Každá láska je jiná - 35.kapitola

takže zase ahoj po trocbu delší době snad mi to odpustíte když Vám řeknu že tohle je předposlední kapitola, téhle mojí prvotiny. No nebudu si zde vylévat své pocity to si užijete až příště.

Jinak tentokrát jsem si to jaksi BETOVALA sama podle toho to taky vypadá, snad to přežijete.

35. kapitola

podsvětí 

Toriin pohled

Šla jsem temnotou a na konci bylo skutečně světlo. Mířila jsem k němu. Došla jsem až tam a prošla, za ním bylo nic naprosté nic tak jsem pokračovala stále rovně. Kolem mě se utvořila chodba dlohá s mnoha zatáčkami. Byla jen trochu osvětlená a netuušila jsem kde se nacházím. Šla jsem tedy dál. Pak mi to pomalu secvakávalo. Valhalla to nebude tak musím být v Helheimu. Nikde nikdo jen klid a ticho. Šla jsem pomalu chodbou stále dál. Když jsem došla na konec u obrovských dveří byli dva strážní a ti mi dveře otevřeli. Vešla jsem do obrovského sálu byl temný. Na konci stál trůn. Seděla na něm dívka malá a nepatrná. Celá její polovina byla černě oblečená druhá polovina byla jen kostra. Nebyla děsivá vypadala mile. Seděla, usmívala se a vypadala že čeká. Na nikoho jiného než na mě čekat nemohla a tak jsem se vydala jejím směrem. 

Když jsem stanula před trůnem tak jsem poklekla. Vybídla mě ale abych vstala a káravě se na mě podívala. Sesedla z obrovského trůnu a sešla až ke mě dolů. Byla menší než já asi jako 10 letá holčička a vypadala mladší ale vše naznačovalo že je mnohem straší  než si dovedu představit. Usmívala se a vypadal mile úplně jinak než v Lokiho komnatách kde jsem jí viděla poprvé.

“ Vítám že v Helheimu Viktorie družko mého otce.”

“ Jsem ráda že jsem vítána a opětuji pozdrav.”

“ Ale co tak smutně ?”
“ Netušila jsem že ze světa živích odejdu tak brzy.”

“ To je osud každý ho máme psaný.”

“ No ale teď na jiné téma. Máš nějaké přání, splním ti vše jako ženě mého otce ?”
“ Přeji si jen to aby ho nezabili.”

“ Přání tvé je splněno.”

“ Hmm děkuji a co tady mám dělat ?”

“ Máš dvě možnosti buďto odejdeš za bránu na věčnost nebo tu můžeš čekat na někoho kdo za tebou příjde rozhodnutí je na tobě.”

“ Zůstanu zde a počkám na Lokiho i kdybi to mělo být navždy.”

“ Dobrá posaď se tedy a vyčkávej pokud by jsi měla nějaké přání já neodcházím.”

“ Děkuji ti Hel.”

Odešla zpět na trůn a usedla. Čekala dál. A já jsem odešla mezi dva sloupy kde byl malý trůn posadila jsem se a začala čekat. Čas zde neplynul byl zde jen prostor nic se neměnilo ani já ani Hel. Kolem mě stále procházeli duše. Nikdo nezůstával jen odcházeli za bránu. Nic jsem nemusela dělat jen jsem čekala nepočitatelnou dobu. Také jsem se dostala k přemýšlení. Napadlo mě mnoho otázek.

Co se asi stalo po mé smrti ?

Co udělali s Lokim ?

Proč tolik stály o mou smrt ?

Co získaly ?

Jak dlouho asi budu na Lokiho čekat ?

Dočkám se nebo se utrápím smutkem nad sebou ?

Proč Loki nic nevymyslel ?

Záleželo mu vůbec na mě ?

Proč ho teď obviňuji ?

Otázek bylo mnohem a více a všechny byli nezodpovězené. Dostávala jsem také pochybnosti o tom co ke mě cítí. Začala jsem si připadat využitě, nechtěně, podvedeně a zbytečně. Nedalo mi to a rozhodla jsem se promluvit si s Hel. Přišla jsem k trůnu.

“ Hel mám na srdci několik otázek. Je pravdou, že víš vše ?”

“ Nikdo neví vše, ale zeptat se mě můžeš pokud budu znát odpověď odpovím ti.”

“ Děkuji.”

Pak jsem se jí začala vyptávat.

“ Hel tedy chtěla jsem se zeptat na tvého otce. Proč mě musel zabít ? Jaký byl důvod ?”

“ Jde o velice složitý proces. Na který je potřeba silná, mocná a zakázaná magie. Pánům Strachu jde o to osvobodit nestrvůry z podpovrchu jedné z 9 palnet a to Niflheimu. A na tento proces je zapotřebí silný mág to je Loki a obětní krev zachránce zabitého zachraňovaným. Tento rituál bude proveden za několik dní právě v Niflheimu s tvou krví a tělěm.”

“ Proč o tom nikomu neřekneš ?”

“ Nemám s nikým kontakt, nemohu nikomu zdětit to co vím nemám na události živých žádný vliv. Je to smutné ale je to tak a navíc tohle oni vědí.”

“ Smutné ano ale teď dál, jde se z podsvětí nějak dostat ?”

“ Je tu jistá cesta ale nikdo jí nikdy nechtěl podniknout.”

“ Proč ?”

“ Je tam údajně mnoho zkoušek a nástrah ale to já nevím.”

“ A když to dotyčný nezvládně ?”

“ Vrátí ho to zpět za bránu.”

“ Je možné že se Lokiho dočám ?”

“ Ano zde není čas pojmem, proč?”

“ Protže nepůjde on za mnou ale já za ním, odejdu odsud.”

“ Ne ne ne ty nemůžeš odejít.”

“ Proč ?”

“ Kvůli mému otci slíbila jsem mu že tě tu uhlídám za každou cenu a až bude správný čas tak tě přivedu zpět mezi živé.”

“ Co prosím ?”

“ To jsem ti neměla říkat ale tlačila jsi na mě. Ale můj otec má plán.”

“ jaký ?”

“ Nevím zastupuji jen část kde tě mám hlídat a oživit.”

“ Oživit ?”

“ Ano až bude čas vrátím tvou duši do tvého těla a pak zemřu, ale otec to neví, avšak obětuji se pro něj.”

“ No to teda ne žádné takové nebudeš umírat jsi na to moc malá.”

“ Ale ano budu umírat je to pro lásku. A navíc jak můžeš říct že jsem malá je mi o několik tisíc let více než tobě.”

“ Já uteču a ty nezemřeš. A budu říkat že jsi malá protže tak vypadáš.”

“ Ne”

Zahřměla a vypadala v tu chvíli opravdu děsivě.

“ Hel pochop nemohu jen nečině přihlížet tomu co se děje. A nechat za sebe dělat všechno druhé.” 

Uklidnila se.

“ Ale ty nevíš co tě na té cestě čeká, nevím to ani já nemohu tě jen tak pustit kdyby jsi neuspěla vrátila by jsi se za bránu a už nikdy Lokiho neviděla. Ani já bych tě už nedokázala vrátit.”

“ Risk je zisk já to zvládnu. Podstoupím to riziko. Nemohu tě nechat zemřít a už vůbec ne nechat Lokiho dělat vše.”

“ Moudřejší ustoupí jdi tedy a dělej jak myslíš pustím tě najdi si cestu a budu se za tebe modlit ať to zvládneš. To je vše co ti mohu říci.”

“ Děkuji” Byla poslední slova která jsem řekla. Pak se ve stěně objevil průchod a já mohla odejít na cestu nevím jak dlouhou, nevím jak těžkou ale vím že jí dokážu překonat.

“ Viktorie ?”

“ Ano ?”

“ Prosím vem s sebou na svět ještě tohohle tvorečka, myslím že by si zasloužil žít. Neřeš prosím kdo to jen ho vem na svět až budeš na konci zmizí.”

“ Dobrá.”

“ Děkuji ti.”

Ponořila jsem se do tmy. Byla jako neprostupná. Bylo ticho a klid šla jsem pomalu ale jistě a měla jsem smíšené pocity. Pocit jako bych byla v malé nekonečné krabičce. Šla jsem rovně . Pak se předemnou ocitl stín a začal mluvit.

“ Viktorie jsi skutečně připravena odejít ze země mrtvých jen aby jsi znovu viděla toho muže, se kterým stejnak nebudeš moci být navždy protože jsi smrtelná ?”

“ Ano miluji ho a je mi jedno že spolu budeme jen omezený čas.”

Vždy když jsem odpověděla jako bych se posunula.

“ A copak to máš v tom uzlu, víš to ?”

“ Ne a nechci to vědět.”

“ Proč, já to vím a řekl bych ti to je to zajímavé, určitě by tě to potěšilo.”

“ Ne Hel říkala že to nechci vědět.”

“ A jsi připravená na to že už nikdy neuvidíš nikoho ze Země protože se staneš královnou Asgardu ?”

“ Ano jsem.”

“ Hmm a co tvá minulost co když se ti bude vracet, budeš v životě nešťastná ?”

“ Nebudu mám Lokiho a to je vše co chci mé a jeho zdraví.”

“ A jak víš že máš Lokiho co když ho páni strachu zabyli, ano určitě ho zabili a ty se teď vracíš na svět bez  Lokiho a on na tebe mezitím čeká v podsvětí.”

Otázky a trápení bylo čím dál tím náročnější ale cítila jsem že se blížím.

“ Ne Loki je naživu a bojuje za mír ve všech devíti světech.”

“ Ne nebojuje je mrtev probodli ho hned jak zabil tebe jeho mrtvé tělo dopadlo na to tvé a vaše krev se lila proudem.”

“ Ne to není pravda oni Lokiho potřebují k tomu aby splnil obřad.”

Ty hlasy jsou kruté a náročné ale já to zvládnu, pro Lokiho.

“ A co když tě nebude mít ráda jeho rodina, budou tebou opovrhovat protože jsi pouhá midgarďanka.”

“ Ne oni mě mají rádi.”

“ A co si myslíš že si budou myslet ostatní o tom že jsi ženou toho kdo tak dlouho ničil jejich životy budou tě nenávidět za to že miluješ takovou vraždící zrůdu.”

“ To je jedno, já Lokiho miluji a neupustím od něj. Vydobila jsem si jeho srdce právem a nevzdám se ho jen kvůli nenávisti obyvatelstva.”

“ Ale Loki srdce nemá je jako kámen je ledový obr to jsi věděla že si vemeš ledového obra.”

“ Ano vím to a stále stojím za ním.”

“ Jsi to ale podivný člověk miluješ uplně jinou existenci nenapadlo tě že je to celé jen sen, že jen spíš a jsi blázen uravřen v cele a celé dny prokřičíš protože chceš zpět do snů a v noci se ukájíš sny a předtavami tohoto světa ?”

“ To není pravda vše je skutečné člověk totiž nemůže ve snu zemřít a já zemřela. není to sen.”

“ A co tvá rodina co řekne na to že si bereš blázna který zničil celý New York a chtěl ovládnout tvůj svět.”

“ Budou mě podporovat.”

“ Jsi si jistá a co když se Lokimu nepovede zachránit svět a Páni Strachu ovládnou svět a zabijí tvé rodiče a ty je budeš mít na svědomí protože jsi se pustila do osvobozování toho parchanta.”

“ Ne Loki to zvládne a už toho nechte vymýšlíte jen nehorázné blbosti, nic z toho není možné jsi je ilize pro zastrašení ale já se nedám. Vrátím se k Lokimu.”

Jakmile jsem tu větu dořekla. Uzlík z rukou mi zmizel a já se nadechla a mrkla jsem. V tu chvíli jsem nad sebou viděla Lokiho a Pána Strachu. Loki se ke mě sesunul a já cítila kolem sebe chladný kov. Položila jsem mu ruku na rameno a on mě vzal za tu druhou. Pak zmizel jeho zelený oblak a on omdlel lekla jsem se. Ale spatřila jsem Hel a Friggu. Ty se skláněli nade mnou a nad Lokim kterého vzal Thor do náruče a odcházel s ním. Mě po chvilce vzaly dvoje ruce a šly za nimi. Cítila jsem značný chlad a necítila jsem moc srdce. Pak jsem omdlela. Probrala jsem se jen na chvíli kdy do mě vpíchly jehlu a řekli že je to Lokiho krev že mě to zachrání. Pak jsem byla ještě několikrát vzhůru a ptala jsem se na Lokiho. Poslední probuzení přišlo v Lokiho ložnicích nebyl tam ale měla jsem pocit jako by mě líbal. Pak mě zabolelo břicho a stihla jsem se jen zvednout. Bylo mi hrozně zle a zvracela jsem. Nejspíše mají v paláci kamery protže se přihnaly léčitélé a sama královna. To už mě odváděli do koupelen a tam jsem zvracet nepřestávala ale alespoň už trochu méne. Střídalo se tam mnoho žen s hardy a kyblíky studené vody. Omývali mě jak nemluvně a chladili mé nahé tělo asi mi svékli šaty. Pak jsem chvílemi zaslechla i Lokiho hlas ale nezůstal tam. Když se mi ulevilo a přestala jsem zvracet všechny ženy zmizeli zůstala jsen Frigga a objevila se Hel.

“ Jsem ráda že jsi cestu zvládla a nenechala mě zemřít. Jsem ti vděčná a také za to že jsi ten uzlíček donesla. Přinese ti štěstí.”

Usmála jsem se na ní a ona zmizela. Ale ještě než se to stalo tak.

“ Děkuji ti mami přijď se na mě s otcem podívat.”

To me zahřálo u srdce. Mezitím Frigga odešla a já jsem se vydala do ložnice. Sice nahá ale co.