Každá láska je jiná - 29.kapitola

            Ahoj ahoj ahoj opět vítám u nové kapitoly pomalu a jistě se blížíme ke konci a já stále pevně doufám že Vás to baví protže pokud by Vás to nebavilo můžu s tím přestat a netrápit Vás. No to je jedno nebudu se moc rozkecávat.

Čeká nás 29. kapitola kde začíná jít trošišku do tuhého.

Opět se těším na NEDĚLI

29. kapitola

Co s ním ?

“ Tori mám pro tebe několik zpráv. Asi bych měl začít tím méně příjemným a tím je to, že Odin není zrovna nadšen z tvé přítomnosti. A jakmile se uzdravíš a nebudeš potřebovat Asgardský azyl, tak tě bude chtít vrátit zpět na Midgard … bez Lokiho. Proto doporučuji se s ním setkat a vysvětlit mu, co se děje. Matka mi totiž něco řekla a taky stojím o Lokiho návrat. Pokusím se vám pomoci, ale nevím, co svedu. Dále bych pokračoval asi tím, že tvůj zdravotní stav je podle léčitelů i mé matky docela dobrý, ale měla by sis ještě poležet pár dní v posteli. A další zpráva je, že boj na zemi dopadl dobře, nikdo nebyl vážně zraněn, jen Steve utrpěl pár pohmožděnin. Ti Pyobinové byli poraženi a vyhnáni a z lidí nikdo nezemřel. To je myslím dobrá zpráva. Všichni se po tobě ptali, kam jsi zmizela. Vysvětlil jsem, co se stalo. Nejprve padaly návrhy na to, jak Lokiho zabít, pak se trochu uklidnili a chtěli tě dostávat zpět a Furry řádil jak tygr v kleci. Nakonec měli jen strach hlavně Stark s Brucem. Nakonec mi uvěřili, že se ti nic nestane a že tě vrátíme zpět.”

“ Oh, tak to bylo vyčerpávající, bude toho víc, nebo ne?”

“ Ne to je všechno, co vím a co jsem ti měl povědět.”

“ No ale stejně tak trochu pochybuji, že mě jen tak propustíte, že? A to bych se tedy měla jít seznámit s Odinem, ne?”

“ Asi … asi ano a radím ti, abys za ním šla, až bude mít dobrou náladu. S tím ti mohu pomoci, až na tom bude dobře, tak tě za ním dovedu.”

“ Děkuji, to je milé.”

“ Loki, můžeš se vrátit.” Zakřičela jsem.

“ Cože, jak víš, že tě uslyší?” Ptal se Thor překvapeně.

“ Je to Loki Thore, myslím, že celou dobu stál nalepený na dveřích, aby mu nic neušlo.”

“ Dobrá, jak myslíš.”

“ Loki, zalto, vrať se.” Zopakovala jsem, on vešel a posadil se k nám.

“ Proč jsi mě vyhodil za dveře, bratře? Neříkal jsi nic tajného.”

“ To sice ne, ale nechtěl jsem, abys mě vyrušoval a rozptyloval.” Thor to takhle ukončil a uklonil se. Odešel. Loki se na mě podíval s úsměvem.

“ Nedovolím Odinovi, aby nás jakkoliv rozdělil, slibuji.” Pak se lehce naklonil a vtiskl mi jemný polibek na rty. Pak nezůstal jen u rtů a pokračoval na krk, velmi jemně. Pak se zvedl a vzal si mě do náruče, jako malou holčičku a lehl si se mnou na postel. Na to bych si zvykla. Pak mi začal opatrně rozepínat šaty. Když už jsem toho na sobě moc neměla, tak mě nechal si pohrát s knoflíky a přezkami na jeho oblečení. O chvíli později jsem zaslechla lehounké odkašlání a Loki asi taky, protože jsem na sobě v cuku letu měla všechno zpátky. Věčná škoda.

“ Loki, drahý, ty si nemůžeš dát pokoj, viď? Vždy dostaneš to, co chceš, i když je někdo nemocný, že?” Řekla tiše a s úsměvem Frigga.

Loki se bleskurychle postavil vedle postele a trochu se červenal. Já se posadila.

“ Omlouvám se matko, nechtěl jsem …” Větu nedokončil.

“ Vím, že po ní toužíš a máš na to plné právo, ale nech jí, ať se uzdraví v klidu a pak můžete …”

“ Mě to ale nevadilo.” Podotkla jsem nesměle.

“ To ti vskutku věřím, ale musíš se vyléčit, nemohu nechat tvé tělo rychle zvyšovat svou teplotu.”

“ Ale musím léčit i Lokiho, ne?” zeptala jsem se.

“ Na to bude čas potom, teď se mnou pojď do koupelny.”

“ Nevím kolik na to bude času, Thor říkal, že tu Odinem nejsem vítaná.”

“ Na tom asi něco bude, ale věřím, že ho přesvědčíš, že máš právo tu být.”

“ Dobrá, budu věřit vašemu přesvědčení.”

Načež jsem se zvedla a následovala Friggu do koupelny. Teda oni tomu tak říkají, já bych řekla, že je to spíš obrovská místnost s bazénem olympijských rozměrů. Poté, co jsem se vynadívala, mi Frigga nakázala, že se mám vykoupat a pak si ránu natřít bůhvíčím, že to prý pomůže. Budu jí věřit. Tak jsem si tedy vlezla do bazénu. Chvíli jsem se tam nudila praskáním mýdlových bublin a pak mě napadlo, že bych mohla ven. Udělala jsem, co po mě Frigga chtěla. Pak už jsem se stihla jen obléct do ručníku, jestli se to tak dá říct a vyběhla jsem ven za dveře, kde jsem zaslechla obrovský výbuch. Nic nebylo rozbité, ale uprostřed se odehrávala naprosto děsivá scéna. Popadl mě nehorázný strach. Nevím proč, ale bylo to dost nepřirozené, jen jsem koukala a nevěřila vlastním očím. Uprostřed pokoje byl obrovský portál a v něm fialovo černý tunel. Kolem stáli nějací tvorové neidentifikovatelných tvarů s nápadně moderními a fiktivními zbraněmi, nikoliv s luky nebo meči. To mě překvapilo. Měli také zvláštní druh brnění, které s nimi splývalo. Bylo jich tam asi pět. A mezi nimi ležel na zemi Loki. Nehýbal se a měl u hlavy trochu krve. Ležel na břiše a za zády měl svázané ruce okovy, které se táhly až k loktům, takže neměl šanci se pohnout. A ani nevypadal na to, že by se snažil. Ležel nehybně, vlasy měl na obličeji a nevěděla jsem, zdali je omráčený nebo při vědomí. Mě si nikdo nevšímal. Jen jsem tam potichu stála. Pak, když se ty potvory na něčem dohodly, dva popadli Lokiho pod pažemi a stoupli si do nějakého útvaru, v kterém pak prošli portálem. Když zmizeli, jako by bliklo světlo, strach mě opustil a nastal ten přirozeně normální strach. Věděla jsem, že s tím nic neudělám, sklonila jsem hlavu do dlaní a uniklo mi pár slz. Musí se jednat, řekla jsem si pro sebe. Pak jsem se otočila ke dveřím, protože ty se otevřely a stál tam Thor s Friggou, oba vyděšení s pohledy na mě. Jen jsem párkrát vzlykla a utekla do koupelny. Oblékla jsem si šaty a posadila se na okraj bazénu.

Z Lokiho pohledu

Jsem já to ale blbec. Nezamknul jsem, a i kdyby, matka by se sem dostala. To je jedno. Sedl jsem si do křesla a zadíval se na dveře koupelny. Matka z nich nevyšla. Usoudil jsem tedy, že odešla jinudy. Vzal jsem si knihu a uvelebil se. Ale ne na dlouho. O chvíli později se s praskotem začínal uprostřed pokoje otevírat portál. Pro mě moc dobře známý. Lekl jsem se, co bude následovat, knihu jsem odložil a stoupl si naproti portálu a pro jistotu si přičaroval meč, který mi asi nepomůže, ale co já vím.

Pak se z portálu vyhrnulo pět Pánů Strachu a já byl nahranej. Pokusil jsem se v mozku vytvořit narychlo bariéry proti jejich moci. Vyšlo to, neměl jsem takový strach.

“ Ale copak si přejete pánové, že jste se dostavili na tak milou návštěvu?” Zeptal jsem se s arogancí v hlase. 

“ Loki, ty víš moc dobře, proč jsme tu. Musíme tě předvést našemu mistrovi, vymykáš se pozorování, má strach, že přijde o skvělého muže. Půjdeš s námi, rád tě uvidí a neboj, brzy se vrátíš za tou tvou smrtelnicí.”

V hlase mu bylo slyšet pohrdání při posledních slovech.

“ A co když odmítnu?”

“ Tak půjdeš násilím, vyber si.”

“ Já nepůjdu vůbec.”

To ale byla chyba. Když jsem větu dokončil, tak jeden z nich vystřelil a já měl okamžitě spoutané ruce. Myslím, že změnili druh pout, taková dříve nebyla. Pak mě jiný srazil na zem. Byla to rána a bolela mě hlava. Tekla mi krev. V tu chvíli jsem zaslechl dveře. 

Tori vešla do pokoje. Nevšimli si jí, za což jsem byl vděčný. Mluvčí pak něco říkal, ale to jsem nevnímal. Svazovala mě bolest rukou i hlavy. Pak jsem jen cítil, že mě vzali a protáhli tunelem na jejich území. Usnul jsem a po probuzení jsem byl v trůním sále. Postavil jsem se na nohy. Nic mi nebylo, ruce ani hlava nebolely. Byl jsem při smyslech a stejný, jako před odchodem sem. Skoro vyléčený a rozhodl jsem si tento status zachovat. Tentokrát nepodlehnu. Vytvořil jsem si bariéry z lásky k Tori a zavřel v mozku vše, co by mohlo být použito proti mně. Pak jsem vzhlédl a na trůně seděl Krítos, pán všech Pánů Strachu.

“ Loki, vítám tě znovu tady, u nás. Co se stalo, dlouho jsi se neozval. Bude to tím, že jsem po tobě nic nechtěl, nebo ses začal vzpouzet naší přízni?”

“ Ne, jsem stále věrný, jen jsem si musel vyřešit mnoho věcí. A myslím, že má nenávist se posílila a jsem připraven.”

“ Vážně, nelžeš mi? Měl jsem pocit slabého propojení, jako by jsi nás ztrácel.”

“ Ujišťuji tě, že to není pravda.”

“ Dobrá, tak ať se to již neopakuje. A mám pro tebe další úkol.”

“ Poslouchám.” Tímto mě překvapil, nečekal jsem, že hned začne zadávat úkoly, ale pokud pozná, že mu lžu, tak nastane opět temnota. Vím, co se stane, budu jako dřív.

“ Zabij tu smrtelnici na Asgardu, je zbytečná a překáží našemu plánu.”

Hrklo ve mně a spadl mi žaludek. Překvapilo mě jeho přání. Nechtěl jsem to vykonat, ale když vydám jakoukoliv známku protestu, nebude úniku minulosti. A já jí skutečně zabiju. Potřebuju plán.

“ Dobrá, jak si přeješ.” Odpověděl jsem suše a doufal, že nezadá další rozkaz a pustí mě.

“ Tak se mi to líbí Loki, jsi zase poslušný. Teď běž a nevracej se, dokud nebude hotovo.”

Už nikdy se nevrátím. Otočil jsem se k odchodu a zmizel jsem. Objevil jsem se na nejpustším místě Jotunheimu, abych si mohl promyslet plán. Posadil jsem se na kámen a zapojil všechny smysly a pak mě to trklo. Vstal jsem a vrátil se do svých ložnic.

Chvíli jsem tam ještě zůstal a pak se tam oběvila moje dcera.