Každá láska je jiná - 6.kapitola

        Takže nová kapitola je tu. Doufám že se bude líbit a že po ní nepřestanete číst protože jsem se dopracovala už k 25. kapitole a kdyby to neměl kdo číst tak by to neměl kdo číst. Jinak omlouvám se pokud někomu nevyhovuje v komentářích ten titulek, ale s tím bohužel nic neudělám tak tam můžete nasat jméno aby to bylo lépe vydět a do jména napsat třeba jen tečku. Nic jiného mě nenapadá. Doufám že se bude líbit a moc moc moc děkuji za komentáře těší mě to. (Popravdě jsem nečekala že by to tu někdo četl. :)) )(Pozor na chyby a překlepy snažím se to procházet, ale občas to prostě nevidím.)

P.S. Dotaz nevíte někdo jak komentovat články Alice Nasweter

P.P.S Povídka je rozdělena na pohledy ze stran dvou lidí jelikož nerada píšu z třetího pohledu a taky by mi to sem už nezapadalo. Takže chvíli mluví jeden a pak druhý. Pokud se to nebude líbit nezlobte se a napište to. Díky

Každá láska je jiná - 6.kapitola - Kompikace a překvapivá Natasha

Z pohledu Viktorie

Už bylo 12 hodin a tak jsem se vydala na oběd ze, kterého jsem se chystala jít rovnou tam kam mě Furry poslal. Nepřevlékala jsem se. Oběd byl dobrý ale nikdo z Avengerů tam nebyl. Myslím že buďto příjdou nebo už tu byli. Najedla jsem se ale nikdo mezitím nepřišel. A tak jsem jela výtahem do 18 patra. Když jsem vystoupila ocitla jsem se v nemocničním pokoji. A všichni tam byli asi se čakalo na mě. No tak jsem tu. Jelikož jsem už přišla tak mohlo asi pár lidí odejít. Odešla Natasha s Clintem a Furry také. Zůstal jen Banner, Stark a Rogers. Bruce na mě začal mluvit.      

“ Takže Tori teď si tady lehneš a provedeme zákrok. Bude ti do těla vpraveno celkem 19 injekcí se sérem, budou postupně bolestivější proto aby jsi nám neutekla budeme si tě muset upevnit. Bohužel tě nemůžeme uspat mohla by jsi totiž zemřít. Poprosím tě aby jsi si sundala horní část obleku pokud to nějakou má jiank prosím celej.” 

“ Má to horní část.” 

Bylo to jediné co jsem byla schopná říci. Bála jsem se a asi to bylo na mě vidět. 

Stark: “ Neboj se můžeš na chvíli ztratit i vědomí ale to se obnoví. Budeme tě tady s kapitánem držet za ruku jestli chceš.”

Pak už nikdo nemluvil a to mě znervózňovalo. Lehla jsem si a připoutaly mě silnými okovy za ruce i nohy. Kapitán stál na mé levé straně. Tvářil se jak na pohřbu a vypadalo to že o mě má strach. To mě těší ale radši bych byla kdyby mě nic jako sérum nepotkalo. Stark si stoupl v pravo. A vypadal že se modlí aby se nic nepokazilo nebo přemýšlel jak mu to dnes asi sluší. Bála jsem se víc a víc a začínala jsem nevěřit tomu že je to skutečnost. Bruce si připravil všechny jehly. Sérum mělo žlutou barvu, ale co jsem nečekala bylo že jehly budou tak drobounké. Ležela jsem na zádech a čekala. Okovy studili divím se že nevymysleli něco jiného a že zůstaly u staromódních praktik upevňování lidí. Citila jsem jak mě Steve a Tony chytli za ruce. Trochu jsem se pousmála a pak jsem cítila jemnou jehličku na rameni to bylo docela v pohodě, ale druhá už se mi tak moc nelíbila ta byla do ramene druhého. Pak mě otočili ani nevím jak a třetí, čtvrtá a pátá injekce byli kolem páteře. U šesté se mi před očima zatmělo bolestí. Stislka jsem ruce a zatla zuby. Nic nepomáhalo byla to pronikavá bolest. Nevím jak moc jsem křičela, ale myslím že bolestí řvu docela úspšně. Bruce každou z těch jehel pečlivě zavedl a pomalu vpouštěl sérum. Nejprve jsem jehli počítala a pak jak se ta bolest stupňovala tak že jsem to číslo zapoměla. Cítila jsem tlak jak v kostech tak ve svalech, postřehla jsem, že mě znovu otočili. Tělo se pokoušelo bolesti bránit a na můj mozek nereágovalo. Pokusila jsem se vyrvat ruce z okovů a pak jsem cílila neskutečnou váhu na hrudníku a břiše. Neotevřela jsem oči abych se podívala co to je bylo to nemožné. Pak se mi zdálo že opouštím své tělo to se uklidnilo a nereagovalo na žádné mé podněty. Nic jen tma klid a žádná bolest. Pak vypověděl i mozek. Nastalo hluboké nic.

Z pohledu Bruce

    Bojím se že se jí něco stane ani jsem jí nevyšetřil je to docela náhlé. Furry se asi zbláznil vždyť teď nic nehrozí tak proč se žene do takovýhlech akcí. Nebo ví něco co my ne. Ale prosím když to nepřežije tak já jdu pryč to by mi vyrvalo srdce a mohl by za to Furry. Nikdy by mě už nenašel a myslím že bych nebyl jediný kdo by odešel od Avengers kvůli smrti jednoho z nás. No super je úplně bledá. Leží a kouká na mě usmívá se, neví co je to za bolest. Začínám s jehlama do svalů do kostní dřeně jsou bolestivější. Když se pak vzpouzí a vidím jak se Tony a steve tváří začínám se bát, ale nemůžeme to přerušit. Rozdávám rozkyzy se strachem v očích.

“Starku držte jí pořádně, zalehněte ji jinak si něco zlomí. Okamžitě, poslouchejte co říkám zbývá jich jen pět.”

Zalehli jí a pak se už je trhavě třásla. Najednou při poslední injekci se uklidnila. Dovpustil jsem sérum a okamžitě poručil ať jí pustí. Byla v bezvědomí. Okamžitě jí musím stabilizovat. 

“Starku probuďte jí.” 

“ Jak ? elektrošokem ?” 

“ Ano, ihned.” Nepomáhalo to leží docela v klidu.

To je v háji jestli se neprobere jdu pryč a Furry si to pěkně vyžere. Jak tak ležela odpoutal jsem jí a zavolal Natashu aby jí oblékla pak jsme jí odvezli do nemocničního pokoje a všem oznámili co se stalo. Furry vypadal dost nervózně a my ostatní jsme se u ní střídaly kdyby se probrala. Skoro jsem nespal a ani Tony se Stevem.

Z pohledu Viktorie

“Už se probouzí.” Slyšla jsem Bruceův hlas. Otevřela jsem oči a sklánělo se nade mnou mnoho lidí tak jsem je rychle zase zavřela. Když jsem je otevřela znovu chytla mě bolest hlavy a tak jsem si na ní položila ruku. Na potřetí se mi podařilo zaostřit a vyděla jsem Bruce a hned za ním nedočkavý Tony a vedle něj vyděšený Steve. “ Jsem v pohodě.” vypravila jsem ze sebe. A oni se usmáli. Ležela jsem jak zabitá. Pokusila jsem se posadiť ale Bruce mě chytil za ruce a nenechal mě.

“ Tori teďjsi se probudila nemůžeš hned vstávat, taky by jsi mohla znovu omdlít. Byla jsi v kómatu mysleli jsme že se už neprobudíš. Starali jsme se o tebe a sérum zabralo. Když jsi ztratila vědomí tak jsem ti musel dopíchnout poslední nejvíce bolestivou injekci. A Steve a Tony jak tě drželi měli velký problém myslím že teď si tu ještě poležíš a pak budeš moci absolvovat výcvik který ti poskytně Natasha. ”

Nadzvedla jsem hlavu Tasha stála u dveří a usmívala se na mě.  

“ Díky Bruci.” bylo jediné co jsem řekla a pak jsem ho z vděku objala. Šlo to blbě když jsem ležela pak jsem znovu zavřela oči. Stiskl mě, ale nebolelo to jako před tím. Usnula jsem a nic se mi nezdálo. O několik hodin později jsem se probrala bylo mi líp, kupodivu víc než před tím. V pokoji teď nikdo nebyl a tak jsem se pokusila zvednout a posadit se. Když mi nohy spadly z postele zhostila se mě bolest projela mi od nohou zkreze páteř až do hlavy tam se utlumila. Vyjekla jsem a chvíli počkala když se bolest nevracela usoudila jsem že to bylo pouze chvilkové uklidnila jsem se a postavila se na nohy. Byla jsem oblečená v mém kostýmu zajímalo mě kdo to udělal. Stark by dělal spíš opak, Steve byl velmi zdrženliví a Bruce na to taky nevypadal. Clintovi mohu být ukradená. Tak to vypadá, že asi Natasha. No, tak jako tak jsem ráda ža tu nejsem nahá. Znovu jsem si sedla a otevřely se dveře. Vstoupil Steve. A za ním Bruce. Oba se usmívaly.

“ Jak dlouho jsem byla v kómatu doktore ?” Vyhrkla jsem.

“ 10 dní a nevypadala jsi moc dobře.” 

“Díky. A co vy jak jste se tu měli když jsem tu nebyla ?”

Steve: “ Ále jak jsme se tak asi mohli mít když jsi byla v komatu.” Řekl to trochu vyděšeně a naštvaně. 

“ To jste se o mě tak bály ?”

Bruce: “ No ano tahle operace nebyla nutná tak brzy a nikdo neví proč to Furry tak uspěchal. Tak jsem se tu sřídaly. Kdyby jsi se probrala.” Usmál se a koukl na Steva. Pak jsem se zvedla k odchodu.

“ Kam si myslíš že jdeš princezno.”

Řekl mi Steve a Bruce najednou jakoby to měli připravené.

“ No asi zpět do práce, je mi dobře a tak si myslím že mohu jít zpět.” Oznámila jsem jim s klidem a odešla. Potřebovala jsem se uklidnit a tak jsem šla k sobě do pokoje sedla si do tureckého sedu na klín si položila hůl a na chvíli jsem vypla. Bylo to fajn nikdo mě radši nevyrušoval a tak jsem strávila tak hodinu. Čekal mě výcvik a toho jsem se bála. 

Večer přišel Tony. Chtěl půjčit můj oblek a hůl. Chci vědět proč ale prý je to tajné. O chvíli později přichází Natasha s informacemi o výcviku. Stále je milá tak se asi stále nebojí že bych byla lepší. Zítra ráno začínám. Jsem z toho nadšená. Ale překvapilo mě že Natasha se hned nevypařila , posadila se na postel a po chvíli promluvila. 

“ Ty Tori ?” 

“ Ano.” 

“ Jaké školy jsi vystudovala ?” 

“ To jste si o mně nezjistili, nebo jsi se o to nezajímala nebo jen hledáš téma ke konverzaci ?” Zeptala jsem se. 

“ Ne nezajímala jsem se o tebe nijak zvlášť líbila jsi se mi a to pro mne bylo to hlavní a napadlo mě že si s tebou chci popovídat tak mi škola přišla jako dobré téma.” 

“Aha. No vystudovaal jsem gymnázium pak jsem se dostala na filozofickou fakultu kde jsem studovala germanistiku a skandinávistiku a o dva roky později jsem si přidala psychologii no a když jsem byla v tom tak po dokončení té germanistiky a skandinávstiky jsem si k psychologii dala jako další teoretickou fyziku. No po dokončení psychologie zbývaly už jen dva roky fyziky, které jsem dokončila minulý rok. Pak jsem začala oficiálně pracovat na katedře filozofie jako částečná profesorka a vědkyně přes knihy. Je to stručně řečeno pokud by jsi chtěla vědět víc tak se stav jindy.” Usmála jsem se na ní a posadila se taky na postel. 

“Wow, tak to je něco. A můžu mít ještě jeden dotaz ? Stihla jsi si někoho za tu dobu najít ?” Zeptala se s otázkou a porozuměním v očích. Proč se ptá zrovna na tohle.

“ Ne nemám vztah a před tím jsem ho taky neměla a nijak mi to nevadí. A teď se ptám já, zaujala mě tvá složka, na minulost se ptát nebudu byla trochu temější, ale co ty proč jsi se k SHIELDU přidala a nezůstala jsi proti ?” 

“To je dlohý příběh, ale ve zkratce jsem se rozhodla že mě už nebaví páchat zlo a taky že s tím co umím mohu pomáhat.” 

“ Hmm a Clint v tom roli nehraje ?” Zeptala jsem se s lišáckým úsměvem. Trochu zrudla a pak ze sebe vypravila něco podobného slovu ano. 

“Co jsi říkala nerozuměla jsem ti.”

“Ano” Zařvala trochu víc nahlas a pak se uklidnila. 

“ Promiň Tori ale víš s tímhle jsem trochu nad lávou víš. On asi nic necítí ale já tak trochu ano ale bojím se cokoliv ukázat.” Řekla zlomeně. To mě opravdu překvapilo tak oni i špijóni mají city to jsem netušila.

“Ano máš pravdu Tori je to tak Clint mě jednou zachránil a já mu dlužila záchranu a pak jsem přišla k SHIELDu a on tu byl také zůstala jsem kvůli tomu abych dluh splatila, zatím se mi to nepovedlo a dluh tu pořád je. Když jsem se pak smířila s tím že se mi nepovede to vymazat tak jsem chtěla odejít ale Clint mě zastavil a v tu chvíli jsem pocítila to co nikdy dříve. A žiju s tím doteď. Pomohla by jsi mi se toho zbavit ?”

Řekla to velmi potichu ale s prosebně zoufalým tónem. 

“ No ,mohla bych ti pomoci ale nejprve musím promluvit s Clintem a to co jsi pocílila byla láska Natasho láska. To jsi před tím nezažila a ta se taky bohužel nedá léčit pomohu ti ale jinak než by jsi si myslela.”

Řelka jsem tiše a objala jí. Kupodivu mě neprohodila dveřma za fyzické napadení objetím a nechala se jako malá ovečka. Pak jsem jí pustila poděkovala mi a ve dveřích mi zopakovala datum a čas tréninku a pak odkráčela jako by se nic nestalo. Seděla jsem a přemýšlela jak ty dav dát nějak dohromady.