Každá láska je jiná - 34.kapitola

Ahoj takže zdravím po delší trochu nechtěné době snad se vám nepovedlo na mě zapomenout nebudu to dlouho okecávat tak ahoj.

Další kapitola bude hned jak to bude možné :)

P.S. doufám že se Vám ty kapitoly nezdají tak divné jako mě ale jsem s nimi relativně spokojena

PP.S. Vše nejlepší Benedictu Cumberbatch 

34. kapitola

Plán ?

Lokiho pohled

“ Proč jsi jí omráčil?”

“ Vrať se do cely, to není tvá věc, s tebou si to ještě vyřídím.”

Povolal stráže a nechal Tori někam odnést. Já jsem mezitím trčel v cele a můj plán mohl začít. Plánuji nenechat zabít sebe a ne Tori, ale bohužel to není jisté. Jediná možnost, která mě napadla, bylo požádat Hel o pomoc. Štěstím bylo, že hned na zavolání přišla.

“ Zdravím otče. Co potřebuješ, že mě voláš?”

“ Také tě rád vidím, holčičko moje.”

“ To je hezké, ale proč nikdy nepřijdeš? Voláš mě, jen když o něco jde.”

“ Ano, máš pravdu, potřebuji pomoc.”

“ Jako kdybych někdy pravdu neměla. A vůbec, kde máš ženu?”

“ Zatím to není má žena, ale to je právě ten problém.”

“ Ty jsi jí zase zabil?”

“ Ne. Ne, ale budu muset.”

“ Jak to? Co jsi zase provedl?”

“ Páni strachu chtějí její krev jako oběť. Jenže to jim nevyjde, protože jsem její krev stihl infikovat. Jí to neublíží, ale krev ztratí na své moci a ta látka, kterou jsem jí infikoval, jí zároveň nechá zemřít bezbolestně hned, jak jí zasáhne čepel dýky. Nejhorší na tom je právě to, že bude muset zemřít. Od tebe, drahá Hel, potřebuji, abys jí nenechala odejít na věčnost, ale ve správný čas ji vrátila mezi živé. Byla bys tak hodná, holčičko moje, a udělala to pro mě i pro ni?”

“ Takže ty zabiješ jediného člověka, který tě v reálném světě miluje, a po mě chceš, abych jí oživila, a ty jsi s ní byl šťastný?”

“ Pokud bys to zvládla, tak ano.”

“ Otče, víš, že toto umění ovládám, ale nemám to povolené.”

“ Vím, ale prosím, udělej to pro mě.”

“ A co si myslíš, že já tady budu jen tak oživovat mrtvé jak ty budeš pískat?”

“ Ne Hel, jen jí. Prosím, moc tě prosím, bez ní nebudu moci žít.”

“ No dobrá, když tak prosíš, slibuji, že na tvé znamení ji oživím.”

“ Děkuji, děkuji ti Hel, holčičko moje nejmilejší.”

“ Neděkuj, ještě jsem nic neudělala, ale mám jednu podmínku - alespoň jednou za 100 let mě budete navštěvovat.”

“ Ano, ano Hel, budeme.”

Jakmile jsem jí doděkoval, zmizela a já byl zase sám s výčitkami, že domlouvám smrt své milované. Ale první část plánu je za mnou. Teď jen aby vše vyšlo a nic se nepokazilo. Hned po její smrti musím na Asgard a pokud se to povede, tak bude vše prozatím v pořádku.

O chvíli později za mnou přišli stráže a vedli mě dlouhými chodbami na budoucí místo činu. Místnost byla tmavá až do krvava. Uprostřed byl kamenný oltář a na něm ležící Tori. Stál tam i Pán Strachu. Postavil jsem se vedle něj a čekal, co se bude dít.

Chvíli mluvil k Tori, která se na kameni posadila, ale nemohla pryč, jelikož byla připoutaná.

“ Smrtelnice víš, proč jsi tu?”

“ Ano vím.”

“ Ne, ty to nemůžeš vědět. Jsi tu proto, abys přinesla oběť - abys zemřela.”

Mezitím, co mluvil k Tori, jsem vytvořil silnou iluzi, která stála vedle něho, a sám jsem se schoval za nebližší sloup. Následovaly nekonečné minuty čekání na to, zda to prokoukne, nebo ne. Poté, co domluvil, se tedy bleskově otočil k mé iluzi a vzal ji pod krkem. Nechal jsem ji chladnou tak, jako bych byl já, ale kompletně jsem ji od sebe oddělil, abych necítil její pocity. Vypadalo to, že nic nepoznal a použil kouzlo, kterým mě kdysi dávno ovládnul. Pak mou iluzi pustil na zem a ta se svíjela bolestí, kterou jsem dobře znal. Podmanil si iluzi a nikoliv mě, proto jsem jí musel jít ihned zničit. Nechal jsem ji vycukat a pak jsem ji zabil. Vstal jsem od již neexistující iluze a musel jsem se pousmát, protože i kdyby to kouzlo použil na mě, nebude fungovat. Jen bych částečně poslouchal a plnil rozkazy, jenže nakonec bych se vrátil, protože Viktorie již zlomila kletbu -tedy tu původní. Jsem zpět připraven dokončit plán a zachránit všechno.

Mezi tím, co jsem přemýšlel, on mluvil k Tori.

“ Jsi na řadě Viktorie. Loki je zpět v mé moci a ty už mi nebudeš překážet. Nechám ho, aby tě pomalu a bolestivě zabil. Poté odejmu z tvého těla obětní krev a probudím s ní všechny stvůry uložené k věčnému spánku.

Jsou v Niflheimu. Jak příhodné místo, ze kterého ovládnu všech devět světů.”

“ K čemu ti je krev smrtelníka?”

“ Není to krev smrtelníka, je to krev zachránce, který je zabit zachraňovaným. Ale je pravda, že je škoda, že jsi smrtelnice z Midgardu. Jsi totiž nádherná, je škoda, že tvým úkolem zde je zemřít a nikoliv mě obšťastnit svou přítomností. Sbohem.”

Nechal mě u ní stát a do ruky mi vtisknul dýku. Věděl jsem, co se právě chystám provést. Chtěl jsem její smrt udělat co nejkrásnější, a proto jsem se nad ní naklonil. Jen tak, aby se naše nosy lehce dotýkaly, a pak jsem se na ní omluvně usmál a vedle ruky, kterou jsem jí položil k srdci, jsem chladně zabodl kov dýky. Okamžitě začala krvácet a ztrácet vědomí, jak jsem počítal. Ještě jsem ji párkrát políbil, než zavřela oči a řekl jsem jí, jak moc jí miluji a že je mi moc líto, co jsem právě provedl, snad ať mi odpustí, až jí to budu vysvětlovat. Pak zavřela své nádherné oči a jeden poskok, který se tam znenadání objevil, k ní přiložil misku, do které tekla její infikovaná krev. Otočil jsem se a viděl jsem předešlou bolest v jejích očích, tu oběť, tu lásku, kterou ke mně chovala i v okamžiku smrti. Tu oddanost a ano, i špetku zášti. Odcházel jsem a doufal, že Hel splní, co přislíbila.

Přišel jsem k Pánovi Strachu, který mi podal rozkazy.

“ Okamžitě se vrať na Asgard a tam čekej na povely, za několik dní bude všech devět světů našich.”

“ Zajisté.”

Výtečně, poslal mě na Asgard, odkud budu moci zorganizovat protiútok. Nezdržoval jsem se a běžel chodbami ven před palác, kde jsem okamžitě zavolal Heimdalla.

Když jsem přistál, tak se na mě usmíval. Dokonce se mi i uklonil a pozdravil mě. Opětoval jsem jeho gesto, ale nezdržoval jsem se ani zde - musel jsem do paláce, kde bylo nutné vše oznámit.

Cesta byla poklidná, bez zášti a bez neklidu, že budu muset zase někoho zabít. Duhový most byl nádherný, město skvostné a to mě těšilo. Obyvatelé se usmívali, ale když mě zahlédli, tak se otáčeli. Věděl jsem proč a mrzelo mne to. Snad až se vše vyřeší, budou mě slavit tak, jako Thora.

 Prošel jsem tržnici a zamířil k paláci.

Nejprve jsem potkal stráž a pak jsem zamířil do komnat mé matky. Zdálo se mi lepší vše nejprve sdělit jí. Měl jsem větší jistotu, že mi bude věřit.

Zaklepal jsem na dveře jejích komnat, ozvalo se „Dále.“ a já vstoupil.

Vešel jsem s pozdravem na rtech, ale nevyslovil jsem ho, protože jakmile mě zahlédla, nechala všeho a vrhla se mi kolem krku. Šťastná, že mě vidí.

“ Také tě rád vidím, matko.”

Pustila mě a posadili jsme se do křesel.

“ Loki, kde jsi byl a kde máš Viktorii?” 

“ Unesli nás z lesa. Páni Strachu.”

“ A jak, jak jsi na tom, je ti dobře?”

“ Ano kletby jsem zbaven, v cele, kde nás drželi jsem se jich nadobro zbavil.”

“ A Viktorie?”

“ Je mrtvá.”

Jak jsem to vyslovil, přišla na mě další vlna výčitek. Co jsem to provedl? Já jsem infikoval její krev a nechal jsem jí zabít. Abych to vylepšil, dohodl jsem se na její smrti s vlastní dcerou, aby jí oživila. Nebyl jsem schopen vymyslet nic jiného.

“ Jak se to stalo?”

Matka mě vrátila do reality. Sesedl jsem z křesla a posadil se jí k nohám, hlavu jsem měl opřenou o její kolena a uteklo mi pár slz.

“ Zabil jsem jí, protože oni to udělat nemohli. Otrávil jsem její krev, aby byla na jejich obřad nepoužitelná, jenže tělo jsem tam musel nechat. Ale dohodl jsem se s Hel, že ji osvobodí z říše mrtvých. Je mi tak líto, že jsem to musel udělat takto a že jsem na nic jiného nepřišel. Teď jen doufám, že to Hel zvládne. Zlobíš se na mě?”

“ Ne Loki, nezlobím se na tebe, udělal jsi to, co jsi musel a to, co bylo v tu chvíli jediné proveditelné.”

“ Proč se tedy cítím vinen?”

“ Loki, drahý, to je normální pocit. Udělal jsi něco, co jsi musel, ale nechtěl. Vím, jsou to pro tebe nové, ale zároveň velmi staré pocity.”

“ Ano, já ty pocity znám a pamatuji si je, ale nevím, jak se s nimi vypořádat. Pamatuji si lásku, vinu i strach – vzpomínám si na vše, ale to, co jsem provedl Viktorii, neumím popsat žádným pocitem, i když je jich mnoho.”

“ Chápu, Loki, ale věřím, že ji Hel vrátí. Ale přišel jsi ještě s něčím jiným, co to bylo?” 

“ Asi to půjdu rovnou oznámit otci.”

“ Jdi, rád tě uvidí. Je v trůnním sále.”

Zvednul jsem se od matčiných nohou, políbil ji na čelo, uklonil se a opustil její komnaty. Nikde jsem se nezdržoval a zamířil jsem rovnou do trůnního sálu. Když jsem vešel, Odin seděl na trůně a zamyšleně na mě hleděl.

“ Zdravím tě, otče.”

“ Buď vítán, můj synu.”

Popošel jsem a poklekl před trůnem.

“ Co tě sem přivádí. Nikdy jsi dobrovolně nepřišel.”

“ Já chodil, ale ty jsi byl vždy zaneprázdněný.”

“ Ano, uznávám, neměl jsem vždy čas, ale ty jsi dnes přišel s něčím úplně jiným. O co jde?”

“ Přicházím se zprávou.”

“ Povídej.”

Usadil se pohodlněji a já povstal.

“ Otče, vím, že nevěříš, že jsem dobrý a snažím se pomoci, ale …”

“ Mlč. Vím moc dobře, co se s tebou dělo a vím také, že jsi osvobozen, proto prosím přejdi k té zprávě, kterou máš.”

“ Byl jsem i s Viktorií unesen Pány Strachu. Uzavřeli nás do cely, kde jsem byl jejich kouzla plně zbaven. Pak Viktorii omráčili a chtěli ji zabít pro její krev, kterou potřebovali na obřad pro osvobození stvůr, co jsou ukryty pod povrchem Niflheimu a chtějí ovládnout všech 9 světu. A chtěli ji zabít také proto, aby neničila jejich kouzlo ve mně. To se jí však podařilo dříve, než zemřela. Bohužel jsem ji byl nucen zabít, a tak jsem infikoval její krev, aby pro Pány Strachu nebyla použitelná. Oni to stále nevědí a také nevědí, že jsem vyléčen. Její tělo jsem tam ale musel nechat. Než nadejde klid, nechal jsem Viktorii u Hel a ta jí propustí zpět mezi nás. Už jen stačí vymyslet plán na to, jak je zastavit.”

Odin se napřímil a zle se na mě podíval.

“Říkáš tedy, že jsi zdráv, ale Viktorie je mrtvá a oni mají její krev, jen nepoužitelnou.”

“ Ano.”

“ Říkáš, že chceš pomoci a vymyslet plán na jejich zastavení?”

“ Ano”

“ Nechal jsi zabít svou jedinou lásku kvůli dobru všech devíti světů?”

“ Bohužel ano.”

“ Věřím ti Loki a tvou pomoc beru vážně. Počkáme, až se Thor vrátí a vymyslíme plán.”

“ Dobrá otče.”

“ Loki, neodcházej. Ještě mě napadlo - znáš důsledky toho, co se stane, až Hel přivede Tori zpět? Víš, že bude muset zemřít?”

“ Ne, proč by musela zemřít ona?”

“ Budu nucen odvolat Hel z podsvětí a nechat ji popravit, protože poruší zákon. Ona nesmí oživovat mrtvé a ví to.”

“ Jsi povinen to udělat?” 

“ Bohužel ano, tyto zákony nejsou ode mne, ale od nevyššího v Niflheimu.”

“ A nemohl bys to nějak ovlivnit?” 

“ Loki, omlouvám se, ale podvést nejvyšší není v mé moci.”

“ Dobrá, sbohem. Až se ukáže Thor, přijdu.”

Odcházel jsem z trůnního sálu zklamaný a smutný. Přijdu buď o jednu, nebo druhou důležitou ženu v mém životě a je na mě, jakou si vyberu. Ach, je to těžké a náročné. Odebral jsem se do knihovny v mém pokoji. Hledal jsem v knihách, zda mi nepomohou a pak jsem samou únavou usnul.