdyby mě Thor nepřivedl.”

“ Hmm bůh jo to je fajn, ale tady v dnešní době není mnoho lidí co na bohy věří takže to není zrovna světoborný trumf být bohem a ty se teď hádáš s člověkem který na ně náhodou věří od mala a začínám si myslet, že asi přestanu, protože jsi tak hrubý že by si to ani nejhorší zločinec nezasloužil.”

Huh tak ona věří na bohy už od mala tak to se často nevidí, ale to je jedno.

“ Drahá podívej se ano náš život je podporován vírou lidí ale jen částečně, tak si nemysli že když přestaneš věřit tak mě tím ohrozíš. A ještě stále nejsem tak hrubý jako dokáži být tak pozor na to co vypouštíš z úst.”

“ No jsem ráda že jsme si tohle pěkně vyjasnili a teď pojď já mám práci a ty jsi dnes se mnou.”

Zvedl jsem se odpochodal za ní ke dveřím docela jsem se už i uklidnil ta hádka mi bodla. 

Vzala mě k sobě do laboratoře to se divým že mi věří natolik že mi půjčila i své knihy a ani mě tak nepozoruje. Příjdu si volnější. Avšak ty jejich knihy jsou dosti divné ne že by byli célé špatně ale je tam několik nesrovnalostí. Všechny si je prohlédnu a ty kde jsou nesrovnalosti tak dávám na jednu stranu a ty co jsou správně dávám na původní másta. Pak se mi ale za zády ozve opět ten její hlas.

“ Co se ti tam nezdá Loki.”

Ptá se mě jako by to nebylo jasné.

“ Nacházím zde různé nesrovnalosti ale pochybuji že tě to zajímá, navzdory tomu jsou ty knihy docela zajímavé a relativně přesné. Ale vy Midgarďané máte zajímavý pohled na nás. Fascinuje mě to.”

“ A jaké jsou tam nesrovnalosti ?”

“ Já tu říkám že mě váš druh fascinuje a tebe zajímají nesrovnalosti ?”

“ Ano jsem vědec ohledně Severské mytologie tak bych se asi ráda dozvěděla že v našich poznatcích jsou mezery může nás to posunout v pochopení historie i vesmíru.”

Aha tak vědec jo to mě bude bavit s ní asi si vyprosím být s ní třeba je dosti inteligentní na společnou konverzaci.

“ Hmm tak to mi tady chybělo, nemohl jsem si vzpomenout co jsem vynechal a je to tak zřejmé já se opoměl optat co je tvým údělem mezi Avengers. Už vím ale nenapadlo mě to, jsi věděc proto tolik knih. No pokud mě požádáš tak bych ti o tom mohl něco povědět.”

“ Ty si ze mě děláš legraci že ?” 

“ Ne opravdu jsem nevěděl o tom že jsi vědec nevypadáš na to a toto nezní jako žádost.”

“ To jsem nemyslela. A já tě prosit nebudu protože ty mi to stejně povíš vidím na tobě že to moc chceš a ty nesrovnalosti ti tak vadí že mi to povíš ještě moc rád.”

Cože takhle to ale není. Uznávám má pravdu je to obdivuhodné, ale tuhle hru dohraju sice bych jí to rád vysypal hned ale ona bude muset prosit.

“ To si jen myslíš popros jinak nic nebude.” Lišácký úsměv.

“ Oh bože ...

“ Ano s tím bych se spokojil.”  Jo to bože stačí tak mi dlouho nikdo neřekl.

Položil jsem její knihy na stul. 

“Takže ...

Jako první knihu jsem si vybral ta příšerná zvířata ta asi zabere nejvíce času. Jak jsem jí to tak vysvětlovat a kreslil. Tak mě potěšilo že opravdu poslouchá a beze to všechno jako fakt. Nebere to jako by to byli hlouposti nebo by jí to nebavilo. Pak jsem si uvědomil jak na mě působí. Bylo to velice nečekané a v hlavě jsem měl v tu chvíli docela zmatek. Přelo se tam dobro se zlem. Já se vracím pomalu ale jistě. Proroctví se plní. To jsem nečekal. Ha budu zpět a může za to pouhá Midgarďanka. Tu si musím zachovat. Ona je ta pravá. Ona vše zvládne. A já také. Asi bych se měl ujistit že mne neopustí. Jsem až moc nadšený to není pěkné. Měl bych se uklidnit. Co kouká na mě asi se tvářím duchem nepřítomen, ale co jí mám povědět.

“ Tori ?”

“ Hmm”

“ Děkuji ti.”

“ Za co.” 

“ No za to jak ses ke mě celý den chovala. Jen ráno jsme se trochu chytli a to jen kvůli tomu abychom si vyjasnili kdo je kdo. Jinak si na mě byla celý den hodná.”

Opravdu je to ona ta co mi pomůže.

“ Loki myslíš to vážně jsi to vůbec ty ?”

“ Vím že nemáš moc důvodů mi věřit ale prosím udělej to tohle je ten původní Loki, kterého měli Asgarďané i již zesnulí Midgarďané rádi. Tím že jsi se celý den chovala tak normálně a dokonce jsi mi i naslouchala tak jsi probudila část mého dobrého já. Nevím jak se ti to povedlo ale jsem ti vděčný. Nikdo za posledních tísíce let nebyl tak ochotný mi naslochat.”

“ Dobře Loki věřím ti a doufám že ti to vydrží.”

“ Já také ale tvá pomoc bude potřebná stále.”

Tak a je to venku ale zatím jí toho více říkat nebudu. Ani nevím co bych jí měl povědět. Sám jsem zmaten.

“ Hmm Loki pojď dnes už to zapíchneme a půjdeme na večeři.”

“ Jo večerní hostina by přišla vhod, myslíš že tu mají selata ?”

“ Ne selata tu asi nenajdeš ale možná když budeš nadále tak hodný tak ti jendo možná seženu.”

“ Dobrá ale myslím, že v přítomnosti ostatních to nebude tak lehké přece jen jsi z mé slupky uloupla jednu z miliónu šupin.”

“Spokojím se s jednou když vím, že se počet bude zvyšovat.” 

Pak už jsem jí ani nikomu jinému nevěnoval moc pozornosti a přemýtal jsem. Co se děje, kdo mi poradí, co povědět Viktorii, jak napálit Viktorii, měl bych zavolat matku, mám chuť na medovinu, rád bych si přečetl knihu, mám divný pocit, chybí mi Sygin. Toto vše se mi honilo celý večer hlavou. Byl to docela zmatek.