Každá láska je jiná - 33.kapitola

Hojdá po delší době Vás opět zdravím a ještě jednou se omlouvám za pauzu, ale důvody znáte. 

Předevčírem jsem se vrátila z Anglie a mám špatné i dobré zprávy.

Toma Hiddlestona ani Benedicta Cumberbatche jsem nepotkala ale jak bych asi tak mohla když jsme měli průvodkyni na dvě věci a zakufrovali jsme asi na 3 hodiny, protože se drahá dáma ztratila a další den nebyla schopna orientace v metru takže jsme jezdili metrem 2 hodiny. Ale abych si jen neztěžovala tak musím říct že tu zemi miluji čím dál tím více a ráda bych se ještě několikrát vrátila ale konec Anglie.

Další dobrou zprávou je že jsem tam dostala tolik nápadů že nevím ke které povídce dříve protože mě jich několik napadlo tak snad budete mít co číst a snad to bude smyslupné.

Ale nebudu už zdržovat páč vím proč tu jste rozhodně ne kvůli tomu aby jste četli o mě ale četli co jsem vymyslela dál.

Poprosím Vás a myslím to vážně nehledejte mou adresu po konci této kapitoly moc děkuji.

Takže užijte si to a já se těším za týden. To jest NEDĚLE 13.7.2014

P.S. Má BETA je jaksi mimo Republiku a nechce se mi jí moc obtěžovat tak je to bez BETY snad to jednou nebo dvakrát zvládnete

PP.S Snad se mi v tom neztrácíte jinak se ptejte v komentářích už na ně budu zase poctivě odpovídat

 

 

33. kapitola

Proč ?

Z Thoriina pohledu

 

 

“ Loki viděli nás. Zastav. Nemá smysl utíkat.”

“ Vím drž se u mě za každou cenu.”

Stáli jsem a čekali mezi tím mi Loki něco pošeptal. Nerozuměla jsem, ale bylo pozdě se ptát blížil se k nám nějaký emzák. Stála jsem kousek od Lokiho. Přišel až k nám a začal se s Lokim bavit v úplně jiné řeči. Poslouchala jsem, ale neměla jsem tušení o čem je řeč. Pak mě Loki hrubě chytil a přitáhl si mě k tělu. Chvíli jsme tak stáli a pak jsme s Lokim zamířili na loď. 

“ Loki mám strach.”

“ To je normální něboj se, drž se u mě, nikoho neposlouchej. A věř mi. Když mi budeš věřit přežiješ.”

To byla poslední slova na čerstvém vzduchu. Pak nás stráže nacpali do lodi. nebylo úniku. Dveře se zaklapli. Loď byla zvláštně konstruovaná samé chodby, podchody, vše z masivního kovu. Všude kolem vládla temnota. Nebylo vidět na krok.

Vedli nás a já nebyla schopná orientace. Chodba doleva, doprava, pak po schodech dolů pak znova nahoru. Nikde žádná světla jen tma. Bála jsem se, ale Loki byl přede mnou a za zády mi dýchala jedna z těch potvor. Z toho jsem byla fakt na větvi. O mnoho odbočkek a schodech jsem usoudila, že jsme na místě a to jen díky tomu že cvakl zámek a doslova mě hodili na podlahu vedle me dopadlo druhé tělo to Lokiho a pak opět cvaknutí zámku. Pak už jsem neslyšela žadné dýchání ani jiné zvuky jen pohyb látky jak se loki sbíral ze země a pak si sedal ke zdi. Já jsem se nakonec také rozhodla že najdu zeď a posadím se k ní.

Loki mlčel ani slovo nevypustil. To mě znervózňovalo a dostavila se další vlna strachu. Padlo to na mě jako poprvé. Vždyť oni nás unesli. Bude nás někdo heldat ? Loki stále nic. A mě napadlo co bude se mnou. Jak jsem se do takovéhle šlamastiky vůbec dostala. Chvíli jsem se nad tím zamyslela a vysvětlení bylo vcelku snadné přidala jsem se ke skupině ochraňující zemi a dopracovala jsem se k tomu že jsem hlídala boha chaosu pak se do něj zabouchla, pak s ním spala, následně mě popálil ledem a tak jsem si to dokvačila na Ásgard kde mi lokiho unesli a pak nás oba a to jen že jsem se do něj zamilovala. Vcelku snadné co jsem čekala procházky městem nebo společné snídaně v trávě asi těžko. To asi ne ale netušila jsem, že nás budou unášet. nakonec po této menší úvaze mě napadlo promluvit zda tu Loki je alespoň duchem.

“ Loki”

“ Ano” 

“ Bojím se.”

“ Neboj je to jen tma. Nikdo a nic tu není.”

“ Co se to vlastně děje?”

“ Zajali nás protože jsem dostal úkol a nesplnil jsem ho. Jak už tedy asi tušíš to jsou oni ti Pání Strachu kteří mají v moci mou mysl a ovládají mě. Teď už ale jejich moc nade mnou silně klesla díky tvé pomoci za což jsem ti vděčný. Teď věří mému klamu který jim podsunuji. Vypadá jako já pod jejich mocí snažím se chovat co nejdůvěrohodněji. Bohužel je tu ale stále malá možnost že pokud se pokazí můj plán na osvobození nás obou ovládnou mě zpět. Proto tě stále potřebuji. A nejen proto potřebuji tě také proto abychom spolu utekli. Ale teď máme jiný problém. Úkolem bylo tě zabít protože vědí že dokážeš zlomit jejich kouzlo. Ale co nevědí je to, že my také víme že ty mi pomáháš z jejich spáru. A snažíme se to využít a poměrně úspěšně. Tvá smrt by jim vnesla klid do duše nemuseli by se bát že mě ztratí a vpohodě by ovládli všech devět světů. Dále ale potřebují tvojí krev k tomu aby mohli vše schvátit a to mi dělá největší starost. Nezabil jsem tě na zemi a oni chtějí abych tě zabil tady. Nevím ale jak aby jsi to přežila.”

“ Těší mě že mě chceš zabít tak abych to přežila ale asi nebude jiná možnost. Je důležitější blaho devíti světů než to že s tebou budu moci trávit život budeš mě muset zabít, už jen proto aby nezemřeli tisíce stvoření.”

“ To neříjek nejdůležitější je abychom bili šťastni a to já bez tebe nebudu. Musíme jen něco vymyslet. trik, trochu chaosu, nebo lest něco jim podstrčit nebo tak.”

“  Co iluze ?”

“ Iluzi nejsem schopen udržel na velké vzdálenosti a hlavně problém je s její smrtí vím že mohu zabít svou iluzi bez tohož aby to co se stalo jí nepřeneslo na mě ale nevím jak je to s vraždou jiných iluzí a nechci tě ohrozit.”

“ Hell ?”

“ Moje dcera ? Nevím zda by byla ochotná mi takto pomoci a nevím zda umí oživit smrteníky do původní podoby.”

“ Odin ?”
“ Ten by nepomohl neviděl by důvod. Dle jeho slov každá válka nese oběti které se již nevrátí.”

“ To si nemyslím Odin by určitě pomohl ale netuším jak.”

“ Jak to myslíš ?”

“ Tak jak to říkám. Loki vím že si myslíš že tě Odin nemá rád ale to není pravda miluje tě jako syna a totéž i tvá matka. Neopovrhuj jimi nenech ty padouchy tě ovládnout.”

Zmlkl nic neodpověděl asi jsem překročila meze. Neviděla jsem mu do tváře abych se přesvědčila byla jsem bezradná. Byla tma ani nevím kde seděl.

Stoupla jsem si rozhodnutá najít ho a obejmout ho popřípadě se omluvit. Má orientace byla narušena nevím jestli vůbec chodím rovně. Po chvíli usuzuji že nechodím rovně, protože zakopávám a padám do měkkého náručí. Bylo Lokiho. Byla jsem ráda že mě chytil a přivinul si mě k sobě. Seděl a nohy měl natažené do prostoru. Taky chytré co kdyby tudy někdo šel a zakopl. Posadil si mě na klín a opřel si hlavu o mé rameno. Mlčeli jsme nikdo nic neřekl jen jsme trávili čas v objetí. Bylo to krásné. Loki klidně oddechoval. Nehýbali jsme se. Nebylo to třeba. Žádný náznak pohybu ale asi to Lokiho přestalo bavit a pohnul se. Nečekaně zvedl ruku  a pohladil mě po rozcuchaných valsech. Bylo to tak uklidňující a věrné že jsem zavřela oči a nechala se hladit. O chvílku později co mě hladil jsem se na něj podívala na tmu už jsem si zvykla a tak jsem mu viděla do tváře. Potutelně se usmíval a tak jsem se chtěla zvadnou. Pustil mě a zvedl se hned za mnou. Držel mě za ruku a já slyšela jen bohyb těžké látky když mě opíral o stěnu cely. Pak se ke mě přitosknul a já mu položila hlavu na hruď. Klidně oddechoval a já cítila tlukost jeho srdce. On měl ruce na mých zádech jednou rukou mě držel mezi lopatkami a druhou mě hladil po vlasech. I já jsem ho objímala a cílila jsem to jak moc ho miluji. V objětí jsme nějakou dobu v poklidu strávili ale pak to Lokimu asi  bylo málo a tak přidal na intenzitě doteků. Rukama sjel kousek níže a pak me držel za boky a jeho ruce postupovaly k mému dekoltu. Pak mě Loki trochu hruběji políbil. Oplácela jsem mu to. Byla jsem hladová po jeho dotecích dodávalo mi to klid a věřila jsem že mě tu nenechá a že nás oba sachrání. Pak polibek ale přerušil a já nespokojeně navrněla. Vzápětí to ale nahradil.

Ucítila jsme jeho rty na krku a následně i zuby. Byl jemný, ale cucflek tam mít budu. Jeho ruce se pohybovali po celém mém těle. Byla to krása a slast, ale to nebylo vše. Nejlepší část přišla když jsem ucítila jak povolili přezky na horní části mého oblečení. Loki je pomalu všechny rozepnul. Stála jsem opřená o zeď, přezky rozepnuté, mé nahé tělo krylo pouze to Lokiho a jeho dlouhé prstly hladili mou nahou kůži. Stále zasypával můj krk menšími polibky a prsty se dotýkal každé části mých prsou. Sálalo z něj teplo, takové to teplo které vydával vždy když byl uvolněný, klidný a šťastný. pak pomalu prsty přejel k mým ramenům a chystal se sundat celou horní část mého oblečení. Které by mu po sundání poskytlo větší prostor pro doteky. lae bohužel se mu plán nezdařil protože nás přerušilo silné zakačlání a rozsvícení prudkého světla. Loki zavrčel nespokojeností a jeho tělesná teplota klesla na mrazivou. Naštěstí byl Loki také velice pohotový a tak krásně jak se mě chystal svléhnout mě naštěstí neoblékal ale použil magii tudíž v tu ránu jsem byla oblečena. Otočil se a před celou stál sám Pán strachu. Opět mě pohltil strach. Stoupla jsem si za Lokiho a ten mě ochranářsky chytil za ruku. 

“ Loki, jak sis mohl všimnout tak jsem se právě dostavil k tomu abychom rozebraly budoucí plány a smrt této, smrtelnice. Ale co nevidím ty se tady s ní mazlíš nic bych proti tomu neměl kdybys jí chtěl jen před její smrtí trochu využít tak bych to chápal, ale to že jsi jí pomohl z nehezké kompromitující situace mě neutvrzuje v tom, že k ní nic necítíš. Vidím v tvých očích lásku nikoliv smrt a opovržení a to se mi nelíbí. Zničila mou kledbu a proto já zničím ji a tebe s ní.”

Děsivě se zasmál a mluvil anglicky tak abych mu rozuměla a trpěla. Pozitovní ale bylo že pocítil to že jsem jeho kletbu skutečně zničila a Loki zas tím kterého jsem neznala ale toužila jsem po tom. Bohužel to ale vypadá tak trochu na to že se nám kazí plány.

Poté co se bláznivě dochechtal otevřel celu a nechal nás vyvést ven. Stále jsem se trochu schovávala za Lokim. To ale bylo marné. Pán Strachu něco zamumlal a já jen ucítila chladný kov podlahy pak nic. Nevím nepamatuji si nic. Opět jsem padla k zemi v bezvědomí.

Když jsem otevřela oči zjistila jsem, že se nacházím v temné místnosti a nejspíše koukám na strop. Cítila jsem chlad kamene na zádech a usoudila, že neležím na kovové zemi ale na nějakém oltáři. Nadzdvihla jsem hlavu a zahlédla dvě postavy jedna vyskoá a druhá o kousk menší. Vyšši byla Lokiho a měl velice pobledlou tvář. Stál poslušně vedle Pána Strachu a měl kamený výraz. Posadila jsem se. Dívala jsem se na ně a oni se přibližovali. Nevypadlo to, že by jim vadilo že sedím. Byli jsme tu jen my tři.

“ Smrtelnice víš proč jsi tu ?”

“ Ano vím.”

“ Ne ty to nemůžeš vědět. Jsi tu proto aby jsi přinesla oběť, aby jsi zemřela. Aby jsi trpěla za to co jsi provedla za to že sis dovolila zničit mou kletbu teď pozorně sleduj. Tvá práce byla k ničemu a ještě za to zaplatíš životem.”

Skončil svou řeč o mé smrti. A velice rychle vzal Lokiho pod krkem. Loki nevydal ani hlásku a zachoval si kamennou tvář. Nevzpouzel se. Překvapilo mě to. Na mě jakoby zapoměl soustředil se jen na Lokiho. Následovala nejhorší chvíle mého života. Loki se na mě ani nepodíval jen si držel masku. 

Scenérie přede mnou byla skutečně krutě úchvatná. Loki vysí za krk a Pán Strachu k němu něco promlouvá nevím  co opět mluví tím cizím jazykem. Loki stále nic jen vysí a nedostatek kyslíku mu zabarvuje tvář do ruda. Nemohu nic dělam mám ruce i nohy připoutané čehož jsem si všimla až teď. Jen cítím to jak ho ztrácím cítím prázdnotu v srci jako by mi bral vzpomínky a myšlenky jako by se halili do noci cítím jen malé slzy na tváři. 

Tan bastard právě přikláda ruku k Lokiho srdci. Bůh stále nic nevzmítá se, nebrání se. Po chvíli se ozvalo kruté lupnutí, několik slov z Lokiho úst, ale která jsem nerozeznala a pak srdcervoucí křik. nemohla jsem si ani zacpat uši slyšela jsem to jak Loki krutě trpí pod náporen temné magie Pána strachu. Loki trpěl a já jen přihížela. Ve tváři měl opravdu bolestný výraz a Pán Strachu se nezastavitelně chechtal svému viditelnému vítezství. Pak Lokiho pustil na zem a ten se chvíli svíel v křečích a řval bolestí. Tan mizera ho pozoroval, následně se pohrdavě usmál a odvrátil od boha pohled který namířil na mě. Začal se přibližovat a mě se zmocnil strach, nemohla jsem ale nic dělat. Zastavil se asi metr před šutrem na kterém jsem byla uvězněná, mlčel a vypadalo to že čeká. Nemýlila jsem se čekal až se Loki vzpamatuje. Ten se ihned postavil na nohy nabral původní barvu i s nelítostným výrazem. Přišel k tomu emzákovi. Neusmíval se nic. Čekala jsem co se bude dít dál byla jsem zoufalá, smutná, zklamaná, neměla jsem nejmenší tušení co budou chtít dělat. 

“ Jsi na řadě Viktorie, Loki je zpět v mé moci a ty už mi nebudeš překážet, nechám Lokiho aby tě pomalu a bolestně zabil. Poté odejmu z tvého těla obětní krev a probudím s ní všechny stvůry uložené k věčnému spánku v Niflheimu jak příhodné místo ze kterého ovládnu všech devět světů.”

“ K čemu ti je krev smrtelníka ?”

“ Není to krev smrtelníka je to krev zachránce který je zabit zachraňovaným. Ale je pravda že je škoda že jsi smrtelnice z Midgardu jsi totož nádherná škoda že tvým úkolem zde je zemřít nikoliv mě obšťastnit svou přítomnosti. Sbohem.” 

Poodešel kousek dál a Loki se přiblížil. Cítila jsem se prachbýdně. Jsem ještě mladá proč bych měla zemřít. Zemřu a napomohu skáze co jsem to za Avengera. A vrcholem mého snažení je to, že Lokiho jsem nechala propadnout mu, znovu. Zabije mě a nebude mít žádné víčitky. Má práce i život budou marné. Loki přišel až ke mě s dýkou v ruce. Položil mě na kámen ruku mi dal vedle srdce. Dýku svíral pevně a ruka se mu neklepala. Naklonil se nad mou tvář. Skoro jsme se dotýkali nosy. Usmál se a vypadal jako dříve. Roztomilý jako ťufík. Pohnul se ještě blíž ke mě a naše rty se potkaly v dlouhém a krásném polibku. Na chvíli jsem si pomyslela že není v moci toho idiota, soudila jsem podle toho jak se jeho jazyk dobýval do mých úst. Spolupracovala jsem a polibek si užívala do té doby než jsem u srdce ucítila silnou pronikavou a nepřijmnou bolest. Chladná čepel se do mě zabodla jako nic a já přestávala vnímat. Bolest byla silná a nehezká. Loki tam stále byl asi chtěl abych měla krásný konec no povedlo se. Slyšela jsem daleké hlasy a poslední co jsem citila bylo že se Lokiho rty na chvíli vrátili. Ztratila jsem Lokiho. Ale snad alespoň trochu napomohu k záchraně světů. A pak bylo vše pryč ve tmě. Zemřela jsem.

Komentáře

Re: Ten konec:O

Chane 07.07.2014
Vím děsnej konec ale bylo to nutné a do oblínených si mě dát můžeš můžu také ?

Re: Re: Ten konec:O

Nessa Marlov 07.07.2014
Jojo, budu jenom ráda :)

Záznamy: 17 - 18 ze 18
<< 1 | 2

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Fantazy Pavorem